9×13 Audrey Pauley (recenze)
předcházející epizoda 9×11 Providence | následující epizoda 9×09 Underneath
režie Kim Manners | scénář Steven Maeda | premiéra v USA 17.03.2002 | v ČR není | český název Audrey | hodnocení 80% další názory zde
Následkem dopravní nehody upadne Reyesová do hlubokého komatu. Pro okolní svět prodělala mozkovou smrt a neexistuje žádná naděje, jak by se mohla ze svého stavu dostat. Avšak ve svém vědomí balancuje na prahu života a smrti. Prochází se opuštěnými chodbami nemocnice, kde narazí na pacienty v podobně kritickém stavu. A taky na Audrey, která je klíčem k tomu, kde a proč se Reyesová ocitla. Audrey pracuje jako pomocná síla a ve svém skromném příbytku v jedné z provozních místností nemocnice, kde si postavila model celé budovy, kam se ve své mysli uchyluje ve chvílích volna.
Scénář epizody 9×13 Audrey Pauley je to poslední, co Steven Maeda pro seriál Akta X udělal. Tento scénárista se do týmu Akt X dostal sice až na jaře 2000 (tedy v závěru sedmé série), ale během dvou let, které seriálu v té době zbývaly, toho stihl více než dost. Napsal dohromady pět epizod (z nichž je Vienen jediná mytologická) a minimálně dvě se řadí mezi to nejlepší z celých Akt X. Velmi nepovedenou Brand X teď nechme stranou, Maeda se vedle toho totiž významně podílel na příběhu epizody Redrum ze začátku osmé série a o rok později (na počátku série deváté) zase na brilantním thrilleru 4-D. Jak už si můžete přečíst v recenzi té první i té druhé, obě epizody jsou nejen velmi kvalitní, ale spojuje je ještě jedna zajímavá věc. Maeda si totiž při jejich psaní očividně užíval hrátky s časem a prostorem. Zatímco v Redrum jsme se dočkali velmi zajímavého a na poměry Akt X vyloženě unikátního stylu vyprávění, příběh epizody 4-D nás zase pozval do tzv. fourth dimension, paralelního světa, ve kterém mnoho věcí funguje tak trochu jinak, než ve světě reálném. A do podobného prostředí vyslal Maeda i agentku Reyesovou v epizodě právě recenzované.
Epizoda Audrey Pauley je originálně pojatá, ať už jde o její příběh nebo o způsob, kterým je divákovi podáván a vyprávěn. Odlišnosti najdeme už v první („předtitulkové“) scéně, v níž rovnou vidíme Doggetta a Reyesovou, kteří se po náročném pracovním týdnu vracejí domů. Jen chvíli poté, co Reyesová vyloží svého parťáka, je její vůz zasažen jiným autem a agentka je v kritickém stavu (a v kómatu) převezena do nemocnice. Když se konečně probere, zjišťuje, že se neprobrala do reálného světa, ale do jakési „přestupní stanici“, kde musí jen čekat, jestli definitivně zemře, nebo jí bude umožněno vrátit se zpět mezi živé. A jsou to právě tyto scény, ve kterých agentka s několika dalšími „vyvolenými“ prochází znepokojivě prázdnými koridory obrovské nemocnice a zoufale hledá cestu do skutečného světa, které jsou na této epizodě vůbec tím nejlepším.
O poznání hůře dopadly scény, ve kterých se Doggett (společně se Scullyovou) snaží své parťačce pomoci. Ačkoliv je to můj velký oblíbenec, měl jsem všudypřítomný pocit, že v této epizodě Robert Patrick neuvěřitelně přehrává. Rozpačitý pocit jsem měl rovněž ze samotné Audrey Pauleyové (kterou mimochodem ztvárnila Tracey Ellisová, představitelka Lucy Householderové z epizody Oubliette). Příběh, který se odehrává v reálném světě, mi tedy přišel zbytečně překombinovaný, zatímco události ze světa paralelního byla radost sledovat a několikrát jsem se i zasnil, jaké by to asi bylo, kdyby se něco podobného stalo mně. Když už má člověk jednou umřít, tak ať to stojí za to, no ne?
Zase jsem si zavzpomínal na dobu, kdy Muldera a Scullyovou v epizodě Field Trip rozežíral obří houbovitý organismus, a vlastně na všechna podobná dobrodružství, která spolu oba naši staří známí agenti prožili. A mimochodem, stejně jako epizoda Field Trip, tak i Audrey Pauley vznikla pod režijní taktovkou Kima Mannerse, pro kterého to byla padesátá režírovaná epizoda Akt X.
Tento článek byl zveřejněn 9.7.2008 v 0:00 v kategorii Recenze epizod.
Jen poznámka – když píšu „…rozpačitý pocit jsem měl i ze všech těch podivných událostí v nemocnici…“ tak tím myslím tu nemocnici v reálném světě, nikoliv události ve „světě Reyesové“… :)
U mne má Audrey Pauley 100%.. bezkonkurenčně moje nejoblíbenější epizode z 9. série :).
100 percent dávam, najlepšia epizóda deviatej série, skvost, majstrovské dielo, pre mňa určite.
Já uvidím až dnes, ale tak mně napadlo – celá devítka mi přijde postavená na pobytech v nemocnici… Doggett s Monicou se tam neustále střídají
Já bych také dala 100%,i když u mě je „až“ na druhým místě.:)
Koukám, že se tady budu opakovat, ale Audrey Pauley je má nejoblíbenější epizoda z devítky – takže u mě 100% :)
80%. Konec mě zklamal, že se ani neobjali. Nepochopitelně chladné rozloučení po tom co prožili. Proč se tak zoufale brání citům. Asi by se to nehodilo do koncepce AKT X, ale radsi bych videla jejich milostny pribeh nez Muldera a Scully…
slucy: To jo, tím koncem jsem byl také trochu zklamán – pouhé „dobrou noc“ a následné několikavteřinové zírání na sebe po tom, co se Doggett během epizody modlil, aby měl ještě šanci tolik toho Monice povědět.
Ale i tak dost silný, emotivní a originální příběh za slušných 80%. A rozhodně největším kopancem epizody je, že Tracey Ellisová obětovala svůj život v seriálu podruhé (diváci Hladomorny ze třetí série určitě vědí, o čem je řeč)…
Já mám tuhle epizodu ráda.Strašně mě ale štve jak vždycky kousíček,ještě kousíček k polibku nebo něčemu čím by sí daly na jevo že jeden druhého milují.No co naděláme ještě že to tak nedopadlo u M&S.
No, pravda, pro mě nej epka devítky. Nevím, ale zklamal mě ten konec a to dost, po tom co Doggett básnil o tom, že by jí toho tolik řekl,.. Prostě po tom co tam v nemocnici brečel, mi jejich rozloučení přišlo takové chladné, bez náznaku toho co se v minulých dnech dělo,.. Škoda. :))
Perfektni epizoda mezi zivotem a zivotem po… Vztah Monci a Johna se nam zdarne vyviji! Za me 100%
Pro mě skvělý díl, který nemá jediné slabé místo, vyborně odehrané, včetně vedlejších rolí, vizuální stránka snová a děsivá. Emoce včetně konce pochopitelné, ne každý je James Bond. Naštěstí