Kult X

předcházející epizoda 9×16 Release | následující epizoda 9×19 The Truth 

režie Vince Gilligan | scénář Vince Gilligan | premiéra v USA 12.05.2002 | v ČR není | český název Slunečné dny | hodnocení 100% další názory zde 

Smrt dvou mladíků nevysvětlitelným pádem z velké výšky přivede agenty k Oliveru Martinovi, muži s psychokinetickými schopnostmi, který dokáže ovlivňovat prostor okolo sebe. Osamělost, jíž trpí, zahání tím, že svůj dům mění v dům Bradyovic, idylické rodiny ze stejnojmenného sitcomu ze sedmdesátých let. Tento nevyvratitelný důkaz existence paranormálních jevů shlédnou nejen Doggett, Reyesová a Scullyová, ale i Skinner a společně ho chtějí předvést světu. Bohužel se nakonec zjistí, že používání těchto schopností Olivera postupně zabíjí a Scullyová tak o svůj toužený důkaz přijde. Pro Olivera končí příběh šťastněji – získává skutečnou rodinu ve formě otcovského doktora Reitse, který jeho schopnosti zkoumal, když byl Oliver ještě malý.

9×18 Sunshine Days má hned několik unikátních prvenství. Je to nejen předposlední epizoda Akt X, ale také poslední samostatně stojící díl tohoto seriálu. Krom toho se jedná o jubilejní dvou stou epizodu, kterou si podle svého vlastního scénáře zrežíroval Vince Gilligan, dost možná nejtalentovanější scénárista z tvůrčího týmu Akt X. Onu mimořádnou důvěru, kterou ve schopnosti tohoto autora měl Chris Carter, nedokazuje nic tak naléhavě jako právě skutečnost, že Gilliganovi byl plně svěřen nejen poslední samostatný díl série deváté, ale i té sedmé. Řeč je samozřejmě o podobně laděné epizodě Je Souhaite, která byla v době svého vzniku považována za poslední samostatný díl seriálu. Když pak byla Akta X ještě dvakrát znovu obnovena, poslední samostatnou epizodou se stala právě recenzovaná Sunshine Days. A Gilligan byl opět u toho.

Díly jako Small Potatoes a Bad Blood, případně technicky skvostná Folie a Deux, to je prostě zlatý fond seriálu Akta X (ostatně, vzpomeňme na Gillian Andersonovou, která na letošním WonderConu nemluvila téměř o ničem jiném, než o Gilliganových kultovních upírech). Jsou to právě tyto odlehčenější kousky, pro které byl Gilligan po většinu své kariéry u Akt X tolik oblíben. Proto v podobném duchu pokračoval i při psaní svého posledního scénáře pro Akta X a napsal po všech stránkách speciální, fanouškům věnovanou epizodu. Více informací o dosti šáhlé zápletce vám už poskytne anotace výše, my si řekneme tolik, že Gilligan ve své epizodě vzdává hold seriálu The Brady Bunch, staršímu americkému sitcomu, který si svoji premiéru odbyl již v roce 1969 a dodnes je ve Spojených státech velmi populární. V příběhu Sunshine Days vystupuje postava Olivera Martina, který je velkým fanouškem zmíněného sitcomu. Oliver má jednu úžasnou schopnost, díky níž dokáže svými myšlenkami ovlivňovat realitu, a tak je krom jiného schopen denně prožívat příhody společně se svou oblíbenou (imaginární, ale přesto tak skutečnou) seriálovou rodinkou.

Když jsem o této epizodě psal jako o humorné, tak jsem nebyl úplně přesný. Sunshine Days je spíše příkladem krásného hořko-sladkého příběhu, který dokáže na divákově tváři vykouzlit úsměv stejně tak, jako v očích slzu. Epizody tohoto typu (jiným příkladem může být třeba Carterův nezapomenutelný The Post-Modern Prometheus) neměly v osmé a deváté sérii zrovna na růžích ustláno, což zas tak neudivuje, vzhledem k temnějšímu ladění těchto sezón. O to více je překvapivé, jak dobře nakonec Sunshine Days dopadla – i přesto, že zcela postrádá Mulderovy vtipné poznámky a Duchovnyho velký komediální talent, který nám tento herec tak velkolepě předvedl např. ve Small Potatoes.

Gilligan se nicméně taktéž hojně opírá o herecké výkony. Řeč je o Johnu Aylwardovi a především Michaelu Emersonovi, který se převtělil do zmíněného Olivera. Díky Emersonovi, který o několik let později famózním způsobem ztvárnil postavu Bena Linuse v seriálovém hitu Lost, budete Olivera skutečně zbožňovat a nakonec i litovat. Slzy ovšem jsou, v té nejlepší tradici seriálu, pečlivě vyvažovány smíchem, a tak se fanoušci Akt X dočkají i scén, ve kterých na vlastní oči (a na vlastní kůži) uvidí (a pocítí) paranormální jevy i dva odvěcí skeptikové – Doggett a Skinner. A že ve vzduchu levitující zástupce ředitele FBI Skinner je opravdu něco, co příznivci Akt X chtěli alespoň jednou v životě vidět… ;)

Myslím, že mluvím za všechny oddané fanoušky Akt X, když řeknu, že stejně jako pro Olivera nikdy nezemřeli Bradyovi, tak pro nás nikdy nezemřou Akta X. A když už nic jiného, tak toto je ten nejhezčí dárek, který nám autoři této epizody mohli dát. Díky!

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 15.8.2008 v 0:00 v kategorii Recenze epizod.