Mlčení (povídka)
autorka Xenith | překlad nabaa | příběh se odehrává během epizody Per Manum
Jak požádáte muže, aby se stal otcem vašeho dítěte, když jste mu nikdy doopravdy neřekly, že ho milujete?
Ví to. Tisíce různých věcí mu to musely říct. Lži, které jsem kvůli němu vypustila z úst tváříce se jakoby nic, situace, kdy jsem pro něj dávala svou kariéru všanc, rizika, která jsem pro něj s radostí podstoupila.
A tak jsem ho požádala, jestli bych mohla nosit jeho dítě.
Nejdřív se tvářil ohromně polichoceně. Pak vypadal neúnosně smutně a mně bylo jasné proč. Protože jsem ho žádala chladně a bez vášně o něco, za co by dal svou pravou ruku, kdyby to bylo doprovázeno láskou. Tak moc touží po rodině. Je osamělý. Vždy byl osamělý a izolovaný. Čekal, že mu řeknu, že ho miluju a že chci, aby byl víc než jen dárce spermatu, že chci, aby byl otcem našeho dítěte. Ne mého, ale našeho. A já jsem nebyla schopná to říct. Nemohla jsem ho nechat vstoupit. Místo toho jsem ho urychleně opustila, aby se mohl rozhodnout bez nepatřičného nátlaku nebo viny. Co si to namlouvám? Bála jsem se. Věděla jsem, že jsem to vážně chtěla říct, ale prostě jsem nemohla.
Nemůžu to vyslovit. Zkouším mu to říct, ale nemůžu najít správná slova. Nemám problém popsat sto a jednu exotickou nemoc. Můžu svědčit u soudu ohledně stavu mrtvého těla a nálezů, které vedly k příslušným závěrům. Ale nemůžu najít ta slova, která by mu řekla, co k němu cítím.
Má ohromnou intuici, uhádne, co řeknu, než to vůbec řeknu. Je vnímavý, všimne si, že mám špatnou náladu dokonce dřív, než si toho všimnu já sama. Ale zvyk chránit se je tak silný, že ať dělám cokoliv, nemůžu s ním bojovat.
Překvapilo mě, když dnes večer přišel a řekl mi, že souhlasí, že bude otcem mého dítěte. Byla pro něj ctí, že to může udělat. Neumí si ani představit tu radost, kterou cítím při představě, že dítě, ve které doufám, bude mít jeho oči nebo ústa nebo, Bůh mi pomáhej, jeho inteligenci. Chci jeho dítě, ne jen něčí, ale jeho. Dívá se na mě s nadějí a prosí, aby tohle dítě nikdy nevstoupilo mezi nás. A když ho objímám s uslzenými díky, čeká, až konečně řeknu ta slova.
Z nějakého důvodu ho nikdy nemůžu pustit dovnitř, ačkoliv trpělivě klepe a klepe a žádá mě, abych ho pustila do své duše.
Prostě si neuvědomuje, že už tam je a že tam vždy byl.
Tento článek byl zveřejněn 8.4.2008 v 1:21 v kategorii Povídky.
Děkuji Lindě (nabba), pro kterou je prý tato povídka tak trochu srdeční záležitost. A přeji samozřejmě další úspěchy do budoucna :)
Mě by ty její myšlenky z téhle povídky do Per Manum sedly:-)
Shippers omdlévají…;-)
Pěkný shippy večerníček, je to opravdu malý uvěřitelný pohled na pocity Scullyové.
Hezky napsané a pochopitelně i přeložené. Jen tak dál…
Taky už jste si zvykli na tyhle x-philes „večerníčky“? Já tedy rozhodně a je to hezké počtení, (i když dnes ho čtu ráno) pěkně naladí na celý den. Tleskám Xenith i autorce Nabaa.
Já jsem si tedy zvykla a doufám, že nám to psací a překládací nadšení vydrží. Je to prostě milé :)
Mě se to taky moc líbí. Jen tak mimochodem, to by byla škoda kdyby Mulder odmítl být otcem dítěte Scullyové.
Na druhou stranu ho ona vážně nepoprosila o to, aby to dítě měli spolu – vychovávali ho spolu a stali se rodiči se vším všudy. Těžko říct, jak by to v devítce vypadalo, kdyby se o něj starali oba. A po právnické stránce by to asi taky nebyla standartní situace.
Moc hezké…takového nahlídnutí do duše mám nejraději
Moc děkuju za všechny komentáře a slibuju,že tohle nebyl můj poslední počin. Nejsem moc na vyprávění,ta přenechám spíš Queequeg, XGirl a dalším,takže se spíš budu věnovat introspekcím,či jak to nazvat. Prostě tomu,co se postavám honí v hlavě.:o)
moc pěkné, v seriálu přece jen není tolik příležitostí, jak nahlídnout do toho, co se postavám honí hlavou. Je moc příjmné, že tu možnost máme tady. Takže introspekce jsou vítaným zpestřením.