Kult X

autorka Efa_X | příběh se odehrává na konci epizody Empedocles

Scullyová: „Ale potom je tu i ten další dar, který jsi mi dal, Muldere.“ Mulder neví. „Odvahu … uvěřit. A doufám, že je to dar, který můžu odevzdat dál.“ Scullyová se usměje a pohladí si bříško. V tom najednou překvapeně zvedne obočí: „Ouuu.“

„Co je?“ ptá se hned Mulder starostlivě. Scullyová zhluboka vydechne a na tváři se jí rozlije šťastný úsměv: „Asi se právě probudilo a kope.“ Automaticky se natáhne po Mulderově ruce a položí ji tam, kde cítí, že se dítě hýbe. „Cítíš?“ Mulder si k ní přisedne blíž, takže se teď jejich těla dotýkají. Mulder se pozorně dívá na Danino bříško, když v tom najednou cítí, jak se něco pod jeho dlaní pohnulo. Je ohromený, ještě nikdy nic takového nezažil (samozřejmě!). Je to tak zvláštní pocit. Scullyová se s uspokojením dívá na výraz Mulderovy tváře. Jako by v tu chvíli úplně roztál. Z myšlenek ho probere až další kopnutí, které ucítí pod rukou.“Wow, to byla rána. Myslím, že už nacvičuje odpal na homerun.“ Scullyová zavrtí hlavou a podívá se na něj způsobem, z kterého Mulder dokáže přesně vyčíst, co si Scullyová právě myslí: „ Muldere, Muldere, kdy už z tohoto vyrosteš?“

„A co když to bude holčička, Muldere?“ ptá se Scullyová zvědavá, co jí na tohle odpoví. Jako (skoro) vždy má Mulder pohotovou odpověď: „Však ty už hraješ baseball taky docela slušně. Máš totiž vynikajícího trenéra, zapomněla jsi?“ mrkne na ni spiklenecky Mulder. Oba se začnou ze srdce smát.

Mulder chytne levou rukou Scullyovou okolo ramen a přitáhne si ji blíž k sobě. Ona se tomu nebrání a položí si hlavu na jeho prsa. Mulder skloní hlavu, takže se nosem a rty dotýká Daniných vlasů. Vychutnává si ten pocit, něžně jí políbí do vlasů a zůstane tak s obličejem zabořeným do záplavy jejích rudých vlasů. Mezitím sklouzne jeho pravá ruka, která do teď lehce hladila její bříško, trochu níž a překryje její ruku. Jejich prsty se propletou. Oba zůstanou ponořeni do svých myšlenek.

Mulder přemítá: ´Je to skutečnost nebo se mi to všechno jen zdá? Asi jsem opravdu šťastný!? Je to už strašně dávno, co jsem se cítil tak dobře, že už jsem málem zapomněl, jaké to vůbec je „být šťastný“.´ Proto se teď Mulder usilovně snaží vrýt si hluboko do paměti každičký okamžik této vzácné chvíle, jako by tušil, že jeho štěstí nebude trvat dlouho. Podvědomě k sobě Scullyovou ještě víc přitiskne, aby se přesvědčil, že to všechno je pravda a že „jeho štěstí“ stále leží v jeho náručí.

To Scullyová o tom ani na chvílí nepochybovala. Je šťastná. Má je tu oba – to malé uvnitř i Muldera. Poté, co ztratila veškerou naději, že ještě někdy bude mít dítě, cítí, jak v ní roste nový život. Je to zázrak. A je tu i Mulder, o němž si myslela, že ho už navždy ztratila, ale on se jí zázrakem (protože jak jinak by to bylo možné?) vrátil zpátky. Ještě teď ji bodlo u srdce, když si vzpomněla na tu bolest a zoufalství, jež cítila, když ho našla v lese mrtvého a když zjistila, že jediný člověk, o kterém si myslela, že by mu mohl pomoci, byl pryč. Už nikdy ho nechce ztratit! Tak Mulder měl pravdu, když jí říkal, že nikdy nesmí přestat doufat v zázrak. Ji potkal hned dvakrát. Není to snad příliš mnoho štěstí naráz? Teď se jí o tom ale rozhodně nechtělo přemýšlet. Chtěla vnímat pouze konejšivé teplo Mulderova objetí.

Ani jeden z nich by neřekl nahlas, jak moc je teď šťastný. Ale vlastně ani nemuseli. Oba cítili totéž a oba to věděli. Tak už to mezi nimi chodilo. Mnohdy slova vůbec nepotřebovali. A byly situace, kdy by slova mohla porušit jedinečnost a posvátnost okamžiku, a tohle byla právě jedna z nich.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 8.4.2008 v 10:23 v kategorii Povídky.