Kult X

autorka Madelaine Partous | překlad XGirl

Poznámka autorky: Tohle jsem napsala, když jsem byla na dovolené na South Beach. Časová osa je během třetí série, někde před Talitha Cumi. Je to X-Files povídka s rozborem postav, strašidelným případem a doufám, že i humorem. Pořád mám trochu tendence psát dlouhé dialogy, a vím, že je to moje slabina, ale tady je doufám opravdová zápletka, přísahám. V mém X-Files světě také předpokládám, že Mulder je Žid. Vím, že to některým lidem vadí, i když nevím proč. Já Židovka nejsem a postoje k menšinám mám pozitivní. Tak jako tak – necítím, že bych se za to měla omlouvat a ospravedlňovat to. Taky chci říct, že lidé na South Beach a jejich chování jsem popsala tak, jak jsem ho opravdu viděla, tohle je místo, kde odlišní lidé, homosexuálové a lesbičky, žijí hrdě a otevřeně, nestydí se za to, čím jsou. Transvestité jsou pyšní transvestité a nikdo tu nemusí obhajovat svoje postoje. To neznamená, že každý na South Beach je převlečený nebo, že je gay. Ale navštívit takové místo je osvěžující, když se lidé nemusí skrývat. Příběh – pár odkazů k epizodám. Odpůrci vztahu Mulder/Scullyová pozor, z toho, že Mulder a Scullyová nemají nic, kromě sebe navzájem, obviňujte Chrise Cartera. Psát takové věci je experimentování s technikou a vyjadřováním nápadů, takže kritika, zvlášť konstruktivní kritika mě těší.

Poznámka k překladu (XGirl): Asi v polovině se objevuje pasáž s narážkami na Star trek – jelikož tento seriál moc neznám, tak mě nekamenujte za případné přehmaty… :) Snažila jsem se zachovat původní odlišnost ve způsobu mluvy různých lidí tak, jak ji popsala autorka, takže se nevyhýbám nadávkám ani sprostým slovům, komu toto připadá nevhodné nebo to nemá rád, tak ho raději předem varuji. Poslední kapitola povídky je ohodnocena jako do 15 let nepřístupná, obsahuje popisné sexuální scény, komu to není po chuti, nemusí to číst, nic důležitého pro děj se tam už neodehraje, berte to spíš jako bonus od autorky, nakolik jsem se vypořádala s překladem (a že to nebylo jen tak) můžete posoudit sami. I já konstruktivní kritiku ráda přijmu, určitě jsem se nevyhnula nějakým přehmatům, jen vás prosím, abyste mě ušetřili kritiky děje povídky jako takové, to je věc autorky, já jsem jenom nástroj na převedení do českého jazyka… :) Tak si užijte to dlouhé a snad zábavné čtení…

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SOUTH BEACH MIAMI, FLORIDA STŘEDA 11:21 PM

Alice Moriano pošilhávala po televizi. Milovala seriál MASH, nikdy ji nepřestal bavit, i když viděla každou epizodu snad milionkrát. Ale Alana Aldy je škoda – v seriálu našel tak úžasnou rovnováhu mezi mužností a citlivostí, a pak se úplně ztratil.

V pitomých filmech Neila Simona.

V osmdesátých letech se z něja stal takový otrapa, že už se na něj Alice nemohla dívat – jen v seriálu MASH.

Bože, jak je tam dokonalý, říkala si. Vtipný, laskavý, inteligentní – prostě sen.

Z ulice slyšela křik a hlasitý smích, zaměstnanci vedlejšího baru šli do práce.

Alice si pamatovala časy, kdy byla South Beach prostě jenom pláž, zábavné místo s několika oprýskanými domy ve stylu artdeco, žádné růžové slaďoučké příšernosti, které teď stály podél pobřeží. Ocean Drive dnes vypadala jako nějaká nabubřelá hlavní třída v Disneylandu.

Nesnášela to.

Koneckonců, Alice Moriano nesnášela spoustu věcí.

Kromě seriálu MASH. A Alana Aldy, ještě než se z něj stal trapný šašek.

Zamrkala.

Pitomé tečky. Protřela si oči.

Nedávno Alice začala vidět před očima černé tečky , mžitky, jak říkal doktor. Létaly tam jako hejno komárů a když se na ně snažila zaostřit, začali kmitat jako šílení. Pak se zase uklidnili a jen se třepotali.

Jako by ji pokoušeli.

Jako by chtěli, aby jim věnovala pozornost.

No, máte moji pozornost vy sráči.

Zhoršovalo se to, když se dívala na něco bílého, nebo když byla přes den jasná obloha, nebo teď, když se chtěla dívat na televizi.

Doktor říkal, že s tím nemůže nic dělat, občas se to stává a nikdo neví proč. Má to něco společného s optickým nervem, a už se i stalo, že lidé doslova zešíleli, pokud těmito potížemi trpěli, sdělil jí.

Poděkovala mu za šetrné sdělení. Ne takhle slušně, samozřejmě.

A pak odešla z ordinace a pořádně za sebou práskla dveřmi.

Alice Moriano dobře věděla že je dost popudlivá.

A teď se nemohla soustředit a ta sebranka vedle v baru ještě začala hulákat, od otevření v loňském roce jí ten podnik šel na nervy.

Tupé dunění moderní hudby rezonovalo v podlaze jejího bytu každou noc, jen dnes jí to přišlo ještě nesnesitelnější než jindy.

Ještě že alespoň manžel měl tolik slušnosti a před pár lety zemřel – promarnila vedle něj léta. Ale co vlastně čekala, když si vzala prasáka, jen proto, že věděl jak uspokojit ženskou a jí se to líbilo – kdyby neumřel sám, vytřepala by z něj duši jen proto, že by byl první po ruce, říkala si.

Nemá cenu se snažit soustředit na Majora Burnse – tečky jí tancují před očima tak rychle, že ani neví, co se na obrazovce děje. Vstala, otřásla se jak se nohama dotkla duněním rozhoupané podlahy a hledala Kerosen.

Když bydlíte v oblasti hurikánů, jste připravení na všechno. Manžel měl ve sklepě uskladněn kerosen na 29 let, pro případ že by potřebovali generátor.

Nikdy tu blbou mašinu nepoužili, ale aspoň, jak říkával, byli připravení.

No, on se určitě nepřipravil na infarkt, který ho složil během minuty na stavbě, kde to srpnové ráno pracoval.

Alice Moriano se zašklebila. El Morte se neptá, kolik zásob jste si pro poslední den udělali.

Každý si myslí, že nikdy doopravdy nezemře, pomyslela si. Směšné. A přitom je to to jediné, co čeká všechny. Kromě narození, dýchání a vyměšování, to dělá taky každý.

Jak okouzlující.

Konečně našla kanystr v komoře pod schody. Broukala si znělku MASHe a namáčela tekutinou šňůru. Pak ji jedním koncem zastrčila do otvoru v kanystru.

Nedokázala si vybavit název té písničky, i když znala slova, když konečně ten film viděla. Film byl první, ale ona neměla ráda ani Donalda Sutherlanda, ani Eliota Goulda.

Další dva blbci ve světě plném sráčů.

Broukala si tu píseň i ve chvíli, kdy vstoupila do vedlejšího domu s barem a špičku zapálené cigarety přiložila k zápalné šňůře.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MEZINÁRODNÍ LETIŠTĚ MIAMI, FLORIDA SOBOTA 7:28 PM

Jimmy Bains namočil mop v kýblu a s plesknutím ho hodil na podlahu hned vedle kaluže moči. Chodili si sem ulevit pravidelní cestující, kteří spěchali, aby už mohli být na nějakém zajímavějším místě.

I on musel koneckonců přiznat, že kterékoli místo bude lepší než tohle.

Asi nějakej bohatej negr na cestě do svojí milovaný práce. Vydělávat miliony. To oni vždycky chcali tak, že jim bylo jdno, kam to dopadne. Za časů jeho táty by si žádnej černoch ani nedovolil do takové umývárny jít.

Unaveně si volnou rukou protřel oči. Zkurvený tečky. Začal je vidět asi před měsícem, malé černé parchanty kteří mu plavali před očima.

Jimmy Bains se narodil a vyrostl na Floridě a když byl dítě, každý věděl, kde je místo, včetně těch zasranejch negrů.

Poplácal si kapsu bundy, kde nosil pistoli. Jimmy si musel vybojovat právo ji nosit, protože letiště bylo v noci nebezpečné místo, protože nikdy nevíte, kdo bude stát před umývárnami tak pozdě, a Unie ho v žádosti podpořila. Vloni nějaký turista jednoho uklízeče napadl a málem zabil. Říkali, že ten chlápek byl běloch, ale byl to určitě cizinec a ti byli zrovna tak podezřelí.

Jimmymu bylo 57 let, ale věděl, jak má za svoje práva bojovat. A chtěl žít tak dlouho, aby si užil penze.

Zkurvené tečky. Doháněly ho k šílenství.

Bál se, že je to důsledek jeho obvyklých šesti piv denně.

Do hajzlu, alkoholici přece vypijou víc, než šest piv, ne?

Ale on takhle popíjel od osmnácti a nedávno si začal dávat pár kousků i o polední pauze.

Dobrá, tak som denně. No a co? To přece není nic zvláštního, ne?

Měl by asi jít k doktorovi, ale kdo si může dovolit zaplatit si vyšetření na klinice?

Negři se svýma tučnýma kontama, přesně ti.

ne Jimmy. Ne jeho otec, ani jeho dědeček.

Stejně by mu doktor jen řekl, aby přestal pít. A Jimmy nebyl připravený něco takového slyšet.

Možná že i doktor by už dneska byl negr.

To už by nechtěl vidět vůbec.

Dveře do umývárny se najednou rozletěly a dovnitř se vhrnuli čtyři afroameričtí teenageři. Jimmy se otočil a postavil před sebe násadu s mopem.

Vtipkovali spolu a mířili k pisoárům.

„Promiň, kámo“, řekl mu jeden, když se o něj omylem otřel jak procházel okolo.

Jimmy Bains se zašklebil. Oni k němu stáli zády.

Už toho má kurva dost!

Vytáhl z kapsy pistoli a začal střílet.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MEZINÁRODNÍ LETIŠTĚ MIAMI, FLORIDA NEDĚLE 4:20 PM

U vchodu se setkali s Phillipem Hansenem, asistentem ředitele pro pobočku FBI v Miami, konkrétně divize pro interkulturní záležitosti.

„Pěkné slovní spojení, hm?“ utrousil Mulder ke Scullyové koutkem úst, když jim Hansen kráčel naproti. Pravici měl nataženou před sebou a na saku se mu houpal odznak.

Mulder neměl rád přehnané ukazování ve stylu „jájsempanFBI“ na veřejnosti, pokud opravdu nešlo o něco závažného. Normální lidi to nutilo stáhnout se a mluvit šeptem. Bylo to okázalé, melodramatické a svádělo to k představě, že televizní filmy mají něco společného s normálním světem.

Mulderovi se prostě nelíbila cedulka pyšně vystavená na Hansenově saku.

Kromě toho se ale zdál jako sympatický chlapík. Byl o trochu menší, než Mulder a zhruba stejně starý–osvěžující změna oproti místu činu, hemžícího se zářivými mladými tvářičkami. Měl upravené světle hnědé vlasy a popravdě docela hezkou tvář, na první pohled připomínal usměvavého surfaře.

Mulder zaznamenal, že Scullyvoá si toho také všimla a rychle, důkladně Hansena ohodnotila. Mulder už ten její pohled znal. Nebylo to nic neslušného, nikdo jiný by to nepostřehl, jen on si všiml jak na něm její oči zůstaly viset o zlomek vteřiny déle než obyčejně.

A nebyla sama – Hansen se zdál Mulderovou partnerkou taky unešený a tiskl ji ruku rozhodně déle, než bylo podle Muldera třeba.

Nejistě si přešlápl.

„Ehm, Scullyvoá“

Otočila se k němu. „Co je?“

„Máme tu práci“

Zírala na něj, pak se podívala na Hansena, který se usmál a přikývl.

„Dobře, Muldere. Jdeme na to. Jste připraven, agente Hansene?“

„Samozřejmě.“ věnoval Hansen Mulderovi odzbrojující úsměv. „Konečně, není tu už moc k vidění, ředitel letiště dal tu umývárnu pochopitelně uklidit. Není tady koneckonců žádná záhada – máme podezřelého ve vazbě, k vraždě těch dětí se přiznal.“

Sympatický chlapík, pomyslel si Mulder, když následoval Hansena a Scullyovou do letištní haly. Tak proč měl téměř nezvládnutelnou chuť ho praštit přes jeho dokonalou usměvavou americkou tvář?

Letmo si prohlédli umývárnu, kde se masakr minulou noc odehrál.

Jak Hansen řekl, nebyly tam už žádné stopy, kromě několika prasklých a odloupnutých dlaždiček nad pisoáry.

Agent jim ukázal výmluvné fotografie, tak výmluvné až se Mulderovi trochu zvedl žaludek, i když za svou kariéru viděl věci mnohem horší.

Čtyři mladí černí kluci leželi na zemi, v kalužích vlastní krve.

Ruka jednoho byla pohozená přes rameno jiného, jako kdyby v poslední chvíli chtěl říct hej, mám tě rád, kámo, škoda, že žjem ve světě, kde jsem ti to nemohl říct dokud jsme byli naživu.

Nebo něco podobného.

Scullyová se na něj podívala, když si prohlížel fotografie.

„Jsi v pořádku, Muldere?“

„Jo, jsem. Díky za optání.“

Našpulila rty, ale neřekla nic.

Mulder toužil setkat se s tím parchantem, který tuhle hrůzu spáchal. Potřást mu rukou a zeptat se ho, co se sakra v jeho pokřivené mysli stalo a mlátit ho tak dlouho, dokud neodpoví.

Zatím však cítil jen dvoje oči, které se na něj upíraly, když vycházeli z umýváren.

 

Scullyová s Hansenem stáli u hlavního vchodu a čekali na Muldera, až přijede s autem z půjčovny.

„Je trochu zvláštní, nemyslíte?“ nadnesl Hansen nenuceně. Nepřestával se na ni pořád dívat a Scullyová si musela přiznat, že ji ta pozornost docela těší.

Už to bylo nějaký čas, kdy si naposledy všimla, že se na ni někdo dívá.

Omluvně se na něj usmála. „Já vím, že vám tak připadá, ale přísahám – Mulder je milý a vtipný kolega. Jen ho prostě tenhle případ moc pohltil.“

„Proč? Já vím, je to nepříjemné, ale pokud jsem pochopil správně, setkali jste se s horšími věcmi.“

Scullyová se otřásla. „Mulder vážně nenávidí rasismus, nelidské jednání člověka s člověkěm a podobné věci. Je velmi ušlechtilý. V mnoha věcech.“

Hansen ji pozoroval. „Máte ho hodně ráda, viďte, agentko Scullyová?“

Podívala se na něj zpříma. „Obdivuji jeho práci, opravdu moc. A ano, mám ráda i jeho osobně.“

Přikývl.

„Je to génius, Hansene, víte. Jeho detektivní schopnosti jsou neskutečné, jeho mysl pracuje ve skocích a takových obrátkách, že by se tomu normální lidé jen smáli, ale s děsivou pravidelností se ukazuje, že měl úplnou pravdu. Jako většina géniů je trochu divný, to tak bývá.“

„Četl jsem jeho složku. Složky vás obou.“ letmo na ni pohlédl. „Ale on je trochu potrhlý a i když jsem si vědom vaší úspěšnosti při vyšetřování – a že vyšetřujete démony, duchy a mimozemšťany mezi lidmi – nechápu, proč na tenhle případ poslali z Washingtonu lidi z oddělení Akt X.“

Rozhodla se, že citelný sarkasmus v jeho hlase bude ignorovat.

I když na druhou stranu, proč by vlastně měla?

„Pokud se mne ptáte, zda si myslím, že agent Mulder věří, že za tímhle jsou mimozemšťané, tak se ho raději zeptejte sám, agente Hansene. I když vám to vzhledem k jeho dnešní náladě rozhodně neradím.“

Sladce se na něj usmála.

„Jestli se ptáte, co si myslím já, tak agent Mulder vyjádřil svůj zájem o tento případ a asistent ředitele Skinner byl jedině rád, že sem může poslat někoho s jeho schopnostmi. A mými, samozřejmě.“

Nemohla si pomoct, aby ho trochu nepopíchla.

„Mulder už za ta léta ukázal, co v něm je, narozdíl od většiny z nás…“

Ostře na něj pohlédla.

„Dělá si většinou co chce. A zdá se, že teď chce dělat na tomhle případu.“

Fungovalo to. Hansen neřekl ani popel.

Nízký nadupaný červený kabriolet se staženou střechou zastavil před vchodem tak prudce, až brzdy zaskřípěly.

Scullyová se zamračila. Další frajírek co si dopuje sebevědomí. Pak se na auto podívala pořádně a spadla jí čelist.

Za volantem seděl Mulder, mával jí a blaženě se šklebil.

Vypadal ve výborné náladě.

Hansen se otočil a zíral na ni.

„Tak divnej, jo?“

Polkla a vyšla ze dveří, červencové horko ji udeřilo plnou silou do tváře.

„Muldere“, sykla, aby ji Hansen neslyšel. „Co to má sakra být?“

Musela přiznat, že Mulder vypadal zatraceně sexy, v tmavých slunečních brýlích, s rozepnutým límcem a vlasy rozcuchanými mořským vánkem.

„Kravata. Kde máš kravatu?“

Mávl rukou směrem ke kufru. Hansen stál u auta a mlčky ho pozoroval.

Najednou si Scullyová uvědomila, že auto je jen dvoumístné. Auto pro žhavý sex, bezpochyby.

„Klid, Scullyová. FBI se o tom nedozví, o peníze navíc za extra auto se postarám já. No není to nádhera? A podívej…“

Rozhodil rukama po interiéru.

„Manuální převodovka! S tímhle to vážně rozjedem.“

Zasmála se nahlas. Nemohla si pomoct.

Hansen se na ni podíval, jako kdyby úplně přišla o rozum.

„Ale no tak, Hansene, zavřete ústa, nebo vám do nich vletí moucha.“ Zachichotala se, k Mulderově očividné radosti. Sledoval ji s nechápavým výrazem. „A podívejte se, jakou má radost. A to jste si stěžoval, že je morous.“

„Morous? Já?“ otočil se Mulder na chudáka agenta s naoko přísnou tváří.

„No, já…“ Hansen se prosebně podíval na Scullyovou a krčil rameny. „myslel jsem, že náš rozhovor zůstane mezi námi, agentko Scullyová.“

„Vy to nevíte, Hansene,“ ďábelsky prohodil Mulder „Scullyová a já nemáme před sebou žádná tajemství. Že ne, kotě?“

„To víš že ne, bejby. A neříkej mi kotě.“

To už bylo na Hansena trochu moc. Rozhodil ruce v obranném nechápavém gestu, ale naštěstí mu na tváři hrál náznak úsměvu.

Do toho, Hansene. Začínáš se chytat. Mulder se na něj zašklebil.

„Očividně tu pro mě není místo, nechám vás ubytovat se a pak se setkáme při pozdním obědě: Máme hodně práce. Už víte, kde máte bydlení?“

Mulder se obrátil na Scullyovou a ušklíbl se znova.

„South Beach“

„Cože?“

„Slyšel jste správně. Blízko místa činu. Nebo jednoho z nich. Profesní deformace.“

„Doopravdy.“

Scullyové se vážně, vážně chtělo znovu začít chechtat. Nezačala, ale bylo to o fous.

„White Knight hotel. Sejdeme se ve foyeur, řekněme za dvě hodiny. Musíme si projít poznámky k případu.“

Mulder zvedl obočí.

Hansen si povzdychl. „Tohle bude složitý případ, že?“

Mulder se zachvěl. „Záleží na počasí“

A to byla poslední kapka. Než stihla Scullyová dát svůj kufr do kufru, Hansen byl pryč.

Doslova letěli po hlavní silnici a po obou stranách se míhaly palmy. Odpolední vedro sílilo, ale vítr ho činil snesitelným.

Vlastně docela příjemným.

„No není to paráda, Scullyová?“ překřikoval Mulder provoz okolo nich, vítr a hlasitou muziku z rádia.

Odhrnula si vlasy z obličeje.

„Připadám si jako nějaká bondgirl, Muldere.“

„Co?“

„Říkala jsem, že se cítím jako Bondgirl.“

„Wohoa, Scullyová. Protřepat, nemíchat?“

„Určitě protřepat“ zamumlala

„Cože?“

„Nic. Nebudu tady křičet“

Usmál se od ucha k uchu. Přemýšlela, že by ztlumila rádio, ale výraz spokojeného malého kluka, který měl Mulder ji přinutil se opřít a nechat ho, ať si tu radost užije.

Jestli ho tohle dokáže vytáhnout z nepříjemné nálady, je to jedině dobře.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HOTEL WHITE KNIGHT SOUTH BEACH, FLORIDA NEDĚLE 6:03

White Knight byl malý útulný hotel ve stylu art deco, obrácený k moři a Ocean drive, na stěnách oprýskaný přesně tolik, aby to působilo na Muldera. Až příliš okatě homosexuální recepční na něj mrkal dlouhými řasami – Mulder se na něj záhadně usmíval.

„Hm, zajímavé, zlato. Dva pokoje?“ recepční na něj házel oči plné naděje.

„Prozatím“, opáčil Mulder.

„Jen ve snu, Muldere.“ řekla Scullyová sladce. „Stejně“, pokračovala a dívala se na úředníka " on se za všemi těmi svůdníky tady nemůže ani koukat."

„Scullyová. Zlomilas mi srdce“

Recepční zaklepal Mulderovi na rameno. „Ale děvče děvče, nelamte si svou malou krásnou hlavinku. Tohle je South Beach, tady je pro každého někdo. I když“ mrknul na Scullyovou „jestli tady hledáš samečky, budeš možná muset zaplatit.“

„Co?“

Mulder zasupěl. „Slib mi, Scullyová, že mi řekneš jako prvnímu.Udělám ti dobrou cenu.“

Zírala na něj, „Prosím?“

„neber si to osobně, zlato“, lísal se úředník „jsou to hodní kluci, ale každý si musí nějak vydělat na živobytí.“

Mulder se dusil smíchy.

Loupla po něm okem. „Vsaď se, že můj přítel bude hezčí, než ten tvůj“

„Musím říct, že mě hodně lidí považuje za atraktivního. Není to tak, Juane?“

„No jasná věc. Jseš kus, cukrouši. Ale svaly za chvíli jednoho omrzí.“

„Vidíš, Scullyová? Slyšelas ho. Jsem kus a svaly unavujou.“

Protočila panenky.

„Dejte mi prostě klíč, Juane.“

Scullyová si odnesla tašku k výtahu.

Recepční se podíval na Muldera a povzdechl.

„Já vím, já vím. Vy jste na ženský, že jo.“

„No, pokud vím, naposled to tak bylo.“

„Víte ale, co se říká – všichni pěkní jsou hetero nebo ženatý.“

Mulder podepsal formulář a když zvedl oči, všiml si, jak si ho Juan nestydatě prohlíží.

„Vím, že jsem zvědavej otrapa, bejby, ale proč vy dva slaďoušci nemáte společný pokoj?“

„To je dlouhá historie“

„To je vždycky dlouhá historie, bejby.“

Mulder zvedl svou tašku a obdařil Juana úsměvem.

„Dám vám vědět, kdybych tady změnil svou orientaci.“

„Óó, prosím, dejte.“

 

Zastavili se u svých dveří.

„Přivezla sis plavky, Scullyová, viď že ano.“

„Já si vždycky vozím s sebou plavky, Muldere. Jen ty o tom nevíš.“

„Bikiny?“ řekl ztišeným hlasem.

Zadívala se na něj. Pozoroval ji zpod přivřených víček s laškovným výrazem.

„S tebou poblíž by to asi bylo riskantní.“

„Neodpovědělas mi.“

„Ano, jsou.“

Vešla do pokoje a zaklapla za sebou dveře.

O pár sekund později jí zazvonil telefon.

Položila na zem tašku s notebookem a s povzdechem zvedla sluchátko.

„Co je, Muldere?“

„Ve foyeur. Za patnáct minut. Buď tam s ručníkem a slunečníkem, nebo pozvu místo tebe Juana.“

Zavěsila a s úsměvem rozepnula tašku s oblečením.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když sešla dolů, Mulder už byl ve Foyeur a utloukal čas konverzací s Juanem.

Opíral se o pult a na sobě měl jakousi vínovou pestrou halenu, kterou na něm nikdy předtím neviděla, a letní šortky. Žádná košile.

Proč by ji taky měl, řekla si. Tohle je pláž a my si jdeme zaplavat. Proč by měl na sobě košili?

Kéž by ji ale měl, říkala si.

Agenti Scullyová a Mulder na pláži. Připadalo jí to, jako dva nezletilí, které někdo nachytá při sexu. Proč?

Bylo to neobvyklé.

Nikdy si nedovedla představit je dva na pláži, oblečené jen v plavkách. Připadalo jí to nepatřičné, jaksi nestydaté a intimní.

Než se vzpamatoval a prohlédla si ho znovu, výraz v jeho očích se změnil a ona jen ztěžka polkla. Pořád ještě se opíral o pult, ale jeho oči byly rozšířené a vypadal…nenapadl ji jiný výraz…

vypadal jako v šoku.

Sakra, vypadal skoro vyděšeně.

Scullyová si ho prohlížela. Zdá se jí to, nebo se Mulder červená?

Červená se!

Připadalo jí to jako dva patnáctiletí na prvním rande.

není to rande, proboha! jdeme si jenom zaplavat. Zaplavat, jako rozumní dospělí.

Dobře, věděla, že její oděv nejspíš bude budit pozornost.

Modré bikiny, stejné barvy jako její oči, dost odvážně střižené. Měla je už léta, ale nebylo moc příležitostí, aby si je vzala na sebe.

A bílý lehký župánek, který jí sahal do půli stehen a víc odhaloval, než zakrýval.

A letní boty.I když si nemyslela si, že si Mulder všiml jejích bot.

Chvíli se bavila tím, jak usilovně polykal naprázdno.

Možná by se tím bavila ještě víc, kdyby zároveň nebojovala s touhou se otočit a utéct jak nejrychleji může.

„No, co na to říkáte, pane Bonde?“

„No…“

„Muldere? Vidím, že pohybuješ rty, ale nic neslyším. A dívej se mi prosím do očí, když spolu mluvíme.“

„Scullyová“ bylo to spíš obdivné vydechnutí, než opravdové slovo.

„Jsi v pořádku? Nepotřebuješ si sednout?“

„Ne, ne.“ odkašlal si. „Jsem v pořádku. Víš, ty vypadáš…“

„Prosím?“

„…no, zkrátka…“

„Ano?“

Oči mu skoro vyskočily z důlků, jak nevěděl, kam s nimi dřív.

„…sluší ti to.“

„Děkuju“

„Ne, vážně. Myslel jsem tím…hodně…“

„sluší.“

„Jo.“

Trochu vítězoslavně se usmála. Nebylo to špatné. Když už nic jiného, alespoň je to zadostiučinění za ty roky, co s ní nepokrytě flirtoval.

„Takže. Půjdeme, Muldere, nebo tu budeme stát a bavit Juana?“

Měla pravdu, malý recepční se zalykal smíchy.

Mulder ho zpražil pohledem.

„Pochop, Juane. Nikdy jsem ji takhle neviděl.“

Juan se začal řehtat ještě víc.

„Ale, cukrouši,“ zalapal po dechu skrz slzy smíchu. „už se nedivím, že tyhle novodobé svatby bez papíru nevydrží.“

Mulder se na něj uculil. „Pojď, Scullyová, potřebuju se trochu zchladit.“

„To vidím“ vyrážel Juan mezi výbuchy hlasitého smíchu. „A…proč si vlastně říkáte příjmeními?“

„To je dlouhý příběh“

„No, asi máte hodně dlouhých příběhů. Nikdy jsem tady nepotkal divnější lidi než jste vy dva.“ znovu vybuchl v chechot.

„Později, Juane.“

„No jo, sliby chyby.“

Kráčeli směrem k pláži.

Mulder celou cestu nepromluvil.

Bože, tohle vážně nečekal. Vlastně nevěděl, co čekal, ale doufal, že to ustojí.

Další špatný odhad, troubo.

Kriste pane. Ona byla vážně žihadlo.

Už skoro zapomněl, jaké má…vyvážené proporce vzhledem ke své výšce.

Vždycky nosila usedlá saka a volné blůzy, které všechno zakrávaly.

A to bříško. Panebože. Přesně to břicho, pro které si lehnete na zem a modlíte se k dávným pohanským bohům.

Tak tvarované a tak sexy, na tak malou ženu.

A když jsem u toho, jak může mít někdo tak nevysoký takhle dokonalé nohy?

Ani raději nechtěl myslet na její dokonalé pozadí.

Mulder tiše vzdychl.

Rybaření. Mysli na rybaření, Muldere. Bowling. Zubař.

Frohike už by touhle dobou asi umřel na infarkt. Moje srdce zatím aspoň bije.

Hodně rychle.

Tohle je Scullyová. Jeho partnerka. Přítel. Parnerka zejména. No, přítel ale taky, záleželo mu na ní víc, než na komkoliv jiném, upřímně. Jakkoli mu byli lidé vždycky ukradení, u ní bylo všechno jinak.

Měl rád spolupráci se Scullyovou. Rozuměla mu, akceptovala jeho zvláštní metody, alespoň do určité míry. Na rozdíl od téměř všech ostatních, se kterými kdy pracoval ho ona měla docela ráda. A byla chytrá, velmi chytrá. Bylo tak těžké, najít chytré spolupracovníky.

Nechtěl by pracovat s nikým jiným.

Neudělal něco, čím by jejich spolupráci ohrozil? Nebo ano?

Ona k němu nikdy neukázala větší náklonnost, než měla ke svým bratrům.

Jsem pro ni něco jako bratr, nebo ne?

Ale co já? To, co k ní teď cítil bylo od bratrské lásky rozhodně na míle daleko, ledaže by byl opravdový zvrhlík.

Když šli na pláž, muži se na ni dívali a on cítil směs žárlivosti a pýchy. Několik se podívalo i na něj, ale bez vážného zájmu. I na ni se dívalo pár žen, až se Mulder zachvěl.

„Víš, Muldere…“

Zarazil se, až skoro nadskočil.

„Muldere?“

„Promiň.“ zamumlal. „Přemýšlel jsem.“

„jen jsem chtěla říct, že už jsi mě takhle viděl, pamatuješ? Náš první případ a štípance od komára?“ potřásla hlavou. „Pořád nemůžu uvěřit, že jsem to udělala.“

„Mělas toho na sobě víc, než teď, Scullyová.“ řekl střízlivě.

„To ano, ale bylo to spodní prádlo. Není to "horší“, technicky?"

„Tenkrát jsem tě neznal. Nepřipadalo mi to tak…osobní“

„To vidím“

„Scullyová, podívej se. Není to tak jak si myslíš. Je to něco jako když jsi poprvé v koupelně našla zapomenutou sestřinu podprsenku. No, vlastně ne ty, tvoji bráchové.“

„Aha. Takže jsem pro tebe jako sestra?“

„Ne, to jsem nemyslel, Scullyová. Pojďme si zaplavat.“

Pod šortkami měl na sobě plavky speedo, ale neměl dost odvahy se svléknout. Odhodil do písku jen vínovou halenu, nejistě se na ni usmál a odběhl do vln.

„jdeš taky?“ volal na ni ze břehu.

„Hned tam jsem.“ Roztáhla jejich ručníky a podívala se na slunce. Bylo už půl sedmé večer, ale slunce pořád pálilo a ona cítila jeho žhavou sílu na kůži jako řežavé uhlíky. I s krémem s ochranným faktorem 35 věděla, že její světlá pleť jí to pořádně oplatí.

Dívala se, jak Mulder skočil do vody, jeho tělo prořízlo vlnu jako čepel nože.

Chvíli ještě seděla a snažila se vzpomenout, kdy tenhle zmatek začal.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

RESTAURACE ALHAMBRA, SOUTH BEACH MIAMI, FLORIDA NEDĚLE 9:10 PM

Hansen se probíral stránkami složky k případu.

Seděli u rohového stolu a uždibovali bezchutné jídlo, i když Chardonnay bylo vychlazené úplně perfektně.

Mulderovi to bylo jedno. Měl rád nezdravé jídlo. A Scullyová nikdy příliš nejedla. Občas mu to trochu dělalo starost, když příliš zhubla.

Co se mu nelíbilo bylo to, jak na ni Hansen zíral. Neměl pro to důvod, věděl to, ale stejně ho to vytáčelo.

A ještě víc ho vytáčelo, že si to Scullyová očividně užívala.

Vlastně s tím bastardem flirtovala.

Dobře, nebyl to bastard, byl to docela sympaťák. Ale ona ho sváděla a jediné, co mohl proti tomu udělat bylo ovládat se, aby toho chlápka nesrazil k zemi.

Jako nějaký primitivní majetnický Fred Flintstone.

Co mu vlastně dává právo být majetnický? Vracel se v mysli zpátky. Flirtovala s ním Scullyová?

Jistě že ano! Oba to dělali, v jednom kuse. Vzpomněl si, jak její rty přejely po jeho a zachvěl se. tak jemné, vypadaly tak jemné.

Flirtování byla součást jejich spolupráce.

Nebo ne?

K smrti nerad spolupracoval s jinými agenty, vždycky s ním jednali jako s nebezpečným šílencem. A vždycky se moc okatě motali okolo Scullyové.

Přesně takhle.

Sakra. Mulder se snažil soustředit na to, co Hansen říká.

„…takže i když tohle vypadalo nejdřív taky jako obyčejná demonstrace nadvlády bílé superrasy, nemáme jediný důkaz, že by paní Holliberry byla členem jakékoliv radikální organizace. Chci říct, podívejte se na ni.“

Mulder si prohlédl fotografii. Hollibery. V rychlosti procházel databází, kterou měl v hlavě. Žena, která zamkla tři hispánské děti v komoře ve svém domě na dva dny, bez jídla a vody. Nakonec jejich slábnoucí sténání vzbudilo pozornost souseda, když šla Holiberryová koupit žrádlo pro kočku.

Na fotce vypadala jako milá stařenka ze soutěže v pečení domácích sušenek.

Tak fajn.

„Je starší, než ti ostatní.“

„Na první pohled. Myslím, že vypadá starší, než ve skutečnosti je.“ Hansen listoval ve složce. „Je jí 65 let.“

Mulder se podíval na Scullyovou, která vidličkou poťukávala misku se salátem.

„Zkus něco sníst.“

Dotčeně se na něj podívala. „To je rozkaz, pane?“

Pokrčil rameny. „Málo jíš.“

„A ty zase málo spíš, Muldere. Navíc to jídlo nestojí za nic.“

Hansen, který jejich rozhovor tiše a se zájmem pozoroval, se najendou rozesmál. „Jo, máte pravdu. I když tady Mulder s tím žádný problém nemá.“

„Chcete říct, že nemám vytříbené chutě, Hansene?“

Vyznělo to trochu ostřeji, než zamýšlel. Oba na něj teď mlčky zírali.

Vzdychl. „Promiňte, Hansene. Oprvadu. Musíte si myslet, že jsem totální blb.“

„Ne, Myslí si, že jsi protiva. Už začínám chápat, kam tím míří.“

„No…možná v poslední době jsem. Snažím se ovládat, věřte mi. Ale něco okolo tohohle případu…“ zavrtěl hlavou.

„Něco mi na něm vadí. Je to jako když vidíme jen špičku ledovce. Nevím, co to je. Nějaká souvislost, která nám uniká.“

Hansen přikývl, stále ještě naštvaný. „Ty tečky. Jak jim jen doktor říkal – mžitky.“

„Musíte uznat, že je zvláštní, že každý ze zúčastněných tvrdil, že má stejné potíže. Sculyová vám určitě potvrdí, že to není tak běžná diagnóza, alespoň ne tak často.“

„V zásadě souhlasím. Četl jsem o vašich postupech. Zajímavé.“

Tohle byl konečně obrat. Většina lidí by se už začala smíchy popadat za břicho.

„To, co děláte, Muldere, mi připomíná větu ze Sherlocka Holmese, víte? Můžeš vyloučit nemožné, a to, co zbyde, jakkoli nepravděpodobné, je pravda.“

Mulder se nesměle usmál.

Scullyová zadržela dech. Bože. On je tak výborný v tom, co dělá a tak zřídka se mu dostane uznání. A tak je tak strašně ochotn uvěřit lichotkám, ať jsou myšleny vážně, nebo ironicky.

Naštěstí teď doufala, že to Hansen myslel dobře. Možná se ale i snažil Muldera trochu povzbudit, aby přestal být tak nepřátelský.

„Na druhou stranu mi to připadá,“ pokračoval Hansen, „že dost často uplatňujete další věc – najdete si souvislost, jakkoli nepatrnou a bizarní, a trváte na tom, že je to jádro problému. A nikdo nemůže dokázat, že se mýlíte. Ale ani, že máte pravdu.“

Ztuhla. Prokrista. Co to sakra dělá?

Mulder se pořád ještě usmíval, ale Scullyová ho znala už tak dlouho, aby věděla, že se to zvrtlo špatným směrem.

„Hansene…“

„No, vlastně“ přerušil ji Mulder „zní to zajímavě.“

„I když na svoji obranu musím říct, že rozdíl mezi mnou a většinou ostatních vyšetřovatelů se kterými jsem pracoval Hansene je, že já, nebo spíše my, Scullyová a já, protože v tomhle jsme spolu zajedno, netrváme na překrucování faktů jenom proto, aby se hodily do nějaké teorie. Klidně opustíme jakoukoli hypotézu, víte, úplně jakoukoli…“

Nakláněl se teď blíž k druhému agentovi, přesně tím nepříjemným způsobem, který omezuje osobní prostor dotyčné osoby – Hansen se snažil uhýbat, ale neměl kam.

„…pokud se ukáže, že už neplatí. Ale nikdy, a to byste si měl, Hansene zapamatovat, nikdy se nevzdám kvůli očekávání myšlenkových chudáků, kteří se nechtějí brodit ve špíně a postavit se k důkazům čelem, slabochům, kteří jen chtějí mít věci pěkně vyřešené, úhledně zabalené a uložené ve spodním šuplíku jak nejrychleji to jde, a je jim jedno, jestli vysvětlení, ke kterému dospěli je pravda či ne. Řekl jsem to jasně?“

Hansen přikývl, téměř nadšeně.

Mulder se opřel a sundal si z klína ubrousek.

„No, příroda volá. Hned jsem zpátky.“

Očividně nečekal aby si vyslechl nějaké námitky.

Scullyová pozorovala jeho záda, jak procházel davem. Jeho chůze byla plynulá a uvolněná jako vždycky, ale ona si všimla, jak má ztuhlá a napjatá ramena.

Hansen vypadal ohromeně. Asi si pořád ještě srovnával v hlavě, co mu Mulder před chvílí řekl. I když k tomu, že to rozhodně nebyl kompliment došel podle Scullyové velmi brzy.

„Bože, Scullyová.“

Otočil se k ní, s trochu vytřeštěnýma očima.

„Víte, Hansene, nechápu, proč jste tohle udělal.“

„Ale no tak, nechte toho. Říkal si o to. Jak můžete být s někým tak arogantním?“

„Já si ale vůbec nemyslím, že je Mulder arogantní.“

„Jste slepá, nebo co? Ten chlap se mnou od začátku jedná, jako bych byl nějaký zabedněný trouba.“

Tohle byla pravda.

„Podívejte, Hansene. Tohle vám vysvětlím. Všude, kam Mulder přijede se setkává s posměšky a opovržením od lidí, stejně starých jako on. Starej strašidelnej Mulder, pomatenej génius ve svojí kanceláři ve sklepě. Agenti se mu smějí do tváře, dovedete si vůbec představit, jaké to asi je? A mezitím za ním všichni chodí, když nemůžou hnout s případem. Využívají ho, jeho brilantní mysl a pak si z něj dělají blázny. Za pár minut všichni zapomenou, že to byl Mulder, kdo jim ukázal správný směr ve vyšetřování.“

Samotnou ji překvapilo, že ji v očích začaly pálit slzy.

„Ale naši šéfové se nesmějí, Hansene. Berou ho hodně vážně. Většinou se jim sice nelíbí, co Mulder dělá, ale nenechte se mýlit – nepřehlíží nic z toho, co řekne, a jestli to uděláte vy, koledujete si o velkou chybu. Taky mě občas dohání k šílenství, ale řeknu vám jedno: Za tři měsíce práce s Mulderem jsem se naučila víc, než za dva roky v Quanticu. Díky němu se ze mne stal vážně dobrý agent. A cena za to je, že musím už čtvrtým rokem žít s pošklebováním od mých kolegů, jen proto, že pracuji s ním. Ale upřímně, je mi to úplně jedno. Je mi to možná jedno daleko víc, než jemu.“

Zadíval se na ni.

„Můžu se na něco zeptat, Scullyová? Jste vy dva…jste milenci?“

„Když odhlédnu od faktu, že vám do toho nic není, tak myslím, že nemusím zdůrazňovat, že zákony federálního úřadu pro vyšetřování jsou v tomhle nekompromisní.“

Zavrtěl hlavou. „zákony…“

„jestli se ptáte na to, zda ho bráním proto, že s ním spím, tak odpověď zní ne. I když je tomu asi těžké uvěřit, jsem schopná udělat si vlastní názor, aniž by mi ho někdo vrazil do hlavy.“

„Tak jsem to nemyslel…“ vykrucoval se.

Mávla unaveně rukou. Viděla Muldera, jak se pomalu vrací ke stolu. „Pravda je, Hansene, že je mi jedno, co si myslíte. Takže si řekněme dobrou noc a uvidíme se ráno v kanceláři.“

„Scullyová…“

Mulder dorazil a šklebil se. „Vůbec neslyším vlastního slova“

Byla si jistá, že ho Hansen má za duševně chorého člověka, ale ona věděla své. Někoho úplně vyvést z míry dostalo Muldera vždycky do dobré nálady.

" Zrovna jsme se loučili, Muldere."

„Vážně? Ale vždyť to byl tak prima večer…“

Mulder se na ni usmál. Její vztah k agentovi Hansenovi očividně ochladl. Ale ale – večer je čím dál tím lepší.

Hansen vzdychl. „promiňte, Muldere, nechtěl jsem vás urazit. Já vážně obdivuju vaší práci. Jen mám námitky k některým vašim metodám, nic víc.“

" Vy, a všichni ostatní. Nic se nestalo, Hansene. Nebojte, mě urazit už snad ani nejde. Skoro se začínám bát, co bych dělal, kdyby mě někdo pochválil."

Scullyová na něj podezřívavě mrkla. Vypadal skvěle naladěn.

„Trochu se vyspěte, Hansene.“ řekl, a podal Scullyové její kabelku. „Budete to potřebovat.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V ranní špičce byl provoz tak hustý, že Mulder a Scullyová zůstali stát v koloně na dálnici směr Miami plných čtyřicet minut.

Slunce rozpalovalo zem. Scullyová si stáhla stínítko proti slunci a snažila se ovládnout, aby se tolik nepotila.

No, alespoň se v rámusu ulice navzájem slyšeli.

Mulder se jí pozorně zeptal, „Chceš, abych vytáhnul střechu, Scullyová? Vypaříš se ze sedadla, když na tebe bude takhle prát slunce.“

Spokojeně se na něj zaculila.

„Ty víš, jak vytáhnout střechu, Muldere?“

Ošíval se. „To přece nemůže být nic složitého“

Vzdychla. „Takže, tušíš, jak se to dělá, nebo ne?“

„Ne.“

Scullyová se podivila. „To ti ten chlápek v půjčovně neřekl, jak se to dělá?“

Mulder se snažil překřičet hluk provozu. „Nejspíš jo, pamatuju si, jak gestikuloval a něco mi ukazoval, ale já jsem nějak nedával pozor.“

„Ach jo, ty jsi víc ženská, než já.“

„To je sexistické, Scullyová. Chceš říct, že ženy jsou neschopné chápat technické věci?“

„Ne, říkám, že TY nejsi. A že to klidně přiznáš z tebe dělá větší ženskou, než jsem já.“

„Víš, Scullyová, takhle vtipnou tě vůbec neznám.“

„Vezmi v úvahu, z čeho vycházím, Muldere. Když mě inspiruješ ty, tak bych možná mohla udělat kariéru i v televizní estrádě.“

„Pozor na to. Občas si nějaká komička dělá tak dlouho legraci ze svého manžela, jen dokud ten chudák nespáchá sebevraždu.“

„Určitě si na to vzpomenu, až mě jednou nadobro omrzíš.“

„To se doufám nikdy nestane, Scullyová.“

Dívala se na něj. Jeho oči byly maskované slunečními brýlemi, ale ona cítila, že mluví vážně.

„No, Muldere…“ zavrtěla se v sedadle.

„Ano?“

„Včera večer se Hansen ptal, jestli spolu něco máme.“

„To je divný. Přece by musel vědět, kdybyste spolu něco měli.“

„Ale no tak.“

„Co jsi mu řekla?“

„Co si myslíš, že jsem mu řekla, proboha? Řekla jsem mu, že mu do toho nic není.“

„Oooo. Chytrá holka.“

„Měl by ses přestat bavit s Juanem, Muldere.“

„Proč? Je dobrej.“

„No, taky se mu líbíš.“

„A tady to máš, láska nebeská.“

„No, taky jsem mu řekla o omezeních FBI.“

„Juanovi? Chudák, muselas ho pěkně vyděsit.“

Zasmála se nahlas. „Muldere, přestaň s tím.“

„O jakých omezeních?“

„O bratříčkování mezi partnery.“

„Takže když nejsem tvůj bratříček, znamená to, že si můžeme dělat co chceme?“

„Víš, Muldere, občas je hodně těžké s tebou mluvit.“

„Pochopil to?“

„Určitě to pochopil, Muldere, protože jsem mu to zopakovala několikrát. Že tě nebráním proto, že s tebou spím.“

Nastala chvíle ticha.

„tys mě bránila, Scullyová?“

„Celá život tě bráním, Muldere.“

„To přece nemusíš. Svoje bitvy si vybojuju sám.“

Jeho hlas byl odměřený.

Scullyová se na něj dívala.

„Dovol, abych ti připomněla, že jsi můj partner, Muldere. A poznámky ostatních lidí se taky tkají i mně. Bráním tak nás oba.“

Chvíli neříkal nic.

„Kdybys se mnou spala, bránila bys mě i tak?“

„Muldere…“

„Nebo bys se mnou prostě spala a zbytek by ti byl jedno?“

Znova se zasmála, i když trochu nervózně.

„Beru obojí, Scullyová.“

Sice se usmíval, ale vážnost jeho tvář neopustila.

A ona chtěla najednou raději změnit téma.

„No, pak mi došlo, že se nejspíš zeptal jenom proto, že se mu líbím.“

„Řekl bych, že je to úplně jasné, že se mu líbíš, Scullyová.“

„Vážně?“

„Nijak se tím netají.“ na vteřinu se odmlčel. „Ani ty ne, koneckonců.“

Neodpověděla.

„Líbí se ti přece, nebo ne?“

„Rozhodně míň než na začátku.“

Mulder vydechl. Skvělé. „Míň“ byla dobrá zpráva, i když to nebylo „vůbec“.

Bude mít čas o tom přemýšlet.

Když se celou noc mučil vášnivými představami, jediná tvář, jediné tělo, které viděl před očima, bylo její.

A když se ráno probudil s břichem lepkavým od vlastního semene, pomyslel si, Muldere, chlape, máš asi problém, který vůbec nezvládáš.

Upínal se k jejich pracovnímu partnerství, protože to byla jediná věc, kterou si byl jistý, a nechtěl ji za živý svět ztratit.

Ale kdo ví, co všechno bude obětovat cestou?

Věděl, že hlavní problém je, že si nebyl jistý, co cítí ona k němu.

Všechny ty krásné a hluboké chvíle, které spolu zažili, všechno to lehké flirtování nemusí znamenat nic víc, než opravdové upřímné přátelství mezi dvěmi lidmi, alespoň z její strany.

Už zažil platonická přátelství se ženami. Byla to vlastně jediná opravdová přátelství, která poznal, protože moc nevycházel s ostatními muži.

Částečně to bylo proto, že chápal pohnutky mužů lépe než ženy, protože ho hnaly taky, a to ho k mužům činilo ještě podezřívavějším.

Jedno takové přátelství bez sexuálního podtextu zažil na Oxfordu s výměnnou studentkou z Kanady, byl to nejdůležitější čistý vztah, který zažil, než poznal Scullyovou.

Oba se zamilovávali a rozcházeli s jinými lidmi, a nijak to nezasáhlo do toho, co cítili jeden k druhému. Vlastně se svěřovali jeden druhému se svými nevydařenými vztahy s téměř železnou pravidelností.

Na druhou stranu, představa jak si to Scullyová rozdává s někým jiným v něm vyvolávala chuť koupit si útočnou pušku.

To je, pomyslel si, nejspíš cesta do záhuby.

Ale nejdřív musel vědět, jak to cítí ona, a jediná možnost byla vysledovat, jestli žárlí, když on ukáže zájem o jinou ženu.

Ať už šlo v tomhle případu o cokoli, nemohl jít proti tomu, co Scullyová možná chce, i kdyby to byl někdo jiný, než on sám.

Dlužil jí toho tolik. Už kvůli němu ztratila dost.

„Hansen vypadá jako sympaťák.“ řekl váhavě. " Chytrý, slušný a milý."

Pokrytče, zablikalo mu v mozku.

Sklapni, okřikl svou mysl.

„To jo. A, víš, chová se k nám hodně slušně, když uvážím, jak jsme s ním jednali od chvíle, co jsme vystoupili z letadla.“

„Co tím chceš říct?“

„Ale no tak, Muldere. Kdybys ho nedráždil, nemusela bych ho pořád poučovat o tom, jak my dva víme všechno na světě. Chci říct, že si to nezaslouží. Musíme vypadat jako párek rozmazlených primadon.“

„Primadony? My dva?“ Vypadal úplně uzemněný.

„Chci tím říct, že se chováme tak defensivně, tak se bráníme, aby nás někdo neurazil a nezesměšnil, že jsme na pozoru, ještě než kdokoli něco řekne.“

Klakson auta je oba vytrhl z hovoru, až se lekli. Kolona se šnečím tempem začala hýbat.

Mulder nastartoval. Scullyová na to kápla, i když se mu to moc nechtělo přiznat.

„Měli bychom toho chudáka nechat vydechnout, Muldere.“

Mrknul na ni. „Tak jo, dobře. A co pak?“

„Pak se uvidí.“

Kličkoval v pruzích na silnici a v hlavě převaloval to, co právě řekla a jak to myslela.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

KANCELÁŘE FBI, DADE COUNTY, MIAMI FLORIDA PONDĚLÍ, 9:22 am

„Takže Muldere,“ připomněla Scullyová, když vcházeli do prosklených dvěří divize pro interkulturní záležitosti. „chováme se mile.“

Hansen na ně čekal v konferenční místnosti, ještě se dvěma dalšími agenty, mužem a ženou.

Vstal a natáhl k nim pravici.

Mulder ji stiskl jak nejpřátelštěji uměl. Neměl rád chronické podávače ruky.

„Agentka Scullyová, agent Mulder. Agentka Carla Steinová, agent Anthony Piccaro.“

Wouw, pomyslel si Mulder. Jedna věta, a tolik agentů v ní.

Další potřásání rukou.

Piccaro byl samý úsměv. „Takže poslali borce, oh, a dámu, agentko Scullyová, z Washingtonu, hm? Krucipísek, to si myslí, že tohle nezvládnem?“

Mulder mu oplatil úsměv. Ohlédl se na Scullyovou, která se také usmívala, ale v jejích očích četl jasné varování. Rozhlédl se kolem. Každý se usmíval.

Ach jo. jako dinosaurus Barney. Když to bude trvat ještě chvíli, všichni se chytnou za ruce a budou zpívat písničky o kamarádství, jako kdyby skryté nepřátelství byla jen prázdná věta.

„No, Piccaro, Hansen se už určitě zmínil, že to poslední co jsme, jsou borci z DC – že máme kancelář ve sklepě a tak. Možná že pro ně není hlavní priorita…“

Jeho další slovo skončilo jako nesrozumitelné zahuhlání, protože Scullyová se podpatkem strefila přesně do kosti v jeho noze.

„Promiňte. Křeč.“

Pořád se usmívali, i když už ne tak široce. Hansen se rukou drbal na hlavě.

„Myslím, že agent Mulder chtěl říct,“ pokračovala Scullyová klidně, „že nikdo z nás nechce narušovat vaši práci tady. Mulderovy postřehy ohledně tohoto případu se našim nadřízeným zdály velmi podnětné a tak se s okamžitou platností rozhodli…“ chvíli si pohrávala s tím slovem „vyslat nás sem, abyste mohli využít naší pomoc.“

Ach bože, pomyslel si Mulder. Vždycky když přejde do profesionálního módu, zní, jako kdyby spolykala celý slovník.

Hansen se zasmál. „Velmi diplomaticky řečeno, agentko Scullyová. Asi se všichni tady shodneme, že nejdůležitější je vyřešit ten případ, i když podle našeho názoru je čím dál jasnější, že se možná jedná o události, které spolu nesouvisí. Vím, že to byla Mulderova předběžná zpráva, která ty případy oficiálně spojila dohromady, ale pokud nebudeme mít jasný důkaz…“

Přátelsky mrkl na Muldera.

„…že je mezi těmi případy spojitost, budeme je muset oficiálně zase rozdělit a vyšetřovat je samostatně. Upřímně, a možná vás to, Muldere, překvapí, doufám, že to nebude nutné – jedná se o skoro padesát incidentů, a dovedete si nejspíš představit to papírování, které by s tím bylo.“

Mulder se zachichotal.

„Co mi přijde neskutečné, promiňte, že to tak říkám, Muldere,“ opáčil Piccaro, „je, že vy jste si tu zprávu o těchto případech sepsal pěkně ve Washingtonu ve svojí sklepní kanceláři, aniž byste se obtěžoval nás aspoň zeptat.“

Steinová dloubla Piccara do ramene. „Ale no tak, zmlkni, prokrista. Oni jen dělají svoji práci. Tohle je vážná věc, kterou musíme zastavit, a osobně – je mi jedno kolik poldů na tom bude dělat.“

Mulderův úsměv byl tentokrát upřímný. Podíval se na ni. Štíhlá blondýna. Celkem hezká. Nemá prstýnek, i když to nic nedokazuje. Všiml si ji na první pohled, pochopitelně, ale tenhle její postoj – byl příjemný bonus.

Jeho oči těkaly po místnosti a setkaly se s pohledem Scullyové.

Chladně ho pozorovala.

Slitování. Už je to tu zase. Přemítal, jestli vůbec ví, že se na něj takhle dívá, kdykoli si on prohlíží jinou ženu.

No, no, no. Možná je to na čase zjistit.

Otočil se zpět ke Steinové, která mu opětovala úsměv.

„Dobrý, dobrý, nebudem se vášnit, Muldere.“ odsekl Piccaro.

„Jistě. Dobře. Cokoliv.“

A ucukl nohou, kterou stál vedle Scullyové, jak nejrychleji mohl.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BETH CHALAI LUBOVITCH COMMUNITY MIAMI, FLORIDA PONDĚLÍ 2:13 pm

Zatímco se Piccaro a Steinová snažili udělat pořádek ve složkách k případům, Hansen vzal agenty na několik míst, kde k násilným činům došlo. Byly tak odlišné, a bylo jich tolik, že i Mulder musel uznat, že je těžké mezi nimi najít nějakou opravdovou spojitost.

Kromě mžitek.

Čerstvé graffiti zdobilo stěnu jedné z městských synagog. „Židi žerou děti“ „Vemte si prachy a padejte“ a hákové kříže, pochopitelně.

Mulder si nápisy prohlížel, když jeli okolo. „Není to vtipné, jak lidé, co tvrdí, že holocaust nikdy neexistoval, na všechno malují nejznámější symbol třetí říše?“

Položil ruku na opěrku na sedadle Scullyové a opřel si o něj i hlavu. Seděl na zadním sedadle a teď se díval na její ryšavé vlasy.

K jeho překvapení se otočila a lehce ho pohladila po tváři.

„Je to strašné, Muldere. Ale je to jen nepatrná menšina.“

„To si myslela i většina Němců ve třicátých letech, Scullyová. I malá skupina může udělat hodně velkou škodu.“

Hansen na ně vrhl letmý pohled. „Ale Muldere. Tohle je jen pár spratků se sprejem, nic víc. Kromě toho, kdyby se ortodoxní židé snažili trochu přizpůsobit americké kultuře, možná by je to tolik neprovokovalo.“

Mulder cítil, jak Scullyová ztuhla, ale byl tak v šoku, že se na ni ani nepodíval. „Co to říkáte, Hansene? Že si snad zaslouží to, co se tady děje?“

„Jistě že ne, proboha. Nechytejte mě za slovo. To jsem mohl vědět, že vám se to nebude líbit.“

Scullyová promluvila nebezpečně klidným hlasem. „Chtěl jste říct, protože je žid.“

Hansen se otřásl. „Podívejte se. Pracuji na oddělení mezinárodních vztahů. To znamená, že moje práce je pomáhat k příznivému rozvoji vztahů mezi etnickými skupinami. Ale tohle je Amerika, Muldere, víte? Idea bublajícího kotlíku. Vítáme tu přistěhovalce, ale cílem je, aby se adaptovali, aby se v první řadě stali Američany. Nemluvím o židech, jako jste vy. V jste stejný Američan jako třeba já. Ale tihle lidé skupují obrovský majetek, nemluví s nikým jiným než se sebou navzájem, nechtějí do své komunity nikoho vpustit. Žijí jako kdyby byli pořád někde na ruských stepích, a pak se diví, že jsou k nim lidé nepřátelští.“

Mulder nebyl schopný slova.

Scullyová ano.

„Nemůžu uvěřit vlastním uším.“

„Proč mě to u vás nepřekvapuje, Scullyová? Pro vás hlavouny z D.C. je to jednoduché sem přijet a posuzovat nás, že ano? Nemáte ani páru o tom, jaké to je se snažit tady udržet pořádek, když tady máme stovky různých skupin – lidí, kteří si navzájem jdou po krku. Tohle je realita, Scullyová, my si nemůžeme dovolit luxus vašeho rozkošného liberalismu.“

Začínalo se jim to vymykat z rukou.

A nejhorší bylo, že Hansenovy názory odrážely postoje některých vysokých vládních úředníků pro danou oblast a Mulder to věděl.

Druhá nejhorší věc byla, že Hansen tak jakýmsi zvráceným způsobem reagoval na skutečné problémy, a Mulder nepochyboval o tom, že čelit jim musí být neskutečně frustrující.

„Prosím,“ řekl Mulder. „Oba dva. Nechte to už být. Vy nesouhlasíte s některými mými postupy, Hansene, a já nesouhlasím s vašimi názory. To neznamená, že nemáte právo si je udělat. Věnujme se prostě případu.“

Scullyová se na něj nedůvěře podívala.

Hansen přikývl. „Máte pravdu, Mulder. Oběma nám jde o to samé.“

„Tím si přestávám být jistá“ zamumlala si pro sebe Scullyová.

Mulder prostrčil ruku mezerou mezi sedadlem a dveřmi a stiskl jí paži. Ucítil, jak se její prsty dotkly těch jeho.

Jedno bylo jisté, nevypadá to, že by fešák Hansen v brzké době hodlal zakotvit v posteli Scullyové.

I když se ho Hansenova slova dotkla, nedokázal Mulder potlačit blažený výraz, když se opřel zpět do sedadla.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

VĚZEŇSKÁ CELA V DADE COUNTRY, Č. 2385 MIAMI, FLORIDA PONDĚLÍ 4:20 PM

Hansen je vzal za Jimmy Baitsem, údržbářem, zodpovědným za sobotní krveprolití na letišti.

„Je tu už od svého zadržení.“ vykládal Hansen, když vcházeli do budovy. „Už jsme ho pochopitelně pečlivě vyslechli, ale já jsem myslel, že by pro vás bylo přínosné si jednoho z obviněných vyslechnout sami. Na zítřek jsem připravil pár dalších setkání, pokud budete myslet, že to pomůže, ale jejich historky jsou většinou variace na stejné téma.“

Mulder se až podivil, jak je s nimi agent najednou ochotný spolupracovat.

Když vešli do místnosti, Bains už seděl u stolu, ruce spojené pouty a složené na stolku před sebou. Byl to hubený, obyčejný muž s mastnými šedými vlasy, které mu ustupovaly z čela. Vypadal zahořkle a podezřívavě, ale podle vrásek, vykreslených na obličeji se tak cítil většinu času.

Mulder měl chuť toho chlapíka praštit přes jeho kyselý obličej, jen ho uviděl.

Scullyová pokývla na dozorce, který se tichounce vytratil za dveře a zavřel za sebou.

„Pane Bainsi“, začal Hansen „my jsme se už setkali. Tohle jsou dva agenti z ústředí FBI ve Washingtonu. Rádi by vám položili několik otázek.“

Bains se oklepal. „Jděte do prdele, všechno jsem vám už řek.“

Mulder si sedl a opřel se o stůl. Ty hajzle. Doufám, že shoříš v pekle, pomyslel si.

Přesto se na něj usmál.

„Jak se cítíte, pane?“

Bains na něj zíral. „Co jseš, nějakej posranej cvokař?“

„Jsem psycholog.“

„No, tak si ty kecy strčte do prdele. Znám svý práva. Nic nemusím říkat, dokud nebude soud.“

„Pozor na pusu, Bainsi.“ řekl studeně Hansen. „Nejste v pozici, abyste si mohl vyskakovat. Jestli nechcete aby vám nakopali zadnici, odpovězte, na co se vás agent ptá.“

Mulder se otočil na Hansena. Působivé. Mírně snížil hlas na úroveň toho vězňova. Znělo to lehce povýšeně, ale Mulder musel uznat, i když neochotně, že má takhle Hansen větší šanci na úspěch.

Hrozby a tresty. Mulder tuhle taktiku už také použil, ale nikdy mu to nedělalo moc dobře. V tomhle případě to ale asi bude muset překousnout.

Bains se úkosem díval na Hansena, jako kdyby se rozhodoval co udělá. Pak se obrátil zpět k Mulderovi.

„Na co jste se ptal?“

„Ptal jsem se, jak se cítíte.“ Řekl Mulder klidně.

„Jak si kurva myslíte, že se cejtim? Jsem ve zkurveným vězení, ne? A nevypadá to, že se vocaď ještě někdy vyhrabu.“

„Víte, proč jste ve vězení?“

Bains posměšně potáhl nosem. „Jasně že to kurva vím, myslíte si, že jsem idiot? Zbavil jsem svět čtyř negrů, než by se mohli začít množit. Měli by mi dát spíš metál.“

Mulderova ramena ztuhla. Najednou ucítil, že za ním stojí Scullyová.

Donutil se ke klidu.

„Vy se necítíte provinile za to, co jste udělal?“

Bains se zatvářil ještě více podezřívavě. „Na to nemusím odpovídat, ne?“ Zadíval se na Hansena.

„Podle toho, co jsi řekl před chvílí je ti po tom hovno, kámo.“

„Tak proč se ptá?“

Mulder udeřil pěstí do stolu. Bains nadskočil a vytřeštil na něj oči.

Mulder se zvedl, chytil starého muže za klopy košile a přes stůl si ho přitáhl k sobě.

„Tak podívej ty parchante. Snažím se zjistit, jestli jsi věděl, co děláš, když jsi zastřelil ty čtyři děti. Snažím se pochopit, proč jsi to udělal. Udělaly ti něco? Ohrožovaly tě nějak? Udělal jsi to, abys ochránil sám sebe? Protože mám problém uvěřit, žes je odprásknul jenom proto, že byli černí.“

Bains vypadal vlastně docela vyděšeně. Mulderova ústa byla jen pár centimetrů od jeho tváře.

„Co tím myslíš? Nevím, co tím myslí“ zadíval se prosebně na Hansena.

Mulder s ním zatřásl. „zastřelils´je proto, že byli černí?“

Bains se neúspěšně snažil pokrčit rameny. „Jo. Nesnáším ty čuráky.“

Mulder jím mrštil zpět na jeho židli a také se znovu posadil.

Dlaní si protřel oči. Bože. Bylo to tak jednoduché. Nesnášel čuráky, tak je zastřelil. Samozřejmě.

„A co ty tečky, které vidíte, Bainsi?“

„Jo, z těch by se jeden posral, dovedly by člověka do blázince.“

„Agentka Scullyová je doktorkou medicíny. Zeptá se vás na pár věcí o nich.“

Hodil pohled na Scullyovou. „Doktorka. Co se to na světě děje, do prdele? Měla byste být doma a starat se o manžílka. Jste dost pěkná na to, abyste nějakýho měla.“ Mlsně si olízl rty.

Mulder se nad něj znova naklonil a zatlačil ho do židle.

„Zmlkni, nebo ti utrhnu koule a nacpu ti je do krku. Jestli je vůbec najdu.“

„Hej hej, to je sexuální harašení, ne?“ opět se zadíval na Hansena.

Mulder ho uhodil. Ne moc.

„Nedívej se na něj, dívej se na mně, když s tebou mluvím.“

Fungovalo to. Bains seděl jako přišpendlený a úplně zticha.

„Znám svý práva.“ mumlal nejistě „Tohle nesmíte. Ještě jsem neměl soud!“

„Už jste se přiznal“, řekl Mulder sladce „Soud je jenom formalita, která určí, jestli si zasloužíte život, nebo smrt, copak to nevíte? Už patříte federální vládě. Patříte mně, a já si s vámi budu dělat, co budu chtít.“

Nebyla to sice pravda, ale mělo to náležitý účinek.

„Takže teď si sednete a budete odpovídat na otázky agentky Scullyové. A budete jí prokazovat stejnou úctu, jako svojí vlastní matce, je vám to jasné?“

„Jo.“

Mulder odešel ke zdi a opřel se o ni.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scullyová začala tak rychle pálit otázky, že se ani neposadila. Očima stále sledovala Bainse.

„Vidíte ty tečky pořád?“

„Jo“

„Je to horší, než předtím, nebo lepší? Nebo stejné?“

„Horší. Teď už mě ser…no, horší“

Mulder se usmál.

„Jak vypadají?“

„jako malý černý tečky, které lítají kolem. Je jich hodně.“

„Pil jste hodně, nebo bral drogy, před svým uvězněním?“

Zachvěl se, najednou byl nervózní. „Co to je hodně?“

„Přijde na to. Jak moc jste pil?“

„Nevim, tak šest piv denně, možná.“

„Byl jste kvůli těm tečkám u doktora?“

„Ne. Nemůžu si ho dovolit a navíc…“

„Navíc co?“

„Ale nic.“

„Říkáte, že vás ty tečky dohánějí k šílenství?“

„Řek jsem že stačej na to, aby člověk zešílel.“

„Myslíte, že se jim to podařilo?“

„Co?“

„Myslíte, že ty tečky zavinily, že jste zabil ty chlapce?“

„Jak by to asi udělaly?“

V jeho hlase se objevila panika, když Scullyová dávala jednu otázku za druhou.

„myslíte, že jste se stal násilnický, od doby, co ty tečky vidíte, pane Bainsi?“

„Já jsem byl vždycky cholerik, slečinko.“

„Už jste někdy měl chuť někoho zabít, ještě než jste ty tečky začal vidět?“

„Scullyová“ přerušil ji Hansen, „Myslím, že ovlivňujete svědka.“

„Nechte ji to dokončit.“ vpadl do toho Mulder. „Nejsme u soudu.“

„Odpovězte, pane Bainsi.“

„Vždycky jsem měl chuť někoho vodprásknout, jenom jsem to nikdy neudělal.“

„A myslíte, že vaše rozhodnutí zabít ty děti, jakýmkoli způsobem ovlivnily ty tečky, které vidíte?“

„Já jsem se nijak nerozhodoval, prostě jsem to udělal.“

„Ovlivňují ty tečky vaši schopnost přemýšlet?“

Divoce se na ni podíval. „Jo, skoro ani kvůli nim myslet nemůžu. A dejte mně s těma otázkama už pokoj.“

Obrátila se k Mulderovi a ten přikývl.

„To je všechno.“

Když vycházeli z budovy, Hansen vypadal vztekle.

Scullyová rychle pohlédla na Muldera.

„Děje se něco, Hansene?“

Ten se ošíval. „Nemyslím si, že váš výslech byl v pořádku. Naváděla jste ho.“

Mulder se na něj podíval. „Ten chlap se už přiznal k vraždě čtyř neozbrojených teenagerů, Hansene. Jeho práva mě nezajímají.“

„To neznamná, že žádná nemá. Navíc, když někdo odpovídá pod takovými pohrůžkami, není to relevantní. Možná ho Scullyová tak vyděsila, že prostě říkal, co chtěla slyšet.“

Scullyová se nadechla. „Bains není tak chytrý, aby myslel tak rychle, Hansene.“

Hansen se ni zadíval. „Možná. Přesto jeho drsný slovník neznamená, že je to idiot. Nerad vám to říkám, ale vy dva nemáte patent na inteligenci.“

Víc neřekl, ale v jeho slovech byla cítit oprávněná výčitka. Když se Mulder a Scullyová znovu střetli pohledem, v tom jejím byla nejistota a upřímné zahanbení, které nejspíš odráželo i jeho pocity.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

WHITE KNIGHT HOTEL, SOUTH BEACH, MIAMI, FLORIDA PONDĚLÍ 6:55 PM

Vypadalo to, že Hansena už zlost přešla hlavně také proto, že Mulder i Scullyová si dali záležet na tom, aby bylo vidět, že slyšeli to, co jim řekl.

" Stejně ale" začala Scullyová, když se oprýskaný výtah vydal na cestu k jejich pokojům „nesouhlasím s jeho názory na Ameriku, jako nástroj asimilace jiných kultur.“

Mulder přikývl. „Ale má pravdu, že začínáme být asi trochu arogantní. Je to fajn, bojovat za velké ideály a hrozit hrdě pěstí, ale kam to vede, říkat že stojíš za slabšími, když se ani nepokoušíš pochopit, co ti chtějí říct?“

Vystoupili z výtahu a zamířili ke svým pokojům.

Scullyová potřásla hlavou.

„Já myslím, že Hansen odbočuje od tématu. Nezapomínejme na fakta, Muldere. Jimmy Bains se k vraždám už přiznal. Udělal to několikrát, i před námi. Ty jsi ho přiměl říct, jestli ty kluky zabil, protože byli černí. A jeho odpověď byla Jo, nesnáším víš co. Ten člověk dostane nejvyšší možnou sazbu, když ne rovnou trest smrti, za vyjadřování takových věcí.“

Šátrala ve své kabelce a hledala klíče.

„Neukázal žádnou lítost, žádné svědomí, a dokonce řekl, že by si zasloužil medaili za to, že zbavil svět čtyř černochů, než se mohli rozmnožit. Co Hansen dělá je, že používá humánní argumenty na takovéhle monstrum. Jistě že Bains má svá práva, ale nic co jsme udělali už mu nemůže ublížit víc, než si ublížil sám. Navedla jsem ho snad na to, aby řekl že ty tečky které vidí ovlivňují jeho myšlenkové schopnosti? Moje zběžné lékařské ohledání říká, že Bains je zmatený a nenormální, možná kvůli celoživotnímu pití. A ty tečky, které vidí mu rozhodně nepomáhají. Nevěřím ale tomu, že by byl schopný záměrně dávat matoucí odpovědi na moje otázky, a rozhodně to nemyslím tak, že každý, kdo používá sprostá slova je venkovský balík, Muldere.“

Obdivně ji pozoroval. Brilantní mysl, v tomhle by žádný zkoušející přes logiku nenašel chybičku.

„Souhlasím s tebou, Scullyová, myslím, že máš úplnou pravdu. To ale neznamená, že jsme nezačali být trochu arogantní.“

Zasmála se. „Ne, já vím, že neznamená.“

Sakra. Vypadala tak přitažlivě, takhle bojovná a nezlomná.

„Podle toho ,co jsem vyčetl z jeho zpráv o případu, Scullyová, si myslím, že je chyba v tom, jak Hansen ten případ klasifikuje, něco tam prostě nesedí. Teď ještě nemůžu přesně říct, co. Můžem ho obvinit jen proto, že nám jeho názory jsou proti srsti? Nemůžeme. Stejné má minimálně půlka bílých Američanů. Znamená to, že je rasista? Podle mých měřítek ano, ale moje měřítka jsou, jak řekl, rozkošně liberální. Kromě toho neřekl nic – a věř mi, Scullyová, že jsem poslouchal pozorně – co by se dalo interpretovat jako rasistický postoj řekněme našimi nadřízenými. Zdá se, že má opravdu zájem o pokojné vztahy mezi lidmi, včetně nebezpečných zločinců, když tedy pominu jeho názory ´zapadni nebo vypadni´, jaké má na přistěhovalce.“

„Jimmy Bains není imigrant, Muldere. A je to běloch.“

Zíral na ni.

„Ano ,to je, ale kam tím míříš?“

Zavrtěla se. „Nikam. Ještě nevím.“

A on si pomyslel, že možná přece jen ví.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

RESTAURACE IL FOCCACIO, SOUTH BEACH, MIAMI, FLORIDA PONDĚLÍ 8:22 PM

Souhlasili, že se v jednom známém plážovém baru večer sejdou s Hansenem a Steinovou.

„Prostě prolomit ledy. Vypustit napětí. A poznáte South Beach z té nejlepší stránky.“ sliboval Hansen, když je vysazoval před hotelem.

Mulder měl pocit, že tuší, proč to navrhl, a také že už začíná chápat povahy zúčastněných osob.

Piccaro byl ženatý muž.

Co nechápal bylo, v jakém světě Hansen žije – šance, že ještě stále svede čím dál pragmatičtější doktorku Scullyovou se blížila šancím sněhové koule v pekle.

Mulder se uculil. Ten agent je očividně úplně mimo.

Zastavili cestou na něco k snědku.

Jak procházeli po Ocean Drive, hluk ze zahrádek u barů začínal být ohlušující. Nablýskané „krasavice“ v cingrlátkových oblečcích a s tácy plnými horkého kouřícího jídla se motaly davem za hlučné zábavy hostů.

Mulder na ně obdivně koukal.

„Páni, nechápu, jak můžou nosit takové podpatky a normálně se pohybovat.“

„Teď aspoň vidíš, jako utrpění většina žen prožívá, Muldere.“

„I kdybych byl ženská, nikdy bych si to na sebe nevzal.“

„Ale vzal, kdybys měl metr pětapadesát.“

Zašklebil se na ni. „Ale kdepak, kdybych měl metr pětapadesát, užíval bych si jak jsem pěkně kompaktní.“

Zakuckala se. „Jo, to určitě“

„To víš že jo. Plížil bych se okolo, podbíhal bych lidem pod nohama, a byl bych vlastně neviditelný. To by bylo bezva. Víš, že většina lidí se vůbec nedívá dolů, Scullyová? Nikdo by mě neviděl přicházet, pochytal bych všechny lumpy.“

„Ach bože, zase jedna tvoje teorie.“

„Stejně ale neznám nic víc sexy, než když někdo velký jako ty střelí chlápka vysokého dvakrát tolik, a třikrát těžšího. To by ses divila, co to se mnou vždycky dělá.“

Hleděla se na něj.

Mulder se usmál. " No, řekni mi, na co máš chuť a zajdeme tam."

Pokrčila rameny. „Já nevím, je mi to celkem jedno.“

„No tak, musí být něco ,na co máš chuť. Cokoli. Salát? Ovoce? hamburger? Žebírka?“

Scullyová se zastavila v chůzi. „O čem to vlastně mluvíš, Muldere?“

Najednou už se ani on nesmál. „Jen jsem se ptal, co máš ráda k jídlu, Scullyová.“

„Proč?“

Zhluboka se nadechl. „Protože jsem tě, Scullyová, nikdy neviděl se pořádně najíst.“

„A ty si myslíš, že to znamená, že nejím?“

„Scullyová, trávíme spolu většinu dní a často i nocí. Kdysi jsi jedla, teď se jen nimráš v jídle.“

Pokývala hlavou. „Myslíš si, že jsem anorektička.“

Bože. Ty její oči.

Kapitáne, klingoni nás obkličují.

Plnou pohotovost, Chekove.

Těžké zbraně jsou nepoužitelné, pane.

Použijte fotonová torpéda. Plný rejd.

Poslední jsme vypustili před hodinou.

Tak je čas. Použijte Scullyovský pohled.

Kapitáne. To ne. Galaxie tak, jak ji známe pak přestane existovat.

Proboha, Jime. Já jsem doktor, ne optik.

Moje senzory nevydrží plnou sílu Scullyovského pohledu, pane. Udelejte to, Scotty. Ale nejdřív mě odsud dostaňte pryč.

" To jsem neřekl, Scullyová."

„Už ses o tom zmínil. Včera večer.“

Mulder stál a pokyvoval se ze strany na stranu.

„Mám o tebe jen starost. Zhubla jsi.“

Sklopila oči.

Mulder se nadechl. Galaxie je v bezpečí… alespoň an čas.

„Muldere“

Znovu vzhlédla, ale její nepřístupnost už byla pryč. Dokonce se i lehce usmála.

„Tohle je moje normální váha. Tolik jsem vážila když jsi mě poznal. Pak jsem přibrala. Tuhle váhu bych normálně měla mít. Na tolik kilogramů jím normálně, chápeš?“

„Dobře“

„Jedla jsem moc. Teď už ne. Mám ti snad ukázat výsledky mojí poslední prohlídky u lékaře?“

„Ne.“

Vybrala si zahrádku jakési italské restaurace a Mulder zaujatě sledoval, jak doslova hltala talíř těstovin se smetanovou omáčkou a dary moře.

„Spokojený?“ procedila s plnou pusou, když jedla poslední sousto, rty stále ještě od omáčky.

Bože. Připadalo mu to ohromně erotické.

Natáhl ruku s ubrouskem a otřel jí ústa.

„Naprosto.“

Mrkal na něj a postavila se. „Omluv mě na chvilku.“

Srdce mu začalo divoce bít. Scullyová, ne. Nedělej to.

Na jeho tváři bylo ale nejspíš všechno vidět.

Scullyová se zarazila, oči rozšířené a naklonila se k němu tak blízko, že cítil vůni plodů moře a smetany.

„Ty si myslíš, že jdu na záchod zvracet.“

Nebyla to otázka.

„A jdeš, Scullyová?“ zašeptal.

„většina anorektiček nejsou bulimičky, udělej si v tom pořádek.“ její hlas byl hluboký a sametový.

„Dokud je někdo nedonutí se najíst.“

Posadila se.

„Řekla bych ti, co jsi, Muldere.“

Mlčel.

„Dobře“ rozhodla se a zadívala se dolů do ulice. „Dobře. Musím se jít vyčůrat. A ráda bych si vyčistila zuby, Ale neudělám to, jen kvůli tobě, Muldere. Budu čekat tak dlouho…až už to nepůjde.“

Ticho.

„A pak,“ pokračovala „můžeš jít do umývárny se mnou. Můžeš nade mnou klidně stát, klidně mi můžeš i podat toaletní papír. Uvěříš mi pak?“

Potřásl hlavou a zadíval se do svého talíře. „Scullyová…“

„Ale dá mi to právo přijít k tobě, každou noc a sledovat, kdy doopravdy sakra usneš“

Sykl. Málokdy používala hrubá slova. „Scullyová, já…“

„Mám pak právo sedět ve tvém bytě, dokud si nekoupíš opravdovou postel. Dokud si do ní nelehneš. Dokud se nenaučíš, jak zavřít oči, usnout a odpočívat alespoň sedm hodin každou noc.“

„To je…“

„A možná mě to opravňuje i k tomu, abych tě odnaučila jíst nezdravé jídlo, kdykoli máš možnost zhltnout celý talíř, a zařídit ti normální život, mimo tvoji sklepní kancelář, a naučit tě neriskovat zbytečně svůj život kdykoli se naskytne příležitost to udělat.“

„Dobře, dobře“ mumlal.

„Dobře co, Muldere? Necháš mě být, nebo chceš abych tě hlídala na každém kroku jako fúrie?“

„Klidně obojí.“

To byla poslední kapka.

„Cože?“

„Cokoli chceš, jen už přestaň.“

„Přestaň s čím, Muldere?“

Zvedl oči a chytil ji za zápěstí až vykvikla a zírala na něj.

„Přestaň se do mně navážet, vím, co tím chceš říct.“

Nadechl se a trochu si vychutnával nebezpečí, které viselo ve vzduchu.

„Pusť mě, Muldere.“ její hlas byl vyrovnaný, skoro zamyšlený.

Pustil ji.

Scullyová si bezmyšlenkovitě masírovala zápěstí. Chvíli ho ještě pečlivě pozorovala. „Fajn?“

„Fajn.“

„Tak půjdeme.“

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PEACOCK BAR, SOUTH BEACH, MIAMI, FLORIDA PONDĚLÍ 10:04 pm

U dveří je přivítalo dunění houseové hudby. Hansen pro ně zařídil VIP vstupenky.

Vyhazovač je zavedl dovnitř za spousty nadávek a stížností, které létaly z dlouhé fronty, kterou míjeli.

A to bylo pondělí.

„Upřímně, Muldere…“

„No, tak Scullyová. Užívej si to.“

Váhavě jí položil ruku na záda. Trochu ztuhla, ale neodtáhla se.

Proklestili si cestu davem oslnivých krásek a krasavců, postávajících u stolů. Najednou se před nimi objevila neskutečně vysoká a neskutečně krásná černoška. Zírala na Muldera a smyslně se usmála, dotkla se prstem jeho rtů a přejela přes ně.

„Pěkný.“

Mulder se tvářil jako trouba. Bože, vždyť ona byla vyšší než on.

„Díky.“

Hodil očkem po Scullyové, která na ženu zírala s otevřenou pusou v němém úžasu.

Mulder zasykl, když dlouhé prsty zamířily přesně k jeho rozkroku a stiskly.

Bože.

„Hmm…vážně fešák.“

Mulder skoro uskočil dozadu.

„Radím vám tohle nedělat před mojí manželkou.“

V ohlušujícím dunění nebylo slyšet vlastního slova, ale přesto slyšel, jak se Scullyová směje na celé kolo.

Mulder se omluvně zašklebil. „Je fakt hodně žárlivá.“

Všiml si chápavého výrazu v té bezpohlavní úžasně souměrné tváři.

Rezervovaně se usmála, položila mu prst pod bradu a přitáhla si ho k sobě.

„Rozumím, zlatíčko. Takže později?“

„Jo, tak nějak.“ Pevně položil Scullyové ruku kolem ramen a přitáhl si ji k sobě. „Máme tu s někým schůzku“

Zoufale se ke Scullyové tiskl.

Ona na něj zamrkala dlouhými řasami.

„Ano“, přidala se radostně. „Máme tu nějakou práci.“

„Ale puso,“ zavrněla jejich nová známá „to já taky. Ale je pondělí a to není nejlepší den, moc neočekávejte.“

A s posledním divokým pohledem na Muldera se odvlnila pryč davem.

„Přestaň se smát, Scullyová.“

„To nejde.“

Pozoroval ji a zasténal, když ho náhle chytla za zátylek a sklonila mu hlavu.

„Ty jsi asi vážně neodolatelný, Muldere“ zašeptala mu do ucha. „Možná jsem ti nevěnovala dostatečnou pozornost…“

Zachvěl se, jak cítil její dech na svém ušním lalůčku.

Bože můj, pro krista Scullyová.

Cítil, jak je strašně vzrušený, a zrovna v tu chvíli si všiml jak na ně Hansen a Steinová usilovně mávají od baru.

Skvělé. Vážně skvělé.

Akorát teď potřeboval, aby si Hansen myslel, že ho vyrajcoval chlap převlečený za ženskou.

„Jdi napřed, Scullyová.“ řekl jí chraplavým hlasem a popostrčil ji směrem k baru. " Já ještě musím…"

Usmívala se. „Co ještě musíš, Muldere?“

„Musím jít na toaletu.“

„Vážně.“ Sjela očima dolů, zrovna když si Mulder před sebe rychle dával sako.

Bože.

Proč se podívala dolů? Sakra. To snad udělala schválně?

Jeho výraz byl nečitelný, ale jí se v očích usadily jiskřičky.

„Dobře. Ale nebuď tam dlouho, nebo budu žárlit.“

Sakra. Panebože. Do háje. Kdo si myslela, že ho takhle vzrušil? Začínal panikařit.

Nevěděl, co je vlastně horší – Scullyová, která si myslí, že ho dostal chlap v ženských šatech, nebo Scullyová, která si myslí, že je to její zásluhou.

„Sakra“

Díval se za ní, jak mířila k baru.

"Mulder se trochu nejistě vrátil z umývárny. To, co cestou viděl… on byl člověk bez předsudků, ale některé věci, kterých si všiml by stačily na to, aby jeho přesvědčení dokonale roztříštily.

Zvuk bubnů mu rezonoval v hrudníku a on přemýšlel, jestli mu tohle všechno nekalí úsudek o případu. Tohle všechno. Hansen. Scullyová v bikinách.

Kdy vlastně začal na Scullyovou pohlížet jako na sexuální objekt? Copak to dřív nebylo všechno daleko jasnější?

Pravda ale byla, že Scullyovou vždycky vnímal jako sexuální bytost.

Jen ji prostě ještě nikdy neviděl v plavkách.

Bože. Ona jeho viděla skoro nahého už tolikrát, že to ani nechtěl počítat.

Skoro nahého? Nemsysl, úplně nahého, jako novorozeně.

Samozřejmě, byl v té chvíli v bezvědomí. A vidět svého partnera jak klepe na nebeskou bránu asi divy s libidem neudělá.

Vzdychl. Tohle byl vážný případ. Byl to případ, který se do něj zahryzl, který ho rozhodil. Hansen měl sice pravdu, ale pro Muldera tohle bylo víc, než jen několik náhodných násilných činů. Vlastně nezáleželo, jestli ty činy spolu nějak souvisely, bylo to jen jako zahvízdání varné konvice, voda uvnitř bublala a vřela, a v tom byl ten hlavní problém.

Tyhle případy poukazovaly na to, že situace je výbušná. Už z osobních důvodů chtěl Mulder udělat všechno, co bude v jeho silách, aby zamezil strachu a násilí.

Bylo to vidět i v tomhle pouťovém klubu dnes večer, lidi tancovali, smáli se, kouřili a pili, ale ve vzduchu visela nejistota, která Mulderovi připadala jasná a hmatatelná. Nervozita a upocený vlhký pach strachu.

Před necelým týdnem vyhodila podobný bar do povětří pomatená žena ve středních letech, která neměla do té doby jediný problém.

Mulder si nemohl pomoct a musel myslet na to, kolik těch lidí tady dnes večer ztratilo přítele, nebo někoho, koho milovali.

Došel k baru zrovna když Hansen něco hulákal Scullyové do ucha a Steinová se opírala o bar, oblečená v něčem, co se dalo popsat jako „jsem volná a chci to“.

Zachichotal se. Možná by mohl své partnerce trochu pomotat hlavu.

Trochu jí oplatit že ho trápila Hansenem.

Za ty úchvatné modré bikiny.

Jen tak, vidět, jak se zachová.

Svůdně se usmál na Steinovou jako by „to taky chtěl“

Skutečnost, že na sebe museli křičet z plných plic nijak náladu nevylepšovala.

„Takže“ zakřičel „Chodíte sem často?“

„To si děláte legraci.“ Byla jen o trochu menší, než on, takže se nemusel vůbec hrbit, naopak vystrčil ramena a narovnal se.

„A co na to říkáte?“ opřel se rukama o bar, položil je na každou stranu vedle jejích a ani se nepodíval na Scullyovou.

Ale cítil ji. Ano, cítil, jak z ní vyzařuje nesouhlas.

Přiblížil svou tvář k tváři vysoké agentky.

Usmál se, celkem svůdně, pomyslel si pro sebe.

„Že odcházím. Tohle alespoň říkám chlápkům, co se mi nelíbí.“

Přikývl a našpulil rty. „To je dobré. Zvláštní ale je, že já mám pocit, že se vám líbím.“

Sklonila hlavu, takže jí blonďaté lokny volně spadaly okolo obličeje.

Steinová byla bezpochyby pekelně sexy. A očividně i židovka. Rodiče by měli radost.

Musel se podívat na Scullyovou. Prostě musel, nedokázal to už vydržet.

Loupl okem jejím směrem a málem se začal zalykat smíchy.

Ooo, chlape.

Nevypadal jako spokojená turistka. Kdepak, ani náhodou.

Scullyová stála ani ne půl metru od něj. Hansen jí pořád něco vyřvával do ucha, bavil se tím ale nejspíš jen on sám, a její Scullyovský pohled nasadil plnou sílu.

„Takže, co jste říkala, Steinová? Tančíte?“

Otočila se. „Sakra, Muldere, tohle je přece klub.“

Vzal ji za ruku a kličkoval s ní na parket.

Zhoupl se lehce v bocích. Jenom lehce.

Nechtěl být koneckonců vulgární.

Trochu se cítil provinile, že takhle Steinovou využívá, a doufal, že to nějak dokáže napravit.

Mělo to přece dobrý důvod. Sice sobecký, to bez debat, ale přece dobrý.

Usmál se na ni – už ho skoro začínaly bolet sanice – a přitáhl si ji k sobě, objal ji a rukou zajel do jejích vlasů, současně se začali vlnit do rytmu hudby.

„Vy s tím nenaděláte žádné cavyky, že, Muldere?“ zašeptala a tiskla se k němu.

Mulder se modlil, aby ho to nevzrušilo příliš. Nechtěl zajít tak daleko. Zavřel oči a začal si v hlavě přehrávat zápas Knicks, na který se pře pár dny díval.

„Sejměte toho zmetka“, mumlal si jako mantru.

„Co?“

„Nic, nic.“

Ten zatracený hajzl.

Scullyová sledovala jak se její partner vine – svíjí, neměla pro to jiné slovo – s tou vysokou blonďatou agentkou.

Jejich těla se pohybovala v perfektním souladu, hladce a smyslně.

Potlačovala touhu vytáhnout pistoli.

A Hansen. Řval jí do ucha, něco o osamělosti, kterou cítí díky své práci, jak mu chybí někdo, s kým by si mohl popovídat, bla bla bla. Nuda k uzoufání.

Aby to bylo ještě horší, pořád ji osahával. Jemně, nenápadně. Pár doteků, pohlazení po vlasech, zaklepání na rameno.

Sakra.

Jediné, co opravdu chtěla bylo odsud co nejrychleji zmizet. Ne, nebyla to úplně pravda, chtěla odsud vypadnout, a cestou překročit Mulderovo tělo, rozstřílené na cucky.

Uklidni se. Zhluboka se nadechni. Nechceš ho přece doopravdy zabít.

Lhala. Nejradši by ho vážně zabila.

A vůbec nejhorší ze všeho na tom bylo, že když ho sledovala, jak se pohybuje, neuvěřitelně ji to vzrušovalo.

Nikdy ho neviděla se takhle ladně pohybovat, i když si už dávno uvědomila, při zběžných pohledech na jeho tělo, že fyzický potenciál by na to měl.

On se tady muchloval s touhle flundrou, přímo tady, přede všemi, na tanečním parketu.

„No, vidím že Mulder a Steinová si to užívají“ zasyčel jí Hansen do ucha.

„Zmlkněte.“

„Promiňte?“

„Prostě buďte zticha, Hansene“ zakřičela trochu hlasitěji, než bylo nutné.

Fungovalo to. Stáhl se a díval se na ni.

Vítězný úšklebek mu hrál na tváři a ona se na něj jen dívala, skoro fascinovaně. Co to sakra je?

Pokýval hlavou a zašklebil se.

„Měl jsem pravdu, že jo. Jedete po něm.“

Zavrtěla hlavou. „Hansene…“

„Hej, bez starostí, agentko Scullyová. Vím, že mě nechcete. Ale radím vám, abyste se pro něj rozhodla rychle, vypadá to, že je celkem lehko k mání.“

Odlepil se od barového pultu.

„Nashledanou ráno. Doufám, že přijdete včas.“ Hansen odcházel ke dveřím a dřív, než mohla odpovědět, ztratil se jí v davu.

Scullyová zaťala pěsti. Cítila, jak jí krev bouřlivě zatepala ve spáncích a rukou.

Něco na tom chlapíkovi nebylo v pořádku.

Byl nebezpečný.

Mulder.

Donutila se uvolnit ruce a podívala se na parket a viděla, že Mulder otočil sebe a Steinovou tak, že ona stála zády k baru.

Díval se přímo na ni.

Pořád se hýbal do rytmu, ale jeho oči byly upřené jen a jen na ni.

Zadržela dech. Ježíši.

Jako kdyby se jí právě nad hlavou rozsvítila obrovská žárovka. Došlo jí to.

Mulder se ji snažil přinutit žárlit.

Ten parchant chtěl, aby žárlila.

Tohle dělal. Neuvěřitelné.

A ona kvůli tomu naštvala Hansena, i když nevěděla, jak to vlastně Mulder myslel.

Najednou si uvědomila, že se třese.

Mulder něco Steinové řekl a nechal ji jako zkamenělou stát uprostřed parketu.

Za pár vteřin už stál se Scullyovou, ruce položené na jejích ramennou.

„Scullyová? děje se něco?“

Podívala se na něj. Srdce jí bilo jako zvon.

„Hansen“

„Co je s ním? Kam šel?“

„Bože můj, Muldere.“

„Scullyová?“ Položil jí prst pod bradu a donutil ji podívat se mu do očí.

V jeho vlastních očích se odrážela směs temného strachu, odhodlání a vzteku.

„Co ti udělal, Scullyová?“

Zavrtěla hlavou. „Nic. Já…Nic mi neudělal, Muldere. Ale něco s ním je.“

„Co?“

„Já nevím, něco…ošklivého.“

„Co ti udělal, Scullyová? " opakoval ztišeným hlasem. Lehce s ní zatřásl. "Řekni mi to.“

„Už jsem ti to řekla. Nic. Naštval se, protože jsem o něj neměla zájem, řekla bych.“

Víc vědět nepotřeboval.

Mulder se rozhlédl kolem sebe, čelisti pevně zaťaté.

„Já toho hazjla zabiju.“

„Muldere…“

„Kde je?“

Steinová se k nim připojila a oba si zvědavě prohlížela.

„odešel. Řekl, že se setkáme ráno.“

Mulder se na ni podíval, ve tváři měl ale stále soustředěný výraz.

„Vypadneme odsud.“

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HOTEL WHITE KNIGHT, SOUTH BEACH, MIAMI, FLORIDA PONDĚLÍ 11:54 PM

Šli přímo do hotelu, Mulder táhl Steinovou s nimi. Šla ochotně, i když podle výrazu si nebyla jistá, jakou kulišárnu mají za lubem.

„Tady.“ řekl a odemkl dveře do svého pokoje. Popošel k oknu a s klapavým zvukem stáhl žaluzie.

Scullyová nadskočila a podívala se na něj. Jeho jednání jí připadalo trochu neadekvátní tomu, co se tady dělo.

Jejich kolegyně kroutila hlavou a sedla si na jedinou židli, která v pokoji byla. Natáhla před sebe dlouhé nohy. Vypadala, že je připravená čekat.

Mulder se k ní otočil. „Projevil Hansen někdy známky duševní nevyrovnanosti?“

Loupla po něm očima. „Co tím myslíte?“

Pokrčil rameny. „Nevím přesně. Prudké změny nálady, nevypočitatelné chování. Nesouvislá mluva, nebo přehnané reakce.“

„Tohle občas sedí na nás všechny, Muldere. Kam tím míříte?“

Scullyová se opřela o šatník a založila si ruce na prsou.

„Steinová má pravdu, Muldere. Vím, že nevypadal úplně v pořádku, ale vždyť ho vlastně vůbec neznáme. Kdo ví, co odmítnutí dovede s mužem udělat. Neznamená to, že je nebezpečný.“

Mulder zvedl ruce a viditelně kroutil hlavou."Já vím, vím. Ale to není jen o tom, co udělal tobě, Scullyová. Mám z něj divný pocit už od začátku. Něco se mi na něm nelíbí, to jak mluví, to jak se chová.

Steinová ho zchladila. „Scullyová řekla, že ho vy dva neznáte. To je fakt. Pokud já vím, nikdo z vás mu nevyšel ani jednou vstříc. Ode dne, co jste tady.“

„To vám řekl?“

„Řekl mi, že vy jste paranoidní, arogantní a útočný. Ale taky připustil, že vás ohromně respektuje. A že chápe, proč jste si vypěstoval takové postoje.“

Mulder se podíval na Scullyovou a mlčel.

Floridská agentka si je oba prohlížela, oči jí těkaly z jednoho na druhého.

„Mezi vámi je něco silného. Už ale nenecháváte místo pro nikoho jiného.“

Opřela se a přehodila si nohu přes nohu. „Už jsem s partnery měla tu čest. Taky jsem už spala se svým kolegou. Patří to k práci a stane se to rychleji, než si to uvědomíte. Vy se navzájem nespustíte z očí, hlídáte si záda. Věřte mi, nejsem slepá…“

Nejistě rozhodila rukama mezi ně dva.

„Ale tohle je silnější, než cokoli, co jsem viděla. Netvrďte mi, že už jste s jinými kolegy neměli třenice. Prokrista, vždyť vedle vás není už pro nikoho ani kousek místa! Možná je to tím, že jste jen spolu proti celému světu už moc dlouho. Ale to vás neomlouvá, když se s vámi takhle špatně spolupracuje, Hansen už z toho musí být pěkně otrávený.“

Scullyová se podívala na zem a pevně si okolo sebe ovinula ruce. Mulder se ošíval.

„No, vlastně“ odkašlala si Scullyová. „Možná máte pravdu. Mulder a já jsme to probrali už dávno. Už nás odstrčili stranou, zdiskreditovali, poškodili, a já myslím, že jsme si už zyvkli.“

Mulder přikyvoval. „Taky jsme ale v tom, co děláme zatraceně dobří, agentko Steinová.“

„O tom nepochybuji“ řekla s úšklebkem „ale platíte za to určitou cenu. Možná byste byli příjemně překvapeni, kdybyste občas dali šanci i ostatním lidem. Nejsme všichni tupci, Muldere.“

Mulder povzdychl a strčil si ruce do kapes. POhupoval se lehce ze strany na stranu. Sakra. Vždyť ona měla pravdu. Oba začínali být tak hrozně odtažití. I když to možná nebyla úplně jejich vina – viděli dost na to, aby pochopili, že zdravá dávka paranoii byla nezbytná věc pro přežití, nikoli neurotická porucha. Bože. Oba byli tak často v terénu, že se skoro přestali starat i o převlékání oblečení, když je společnost zavolala. Tady jsem. Vím, že už mi oblečení skoro smrdí, tolikrát jsi mi to říkala, ale vy jste ti, kteří tohle chtěli, takže si trhněte nohou, pitomci.

Scullyová se už smála nahlas. Podíval se na ni.

„Měl by ses vidět, Muldere. Vypadáš jako osmnáctiletý studentík“

Kousl se do spodního rtu a udělal udivený obličej. „Ale to jsi ty taky ,Scullyová, ne?“

Steinová rozhodila rukama a zvedla se ze židle. „No, už vás dvou mám skoro dost. Jdu domů.“

„Byla jste trpělivá, Steinová. Díky moc.“ Teď si vážně připadal jako zlobivé děcko. Kdyby měl na hlavě čepici, poníženě by ji držel v dlaních.

Vysoká agentka se zasmála a poplácala ho po tváři. „Jste roztomilí, ale pro tři tady není místo.“ Zpod přivřených víček si měřila Scullyovou, až jí to skoro bylo nepříjemné.

„A proboha, přestaňte si už lhát o tom, o co tady jde. Oba dva. Vykašlete se na pravidla – však já jsem je taky hodila za hlavu. Několikrát.“

Usmála se, zamávala ode dveří a byla pryč.

Mulder si odkašlal a svraštil obočí. Když se za Steinovou zaklaply dveře, podíval se na Scullyovou.

„Takže jsme asi nápadnější, než jsme si mysleli, co?“

Nevyčetl z její tváře absolutně nic. Ale dobře věděl, co cítí on sám, jako kdyby vzduch okolo nich byl nabitý elektřinou, víc jí nebylo, ani když šetřili ten případ s blesky v Connerville.

Skoro cítil jak se ozón okolo nich pálí.

Scullyová se podívala stranou, a pak se zahleděla na něj.

„Muldere…“

„Nespěchej. Po čtyřech letech už to další dva nebo tři klidně vydržíme.“

Usmála se na něj. Její oči byly vlahé a vděčné…

Bože.

Milující?

Toužebně se podívala ke dveřím. „Musím ještě dopsat to hlášení.“

„Jistě. Samozřejmě, Scullyová…“

„Co?“Její tváří přeběhl stín paniky.

„Budeš v pořádku?“

„Jak to myslíš?“ Vážně vypadala nervózně.

„Hansen…“

„Oh. Ano. Asi jsem jednala přehnaně, je to prostě…“

„Prostě co?“

„On vážně vypadal že je mimo.“

Přikývl.

„Chci říct, vím, že má Steinová kus pravdy, ale on vypadal jako maniak, přísahám bohu.“

„Já ti věřím, Scullyová.“

„Je ti z toho divně.“

Lehce prstem rozdělil žaluzie a škvírkou se podíval ven, na pláž.

„Já z Hansena neměl dobrý pocit už od chvíle, kdy jsme sem přijeli. A to, co Steinová řekla na tom nic nemění.“

Nastalo ticho.

„Podívej, Muldere…“

Otočil se k ní.

Ano, mohl klidně čekat. Když už čekal tak dlouho.

„Dobrou noc, Scullyová.“

Kývla. „Budu v pořádku.“

„Já vím.“ usmál se na ni. „Jsi drsná holka, Scullyová.“

Znovu se díval ven na pláž a za sebou slyšel cvaknutí dveří.

Protřel si rukou oči.

Běhat.

Potřeboval dlouhý očistný běh dole po pláži.

To ho probere víc, než ledová sprcha.

Shodil sako a zajel rukou do otevřeného kufru, aby našel svoje obnošené kraťasy.

Scullyová seděla u počítače. Už pracovala na zprávě o případu dobrých dvacet minut, ale pravdou bylo, že moc nových poznatků neměla.

Sundala si brýle a protřela si oči.

Všechno jí to připadalo nesouvislé a přehnané. Sakra. Ze kterého konce se vůbec dá tak rozsáhlý případ začít rozplétat?

Kdo za tím stojí? Jsou ty případy opravdu propojené, a jak s tím souvisí ty mžitky před očima?

Mžitky. Scullyová se protáhla a ztěžka se opřela.

Můžou je způsobovat rozličné podněty. Degenerativní změny na rohovce, například. Ale napadala ji i spousta dalších příčin, které nesouvisely s očima – tedy, ne přímo.

Zvýšený tlak na optický nerv.

Migréna.

Hormonální nerovnováha, porucha hypofýzy.

Nebyly tu žádné důkazy o tom, že by některý z obviněných, co seděli ve vazbě trpěl migrénami nebo bolestmi hlavy, takže ty mohla předem vyloučit.

Prostudovala si lékařské zprávy většiny postižených, byly mezi nimi dva případy nádoru na mozku, oba v relativně časné fázi.

Ale ani jeden z případů neměl nádor v té části mozku, která má co do činění s optickým nervem.

Takže zbývala hormonální nerovnováha. A, pochopitelně, změny na rohovce.

Ach jo. Byla už unavená.

Ještě hůř, byla podrážděná. Vzrušená. Sakra, vlastně skoro…nadržená.

Potřásla hlavou. Mulder.

Věci se začínaly vyvíjet zajímavým směrem.

Dobrá tedy.

Věděla přece, že to dříve nebo později dojde až sem.

Co moc nechápala bylo, jak to, že to dokázali udržet na uzdě tak dlouhou dobu.

Dobré přátelství, možná. Zvyk. Stud. Pravidla.

Nebezpečí?

Pravděpodobně také.

Ona k němu cítila silné pouto, ale nebyla si vůbec jistá, jestli cítí on to samé k ní.

Jaká ironie, když se na to teď zpětně dívá!

Oba, ona i Mulder měli stejný počet šancí s tím něco udělat.

Jako dva stydliví teenageři, kteří se poprvé v noci dotýkají a jejich těla, jejich mysli se navzájem omlouvají, ve strachu, v hrůze z odmítnutí.

A oba se pokaždé na poslední chvíli stáhnou.

Protože kdyby ne, všechno by se zkomplikovalo.

Jako kdyby už všechno nebylo i tak dost složité, jako by vůbec šlo všechno ještě víc zkomplikovat.

Jako by jejich nepřátelé ještě potřebovali nějaké zbraně proti nim.

Oni dva už byli stejně ztracení. Byli vlastně ztracení už dlouho, a už jen to, že jsou naživu byl jasný důkaz, že někdo chce, aby to tak bylo.

Scullyová s povzdechem odložila brýle na stůl. Stoupla si k oknu a dívala se ven skrz žaluzie, bezděčně napodobila Mulderovo předchozí gesto.

Ve vzduchu cítila vůni slané vody, jak ji sem přinášel vítr. Ulice už byla ztichlá, jen pár posledních turistů se loudalo domů, drželi se za ruce a jejich tlumený smích sem zalétal spolu s vůní ibišků a exotických dřevin.

Zhasla světlo a ještě chvíli postála u okna.

A pak zaslechla, jak se tiše otvírají dveře.

„Muldere?“

Otočila se. Ne, prosím, ještě ne! Ještě nejsem připravená.

Měl náhradní klíč od jejího pokoje, ale nikdy by ji nenapadlo, že ho použije k takovému účelu.

„Muldere?“ sáhla po vypínači.

Najednou ji dvě silné ruce tak prudce odstrčily ode zdi, že vykřikla a upadla na zem, kde se snažila zaujmout obrannou pozici. Sáhla po své zbrani, svaly jí už teď bolely k zbláznění, ale v zápětí na sobě ucítila tělo, horké a zrychleně dýchající.

Snažila se vykroutit, odvrátit obličej, divoce se zmítala, kopala, škrábala.

„Nech mě být!“ křičela.

„Drž hubu ty děvko. Už mě dráždíš dost dlouho. Vím, že to chceš.“

Její oči se rozšířily hrůzou, když poznala po hlase, kdo to je. Ne. Bože ne, ne, prosím.

On ne.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dveře výtahu se se skřípnutím zavřely a Mulder zalovil v kapse, aby našel klíče.

Bylo hodně po jedné hodině v noci.

Chtěl ji vidět, strašně moc ji chtěl vidět.

Snažil se na ni přestat myslet, ale nemělo to cenu.

Bože.

Hrál si s myšlenkou, že ona leží v posteli, tady, jen o několik pokojů dál.

Co by se stalo, kdyby prostě šel k ní? Zvažoval tu možnost.

Měl přece klíč. Ona ví taky ,že ho má.

Co kdyby k ní prostě vešel a lehl si vedle ní do postele? Co by udělala?

Zase by ho postřelila? Zavolala policii? Nahlásila ho nadřízeným?

A nebo by ho objala a vzala k sobě?

Zavrtěl hlavou, aby tu myšlenku odehnal.

Scullyová. Bože můj.

Věděl, že by ho ona chtěla.

Bylo to jasné, četl jí to z očí. To, jak se na něj dívala. Chtěla ho stejně tak, jako chtěl on ji.

Tak na co vlastně čekají?

Dost. Už toho bylo dost.

S prudkým vydechnutím zasunul klíč do zámku a otočil jím.

Když ale vešel, uslyšel z vedlejšího pokoje ránu.

Scullyová…

Utíkal ke stěně a zabušil na ni.

„Scullyová?“ Pistole. Kde má sakra pistoli? Pobíhal zmateně kolem.

Pak si všimnul pouzdra s pistolí, jak leží pod postelí, kam ho předtím odhodil. Hrábnul po něm, skoro při tom upadl, ale už se hrnul ze dveří.

„Scullyová!“

Bylo zamčeno. Sakra! Sakra! Sakra! Kopnul do zámku, jednou, podruhé, potřetí.

Dveře se rozletěly dokořán.

Uvnitř byla tma.

„Ruce nad hlavu!“ Zvolal nahlas a napínal zrak do tmy. Nevěděl nic.

Pak uslyšel něčí prudký dech a pak…

Ne, to ne. ne, ne…

Zasténání.

„Dej ruce nahoru ty parchante!“ Zoufale se snažil nahmatat vypínač, rukou šmátral po zdi, až o něj nakonec zavadil.

Když místnost zaplavilo světlo, něco velikého do něj prudce strčilo, až vyletěl na chodbu, plnou silou narazil do zdi a svezl se na podlahu. Měl vyražený dech.

Hansen. Jeho tvář byla zkřivená ve vítězném šklebu a rukou se snažil dosáhnout na svůj bok.

Mulder sklonil hlavu a než na místo, kde předtím ležel dopadla sprška kulek, odplazil se do pokoje Scullyové.

Scullyová.

Postavil se a zasténal bolestí. Rameno. Podíval se na svoji levou paži, která mu visela v nepřirozeném úh­lu.

Ten parchant mu vykloubil rameno.

Díky bohu za šok. Zatnul zuby a než se stačil rozmyslet, trhnutím vrátil paži do správné polohy, výkřik bolesti, který se mu vydral z hrdla potlačit nedokázal.

Scullyová.

Mulder opatrně obešel postel.

„Scullyová?“ skoro zašeptal.

Bože.

Ležela na zemi, s roztaženýma nohama, obličej v dlaních.

Zoufale se na něj podívala.

Oblečení. Očima ji rychle prohlédl, ale měla na sobě zatím všechno oblečení.

Měla i punčochy. Sukni měla sice vykasanou až do pasu, ale jasně viděl, že má na sobě punčochy a pod nimi prádlo.

Nedotkl se jí.

Do očí mu vstoupily slzy a tak je vztekle setřel rukou.

„Scullyová…“ klekl si vedle ní a sykl, jak mu levou paží projela bolest.

„Scullyová?“

Stáhl jí sukni na místo a uhladil ji rukou.

Pohladil jí po tváři a trochu sebou trhl, když vykřikla a snažila se ho rukama udržet od sebe. „Scullyová, to jsem já.“

Dotýkal se prsty její tváře, pak ji chytil za ruku a jemně stiskl.

„Podívej se na mně, Sculyová.“

Poslechla ho, tvář měla zmáčenou slzami.

Zadržel dech. V jejích očích nebyla ani stopa po strachu.

Vůbec žádná.

To, co viděl, bylo ponížení…a zlost.

Chladný, ledový vztek.

Bože.

Všechno mu říkalo, aby ji nechal být, aby odešel a nechal ji, ať se s tím vypořádá sama.

Ty oči…

Ne, Nenechá ji samotnou, tentokrát ne.

Očima se zabodla do těch jeho a tak pevně zmáčkla ruku, kterou jí držel, až ho zabolelo v kloubech.

Zdravou rukou ji objal a zvedl se země, a pevně ji sevřel v náručí. I druhou ruku jí položil ochranitelsky kolem krku.

Bolest v levé paži mu byla úplně jedno.

Teď už ji nenechá, aby se před ním zase schovala. Už ji nenechá zase ho z toho vynechat.

On vytrvá.

A pak najednou, bez jakéhokoli varování její tělo jakoby povolilo. Zvedla ruce, spojila je za jeho zády, a začala v jeho náručí tiše vzlykat.

Políbil ji do vlasů.

„Už je to dobré,“ šeptal.

Zavrtěla hlavou. „Ne, není…“

Pohupoval se s ní ze strany na stranu.

„Jsi v pořádku, Scullyová?“

„Ne.“

Trochu se vyděsil, zaklonil se a rukou jí z čela odhrnul pramínek vlasů.

„On tě…“

Sklopila oči. „Ne. Nestihl to.“

Rukama si otírala tvář a pak se zhluboka nadechla. Byla roztřesená.

„Sakra, Muldere!“

Udeřila ho pěstí do ramennou.

Projela jím vlna bolesti, ale zavřel oči a překonal to.

„Sakra!“

Další rána. Před očima mu začaly tančit hvězdičky.

„Sakra!“

Úder za úderem dopadal na jeho ramena a záda, až Mulder necítil nic, než bolest, bolest v ramennou, v pažích, v hrudníku, její bolest, její frustraci, její vztek, jen bolest, bolest a bolest.

Posadil se, hlavu měl skloněnou a cítil jak do něj ona buší pěstmi dál a dál.

Pak si uvědomil, že zpomaluje a nakonec přestala úplně, rukama pevně objímala jeho záda a ramena.

Zvedl hlavu a podíval se na ni.

Scullyová na něj upřeně hleděla.

„Tebe to bolí.“

V jejím hlase byl slyšet údiv.

„Ach Muldere. Bolí tě to?“

„Levá ruka.“ Zkusil s ní pohnout. „Hansen mi ji asi vykloubil.“

„Bože můj.“ najednou to byla zase akurátní doktorka Scullyová, ale tentokrát měla v hlase i trochu paniky. Svlékla mu košili a jemně rameno ohmatávala, Mulder sykl bolestí.

„Srovnal jsem to“ procedil mezi zuby.

„Muldere. Bože…“ vypadala vyděšeně. „Proč jsi mi to neřekl?“

Než si to stačil uvědomit, chtěl pokrčil rameny, ale ve vteřině nahlas vykřikl a pevně zavřel oči.

„Muldere…“ Políbila ho na čelo, přitiskla svou tvář k jeho a on ucítil , jak jí znovu stékají slzy.

Držel ji.

Ne, ona držela jeho. Nejistě a zmateně si uvědomil, že ona drží jeho.

„Scullyová, musíme ho najít.“ Nechtěl ji ještě pustit, ale cítil, že přikývla. „Musíme jít.“

Pohladila ho po vlasech a vstala.

„Jsi v pořádku?“ Zadívala se dolů na něj, v očích měla znovu chlad, ale on už věděl, že ne kvůli němu.

Kývl.

Podala mu ruku.

Mulder se usmál. „Když se tě chytnu, skončíš zase na zemi.“

I ona se usmála. „Ty jsi vážně nemožný, Muldere.“

Odrazil se od postele jednou rukou a postavil se. V momentě ho Scullyová objala a on se snažil ignorovat příjemný pocit, který to v něm probouzelo.

„Už je určitě pryč, Muldere.“

„My ho najdem.“

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

KANCELÁŘE FBI, DALE COUNTY MIAMI, FLORIDA ÚTERÝ 4:04 AM

Když už telefon zvonil podvanácté, Steinová ho konečně zvedla.

„Co sakra chcete?“ vyštěkla protivným, ospalým hlasem.

„Dobré ráno, agentko Steinová. Jak jste věděla, že volám já?“ opáčil vesele Mulder a mrknul na Scullyovou. „Tak jdeme na to, holka.“

„Muldere, zbláznil jste se?“

„Už tři hodiny hledáme Hansena, napadl agentku Sculyovou.“

Nastalo ticho. „Cože?“

Mulder byl ohromen. Najednou zněl její hlas úplně svěže, odpočatě, byla připravená k akci.

„Jsme před vaší kanceláří. Už hodiny jezdíme v autě kolem dokola a vyhlížíme ho.“

„Kde jste byli?“

„V klubech, hospodách, na pláži.“ Promnul si prsty nos. „Víte, upřímně, nevíme, kde máme hledat.“

„Zavolali jste policii?“

„Ještě ne, ale uděláme to, Steinová.“

Slyšel ji, jak někam jde. „Stavím se u něj doma. vydržte, za chvíli jsem u vás.“

A Mulder už slyšel jen oznamovací tón.

Za patnáct minut se na rohu objevilo auto a zastavilo před vchodem do budovy.Z místa řidiče vystoupila Steinová, světlo lamp ozářilo vstupní kartu, kterou měla v ruce. Ze sedadla spolujezdce se vyhoupl Piccaro.

„Není doma.“ oznámila jim.

„Víte to určitě?“ ptala se Scullyová.

„Mám klíče od jeho bytu.“

Piccaro si rukama prohraboval husté černé vlasy a šinul se k místu, kde všichni stáli.

„Muldere, Scullyová, co se to sakra děje? No, promiňte…“ usmál se omluvně na Scullyovou.

„Váš šéf se mě pokusil znásilnit.“ dívala se na něj zpříma.

„To jsem slyšel. A víte to určitě?“

Mulder k němu popošel blíž. „Vy chcete říct, že si to vymyslela, Piccaro?“

„Muldere, já si to vyřídím“ pohlédla na něj Scullyová. „Vím to určitě, Piccaro. Věřte mi, žena pozná, když ji chce někdo znásilnit.“ studeně se usmála. „Ale pokud má slovo chlapa větší váhu, tak Mulder to viděl také.“

Picarro pokýval hlavou. „Věřím vám. Jen se mi to zdá přitažené za vlasy, víte.“

Scullyová zamrkala. „Jak dlouho ho znáte?“

„Pracuju s Phillem už šest let. Je to skvělej chlap. Slušnej. Fakt. Snažil jsem se ho dát dohromady s mojí sestrou. A víte snad, co to pro Itala znamená, ne?“

Otočili se, když se ozvalo zabzučení automatického zámku. Steinová držela otevřené dveře.

Vypadala unaveně a mrzutě.

„No tak pojďte.“

Tiše procházeli potemnělými chodbami.

„Proč si myslíte, že je tady?“ zašeptala Steinová k Mulderovi.

„Nevím. Nenapadá mě, kam jinam by mohl jít.“

Přikývla

„Dává mi to zabrat, Muldere.“

„I nám se Scullyovou.“

Zuby se jí zaleskly ve tmě. „Byl v poslední době trochu divný, ale tohle…“

Mulder ucítil na paži dotek něčí ruky.

„Muldere“ otočil se ke své partnerce. „Měli bysme se rozdělit.“

Steinová se zastavila. „Piccaro?“

Agent do ní málem narazil, ozvala se tichá nadávka. „Co je, sakra?“

„Jdeš se mnou. Prohlédneme čtvrté patro. Možná že je ve své kanceláři.“

„My s Mulderem si vezmem sklep.“

Steinová se na ni podívala. „Proč sklep?“

Scullyová nezaváhala. „Většinou je tam najdem.“

Mulder se zasmál. Konečně se mu ulevilo.

„Má pravdu.“

Piccaro protočil panenky. „To je to tajemství vašeho úspěchu?“

„hej, nesuďte nic, dokud to nezkusíte.“

Steinová zvážněla. „Kdyby se něco dělo, zapněte požární alarm. My to uděláme taky.“

Otevřela dveře, vedoucí na nouzové shodiště, a zmizeli s Piccarem do tmy.

Sklepní prostory vypadaly stejně, jako v kterékoli jiné budově FBI. Něco mezi chodbou střední školy, a nemocniční márnicí.

Dokonce i zápach, směs vlhkosti a zatuchlého papíru, byl stejný jako v budově ve Washingtonu.

„Jako doma, Scullyová.“ zašeptal Mulder.

Naznačila mu, aby byl zticha. Hansen byl tady.

Cítila to.

Téměř jako by slyšela jeho dech.

„Je tady, Muldere.“ Bylo to slabší, než zašeptání, ale ona přesto vytušila jak Mulder vedle ní napjal celé tělo, a jak sáhl k pasu pro zbraň.

Ona už tu svou držela v ruce od chvíle, kdy vešli na schodiště.

Oba měli na nohou sportovní boty. Plížili se chodbou nehlučně, ale šustot jejich oblečení, znásobený okolním tichem Scullyovou přesto znepokojoval.

Ztuhla. Bože.

Ne, to nebyli oni. Ne, to nejsou oni.

Rychle skočila na Muldera, aby ho srazila na zem. Od potrubí vedle nich se odrazily dvě kulky, s hvízdnutím a sprškou jisker, jak se kov třel o kov.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mulder zafuněl, když Scullyová přistála na jeho hrudníku. Oba narazili do zdi.

Myslel, že se mu rameno snad rozskočí.

„Ale ale, tak židák mě přišel chytit, co?“

Hansen.

„Copak, Muldere? Chybí ti část těla, kterou bys rád dostal zpátky?“ přežvykoval pomalu slova.

Mulder se sunul podél zdi, Scullyovou před sebou.

„Muldere, nedělej to!“ sykla.

Agent stál přímo před nimi. I v tom přítmí tady oba viděli v jeho očích záblesky šílenství.

„Jak vám to tak spolu sluší, ležet tady.“

„Jsme ozbrojeni, Hansene.“ řekla Scullyová pevně.

„No, když na to přijde, tak já taky, puso.“

A taky byl. Černý otvor hlavně jeho služebního revolveru zamířil na její hlavu.

„To jsem měl vědět, že si nemám myslet na slečinky z katolický školy. Matka říkala dobře, že jste všechny lesby a hysterky.“

„Hansene…“

„Nečekáte tohle snad ode mně, slečno Dano? Co?“

Mával zbraní, tvář zbrunátnělou vztekem.

„Ale já jsem jen ubohej jižanskej kluk, slečinko. A víte, jak jsme my tady zabedněný, ne? Tvůj židovskej mazel to ví, že jo?“

Namířil pistoli na Muldera.

„Položte to, Hansene.“ řekl tiše Mulder. „Můžeme si spolu promluvit.“

„No jo, vy židáci rádi žvaníte, co? No, já radši mlčím, ty čuráku bezcennej!“

Jeho úsměv se změnil v křečovitou grimasu, pohledem propaloval Muldera.

„Mám tě dost. Mám vás obou dost! Ale nejdřív vám řeknu, co jsem udělal, než vás oba pošlu do pekel.“

Mulder ani nemrknul okem.

„Je to dokonalej zločin, víte? A nikdo o tom neví. Je to skoro k nevydržení, něco takovýho udělat a nikomu to neříct. Doslova se dusím informacema“ zahuhlal. „Slyšíte to? Mluvím už jak ty buzeranti ze South Beach.“

Neříkali nic.

„Existuje hormon, kterej užívají farmáři aby jim krávy přibíraly. Je to vážně nářez, nevěřili byste, co to s lidma dělá už v malejch dávkách. Ale to vy dva už víte, ne? No, jednoho dne se to celý posere, protože ten hormon se usazuje ve všech orgánech. Zatím si každej žere ty svý hamburgery.“

Mulder se vedle Scullyové pohnul.

Najednou byl Hansen u ní.

„Ještě jeden pohyb a ustřelím ji hlavu, je ti to jasný?“

Mulder pomalu přikývl.

„Takže,“ pokračoval Hansen nenuceně, „jedna z věcí, kterou tenhle hormon dělá je, že způsobuje nerovnováhu v naší starý dobrý hypofýze. A u některejch lidí to způsobuje to, čemu se říká mžitky. Vy víte o mžitkách všechno, že jo, Muldere? Vlastně je to vyvolává u většiny lidí, hlavně pokud jsou v určitým věku. Mladý lidi je mají taky. Ale spletli jste se v tom, tak jako ve víc věcech. Mžitky jsou jenom příznak.“

„Nech Scullyovou být, Hansene. Máte ji rád, copak jste to zapomněl? Nechcete jí přece ublížit.“

„Joooo, gentleman. Zkurvenej židovskej gentleman, to je dojemný.“

Scullyová se koutkem oka podívala na Muldera.

Hansen se na ni přihlouple usmál. „Jestlipak maminka ví, s kým se taháš, slečno Dano?“

Zachechtal se.

„Možná ji nechám naživu, Muldere. Možná že i tak dlouho, abych ji mohl ošukat, co ty na to?“

Mulder byl napjatý jako struna.

„Ne“ vyhrkla Scullyová. „Ty parchante, nech ho na pokoji!“

„Ale no tak, Scullyová. Potřebujete to. Potřebujete to, a tenhleten rabín vám to není schopný dát.“

Pošilhával po ní.

„Ale já můžu…krásko.“

Zvuk výstřelu byl ohlušující, Mulder zakřičel a vrhnul se před ni.

Snažila se zpod něj vymanit, hlas měla zastřený a unavený.

„Ach bože, Muldere. Můžeš se hýbat?“

Byla naživu. Bože můj, byla naživu.

Otočil se.

Hansen už neměl žádnou tvář.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

KANCELÁŘE FBI, DALE COUNTY MIAMI, FLORIDA ÚTERÝ 1:31 PM

Čtyři agenti seděli v konferenční místnosti před agentkou Allison Brueherovou, ředitelkou divize pro interkulturní záležitosti. Ve stejné místnosti seděli včera s Hansenem.

Mulder a Scullyová celé dopoledne odpovídali na otázky, vyplňovali protokoly a podřimovali na tvrdých dřevěných lavicích na chodbě úřadu. Tucet agentů mezitím prohledával Hansenův byt.

Případ Phill Hansen byl řešen jako interní záležitost. Žádná publicita.

„Chtějí to vyřešit v tichosti, Scullyová.“brblal Mulder, když měli za sebou druhý test na detektoru lži.

„Nechtějí, aby jednoho z jejich zlatých hochů noviny rozcupovaly na kousky.“

Chvíli to vypadalo, že má Scullyová malér, pořádný malér. Nakonec ale uznali Mulderovo svědectví, i když to prošlo jen tak tak.

Tři testy na detektoru lži nic nebylo, oba s nimi souhlasili, a oba prošli úplně s přehledem.

Podle reakcí ostatních agentů ale nebyl Hansen jediný, kdo se na ně díval s podezřením.

Pro FBI mělo interní vyšetřování výhody. Nebude žádný soud. Žádní právníci. Žádná šance, aby očistili svá jména, pokud by byli shledáni vinnými.

Mulder si byl vědom, že by taky mohli zmizet beze stopy, když nějaký hlavoun FBI bude chtít. Můžou je zavřít do kanceláří a zbytek kariéry budou trávit u nekonečného papírování.

Sakra. Znělo to jako něco, co už stejně dělali.

Ostatní je úkosem sledovali a jejich pohledy mluvily jasně – nezabiješ kolegu, ať udělal co udělal.

Odzbrojíš ho, zneškodníš ho, postřelíš ho do ruky nebo do nohy, ale nezabiješ ho.

Nepsané a respektované pravidlo pro agenty FBI.

Tohle…a pak ještě, že s partnerem se nespí.

Mulder se ušklíbl. Naštěstí oni dva nejsou první, kdo to druhé pravidlo poruší.

Ale asi jsou jedni z mála, kteří je porušili obě.

Ani Steinová, ani Piccaro s nimi příliš nemluvili, od chvíle, kdy se to ráno sešli u schodiště a přinesli špatné zprávy.

Scullyová neříkala vůbec nic.

Mulder na sobě cítil pohledy Steinové, a věděl, že už má nadosmrti utrum.

Byli zpátky ve sklepě – obrazně, a za den nebo dva i doslova.

Sami.

Roznese se to rychle – Mulder a Scullyová, vinni zločinem mileneckého poměru.

A bude úplně jedno, že zastavili nebezpečného šílence.

Brueherová si procházela nějaké poznámky.

„Pokud víme, Hansen se hlásil k militantní skupině. Našli jsme u něj doma vlajku s hákovým křížem, a další fašistické propriety a symboly.“

Odkašlala si.

„Zbyly po něm poznámky, sice kusé a nesouvislé, ale je z nich zřejmé, že systematicky infikoval vodní zdroje v určitých oblastech syntetickými deriváty hormonů.“

Scullyová přikývla. „Začal nám o tom říkat. On věděl, že ten hormon způsobuje ty mžitky před očima.“

Hlas Brueherové byl poněkud chladný.

„Zapsal si něco o tom, že hormonální nerovnováha, tedy, taková, že způsobuje mžitky může vést i k nevyzpyta­telnému chování. Asi věřil, že v takovém městě, jako je Miami bude stačit jen trochu přiživit napětí, které tu už beztak je, podnítit pár rasistů a vypukne bouře.“

„Chtěl rozdmýchat rasové nepokoje,“ řekl ostře Mulder. „a bylo mu jedno, co ten hormon udělá s širokou populací.“

"Ano, je tomu tak, "přiznala Brueherová "začali jsme se systematickou analýzou počtu trestných činů za poslední měsíc v širším okolí Miami. Sice je to teprve začátek, ale už teď je vidět, že je tam dramatický nárůst.

Piccaro potáhl nosem. „A že si toho všichni všimli, že?“

Brueherová se zamračila. „Počty zločinů klesají a stoupají. Policisté to dávají za vinu teplu, úplňku, drogám…co na tom změní trocha nějakého hormonu.“

„Jak řešíte tu vodu?“ zeptala se Scullyová.

„Městští sanitární pracovníci začali vypouštět veřejné i soukromé zásobárny asi před hodinou. Pár dní budou možná sucha, ale nic se veřejnosti neohlásilo, aby nevznikla panika. Potíž je v tom, že přesně nevíme, které zdroje byly kontaminovány.“

Ředitelka zaklapla desky a postavila se. Dlouze si je oba prohlížela.

„Zarazili jste to. To je nejdůležitější.“ Zadívala se na Steinovou a Piccara, kteří se až moc okatě vyhýbali jejímu pohledu. " Na popularitě vám to nepřidá, to asi víte, a mně to moc mrzí. Věřte tomu nebo ne, agentko Scullyová, s přihlédnutím k tomu, co vám Hasen udělal chápu, jaké řešení jste zvolila. Jen je mi líto, že to nešlo řešit jinak."

Scullyová neřekla vůbec nic.

Za chvíli oba agenti osaměli.

Mulder jel k South Beach a každé dvě vteřiny se díval na Scullyovou.

Ona se dívala dopředu, jako hypnotizovaná.

Zvedl střechu auta ještě předtím, než vyrazili na cestu.

„Scullyová…“

„Muldere. Nechci o tom mluvit.“

Kousl se do spodního rtu. „No, já ale ano.“

Podívala se na něj.

„Myslím si, žes neudělala nic špatného, Scullyová.“

Nic.

„Myslím to vážně. Ten parchant si to zasloužil. Ti zabednění byrokrati. Jako kdyby jim nedocházelo, kolik lidí vlastně zabil. Mohl zabít i nás dva.“

Mluvil tlumeným hlasem. „Kéž bych mohla říct, že jsem ho zastřelila z tohohle důvodu, Muldere.“

„Já vím, proč jsi ho zastřelila, Scullyová.“

Chvíli jeli za úplného ticha.

Když zatáčeli k South Beach, položil jí ruku kolem ramen a přitáhl si ji k sobě.

Neprotestovala.

Políbil jí do vlasů.

„Nelituju toho. Ani náhodou.“ Podle něj to myslela vážně. „Nevadí ti to?“

Usmál se. „No, upřímně, jediný rozdíl je, že já jsem mířil mnohem níž.“

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

VAROVÁNÍ: TATO KAPITOLA OBSAHUJE POPISNÉ SEXUÁLNÍ SCÉNY, NEMĚLY BY JI ČÍST OSOBY MLADŠÍ NEŽ PATNÁCT LET A LIDÉ, SHLEDÁVAJÍCÍ TOTO TÉMA URÁŽLIVÉ A NEVHODNÉ. NIC ZÁSADNÍHO PRO DĚJ SE TU UŽ NESTANE, AUTORKA TO NEJSPÍŠ NAPSALA JAKO ZPESTŘENÍ, TAKOVÝ MALÝ BONUS NA ZÁVĚR.TAK SNAD SE VÁM I MŮJ PŘEKLAD BUDE LÍBIT.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HOTEL WHITE KNIGHT SOUTH BEACH, MIAMI, FLORIDA 5:47 PM

Když se Mulder natáhl aby otevřel dveře, všiml si, že po chodníku vedle nich zvolna kráčí obtloustlý muž. Běloch, padesátník. Upravený a oblečený do plážových kraťasů a trička.

Na prsou a na zádech měl zavěšené dvě cedule vyrobené z kartonové krabice, s nápisy psanými černým fixem. Oba říkaly to samé.

„Židi mě chtějí zabít.“

A z nějakého důvodu to byla poslední kapka.

„Scullyová, podívej se.“ Ohlédla si a přečetla si nápis na tlouštíkových zádech. Ten už se zvolna šoural pryč.

Podívala se zpět na Muldera, ve tváři nečitelný výraz.

Sám nevěděl, jak se asi tváří, ale všiml si, že na Scullyovou to hluboce zapůsobilo.

„Muldere,“ zašeptala. A pak ho rukama objala kolem krku, propletla prsty na jeho zátylku, a rty se dotkla jeho tváře.

Když ji objal a přitiskl k sobě, ucítil, jak se mu čímsi napíná hrudník, cítil, jak mu do očí vstupují slzy, aniž věděl proč vlastně, i když tušil, že to souvisí s ním, i s ní.

Židé. Kdo vlastně byli židé? Lidé je horlivě zabíjeli tisíce let. Kdo vlastně byli ti dnešní židé? nejstarší ze Sionu? Bankéři? Izraelci? Byli Izraelci židé? A byli všichni židé z Izraele?

POcítil tu hrůzu z rasismu, z té obludnosti vystavěné díky předpojatosti, a ta zase byla založená na klišé, na legendách, na ignoranci, jejímž účelem bylo to, aby lidé, kteří se neprovinili ničím jiným než že se narodili jiní, byli vyhlazeni, pohřbeni pod hromadou hesel a zevšeobecňování, aby nakonec bylo možné vymazat celou rasu, protože to už nebyli lidé, co umírali, ale stali se pouhými věcmi. Rasismus ty takzvané rasy stahoval z kůže, bral jim osobitost, každodenní životy, lásku, stejné starosti, radosti i trápení, která sužovala srdce těch, kdo je chtěli jednou provždy vyhladit.

Proboha. Židé. Afričané. Američtí indiáni. Arménci. Tibeťané. Kurdové. Bosňané. Jen jedni z mnoha. Jedna genocida za druhou ve jménu víry, chamtivosti a vlastenectví.

Tohle byl vážně dlouhý a těžký den.

Mulder se konečně dokázal rozplakat, vlasy Scullyové smáčely horké a zoufalé slzy a bylo mu jedno, že je to uprostřed ulice mezi davy turistů na Ocean drive.

Nevydal ani hlásku a tiše plakal za ně za oba.

A ona ho hladila oběma rukama po vlasech a šeptala mu do ucha.

„Shhhh, Muldere. Už je to v pořádku.“

Pár čumilů se zastavilo a zvědavě pozorovalo ,ale jí to bylo úplně jedno. A Mulder nevnímal skoro nic.

„Muldere, pár mých nejlepších přátel jsou židé, víš to?“

Přitáhl si ji blíž.

„Vážně. Bez pochyby, Muldere, já židy upřímně miluji.“

Snažila se ho rozveselit, což bylo neskutečné, když uvážila, čím vším prošla. Chvíli trvalo, než si v hlavě přebral to, co se mu snaží říct, ale konečně přestal plakat.

Odtáhl se od ní a se zmáčenými tvářemi si ji prohlížel.

„Vážně, Scullyová?“

Bříškem palce mu otřela slzy z tváří.

„To víš že ano.“

Usmál se na ni.

„To víš že ano, Muldere. Agentka Steinová je přece také krásná židovka. Nebudu ti stát v cestě za štěstím.“

Najednou si na tvářích i těle uvědomil horko letního dne. Hleděl na ni a chvíli přemýšlel, jak to myslela.

„Scullyová, udělal jsem to jen abych měl jasno. A i kdyby, myslím, že už u ní nemám šanci.“

„Já dobře vím, proč jsi to udělal, Muldere. Měla jsem vidění.“

„Aha, to je katolická věc.“

„No, pokud je mi známo, nemá na to papež jediný patent.“

„Takže…co dál?“

Byla to čestná, upřímná otázka, a on čekal upřímnou odpověď.

Nebude to tak jednoduché. Na moment se zadívala do země, ale když znovu zvedla hlavu, v očích měla jiskry.

„No, myslím, že tady přestaneme bavit polovinu hotelu a půjdeme.“

Usmál se.

„A pak…“ pokračovala „bysme asi měli pozdravit Juana.“

„A pak?“

„A pak mu asi budeš muset říct, ať si už na tebe nedělá naděje.“

Mulder se zasmál. Opravdově. Otevřel dveře, a když tentokrát přejel dlaní po její páteři, aby ji nechal nakonec spočinout na jejích bedrech, bylo v tom něco majetnického.

„To mu zlomí srdce, Scullyová.“

„Já myslím, že se z toho dostane…tak do tří sekund.“

Zastavil se. „A co dál, Scullyová? Koktejl? Večeře? Další tanec?“

Otřásla se. „To radši ne, Muldere.“

Když došli k pultu recepce, Juan už si je měřil s širokým vědoucím úsměvem.

Scullyová trvala na tom, že si dá nejdřív sprchu – Mulder ji hned nezačal škádlit, že nemusí kvůli němu dělat takové zbytečnosti.

Skoro ho musela vtlačit do jeho pokoje. „Budu hned zpátky. Bože, Muldere, vypadáš jako nedočkavý italský novomanžel.“

Měla pravdu, Mulder najednou začal oceňovat sílu čekání. Kdysi dávno se lidé poznali, pár let se maximálně líbali, níž než pod pupík nepřicházelo v úvahu, žádné vyhrnuté sukně, a když se konečně vzali, mohl začít ten pravý tanec.

Žádný div, že spolu zůstávali padesát let.

On prožil většinu svých vztahů jako lásky na jednu noc, párkrát za to dokonce musel zaplatit, prostě proto, že to bylo jednodušší a bez zbytečných řečí. Prázdný sex, potěšení pro tělo, ale ne pro duši.

O Scullyové věděl všechno. Znal ji ve všem, ale ne v tomhle. Ach bože.

Mulder někdy nic takového nezažil.

Touha bez chlípnosti, bez laciné předstírané lásky, tak jako s Phoebe. Phoebe, která z něj málem vysála i zbývající potenciál pro to, aby mohl něco cítit.

Co cítil teď byla touha, prostě vzrušení, takové, jaké do té doby nepoznal. Ale byla to jen jedna nitka z velikého díla, na kterém se Scullyovou léta pracovali, a které bylo už skoro hotové. Plné barev, které mu propůjčily zkušenosti, nečekané zrady i bolestné oběti, všechny ty střípky, kteér vyústily v přátelství tak silné, že se znalí navzájem lépe, než znal každý dám sebe.

Jediné, co chybělo, bylo tohle.

Rychle skočil do sprchy, vzal si na sebe čisté prádlo, aby nebylo hned jasné, k čemu se chystá a že už to nemůže vydržet, a zbytek času přecházel nervózně sem a tam.

Kousl se do rtu. Trochu pozdě, na svatební noc, táhlo mu hlavou.

Uběhlo snad tři tisíce let, než se ozvalo zaklepání. Scullyovské zaklepání, krátké a stručné, jaké slyšel už tolikrát předtím.

Skočil ke dveřím a otevřel je.

Bože. Vypadala nepopsatelně nádherně.

A na sobě neměla nic, alespoň to tak odhadoval, než slušivý hotelový župánek.

Spokojeně se usmála.

„Promiň, Muldere, já…“

„Neříkej nic, Scullyová.“ vyhrkl, chytil ji a vtáhl do pokoje a pak nohou zaklapl dveře.

Nechal ji stát na koberci a dívali se chvíli do očí, Mulder už teď dýchal téměř přerývaně.

„Jak ti je, Scullyová?“

Věnovala mu záhadný úsměv Mony Lisy a rukou ho pohladila po ošklivé modřině na rameni.

Záhadná doktorka Scullyová.

A on pomalu vsunul prsty pod lem jejího županu a pomalu jí ho nechal sklouznout dolů.

Svezl se a zůstal zmuchlaný u jejích nohou.

Měl pravdu. Neměla na sobě vůbec nic.

Kvůli němu. Jenom pro něj.

Ani se nepohnula, když očima bloudil po jejím těle, jako kdyby věděla, že to prostě potřebuje vidět, vidět ji takhle dřív, než se jí dotkne.

Zavřel oči.

Ucítil její ruce na svém obličeji, prsty objížděla jeho tváře, křivku jeho rtů, linii jeho čelistí.

Chytil ji za tu ruku, aniž by otevřel oči a laskal její dlaň rty, zuby a jazykem až uslyšel zasténání.

Pak otevřel oči, položil jí ruce na ramena a sjel jimi po celé délce jejích paží a pak se jedním pohybem ohnul, rukama jí chytil pod zadkem, a i když ho pohyb zraněným ramenem šíleně bolel, bez námahy ji zvedl do náruče.

Vzdychla a instinktivně obtočila obě nohy kolem jeho těla, zvlhlým klínem se dotýkala jeho břicha a pupíku, a všechno dohromady vysílalo příjemné chvění do středu jeho těla.

Jeho ústa byla ve výšce jejích prsou a tak jí začal bradavky laskat jazykem, nejdřív jednu, potom druhou, jemně do nich kousal zuby a zase sál, až začala vzdychat a mezi prsty mnout jeho vlasy a zaklánět hlavu.

Když se po chvíli zase soustředil, trochu omámený, ona už se k němu tiskla, rukama mu pevně mačkala ramena a toužebně vzdychala, ve svém klíně cítila stahy, které přidávaly víc a víc vlhkosti, která už téměř stékala po jeho břiše na vzdouvající se boxerky.

Bože, bože.

Měla jakoby ochraptělý, hluboký, cizí hlas. „Muldere…“

Položil ruku na její zátylek a sklonil jí hlavu, až se jejich rty dotýkaly.

Pootevřela rty, jazykem pronikla do jeho úst, téměř jí zbělely klouby jak pevně zaťala prsty do jeho zátylku a její zuby se lehce dotkly těch jeho. Byla jakoby mimo sebe, jako by se dostavilo první vyvrcholení vzdychala, sála jeho rty, laskala jeho jazyk a boky rytmicky přirážela k jeho tělu.

Vzrušovala ho její žádostivost, její touha po něm. Jen po něm.

Chtěla to, a chtěla to s ním.

Mulder jí vsunul ruku pod kolena a položil ji na postel, ona rukama slepě šátrala po jeho boxerkách. Vzala jejich lem mezi prsty a stáhla mu je a osvobodila jeho penis a on téměř zakřičel, když ho chytila a přitáhla k sobě.

Když do ní vnikl, neměl čas ani na jedinou myšlenku, jak ho obklopila naprostá závrať.

Bože. Jsem doma.

Scullyová podřimovala. Mulder ležel na boku, opíral se o loket a špičkou ukazováku jí kreslil kolečka okolo prsních bradavek.

Nemohl se na krásu jejích ňader vynadívat.

Něco neklidně zamumlala a prohnula záda, jeho ruce naproti.

„Já jsem myslel, že muži jsou ti, co po tom usínají, Scullyová.“

„Po čem, Muldere?“ zašeptala. „Tohle už bylo potřetí, ty jsi usnul, když to bylo podruhé.“

„Protože jsi mi dala co proto. Divím se, že jsem se vůbec probral z bezvědomí.“

„No, vidím, že tě to unavilo, ne oslabilo.“ ospale se zasmála.

Sklonil hlavu a nosem ji lechtal na prsou.

Scullyová zakňourala na protest a odtáhla jeho hlavu. „Jsem unavená, Muldere. Najdi si nějaký koníček.“

„Už mám, děkuju.“

Její prsty si mu hrály ve vlasech.

„Víš, Scullyová,“ mumlal do jejího hrudníku. „Měli bysme je pojmenovat.“

„Koho?“

„Je.“ V rychlosti dal na každé ňadro polibek.

„Proč, proboha? Nepřijdou za tebou na zavolání.“

„To asi ne, ale ty… a víckrát.“

Usmála se a nechala ruku ležet na jeho zátylku. „Máš nějaký nápad?“

„Hm, tahle bude asi Dana a tahle Katherine.“ ukusoval pomalu. „Až se zase bude tvoje matka ptát, proč ti říkám, Scullyová, budeš jí to moct vysvětlit.“

„Ano, bude určitě dojatá.“

Najdnou ho chytla za uši a přitáhla si jeho obličej ke svému. Téměř hladově ji začal líbat na ústa.

„Něco za něco, Muldere.“ řekla, aniž úplně přerušila polibek. „Ještě musíme dát jméno tomuhle.“

Téměř nadskočil, když ho pevně sevřela v ruce a jemně zmáčkla.

„Bože, Scullyová…“

„Když si tu tak tropíš žerty z mých křestních jmen, tak já přesně vím, jak ho pojmenujeme.“

„Jak?“ Vydechl.

Pošeptala mu to.

Mulder vyprskl smíchy a otočil se na záda, stihl ji ještě strhnout s sebou.

„Musím říct“ zalykal se „že tahle souvislost mě nikdy nenapadla“

„Co, že slovo na pět písmen, které končí na s a začíná na f zní dost podobně jako Fox? A to říkají, že jsi nejchytřejší. Mně to napadlo už dávno.“

„ty jsi brala moje jméno nadarmo už celá léta?“

„Promiň, neřekli mi, že jsi bůh.“

„Určitě najdeme nějaké vhodnější jméno, ne?“

„Možná, ale rozhodně nebude tak trefné.“

„Není nic lepšího než vědecký mozek s fantazií, Scullyová.“

Scullyová obtočila rukama jeho šíji a zabořila mu obličej do krku. Mulder se prudce nadechl, kolébal ji v náručí a užíval si tu blízkost.

Bůh.

Přece jenom.

Neklidně se zavrtěl. „Víš, Scullyvoá, pořád ještě máme to auto. Měli bysme se tady zítra trochu projet. Objet pobřeží, jít na pláž, hvízdat na holky…“

Zakuckal se, jak ho pleskla přes hrudník.

„Auto splnilo svůj účel, Muldere.“ Neslyšel ji pořádně, jak byla zabořená do něho.„Je to lapač na holky a ty jsi sbalil holku. Co bys ještě chtěl? Kromě toho, "dodala a protáhla se. Zase to do jeho rozkroku vysílalo slastné chvění, když bradavkou přejela po jeho těle. "říkáš to, jako bys čekal, že se teď v blízké budoucnosti dostaneš z postele.“

Otočil je oba na bok a chvíli se svým nově pojmenovaným společníkem tisknul k ní, až ona mírně roztáhla nohy a vpustila ho dovnitř.

„Hm…zatímco hrajeme hru na jména, jak pojmenujeme tuhle bezva věcičku?“ Zajel rukou mezi ně, až ucítil, jak je vlhká.

„To už stačí“ špitla. „Brzo bysme na všechna ta jména potřebovali adresář a mapu, abysme je našli.“

Mulderovo sevření paží zesílilo a vdechoval vůni jejích vlasů. „Dobrý nápad, můžeme jim poslat přání k Vánocům.“

„Nevím, jestli pošta USA doručí něco mým erotogenním zónám, Muldere. Ani doporučeně.“

„Bože můj.“ najednou se přestal smát. „Miluju tě, Scullyová.“

„Zníš překvapeně.“ řekla a téměř nepatrně propnula boky naproti těm jeho.

„Jsou to taková otřepaná slova, nikdy jsem nemyslel, že je řeknu.“

„Chceš mi tvrdit, že jsi je ještě nikdy nevyslovil?“

„Ne, nikdy.“

„Jsou otřepaná, ale jsou to krásná slova, Muldere.“ řekla jemně, povolila sevření, rozevřela stehna a umožnila mu, aby do ní vnikl s tichým vzdychnutím. „Jednoduchá, přímá. Ta tři slova…mmm…je v nich klíč k té největší záhadě – milencům a lásce.“

Něžně se v ní pohyboval. Dovnitř. Ven.

"Takhle se zrodil svět, Muldere. usmála se na něj se zavřenýma očima.

„A všechno okolo je jenom…lidská hloupost.“

„Moje velká učitelko.“ vydechl a políbil ji na rty. „Ukaž mi to…“

Konec

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 8.4.2008 v 16:26 v kategorii Povídky.