Kult X

předcházející epizoda 9×03 Daemonicus | následující epizoda 9×06 Lord of the Flies

režie Tony Wharmby | scénář Steven Maeda | premiéra v USA 09.12.2001 | v ČR 25.06.2013 | český název 4-D | hodnocení 100% další názory zde

Během vyšetřování brutálních vražd žen prořízne pachatel Erwin Lukesh agentce Reyesové hrdlo a vážně postřelí agenta Doggetta. Oba incidenty se sice stanou ve stejný okamžik, ale každý v jiné dimenzi. Agenti tak zjišťují, že stojí proti velmi sofistikovanému zločinci, který dokáže přecházet z jednoho paralelního vesmíru do druhého a měnit v nich sled událostí.

Epizoda 4-D zdařile reprezentuje novou podobu Akt X, která krátce po jedenáctém září vstoupila do devátého roku vysílání. V tomto období, které s sebou přineslo řadu nových výzev, se tvůrci pokusili o riskantní syntézu akčnosti páté a šesté série s temností série osmé. Další výzvou pak byla radikální obměna hereckého osazenstva – Mulder je definitivně pryč a Scullyová, která výrazně ustupuje do pozadí, se stává odbornou poradkyní Doggetta a Reyesové, nových hrdinů seriálu. Po devíti letech a odchodu Davida Duchovnyho, jehož Mulder byl – přiznejme si to – hnacím motorem seriálu po dlouhá léta, by se zdálo, že Akta X vyčpěla a čeká je rychlý pád do šedi průměru. Nic ovšem není pravdě vzdálenější, než takové tvrzení.

Spolu s epizodami Daemonicus a Hellbound je 4-D ukázkou autorské nápaditosti scénáristů a řemeslného mistrovství režisérů Carterova týmu, kteří vzali své dlouholeté zkušenosti a přetavili je do příběhů tak sofistikovaných a thrillerů tak hutných, že jsou zdatnou konkurencí těm nejlepším epizodám čtvrté řady. V epizodě 4-D scénárista Steven Maeda pracuje s tematikou paralelního vesmíru, který existuje vedle našeho světa a někdy jím přímo prostupuje.

Jednu takovou časoprostorovou díru objevuje Erwin Lukesh, který bohužel pro Doggetta není novým Einsteinem, nýbrž sériovým vrahem, který se vyžívá v tom, že ženám podřezává hrdla a jako suvenýr si bere jejich jazyky. Když pak v jednom vesmíru podřízne Reyesovou a v druhém pošle Doggettovi kulku přímo do páteře, zamotá to vyšetřovatelům hlavy natolik, že by jim nějaká ta Mulderova expertíza přišla najednou náramně vhod.

Zajímavosti: Zatímco po stránce žánru a celkového ladění se 4-D řadí k tomu nejbrutálnějšímu ze světa Akt X, tematicky (svou poněkud zvrhlou hravostí) se dosti podobá klenotům šesté řady – Monday a How the Ghosts Stole Christmas. Celkovým laděním i tématem epizoda jako by z oka vypadla ostudně opomíjenému dílu Redrum, který o rok dříve napsal taktéž Maeda.

Epizoda je jednou z mála v seriálu, které mají obměněné úvodní motto. Svým „erehT tuO sI hturT ehT“ poukazuje na zrcadlovost paralelních vesmírů. Pokud vám nedělá problém osmisměrka a chtěli byste něco náročnějšího, můžete si čtvrtý prostor nastudovat.

Hlavní záporák této epizody Erwin Lukesh je parádní úchyl, který svou matku, s níž žije, miluje natolik, že jí denně připravuje delikátní jazykové sendviče. Tvůrci se nechali slyšet, že se při psaní inspirovali (jak jinak) Normanem Batesem z Hitchockova slavného thrilleru Psycho (1960). Z celé epizody je rovněž patrná notná inspirace kultovní hororovou sérií The Twilight Zone (1959) geniálního Roda Serlinga, jemuž byly časoprostorové hrátky vlastní.

Komentáře: 2

Nedávný revival nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastní levou rukou.

14. Detour (5. série, 4. epizoda) režie Brett Dowler | scénář Frank Spotnitz | poprvé uvedena 23. listopadu 1997

Frank Spotnitz, scénárista epizody Detour, šel na jistotu. Spojení osvědčených principů z Darkness Falls a humorných hlášek àla Quagmire vytvořilo jednu z nejpopulárnějších a nejprohláškova­nějších epizod celého seriálu. Na rozdíl od lochnesky, kterou agenti proháněli koncem třetí série v nehostinné Georgii, jsou hluboké, ještě nehostinější floridské lesy domovem hrůzu nahánějících molích lidí, kteří pro změnu prohánějí Muldera se Scullyovou.

Detour má dva silné momenty, které se táhnou celou epizodou. V prvé řadě to jsou vtipné výměny mezi Mulderem a Scullyovou, které trefně vystihují jejich komplikovaný vztah. Agenti jsou totiž právě na cestě na skupinový seminář, který má utužit jejich komunikační schopnosti. Mulder, který by raději nastoupil do služeb Syndikátu, než aby absolvoval jeden jediný socializační kurz, bere všemi deseti, když se mu cestou naskytne případ, který třeba jen vzdáleně připomíná Akta X. Později, když jsou ztraceni v lese, si však agenti některé tipy z kurzu vyzkouší na vlastní kůži, například když ve snaze dostat se z jeskyně využijí tzv. skupinovou stavbu – jen s tím rozdílem, že místo kancelářských potřeb využijí ke stavbě pomocné věže mrtvá lidská těla. Svoji dávku dostanou i shippers, to když se osamocení agenti (s posledním nábojem ve zbrani) k sobě choulí, aby vyrobili trochu vzájemného tepla. Ke smůle nás všech, shippers i neshippers, však neprojde Mulderův zásadní návrh – že nejvíce tepla vytvoříte, když si nazí ve dvojici vlezete do společného spacáku. I tak se ale jedná o jednu z nejpamátnějších scén celého seriálu.

 

Druhým silným momentem jsou samotní molí lidé, vynikající mysteriózní prvek epizody a jedny z nejpůsobivějších příšer, jimž se agenti kdy postavili. Už případ z Akt X z roku 1952 popisuje primitivně vypadající lidi s rudě žhnoucíma očima, kteří jsou schopni dokonale splývat s okolní přírodou, zabíjejí dobytek a terorizují lidi z přilehlých městeček. Zajímavá je i teorie, kterou Mulder zasadí do souvislosti s dávnou kolonizací jihu Spojených států, ale jejímž vyzrazením bych vám službu rozhodně neudělal. Pokud jste epizodu zatím neviděli, spokojte se s tvrzením, že se jedná o Akta X klasická v tom nejlepším smyslu slova, plná jemného humoru a štiplavých poznámek, ale napínavá takřka od první minuty až po poslední útok jedněch z nejtajemnějších „záporáků“, které nám seriál kdy představil.

Komentáře: 7

Nedávný revival nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastní levou rukou.

15. Jose Chung's ‚From Outer Space‘ (3. série, 20. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Darin Morgan | poprvé uvedena 12. dubna 1996

Epizoda, kterou pro nás ústy Jose Chunga vypráví Darin Morgan, je prvním velkým experimentem v Aktech X. Vůbec poprvé je opuštěn klasický koncept vyšetřování případu a my s agentkou Scullyovou a řečeným spisovatelem brakové literatury zasedáme v kanceláři Akt X, abychom si vyslechli něco natolik se vymykajícího zavedeným pořádkům, že i samotný režisér epizody a matador mezi tvůrci seriálu Rob Bowman se nechal slyšet, že zápletku pochopil až po patnáctém přečtení scénáře a několikahodinovém rozhovoru s jeho autorem. Není tedy divu, že Chungova epizoda založila v Aktech X vlastní subžánr, který nikdy nezískal oficiální charakteristiku, ale pracovně bychom si jej mohli nazvat jednoduchou zkratkou WTFWT („What The Fuck Was That“).

Jose Chung's ‚From Outer Space‘ nachází v oné (nutno říci záměrné) roztříštěnosti až chaotičnosti, odvíjející se zvláště od postav, které v ní vystupují, svoji největší devizu i základní slabinu. Jakž takž pohromadě to drží jen titulní postava pana Chunga, ztvárněna sympatickým, dnes už bohužel zesnulým kalifornským komikem Charlesem Nelsonem Reillym. Ačkoliv je zápletka jako ztřeštěná zamýšlena samotným autorem, zůstává hlavním důvodem, proč epizoda nedosahuje úrovně podobných speciálů, které přeci jen působí kompaktnějším a tedy lepším dojmem. Tam, kde je The Post-Modern Prometheus lepší pohádkou a Bad Blood lepší groteskou (respektive sérií humorných scének), tam Jose Chung's ‚From Outer Space‘ triumfuje neotřelým humorem a revolučním pojetím. Právě to je důvodem, proč se jedná o jednu z nejrozporuplněji přijímaných epizod seriálu, proč ji někteří nesnáší a někteří – jako třeba Gillian Andersonová – považují za jednu z nejlepších epizod Akt X.

Osobně považuji Chungovu epizodu za jednu z nejoriginál­nějších, jakou jsem kdy v nějakém televizním seriálu viděl. Obdivuji schopnost Darina Morgana formou desítek narážek a odkazů vystihnout americkou popkulturu stejně jako vypozorovat naprosto přesnou povahu charakterů agentů Muldera a Scullyové. Jenom díky tomu je Morgan schopen bravurním způsobem tyto postavy karikovat a parodovat. Vidět je to zvláště na dodnes mimořádně kouzelné závěrečné sekvenci, kdy Jose Chung rozebírá osud svých hrdinů: jak Muldera, „té časované nálože šílenství, jehož hledání ve světě neznáma zdeformovalo jeho psyché natolik, že ani netuší, kolik radosti mu skutečný svět může přinést“, tak Scullyové, která, „ač ušlechtilého ducha a čistého srdce, zredukovala hledání vší té vzrušující pravdy do suchopárného zaměstnání od devíti do pěti“.

Závěrečná pravda – že i když asi nejsme sami v tomto vesmíru, tak na této planetě, na našich vlastních cestách je každý z nás svým zvláštním způsobem dočista sám – je pak ze všech pravd vyřčených v Aktech X nejspíš tou nejpravdivější. Už jen proto tu s námi dnes Jose Chung nemůže nebýt.

Komentáře: 0