Kult X

Blu-ray vydání 11. série vedle očekávaného obsahu přináší rozhovor Davida Duchovnyho a Gillian Andersonové. Herci komentují ukončení seriálu a říkají si své vzájemné sbohem. Videoklip si můžete prohlédnout níže. Kapesníky s sebou!

Gillian Andersonová ztvární hlavní roli v seriálu Sex Education z produkce televizní společnosti Netflix. Herečka si zahraje terapeutku přes sex. Seriál bude uveden v roce 2019, jeho natáčení je již v plném proudu. Podrobnosti naleznete na webech hollywoodrepor­ter.com, vulture.com či tvline.com. Veškerý následný infoservis samozřejmě očekávejte na našem webu.

Nedávný revival nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastní levou rukou.

16. Elegy (4. série, 22. epizoda) režie James Charleston | scénář John Shiban | poprvé uvedena 4. května 1997

Ponurost epizody Elegy dobře ilustruje skutečnost, že se jedná o jeden z nejtemnějších příběhů čtvrté řady, která sama o sobě tvoří zřejmě nejdepresivnější období Akt X devadesátých let. K samotné zápletce možná jedno varování. Když si člověk přečte anotaci o zjevujících se přízracích obětí násilných činů, mohl by získat mylnou představu o tom, že Elegy vypráví duchařský příběh. To sice ano, ale děje se tak až v druhém plánu. V prvé řadě je Elegy o strachu z něčeho mnohem staršího, než jsou přízraky. O strachu z vlastního konce.

Epizodou Elegy scénárista Shiban pokračuje v tom, co spolu s autorským týmem ve složení Carter, Spotnitz a Gilligan započal v mytologické epizodě Memento Mori. Následkem odstranění mimozemského čipu z jejího těla onemocněla agentka Scullyová rakovinou, s níž se v následujících epizodách vypořádává. Velmi intenzivním způsobem se tak děje i v epizodě Elegy, kterou si svým bravurním herectvím agentčina představitelka Gillian Andersonová uzmula tak trochu sama pro sebe, a to zvláště ve chvílích, kdy její postava musí bojovat jak se svým tradičním skepticismem, tak s nepopsatelným strachem vůči hrozbě, kterou pro ni její nemoc představuje.

Elegy je mimořádně důležitá epizoda. Závěrečný střet mezi Mulderem a Scullyovou považuji za jeden z fundamentálních okamžiků ve vztahu těchto dvou postav. „Klidně si věř, čemu věřit chceš, Scullyová, ale nesnaž se zatajovat pravdu, protože když to uděláš, tak jsi proti mně. A proti sobě.“ Těmito slovy, stejně jako následným přiznáním, že i on má strach, Mulder dokonale vystihl podstatu vztahu, který oba agenti mají. Vztahu, který je na společně sdíleném citu a sounáležitosti založen ve stejné míře, jako na vzájemné úctě a upřímnosti. Jedno bez druhého nefunguje.

Nedávný revival nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastní levou rukou.

17. Folie à Deux (5. série, 19. epizoda) režie Kim Manners | scénář Vince Gilligan | poprvé uvedena 10. května 1998

Epizodou Folie à Deux jako by do Akt X promluvil samotný Alfred Hitchcock. V pozoruhodném, dvojsmyslně podaném příběhu nám Vince Gilligan vypráví o šéfovi call centra, jenž se proměňuje v nelidskou stvůru, která ze svých zaměstnanců vysává život a tím je proměňuje v chodící („čísla vytáčející a smějící se“) zombies. Otylému chlapíkovi všechno vychází do chvíle, kdy se mu do cesty postaví agent Mulder, který žádný život nemá, a tak se mu stává skutečnou výzvou.

Osobně na epizodě obdivuji onu smělost tvůrců, kteří se označení monter of the week rozhodli vytěžit na maximum. Obsazení hmyzí příšery jako hlavního netvora epizody byl krok odvážný, protože stačilo málo a celé by to mohlo působit nechtěně komickým dojmem. Audiovizuální (tentokrát více audiální, než-li vizuální) mistrovství, které předvedli lidé kolem režiséra Kima Mannerse však z Folie à Deux činí přesně to, čím jí scénárista Gilligan zamýšlel v prvé řadě – hrůzu nahánějící podívanou, kdy cítíte husí kůži pokaždé, co se jen obtížně definovatelné monstrum zjeví na obrazovce. I tentokrát však platí, že se vám epizoda musí trefit do nálady (a vkusu), protože pokud nejste naladěni na přesně takovou notu, na kterou Gilligan hraje, nemusí to dopadnout dobře. Pokud jste však fanoušky příjemné paranoii a béčkových hororů let devadesátých, máte vyhráno.

Vedle hutné atmosféry boduje Folie à Deux v drobných momentech, které potěší zvláště všechny shippers, tedy fanoušky vztahu Muldera a Scullyové. Ve chvíli, kdy dojde k tomu, co každý divák Akt X považoval již od prvopočátku za nevyhnutelné, tedy Mulderovo umístění do sanatoria pro duševně choré, zazní jedna z nejslavnějších hlášek seriálu. Když zoufalý agent označí Scullyovou za „jedinou z pěti miliard“, tedy jedinou duši na celém širém světě, která mu kdy skutečně naslouchala a na niž se mohl vždy dokonale spolehnout, je to hudba, u níž se nejeden shipper jistě slastně zasní.

Za ještě silnější moment, který vztah obou agentů vystihuje ještě dokonaleji, považuji úplný závěr. Když má na konci Scullyová potvrdit či vyvrátit verzi agenta Muldera tím, že i ona viděla příšeru, pomůže si agentka právě titulním termínem folie à deux. Jedná se o odborný výraz pro takzvané sdílené šílenství, které popisuje stav, kdy dva lidé sdílejí stejnou formu psychózy, při níž jsou bludy a halucinace z jedné osoby přenášeny na osobu druhou. Řekněte sami, existuje vůbec diagnóza, která by naše dva milované agenty vystihovala lépe?

Nedávný revival nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastní levou rukou.

18. Milagro (6. série, 18. epizoda) režie Kim Manners | scénář Chris Carter, John Shiban & Frank Spotnitz | poprvé uvedena 18. dubna 1999

Intimní, smutná. Právě taková je Milagro, epizoda, která završuje šestou sérii, paradoxně to příběhově nejpotrhlejší a finančně nejnákladnější období celého seriálu. Co ztrácí v rozpočtu, to vynahrazuje na scénáři. Carter, Spotnitz a Shiban píší tak trochu sami o sobě – jejich hrdinou je totiž spisovatel na volné noze Phillip Padgett, trpící autorským blokem, z něhož jej trochu překvapivě vysvobodí agentka Scullyová, v níž najde svou novou vzrušující múzu. Co by mohlo vypadat jako milý románek (a zároveň noční můra všech shippers), z toho si vyklube nejnovější případ z Akt X, když agenti zjišťují, že brutální detektivka, kterou Padgett píše a v níž Scullyová hraje hlavní roli, do nejmenších detailů popisuje jimi právě vyšetřovaný případ brutálních vražd.

Pro intenzivně vykreslený vztah Scullyové a Padgetta, který je hlavním tématem epizody, si mnoho diváků nevšimlo jiného, dle mého názoru zajímavějšího vztahu, který vzniká mezi Padgettem a Mulderem. Padgett, stejně jako Mulder, je svého druhu charismatický muž, vášnivě oddaný své práci, dobrovolně kvůli tomu žijící až na okraji společnosti. Mulder, forenzní psycholog, který profiluje sériové vrahy, a Padgett, spisovatel detektivek, který sériové vrahy vytváří. Oba musejí být schopni se do těchto individuí vžít a prožít v jejich kůži určitý čas. O tom, jak moc se to na nich a jejich duševním zdraví podepíše, pojednává nejen tato epizoda, ale vlastně celá Akta X.

Frank Spotnitz přiznává, že scénáristé se při psaní scénářů mají tendenci identifikovat spíše s Mulderem a postavu Scullyové častěji pojímají jako vedlejší. Epizodou Milagro, která je prý koncipována jako milostný dopis Scullyové, to agentce chtěli vynahradit. Gillian Andersonová, ač hraje bravurně, však není tou, kdo si tuto epizodu nakonec ukradl pro sebe. Představitele obou agentů totiž přebíjí podmanivý výkon Johna Hawkese, jehož asketický Romeo zahoří pro Scullyovou tak nevídanou vášní, až se sami přistihnete, doufajíc, že jeho city budou opětovány. Jeho závěrečná oběť, díky níž může dát to, co jemu samotnému bylo odepřeno, ale jen potvrdí, komu srdce agentky Scullyové celou dobu skutečně patří.