Kult X

Zatímco apokalypse roku 2012 jsme se věnovali možná až příliš, o tom, co nás brzy dost možná samo zahubí svou příšernou kvalitou, tu zatím mnoho nezaznělo (přiznám se, že vložit tuto aktualitu do rubriky seriálových tipů není zrovna nejšťastnější, ale žádné příhodnější místo na našem webu není). Loňský podzim přinesl krom tradičně bohaté nadílky seriálových hitů několik opravdu bolavých překvapení. Ta se netýkala jen novinek, ale i seriálů, které jsem na těchto stránkách v minulosti nejednou propagoval, a proto považuji za nutné na klesající (či spíše k zemi se strmě řítící) kvalitu takových děl upozornit.

Protože vás nechci zarmucovat příliš, nebudu více rozvádět, kterak mizerně napsaný vztah hlavních hrdinů dokázal zničit v prvních letech nadějně se rozvíjející detektivní seriál, nebo proč nejdéle běžící animovaný sitcom není už nějakých deset let vůbec vtipný. Zaměřím se na seriály, kterým jsme se na těchto stránkách soustavně věnovali. Prvním z nich je Californication. Seriál, který ve třetí sérii začal připomínat sitcom, ve čtvrté bláznivou komedii a v páté grotesku, ve své šesté sezóně pokračuje mixem všech tří zmíněných žánrů. K páté sérii jsem napsal, že se tak děje v dobrém i ve zlém, v sérii aktuální už sázka na potřeštěnost a afektovanost příliš nezabírá. Když k tomu přičteme, že minimálně David Duchovny už vypadá, že je svou rolí znuděn a unaven, nevyhne se pocitům znavenosti ani divák. A když váš začne nudit pětadvacetiminutový seriál, pak je něco opravdu špatně.

Ještě mnohem hůře je na tom seriál Fringe. Mysteriózní sci-fi dílo kdysi oslavovaného producenta J. J. Abramse se před týdnem po dlouhých pěti letech dočkalo definitivně poslední epizody. Připomínám, že seriál sledoval vyšetřování agentky FBI Olivie Dunhamové a jejího partnera Petera Bishopa, kterým vypomáhal Peterův otec, geniální vědec Dr. Walter Bishop. Nesourodá trojice společně vyšetřovala případy, které se týkaly tajných experimentů s alternativní realitou, jejichž výsledkem byla řada bizarních událostí napříč Spojenými státy. Atmosféra seriálu spíš než Akta X připomínala legendární televizní science-fiction z konce padesátých let The Twilight Zone, kterým se později inspiroval i Chris Carter. Fringe vedle strašidelných momentů a ošklivých mutantů nepostrádal humor a odvážné odkazy na naši současnost. Potud bylo všechno dobře. Pak ale přišla pátá série, která děj posunula do blízké post-apokalyptické budoucnosti. Z mně neznámých důvodů tvůrci nasadili obludný patos a vtíravou romantiku do vztahu obou hlavních hrdinů. Jen proto, že vám nechci prozradit důležité momenty páté série, nemohu pokračovat, pravdou ale zůstává, že na rozdíl od prvních čtyř sezón, které nabídly vzrušující atmosféru a chytré příběhy, je ta pátá naprosto tragická a po všech stránkách mizerná. Člověk nemůže nevzpomenout na závěrečnou (šestou) řadu seriálu LOST, která vše, co tvůrci budovali prvních pět let, zničila. Tam herci alespoň tak strašně nepřehrávali. Je mi z toho smutno, ale Akta X jsou opravdu jen jedna. Za ně i za Millennium poděkujme našemu Bohu, ať už má cigaretu nebo pěstěné ruce.

režie Kim Manners | scénář Howard Gordon | premiéra v USA 02.02.1996 | na TV Prima 04.07.2004 | český název Groteska | hodnocení 100% další názory zde

Mulder a Scullyová vyšetřují brutální vraždy se zjevným rituálním provedením, při kterých kdosi znetvořil obličeje mladých mužů tak silně, až jeho oběti vykrvácely. I přesto, že pachatel ohavných zločinů čeká ve vězení na elektrické křeslo, někdo v jeho práci pokračuje. Když se za ním agenti vydají do cely, doufají, že by je mohl přivést na stopu toho, kdo jeho práci kopíruje. Nacházejí ale jen zlomeného muže, který tvrdí, že všechny jeho zločiny jsou dílem samotného satana.
 

„Zmítáme se v temnotě, děláme všechno, co je v našich silách, abychom zvítězili nad zlem, které by jinak zničilo nás. Ale když se povaha člověka stane jeho osudem, není tento zápas jeho volbou, ale posláním. Přesto nás někdy tíha tohoto břemene nechá klopýtnout a prolomí křehkou pevnost našeho vědomí. Zrůdy pak vstoupí dovnitř a my se osamělí díváme do bezedné propasti, do té rozesmáté tváře šílenství.“ Nádherná slova agenta Muldera ze závěru epizody Grotesque dokonale vystihují, o čem přesně celá tato podívaná vlastně je. A o čem tak trochu vždycky byl život tohoto výjimečného muže, jehož vášeň pro spravedlnost a pravdu zamotala hlavu nejedné vládnoucí garnituře. Právě proto jsem Grotesque zvolil epizodou, která o komplikované postavě agenta FBI Foxe Muldera vypráví tolik, jako žádná jiná.

Scénárista Howard Gordon má už v charakteristice agenta Muldera jistou praxi. Jen v první sezóně napsal epizody Conduit a Miracle Man, které pozadí agentova života přiblížily. Do epizody Grotesque pozval Billa Pattersona, Mulderova mentora z dob profilování masových vrahů, se kterým vyšetřování brutálních vražd získává osobní rozměr. Patterson se v tomhle ohledu shoduje s naprostou většinou zástupců Mulderovy minulosti, protože oba muži jsou už nějaký ten pátek na nože a téměř se nemohou vystát. O schopnostech agenta a bývalého žáka hovoří nejlépe samotný Patterson, který Scullyové prozradí, že si na případ Muldera sám vyžádal: „Moje rada agentko Scullyová? Nechte Muldera dělat, co sám uzná za vhodné, nestavte se mu do cesty a nesnažte se držet ho zpátky. Nepodaří se vám to.“ Ona vzájemná úcta, která mezi oběma muži přetrvává i po letech a po mnoha větších či menších potyčkách, dává příběhu silný emoční náboj.

Po vystudování psychologie na prestižní oxfordské univerzitě v roce 1986 a po úspěšném absolvování studia na Akademii FBI v Quanticu ve Virginii se Mulder v roce 1988 stal plnohodnotným agentem FBI. Ve stejném roce byl převelen na behaviorální vědy právě pod agenta Pattersona. Pod jeho velením získal mnoho mimořádně důležitých profesních zkušeností, které posléze hojně uplatňoval při řešení případů z Akt X. Jedno pravidla je však podstatnější, než všechna ostatní dohromady. Taktika „abys poznal umělce, musíš nahlédnout do jeho díla“ Mulderovi nejednou zachránila život. Hraje rovněž ústřední roli při vyšetřování vražd v epizodě Grotesque, kde se Mulder vydá na cestu do pokroucené mysli vrahovi, aniž by to prodiskutoval se svými nejbližšími (lépe řečeno: se svou nejbližší). Formulka „abys dopadl monstrum, musíš se jím stát“ zní jednoduše, ale její převedení do praxe zas až tak snadné není. Dobrým příkladem je opět tento příběh, protože Mulder se zde dostává až na samý okraj propasti, kdy se po nocích prochází ve vrahově ateliéru, vyzdobí si byt jeho uměním a ukradne ze skladu FBI vražednou zbraň. Všechno toto v Aktech X sice běžně vídáme, ale v podstatně menším měřítku, a tak Grotesque zůstává krystalicky dokonalým příkladem epizody posednutí Muldera vyšetřovanými hrůzami.

Málokdo si toho všimne, a přece se Grotesque podobá jinému obdobně laděnému příběhu. Vznikla přesně rok po uvedení démonického thrilleru Irresistible z poloviny druhé série, ve které se Mulder a Scullyová vydali po stopách fetišistického vraha Donnieho Pfastera. Tehdy se v přímém ohrožení života vyskytla agentka Scullyová, na kterou si Pfaster činil logický zálusk. V obou epizodách vraždí lidé z masa a kostí, ale nad vším děním se rovněž vznáší jakási neidentifikovatelná démonická síla, která lusknutím prstu svým obětem zatemňuje mysl. To se stalo Pattersonovi, to se stalo i Mulderovi. Mohlo by se sice zdát, že paranormální prvek ustupuje kamsi do pozadí a hraje druhé housle, to ovšem není pravda, on jen ustupuje mnohem mocnější psychologické stránce celého díla. O tu se tentokrát stará především David Duchovny, z jehož Muldera jde v jistých chvílích skoro až hrůza (o agentu Pattersonovi si můžete myslet cokoliv, ale nelze popřít, že to musel mít s Mulderem opravdu hodně těžké). Kdo to s Mulderem zas až tak těžké neměl, je David Duchovny, který v období třetí série byl spíše už agentem FBI, než newyorským hercem. Vím, že to příliš často neříkám, ale nebýt hereckého mistrovství Davida Duchovnyho, nebyla by ani Akta X. Rozhodně ne v té podobě, v jaké jsme si tento seriálový klenot zamilovali.

Z atmosférických epizod Die Hand Die Verletzt, Oubliette či Home víme, že Kim Manners prvkům strachu a ponurosti dobře rozumí. Výjimečný režisér si tedy s touto látkou v epizodě Grotesque poradil na jedničku. Sám Manners později prozradil, že ve třetí sérii je právě tato epizoda jeho nejoblíbenější a že za obzvláště povedený považuje Duchovnyho výkon, který mu práci velmi usnadňoval. Scény nočních můr a Mulderova procházení potemnělými sklady se mohou hrdě rovnat s hororovými sekvencemi nejlepších filmů tohoto žánru. Do takřka bezchybné mozaiky děsu přispívá krom Duchovnyho a Mannerse též hudební skladatel Snow, kameraman Bartley a lidé pečující o střih. Právě díky nim epizoda neztrácí tempo i navzdory tomu, do jak tíživé atmosféry je zakleta. Ve výběru nejlepších epizod seriálu jsem napsal, že Grotesque je možná nejlépe zrežírovanou epizodou seriálu. A stále si za tím stojím. Musím též říct, že každá věta z toho článku je i několik let po jeho uvedení platná, takže si jej určitě přečtěte. Existuje však ještě jeden pádný argument, proč brát Grotesque vážně. Je to totiž právě tato epizoda a již zmíněný thriller Irresistible z druhé řady, které Chris Carter v roce 1996 označil za dva základní kořeny svého tehdy vznikajícího dramatického seriálu Millennium. Tak si říkám, existuje vůbec větší pocta, když vás jeho tvůrce označí za svého druhu prolog k jednomu z nejlepších seriálů televizní historie?

Zajímavosti: Epizoda byla vysílána v pátek 2. února 1996 a sledovalo ji více jak 18 milionů amerických domácností. || Kameraman John S. Bartley, který pracoval na Aktech X v prvních třech sezónách, získal za tuto epizodu ocenění Emmy. || Agenta Billa Pattersona ztvárnil americký herec Kurtwood Smith (narozen 3. července 1943). Dnes osmašedesátiletý herec si zahrál ve filmech RoboCop, Rambo 3 či Deep Impact a v seriálech Star Trek: Voyager, That '70s Show či 24. || Jak už je dobrým zvykem tvůrců seriálu, brutálně zavražděného agenta Nemhausera pojmenovali po Lori Nemhauserové, která pracovala na výrobě jednotlivých epizod. Morbidní to pocta!

Otázka, která na našich stránkách nebyla nikdy oficiálně zodpovězena i přesto, že mi ji v soukromé poště položily asi dvě desítky tazatelů. A protože se blíží desáté narozeniny našeho webu, myslím si, že je nejvyšší čas vyjít s pravdou na světlo vrhané z létajícího talíře. Asi zklamu mnohé konspiračně naladěné čtenáře, když řeknu, že název webu opravdu neobsahuje pečlivě zakódovanou zprávu o příchodu skutečné mimozemské kolonizace. Označením Kult X jsem při zakládání webu chtěl poukázat na jistou formu nutkavé potřeby tvůrců seriálu vkládat do svého díla znamení písmene X. Už samotné logo seriálu, které se neobejde bez zvýrazněného písmenka v pozadí, vydrželo v této podobě celých patnáct let, od nejranějších počátků až po zatím poslední výskyt v druhém filmu. A to není zdaleka vše.

Když nepočítáme miliony komerčních produktů od plakátů, triček, hrníčků až po knihy, videokazety a DVD sety, které by se bez svého typického označení rovněž neobešly, sehrálo písmeno X svoji mimořádnou roli rovněž v mytologii samotného seriálu. Stalo se poznávacím znamením Mulderových informátorů, které agent přivolal jednoduše tak, že do okna svého bytu pomocí lepící pásky vylepil velké písmeno X (každý z vás si ostatně může přečíst jednoduchý návod, kterak si opatřit vlastního informátora). Svoji premiéru si ikonické X odbylo už v pilotní epizodě. Když agenti vyšetřují svůj první oregonský případ, při cestě na hřbitov jim začne bláznit autorádio, které zničehonic chytá několik různých frekvencí naráz. Mulder zpozorní, s pohledem k nebi vystoupí z auta, z kufru vytáhne plechovku s barvou a přímo na místě incidentu nasprejuje jedno velké X. Později na tomto místě dochází k nám dobře známým výpadkům času, jasnou to předzvěstí blížícího se mimozemského únosu. Jak vidíte sami, písmeno X, které na televizní obrazovky nakonec doprovodilo všech 201 epizod, se stalo symbolem celého seriálu, a proto jsem přesvědčen (dnes stejně jako dříve), že tento kult X je dobré zachovat i pro generace po nás příchozí.

Věrný fanoušek s poněkud znepokojivě znějící přezdívkou scullybanger, kterému tímto děkuji, nám znovu připomíná, že Akta X nebyla jen konspirační, tajemná a hororová, ale také pekelně sexy. Potvrzuje to, jako již tolikrát předtím, fotografie Gillian Andersonové, která se tentokrát objevila v dubnovém vydání britského Woman and Home Magazine. Letos pětačtyřicetiletá herečka opět vypadá úžasně, Scullyovou byste v jejím pohledu už ale hledali marně. Gillian, kterou v průběhu několika týdnů uvidíme v seriálech The Fall a Hannibal, momentálně natáčí třetí seriálový projekt ve Spojených státech (fotografie zde a zde).

Letos poprvé za devět let své existence Kult X slaví narozeniny na Velikonoční pondělí. Dovolte mi, abych vám, milým čtenářům a věrným podporovatelům, popřál krásné sváteční volno, které vzhledem k těm aprílovým přívalům sněhu za oknem přijde určitě vhod. Stejně jako v letech předešlých, tak i tentokrát doporučuji oslavit dnešní velký den nějakou dobrou epizodou, případně hledejte inspiraci v některých tématických článcích, jako bylo shrnutí seriálů Akta X a Millennium či kompletní seriálové mytologie a všech důležitých postav.