5×06 The Post-Modern Prometheus (recenze)
režie Chris Carter | scénář Chris Carter | premiéra v USA 30.11.1997 | v ČR 27.01.2000 | český název Post-moderní Prometheus | hodnocení 100% další názory zde
Mulder a Scullyová přijíždějí do malého amerického městečka, aby zde vyšetřovali jeden z nejbizarnějších případů, které z Akt X kdy vyšly. Zdejší obyvatelé si totiž stěžují na podivné monstrum, které je prý terorizuje. Skutečná situace je však poněkud jiná.
Aby se 5×06 The Post-Modern Prometheus rázem stala jednou z nejlepších epizod seriálu, stačí si položit otázku, co od skutečně dobrých Akt X vlastně očekáváme? V mém případě to jsou především originálně napsané, působivě zpracované příběhy. A tuto podmínku splňuje Postmoderní Prométheus více než dokonale. Epizody jako Humbug či War of the Coprophages jsou sice vynikající, ale postrádají „duši“, kterou se toto černobílé dílo Chrise Cartera může pochlubit jako jedním ze svých nejcennějších aspektů. Těch drobností, které z této epizody činí jednu z nejpamátnějších z celých Akt X, je však celá řada.
Slunce je horké, voda je mokrá, Chris Carter je geniální. Carter snad nedokáže napsat dvě epizody, které by si byly alespoň v něčem podobné. Bez výjimky všechny jeho autorské epizody jsou „tak trochu jiné“ a v kontextu seriálu vždy působí odlišně. Nebudu vás nyní trápit jejich kompletním výčtem – vy sami můžete zapátrat a popřemýšlet, kolik společných znaků naleznete v nadpřirozené detektivce The List a historicky alternativní Triangle, v níž Carter vrátil Muldera o šedesát let zpátky a posadil ho na parník, v jehož útrobách si to v tu chvíli rozdávali Britové s nácky. Tentokrát si scénárista vzal na paškál slavné téma týkající se příběhu o Dr. Frankensteinovi. Inspirací se mu samozřejmě stal populární hororový román Frankenstein od Mary Shelleyové a jeho historicky první filmové zpracování od režiséra Jamese Whalea z roku 1931 (román vyšel poprvé již v r. 1818).
S novodobou verzí výše zmíněného příběhu se scénárista popral na jedničku, podobně to celé dopadlo po stránce technického zpracování. Jak už bylo řečeno, jen málokterá epizoda Akt X se může pochlubit stylovějším a působivějším ztvárněním, než jaké má Postmoderní Prométheus. Režisér se rozhodl, že celé vyprávění obleče do černobílého hávu, což sice na první pohled může vypadat jako maličkost, ale během sledování pochopíte, jak to dokáže obohatit atmosféru. Celý příběh díky tomu získává až jakýsi magický rozměr.
Podobná pochvala jednoznačně směřuje i na hudební složku epizody, při jejímž výběru se Chris Carter s Markem Snowem trefili do nostalgické noty mnoha divákům. Dohromady v epizodě zazní tři písničky světoznámé zpěvačky Cher – The Sun Ain't Gonna Shine Anymore, Gypsies, Tramps & Thieves a samozřejmě Walking in Memphis. Ačkoliv je Cher fanynkou seriálu, byla v kontaktu s tvůrci a přislíbila, že v epizodě vystoupí, nakonec se tak kvůli jejímu nabitému programu nestalo. V závěrečné scéně ji musela zastoupit dublérka, což však vzhledem ke Carterově schopné režii ani nezaznamenáte.
Jednu populární televizní osobnost se však Chrisi Carterovi ulovit podařilo. Jerry Springer, jehož dosti odpornou The Jerry Springer Show možná před deseti lety zaznamenali diváci TV Nova, si v epizodě zahrál sám sebe. Musím uznat, že když Springera nevidím v jeho bizarní talk show, která je vlastně jakousi drsnější verzí české Pošty pro tebe, je tento starší chlapík docela snesitelný. Poslední zajímavostí, týkající se obsazení, by mohla být informace, že Velkého mutanta si v této epizodě zahrál Chris Owens, jehož známe jako představitele Jeffreyho Spendera z páté až deváté série Akt X.
The Post-Modern Prometheus je fantasticky napsaná a technicky bezchybně zvládnutá věc. Naprosto zaslouženě ji v premiérovém vysílání zhlédlo téměř 19 000 000 amerických domácností a ještě zaslouženěji obdržela sedm nominací na cenu Emmy (krom technických kategorií i Chris Carter za režii a scénář), z čehož proměnila tu za nejlepší výpravu. To nejdůležitější nám však neřekne ani tisíce ocenění. Tento po všech stránkách netradiční příběh musí prožít každý na vlastní kůži – ať už se jedná o mutantovu strastiplnou cestu za jeho vyvolenou či o závěrečnou scénu, která je jedním z nejlépe zvládnutých shippers momentů v historii celého seriálu. The Post-Modern Prometheus je zkrátka krásná a dojemná pohádka, která nám říká, že zrůdou nemusí být vždy ten, kdo tak vypadá.
Tento článek byl zveřejněn 10.10.2008 v 0:00 v kategorii Recenze epizod.
V jistém ohledu u mě závěr Prométhea překonává i takové finálové velikány jako TINH nebo The Truth. Celé epizoda je nepopsatelně úžasná a to ve všech směrech – hereckém, scénáristickém, režisérském a všech ostatních technických i netechnických aspektech. Fascinuje mě ta černobílá koncepce, která tomu dává šmrnc, a laskavě vyznívající příběh s happyendem, při kterém sice cukr odkapává z obrazovky, ale zatímco jindy by mě to iritovalo, tady ten cukr klidně ještě olíznu…Walking in Memphis, I was walking with my feet ten feet off of Beale..Walking in Memphis..But do I really feel the way I feel..
AMEN!!!
100% souhlas!
Nedokazu si predstavit, ze by tahle legendarni epizoda nemela byt cernobila. Ta cernobilost tomu opravdu dodava spravnou atmosferu…s plnym hodnocenim nelze nez souhlasit..
Souhlasím s recenzí..100%
Naprostý souhlas, výborná epizoda …100% zaslouženě
tak ja neviem co je na tejto casti dobre podla mna je to magorina 0 bodov
A podla mna si nezrele decko takze to este nemozes pochopit. Nic v zlom :)
A zabudol som napisat, ze samozrejme 100%
smith: mam 21 rokov a tejto casti som pochopil velmi dobre
No ještě se poperte
. Každý má svůj vlastní názor ne? Ale napsat, že to je
magořina no nevim, to bych radši napsal, že se mi to nelíbilo.
sauron: Sudil som nie len koli tomuto nazoru ale aj koli dalsim veciam co si popisal inde. Mas svoj nazor a proti tomu nic nemam, ale mozes ho vyjadrit aj inym sposobom ako povedat, ze to bola magorina. Ale inac mier :)
sauron: No jo, jak to není Pusher, Irresistible, nebo 2Shy, je to magořina, co? To se divím, že tě Akta X neunudila k smrti.:oD
21 roků není vůbec patent na rozum, ba naopak… Myslím, že vyspělost se projevuje úplně jinak… Ohánět se věkem 21 let, no nevím, to bysme pak my starší museli bejt už fakt mistři :o) Souhlasím, názor je názor, to je jedna věc, ale přistupovat k tomu „dospěle“ věc druhá. Po světě chodí spousta 21-letých i více-letých děcek… Tohle je zase můj názor… Jen opravdu říkák, co si myslím, ale není to míněno nijak špatně. Jinak samozřejmě tato epizoda… nezapomenutelná…
Milulju závěr týhle epizody, ať už je děj trochu ujetej a závěr přeslazenej, to, jak spolu M a S v závěru tančí, je the best X Files ending ever!!! … a mohla bych na to čučet furt dokola a dokola…
Je to pravding,ačkoli šest z deseti humorných epizodek nekoušu,tohle je droga.Fakt vtipná věc a černobílá stylizace…mám rád všechno co je černobílé,takže kloboček dolů.
Jojo, asi moje nejoblíbenější epizoda :o). Nebo aspoń jedna z nich :o). Perfektní příběh v naprosto dokonalém vizuálním provedení+skvělá hudba :o). Celé je to trochu absurdní, ale to se mi líbí :), správně dovedené do extrémů.
Mimochodem, dá se někde zjistit, jaká všechna zvířata mají obyvatelé onoho města představovat :o)?
Recenze je skvělá :)!
Bohuzial, ja sa tiez pridavam na stranu tych nespokojnych. Epizoda sa mi vobec nepacila. Ale 100 ludi, 100 chuti…
100%…Nadherne vizualni zpracovani, vtipne pojata epizoda. Co chtit vic?
moc se mna tenhle díl těším,du si ho pustit.fakt končí na koncertě scher?
80%, ale velmi zajímavá a originální epizoda, která se nedá přehlédnout. 20% u mě bere to, že není myšlena tak úplně vážně:o)
Chápu, že je to úžasně zpracované a že je to nadsazená pohádka, ale zasazení takovéhoto dílu do jinak smrtelně vážných a mrazivých Aktů-X ve mne nevzbudilo kladné emoce. Ne, že bych se nudil, ale přišlo mi to trapné, jak hudba, tak poslední scéná, kde mutant tancuje na koncertě a Mulder tančí se Scullyovou. Je to takové všelijaké, nevím, kdy se mám tvářit vážně a kdy se mám smát. Nějak mi to nesedlo.
soul_draco: Ahoj a díky za komentář. Já myslím, že tvoje reakce na tu epizodu je naprosto přirozená a určitě bys našel spoustu dalších diváků, kteří při sledování cítili to samé, co ty.
Když ale píšeš o „zasazení takovéhoto dílu do jinak smrtelně vážných a mrazivých Aktů-X“, tak nesmíme zapomínat, že krom první a osmé série byl právě tento mix strachu, bizarnosti a naproti tomu úplné komedie naprosto běžný. Pravdou ale je, že Prometheus je i v rámci komediálních dílů dosti šílenou záležitostí :)
Prozatím u mě nejlepší díl z celých Akta X, i když do poloviny se mi to nelíbílo.