Kult X

předcházející epizoda 9×17 William | následující epizoda 9×18 Sunshine Days 

režie Kim Manners | scénář David Amann | premiéra v USA 05.05.2002 | v ČR není | český název Vysvobození | hodnocení 100% další názory zde 

Ve školícím středisku soudní analýzy přednáší Scullyová mladým kadetům o ohledávání stop na tělech obětí vražd. Je unesena bystrostí kadeta Hayese a jeho postřehy pomůžou FBI v sestavování profilu možného pachatele. Za Hayesem přichází Doggett a žádá o radu ohledně devět let starého případu vraždy jeho syna. Kadet mu řekne, že oba případy spolu souvisejí. Nicméně Doggettova ex-manželka pravděpodobného pachatele, kterým je trestaný zločinec Regali, neidentifikuje. Rovněž zástupce Follmer ho jako viníka neuznává. Najevo však vyjde, že se Regali s Follmerem znají. Jejich spor a pokus o vydírání končí Regaliho smrtí.

9×16 Release je jedna z nejlepších epizod seriálu Akta X. Ačkoliv se po příběhové stránce jedná o strhující detektivku, Release režiséra Kima Mannerse vyniká především v technické oblasti. Hudba, kamera, režie celkově – vše je doslova bravurní jako v těch nejlepších mytologických epizodách tohoto seriálu.

Začněme ale příběhem, který se velmi podobá epizodě Closure ze sedmé série. V řádně spletité zápletce totiž dochází k jednomu z definitivních rozuzlení, kterých v Aktech X nenacházíme zas až tolik. Tentokrát se však netýká Mulderovy sestry Samanthy (kterou agent pohřbil ve zmíněné epizodě ze sedmé řady), ale Doggettova syna Luka. Již na začátku osmé série (poprvé v Invocation, pořádně až v Empedocles) jsme se v jemných náznacích postupně dozvídali, že Luke Doggett byl Doggettův syn, který na začátku devadesátých let záhadně zmizel, přičemž byl posléze Doggettem a Reyesovou nalezen mrtev. Únosce se však Doggettovi nikdy nepodařilo vypátrat, což mělo za následek jeho odchod od newyorské policie a z toho plynoucí vstup do FBI, kde byl agent přidělen ke Scullyové na Akta X. Zde se stalo něco, co by zatvrzelý skeptik Doggett nikdy nečekal – právě v souvislosti s jedním z případů Akt X se k únosci svého syna dostal tak blízko, jak se mu to dosud ještě nikdy nepodařilo. Zda-li vraha nakonec i dopadl, to už zjistíte v epizodě Release, která tuto nenápadnou součást doggettovské mytologie definitivně uzavírá.

Technickou stránku věci jsem již nakousl a musím potvrdit, že v tomto ohledu Release naprosto exceluje. Není to dáno jenom zvučným jménem režiséra (nikdo v Aktech X nerežíroval tolik epizod jako Kim Manners), ale i ostatními zúčastněnými, jejichž tváře jsme sice nikdy neviděli, ale jejichž práce je cítit na každém kroku. Perfektně vyladěná je například hudba Marka Snowa, která používá motivy, jež jsme v Aktech X zatím neslyšeli. Velmi jemné klavírní téma, které zní celou epizodou, je smutné a do příběhu podobného ražení velmi příhodné. Release totiž není jen akce, střílení a dopadení zločince, v první řadě je to smutný příběh, plný těžkých rozhodnutí a neodvratného loučení, který prostě happy end mít nemůže.

David Amann (společně s Johnem Shibanem, který přišel s námětem epizody) odvedl se svým scénářem úžasnou práci, protože v každé scéně této epizody budete napjatě čekat, jak se situace vyvine dál. To je podle mého názoru velký úspěch vzhledem k tomu, že zápletka únosu Doggettova syna v seriálu nikdy nedostala velký prostor, a tak se s uneseným Lukem a jeho utrápeným otcem nemohli diváci nikdy dostatečně ztotožnit.

Pokud vás v této epizodě nějaká postava skutečně zaujme, pak to bude mladý kadet FBI Rudolph Hayes, který v příběhu Release odehraje velmi podstatnou roli. Zahrál si ho Jared Poe, mladý scénárista, který byl v období deváté série na stáži v týmu Akt X. Skrze Franka Spotnitze se dostal na konkurz Hayesovy postavy a k překvapení všech se mu podařilo porazit třicítku ostatních uchazečů. Na to, že role v Aktech X byla jeho vůbec první, odvedl mimořádnou práci.

Release je suverénně jednou z nejlepších epizod osmé a deváté série. Je to poněkud paradoxní, ale rozloučení s Doggettovým synem bylo nakonec podle mého názoru o něco silnější a emotivnější, než loučení s Mulderovou sestrou v Closure. Obě epizody se však mohou honosit jedním společným znakem – v jejich posledních pěti minutách jednoduše nedýcháte. Bravo!

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 15.8.2008 v 0:00 v kategorii Recenze epizod.