4×23 Demons (recenze)
režie Kim Manners | scénář R. W. Goodwin | premiéra v USA 11.05.1997 | na TV Prima 27.02.2005 | český název Démoni | hodnocení 60% další názory zde
Muldera pronásledují děsivé vize, které podle všeho mají základ v rodinných událostech z agentova mládí. Mulder tak postupně získává zcela nový pohled na dobu, která předcházela únosu jeho sestry. Proto, aby se mu paměť vrátila dokonale, udělá všechno – třeba ohrozí i svůj vlastní život.
4×23 Demons je po čertech zvláštní epizoda. Je to mytologie a není to mytologie. Je to realita a je to i fikce. Ostřílený veterán R. W. Goodwin se rozhodl, že si po všech těch zrežírovaných epizodách okusí i psaní, a tak se epizoda Demons stala jeho prvním a zároveň posledním scénářem. Goodwin, který z pozice producenta na seriálu velmi úzce spolupracoval, je vynikajícím režisérem. Dohromady se sice postaral „jen“ o devět epizod, ale ve všech případech šlo o mytologické díly, tedy vůbec o tu nejnáročnější práci, která na Aktech X může někoho potkat (za všechny jmenujme The Erlenmeyer Flask, The Blessing Way, Talitha Cumi či Gethsemane). V případě právě recenzovaného kousku nás však zajímá to, jak se Goodwin popasoval s rolí scénáristy, s jakou přišel zápletkou a jak chytrými dialogy naplnil jednotlivé scény.
Shrnuto do jedné věty by se dalo říct, že Goodwin si svým scénářem vzal až příliš velké sousto. Příběh epizody můžeme rozdělit do dvou částí – jedna se odehrává v realitě, druhá ve velmi sugestivních vizích, které agenta Muldera pronásledují téměř na každém kroku. Zatímco první část mě v některých momentech až uspávala, Mulderovy tajuplné živé sny naopak působily velmi zajímavě. Agentovi se totiž zdá o jeho minulosti, o dětství, o Samanthě… Protože se podle lékařů může jednat o potlačenou paměť, začne Mulder jednat a podstoupí těžký zákrok, který mu může (ale ani nemusí) vzpomínky vrátit v podstatně pochopitelnější formě.
Dění v epizodě je tak velmi přínosné nejen pro Muldera, který ze svého mládí ještě nepoznal mnoho detailů, ale také pro diváka. Skrze vize, které jsou mimochodem natočeny velmi působivě, tak poznáváme nejen hodně dusnou atmosféru u Mulderových doma, ale vyvstává s nimi také otázka, kdo je skutečným otcem agenta Muldera. Ačkoliv v příběhu epizody sehraje svoji roli i Mulderova matka Teena a mladý Kouřící muž, nejedná se o mytologii. Všechny informace, které díky Mulderovým snům zjistíme, jsou totiž podány tak, že se ve skutečně vůbec nemusely stát, tedy že má Mulder pouhé halucinace.
Z technického hlediska se epizoda řadí mezi lepší průměr. Jedna věc, která se zkušenému režisérovi Kimu Mannersovi velmi podařila, jsou již zmíněné úryvky z Mulderovy hlavy. Tyto sekvence nejen originálně vypadají, ale mají i svoji atmosféru a v některých pasážích mi přišly vyloženě strašidelné. Jistě potěší i smysl pro detail, když v roli mladého Muže s cigaretou poznáte Chrise Owense (později ztvárňoval Jeffreyho Spendera), který si Kuřáka zahrál např. už v Musings of Cigarette-Smoking Man. Za velmi silných lze označit i prvních patnáct minut, během kterých skoro netušíte, co se vlastně děje. Druhá polovina epizody však bohužel už je o poznání slabší. Vcelku nelze této epizodě upřít ani zajímavý nápad a jako taková si rozhodně zaslouží lepších 60 procent.
Tento článek byl zveřejněn 17.11.2008 v 0:00 v kategorii Recenze epizod.
Mně se teda Demons líbí hodně, dala bych víc než 60%. Ale musím se přiznat, že tak úplně jsem ji pobrala až na podruhé, napotřetí. Poprvé jsem byla dost zmatená, co je vlastně pravda a co ne. Ale podle mě patří mezi nejlepší ze čtyřky.
Já vím, mám v tomhle trošku problém. Mně třeba i Elegy přijde jako lehkej nadprůměr, zatímco všichni, s kterými jsem o tom mluvil, tu epizodu milují
A většinou mi to velmi důrazně řekli
No tak co člověk, to názor, a tak je to v pořádku. ;)Pamatuju si, jak jsem někde na fóru četla, že kdosi považuje za nejhorší epizodu 5. série The Post Modern Prometheus, tak to jsem to nemohla rozdejchat, protože je to moje srdcovka, ale respektuju to. Já zase když veřejně prohlásím, že fakt nemám ráda Chunga, protože je to podle mě děsná kravina, tak to se mi to hned valí na hlavu… Ale já se nedám a nedám!
Elégia, to je akto-x ové božštvo!!!
No a Démoni…dala by som 80.
nevidel som
Jelikož v epizodách i povídkách docela držím na téma Mulderangst a Muldertorture, tak mám tuhle epizodu s psychovýletem do agentova dětství taky docela ráda. neměl to chudák vůbec jednoduché, když byl kluk:-( Navíc je tady i krásná shippy scéna na konci, kdy chce Mulder Scully zastřelit a pak se rozpláče v jejím objetí, takže taky 80%
sauron77@tak proč komentovat?
Nudná a místy celkem úsměvná epizoda. Škoda, potenciál tu byl.
60%
Pre ma to bola vzdy vyborna epizoda. Davam 90%. Preco? Sama neviem, ale citim to tak.
Ktore momenty povazujes za usmevne?
Já jsem tuhle episodu vždycky chápala tak, že ty „vzpomínky“ si Mulder vlastně vymyslel, takže mi to o něm neřeklo nic moc navíc. A to dění kolem mi přišlo strašně vykonstruované, takže u mě tak max 50%.
Mně se právě líbilo to „dusno“ u Mulderových doma, jak trefně řekl Krycek. Vždycky jsem si to tak nějak podobně představovala, přece se jeho otec a matka nerozhodli bez emocí ze dne na den. A všechny děti cítí, když je doma nějaké napětí, i když se o něm třeba nemluví. Zkrátka mi tahle napjatá atmosféra ve flashbacích připadala hodně povedená, a neřekla bych, že jsou to všechno smyšlené vzpomínky, aspoň část z toho beru tak, že se stala.