Kult X

V epizodě Clyde Bruckman's Final Repose se pan Bruckman zmínil o hudebníkovi jménem Buddy Holly, jehož předčasná smrt přivedla Bruckmana k věštění. Kdo to vlastně Holly byl, jak zemřel a proč se tento článek jmenuje tak, jak se jmenuje? Charles Hardin Holley, známý především pod pseudonymem Buddy Holly, byl velmi talentovaný americký kytarista a zpěvák, který je dodnes považován za jednoho z největších průkopníků hudebního stylu rock'n'roll. Hollyho kariéra naplno odstartovala v roce 1955 ve věku pouhých osmnácti let. O dva roky později založil kapelu The Crickets, se kterou definitivně prorazil. Songy jako That'll Be the Day, Everyday či Maybe Baby se okamžitě po jejich vydání v roce 1957 staly velkými hity. V té době byl v hudebním průmyslu Holly jediným profesionálním autorem rock'n'rollu, který své písně nejen zpíval, ale také skládal a textoval.

Magický pohled: Buddy Holly v 50. letech s elektrickou kytarou v ruce 

Výčet hudebních kapel i jednotlivých interpretů, kteří se nechali Hollyho hudbou inspirovat, je úchvatný. Hudební inovace, se kterými Buddy Holly v polovině padesátých let přišel, později převzali Beatles, Rolling Stones, Beach Boys, Bob Dylan, Bruce Springsteen i samotný král rock'n'rollu Elvis Presley. Ve stejné době, kdy Holly tvořil, fungovali i další nadějní hudebníci jako byli Ritchie Valens a J.P. Richardson, jinak známý jako The Big Bopper. Oba pánové seděli 3. února 1959 na palubě malého osobního letadla společně s Buddy Hollym. Se třemi zpěváky byl v letounu ještě pilot Roger Peterson. Ten po několika minutách letu vletěl přímo do sněhové bouře, ze které už svůj stroj nedokázal dostat. Když nedaleko městečka Mason City v americkém státě Iowa letadlo spadlo, všichni cestující zahynuli. V době smrti bylo Hollymu 22, Richardsonovi 28 a Valensovi pouhých 17 let. Už tak velká tragédie má ještě několik dalších hořkých příchutí. Jak poznamenal pan Bruckman v epizodě Akt X, Richardson původně letadlem vůbec letět neměl. Protože ale spěchal, vyměnil si své místo s Waylonem Jenningsem, Hollyho parťákem z kapely The Crickets. Když se Holly dozvěděl, že jeho kamarád nepoletí, tak v narážce na mrazivé počasí řekl Jenningsonovi, že doufá, že jeho autu zamrzne motor. Jennings na to s úsměvem zareagoval, že doufá, že Hollyho letadlo spadne. Netřeba dodávat, že tato věta ho pronásledovala až do konce jeho života. Když v jednom jediném dni vyhasly životy tří talentovaných autorů, způsobilo to u milionů fanoušků šok, ze kterého se americká hudební scéna vzpamatovávala ještě dlouhou dobu. Právem je 3. únor 1959 dodnes považován za den, kdy zemřela hudba. Toto označení se vžilo se slavnou písní American Pie, kterou v roce 1971 nazpíval Don McLean. Nádhernou písničku s celou řadou zajímavých odkazů si můžete poslechnout níže.

Clyde Bruckman byl fascinován představou, co všechno se v životech zúčastněných muselo stát, aby toho dne společně nasedly na osudný let. Mě osobně spíš fascinuje představa, co všechno se mohlo stát, kdyby letadlo nikdy nehavarovalo. Je pravda, že Elvis Presley odvedl práci za Buddy Hollyho více než dostatečně, přesto člověk nemůže nemyslet na to, o co všechno byl toho dne hudební svět ochuzen. Buddy Holly po sobě zanechal těhotnou manželku, se kterou byl v době smrti ženat půl roku. Více o něm si můžete poslechnout v zajímavém rozhovoru na serveru rozhlas.cz, ve kterém se redaktorka Ivana Šamonilová ptala renomovaného hudebního publicisty Jiřího Černého. Vřele doporučuji.

režie Allen Coulter | námět Billy Brown, Dan Angel | scénář John Shiban, Frank Spotnitz | premiéra v USA 26.04.1998 | na TV Prima 09.07.2005 | český název Duše | hodnocení 80% další názory zde

Rodinný přítel, otec McCue, požádá Scullyovou o pomoc v případě tajemné smrti postižené dívky. Ta, ač po celý život byla upoutána na invalidní vozík, jedné noci záhadně vstane z postele a odkráčí z domu svých rodičů. Poté, co se objeví silný záblesk, nalezne otec svou dceru klečící na silnici ve strnulé poloze připomínající pozici při modlení. Její oči jsou vypáleny z očních jamek. Scullyová později zjišťuje, že celá tragédie je jen střípkem v mozaice, která sleduje odvěký boj mezi dobrem a zlem.

Najít v Aktech X epizody spojené s postavou agentky Scullyové není příliš složité. Stačí na příběh seriálu nahlédnout jen o něco pozorněji, než obvykle, a rázem zjistíme, že existují minimálně tři velmi významné momenty, jež jsou s agentkou úzce spojeny. Od únosu Scullyové na začátku druhé sezóny, přes její smrtelnou chorobu v polovině čtvrté řady až po narození jejího syna Williama na konci série osmé, pokaždé jsme procházeli nejen stěžejními okamžiky agentčina života, ale rovněž zcela zásadními událostmi seriálové mytologie. Je zde ale ještě jedno téma, které se nerušeně line celým seriálem a bytostně se týká právě této ženy. Je to víra. Od samého počátku, tedy ode dne, kdy byla Scullyová poprvé přidělena ke svému novému partnerovi, sice působila jako skeptik, ovšem tato pozice se vygenerovala jaksi samovolně. Kdykoliv se Scullyová postavila vedle Muldera, tedy vedle osoby fundamentálně věřící schopné uvěřit i tomu nejbláznivějšímu paranoikovi, nemohla reagovat jinak, než skepticky. Ve skutečnosti je Scullyová, třebaže profesí vědkyně, osobností silně věřící a od svého narození duchovně založenou, která nikdy neodloží malý křížek, symbol křesťanské víry, jež zdobí její krk. Paradox, kterého si v závěru mytologické epizody Ascension všiml sám Mulder, pochopitelně nemůžeme přehlédnout.

Poněkud záměrně jsem při výčtu událostí výše nezmínil jméno Emily. Je to dívenka, vytvořená ve vládních laboratořích z vajíček, jež byla Scullyové odebrána při jejím únosu. Krátce poté, co agentka svou „dceru“ objevila, Emily zemřela. To nejen posílilo Scullyové odhodlání v boji proti vládním lžím, především v ní vybudilo mateřské city, které věda a pracovní vytížení původně zahnaly kamsi do pozadí. Od okamžiku, kdy jí byla diagnostikována rakovina, a definitivně pak poté, co Emily zemřela, Scullyová chtěla změnu. Změnu, která nakonec zasáhla celý její život a změnila Akta X možná radikálněji, než Mulderova cesta za Samanthou. Nepřeháním, naopak zůstávám nohama pevně na zemi; to, co pro Muldera byla Samantha, to pro Scullyovou byla rakovina. Všudypřítomné memento, že smrt není cosi abstraktního, co je nám vzdáleno světelné roky. Byla to nakonec právě choroba, kvůli které agentka přehodnotila svůj život i po stránce vyznání. Jak zmiňuje otec McCue a jak jsme ostatně viděli v epizodách na přelomu čtvrté a páté sezóny, Scullyová se církvi začala vzdalovat od okamžiku, kdy se tváří v tvář postavila zdrcující zprávě. Z konce tohoto období pochází epizoda All Souls, ve které je agentka požádána, aby pomohla silně věřící rodině projít bolestivým obdobím, které započala ztráta dcery. McCue v tom vidí jedinou cestu, kterak se Scullyová může osvobodit od Emily. Agentku pochopitelně na každém kroku pronásledují pochyby a už nyní je jisté, že vztah s její vírou i s církví, je tímto trvale dotčen a nenávratně poškozen. Scullyová přesto zůstává člověkem velmi duchovním a sledujeme, že ani na okamžik ji nenapadne na znamení protestu odložit křížek z krku.

Víra versus důkazy, to tedy zdaleka není jen Mulderova doména. Scullyová hned několikrát v průběhu vyšetřování nevysvětlených případů musela volit ve složitých volbách. Nejlépe byl tento její boj patrný v epizodě Revelations, což je jeden z prvních příběhů, který téma víry otevřeně řeší. V obou epizodách se objevuje totožný problém, který je možná jejich jediným záporem. Je to Mulderova skoro až chorobná neschopnost projevit tápající Scullyové přízeň či alespoň jakoukoliv formu podpory. Vzhledem k tomu, že víme, čemu všemu Mulder běžně bývá otevřený, tato skutečnost skoro až bije do očí a člověk má jen pocit, že je tento rozpor mezi kolegy vložen do obou epizod násilně, uměle. V právě recenzované epizodě to zas tolik patrné není, horší je to se zmíněným příběhem ze série třetí. Je to ale nakonec jediný problém, se kterým jsem v příběhu All Souls setkal. O epizodu se postarali téměř neznámí tvůrci; námět připravili Billy Brown a Dan Angel, scénář podle nich sepsali John Shiban a Frank Spotnitz. Na režisérskou židli usedl Allen Coulter, který se k natáčení seriálu už nevrátil. Po technické stránce je vše téměř dokonalé, od záběrů majestátních náboženských symbolů až po bezchybně vybranou, intimní, skoro až neslyšnou hudbu. Epizoda je velmi silná též herecky, Gillian Andersonová na obrazovku doslova nepustí nikoho dalšího a její scény, ať už ty ve zpovědnici nebo při vyrovnávání se s Emily, jsou prostě skvělé. Herečka byla naprosto zaslouženě nominována na televizní ocenění Emmy.

Chris Carter řekl, že Akta X vždy byla příběhem o víře. Nikoliv o náboženství či konkrétní církvi, ale víře jako takové, víře, kterou v sobě nutně musí mít každý z nás, protože je to právě každodenní víra ve vlastní činy, myšlenky a ideály, víra v pravdu, která nás formuje a dělá z nás toho, kým jsme. Každý věří, nebo by alespoň měl, sám v sebe, případně ve své blízké. Je to právě tato víra, kterou shodně oplývají Mulder i Scullyová. Je to přesně tato víra, která je na jejich životní cestě dovedla tak daleko. Cesta, která započala vyvěšením Mulderova plakátu s titulkem I Want to Believe a pokračovala přes motelový pokoj v Roswellu v Novém Mexiku, by však neměla nikdy skončit. Protože ve chvíli, kdy přestaneme věřit v pravdu a sami v sebe, zemřeme. Ví to Scullyová, ví to i Mulder. A díky víře, kterou nám Chris Carter skrze své dva hrdiny předal, to víme i my.

Zajímavosti: Scullyové se v této epizodě zjeví seraf, nebeská bytost, jejíž činy jsou zaznamenány v židovské i křesťanské literatuře. Jedná se o nebeské bytosti, anděle čirého světla. Jak popisuje otec McCue, serafíni jsou andělé se čtyřmi tvářemi, člověka, lva, orla a býka. Příběh začal ve chvíli, kdy anděl sletěl z nebe a počal čtyři děti se smrtelnou ženou. Tyto bytosti, vzešlé z hříchu, mají andělské duše, ale jsou nechtěné, postižené a trpí. Proto Bůh sesílá serafína na zem, aby jejich duše přivedl k němu. Tím zabrání, aby se jich zmocnil Ďábel. Scullyová si rázem uvědomí, že právě s tímto se při vyšetřování setkala. || Název epizody je odvozen od tradičního křesťanského svátku All Souls' Day, který u nás dobře známe pod označením Dušičky. Více jsem se tomuto důležitému svátku věnoval ve Vzpomínce na ty, co opustili náš svět. || Epizoda byla vysílána 26. dubna 1998 a její sledovanost byla nadprůměrná, ve Spojených státech ji sledovalo přes třináct milionů domácností. || Kněz, který v průběhu celé epizody zpovídá Scullyovou, není herec, ale dlouholetý producent seriálu Joseph Patrick Finn. Zahrál si už malou roli v díle The List.

režie Rob Bowman | scénář Howard Gordon | premiéra v USA 07.10.1994 | na TV Prima 04.11.2003 | český název Nespaví | hodnocení 80% další názory zde

Mulder a jeho nový partner Alex Krycek vyšetřují skupinu vietnamských veteránů americké námořní pěchoty, kteří se stali oběťmi armádního experimentu. Ten je zbavil potřeby spát a u mnoha z nich vyvolal neobvyklé neurologické potíže. Nyní se objevuje někdo, kdo tyto vojáky jednoho po druhém likviduje. Mulder si myslí, že vrahem je někdo z jednotky, někdo, kdo díky experimentu získal psychickou schopnost manipulace s představami a je schopen generovat iluze, které jsou natolik přesvědčivé, že mohou zabíjet.

Spánek, sny, noční můry a děsy, to jsou fenomény, které lidstvo nepřestávají fascinovat. Někteří jsou pohlceni zdánlivě nekonečnou rozmanitostí našich snů, jiné přitahuje bohatý zástup spánkových poruch, které z člověka dokáží učinit takřka oživlou mrtvolu. Úplně nejzajímavější je ale možná spánek jako takový. Málokdo totiž ví, že vědcům se dosud nepodařilo zjistit, proč vlastně spíme. A jelikož spánkem trávíme přibližně jednu třetinu našich životů, je to činnost, které bychom dozajista měli lépe porozumět. Na téma, kterému by se mohl věnovat celý seriál, se tvůrci Akt X zaměřili v epizodě Sleepless, když Muldera a jeho nového partnera Kryceka vyslali vyšetřovat utajený armádní experiment, jehož cílem bylo zbavit vojáky potřeby spánku, a tak z nich učinit dokonalé stroje na zabíjení. To je námět, ze kterého dobrý režisér a ještě lepší scénárista mohou udělat cokoliv od politického thrilleru až po temný horor. Epizoda Sleepless má od všeho něco: jeví se jako mytologická, představuje hned dva nové hráče seriálového vesmíru, nabízí jednoho extrémně paranoidního Muldera, odposlechy, schůzky na potemnělých staveništích, zaškrtané novinové články, tajné složky s ještě tajnějšími materiály, Samanthu, Scullyovou odklizenou do pitevny, řádně naštvaného Skinnera i pikle kujícího Muže s cigaretou. To všechno jsou ingredience, u kterých se všem správně naočkovaným x-philes sbíhají sliny.

A to zdaleka není vše. Sleepless nabízí též mnohými diváky oblíbené a tvůrci seriálu vždy hojně užívané odkazy na starší epizody či tématicky spřízněné fenomény, např. když Mulder telefonuje Scullyové pod přezdívkou George Hale. Pozornější diváci si vzpomenou, že George E. Hale byl Mulderův pseudonym použitý v epizodě Little Green Men pro zmatení tajných služeb při jeho cestě do Portorika. Jen tak mimochodem, Hale skutečně existoval, byl špičkovým americkým astronomem a trpěl řadou neurologických problémů, mezi nimi i nespavostí. Na jistou formu inspirace odkazuje rovněž Pan X, nový Mulderův informátor. Když se ho agent ptá, proč mu pomáhá, X (jak zní přezdívka tohoto muže v originále) suše prohlásí: „Služba mrtvému příteli“. Evidentně má na mysli Muže z Pentagonu, svého předchůdce v této funkci a rovněž člena Syndikátu. Postavení obou mužů ve stínové vládě je však poněkud rozdílné, protože Muž z Pentagonu s Mužem s cigaretou osobně spolupracoval, zatímco Pan X je Kuřákovým elitním nájemným vrahem (mohli jsme vidět v epizodě Wetwired). I přesto, že byl de facto pěšákem, objevují se s jeho příchodem na scénu nové způsoby, kdy je to primárně Mulder, kdo se po většinu času musí dožadovat pozornosti.

I přes mnohdy arogantní jednání nelze novému informátorovi upřít, že se víc než dvakrát zasloužil o Mulderův život; vzpomeňte na End Game, kdy X (po nezapomenutelném Skinnerově naléhání při jízdě výtahem) předal Scullyové Mulderovy souřadnice, 731, kdy nemohoucího Muldera odnesl ze zaminovaného vagónu, a třeba i Talitha Cumi, kdy poslal záchranku do letního sídla Mulderových, kde agentova matka Teena právě prodělala mrtvici. Přestože X nikdy nebyl stoprocentní pohodář, vždy dával Mulderovi jasně najevo, co se od něj dá čekat. Ne tak u druhého nováčka představeného v této epizodě. Krycek, byť rovněž osina, je parádně slizký a podrazácký už od prvního okamžiku, co se na scéně objeví.

V Aktech X nejenže nikdo tak úplně neumírá, nikdo není ani úplně dobrý, ani úplně zlý. Faktem ale je, že co do vyzařující negace a způsobeného zla byl Krycek pro Kouřícího muže vždy zdatnou konkurencí. „Scullyová je problém.“ Krycekova slova, která od základů změnila ducha i směr seriálu. V reakci na to přišel Duane Barry, Scullyová byla unesena a následovaly všemožné peripetie s vajíčky, rakovinou a čipem. Zde jsme ale na začátku toho všeho, a tak lze tvůrcům odpustit malý nonsens: to když se Krycekovi při pohledu na mrtvolu udělá zle od žaludku. Nebo snad máme věřit tomu, že někdo, kdo jen o několik epizod později chladnokrevně vraždí, se bojí do pitevny? Výše uvedených lákadel je možná až příliš, na což doplácí zejména příběh o armádním experimentu, na nějž chvílemi nezbývá místo.

Epizoda obsahuje tradiční rozhovory Muldera se Scullyovou, při kterých je ale důraz kladen spíše na vztah těchto dvou a určitou nostalgii, než na vyšetřování případu. To rozhodně není chyba, jen je tím zajímavé téma nespavosti posunuto až příliš do pozadí. Kvalita a poutavost příběhu přitom nezaostává ani o píď za ostatními epizodami z prvního a druhého období. Bývalý voják Augustus Cole, v jehož roli září Tony Todd, je nezvyklou zápornou postavou. Je pachatelem vražd, přesto má jeho poslání zjevně milosrdný charakter, jelikož svým spolubojovníkům po nekonečných letech psychických útrap dopřává odpočinek. Sleepless tak není pouze upomínkou na to, že podobné experimenty skutečně probíhají v řadě velmocenských armád, ale je též nenásilnou připomínkou smutné pravdy, že ve válce jsou oběťmi všichni – od civilistů žijících ve zdevastované zemi, až po vojáky vytržené od vlastních rodin a uvržené kamsi do krutého neznáma.

Zajímavosti: Pan X měl být původně Paní X. Hrát ji měla americká herečka Natalia Nogulichová, která s Duchovnym dokonce natočila scénu na staveništi. Carterovi se ale celé vyznění nelíbilo, a tak zavelel ke změně. Ženského informátora se ale Mulder nakonec přece jen dočkal. To když byl v závěru epizody Herrenvolk na chodbě jeho bytu zavražděn Pan X, který Muldera odkázal na Maritu Covarrubiasovou, zvláštního zmocněnce OSN a nový Mulderův zdroj v boji proti Syndikátu. || Stevena Williamse dohodil do seriálu Glen Morgan. Ten je osobním přítelem Jamese Wonga, který se s Williamsem spřátelil při psaní scénářů k populárním akčnímu seriálu 21 Jump Street. || Tato epizoda je premiérou pro Alexe Kryceka, nikoliv však pro kanadského herce Nicholase Leu. Ten si ve třinácté epizodě první série Genderbender zahrál sukničkáře Michela. Shodou okolností se v obou epizodách objevil též Mitchell Kosterman, který ale jak v Genderbender, tak ve Sleepless ztvárnil detektiva Hortona. Později se objevil ještě v dílech The List a Travelers. || Sleepless je prvním scénářem, který Howard Gordon napsal bez podpory jiného autora. Dosud pokaždé se s ním na scénáři podílel někdo druhý, jako např. Chris Carter u epizody Miracle Man či Alex Gansa u epizod Conduit a Born Again. Po letech však Gordon připouští, že mu Carter byl při psaní scénáře významnou psychickou oporou. || Spánek je zkoumán ve stovkách spánkových center po celém světě. National Geographic píše, že „do spánku upadají všichni savci a ptáci. U delfínů je během spánku aktivní celá polovina mozku, takže delfín si uvědomuje své podvodní prostředí. Kachny divoké spávají seřazené jedna vedle druhé, přičemž ptáci na krajích řady udržují jednu polovinu mozku ve střehu, a mají dokonce otevřené jedno oko, aby včas spatřily blížícího se dravce. Žádné spočinutí však není zadarmo. Zvíře musí ulehnout na poměrně dlouhou dobu, během níž se stává snadnou kořistí dravců.“ Současný stav věcí dobře shrnuje Allan Rechtschaffen, uznávaný badatel v oblasti spánku: „Pokud spánek neslouží nějaké naprosto nezbytné životní funkci, potom je to ta největší chyba, jaké se kdy evoluce dopustila.“ National Geographic spánku a jeho poruchám věnoval dvacetistránkové téma ve vydání z května 2010.

Insomnie, tedy nespavost, kdy pacient nemůže usnout, případně se velmi často probouzí, patří k nejčastějším poruchám spánku. Opakem insomnie je hypersomnie, zvýšená spavost, kdy pacient spí 12 až 14 hodin denně. Jak strašlivá umí insomnie být, dokazuje FFI (fatální rodinná nespavost), nesmírně vzácný syndrom, který je v současnosti zaznamenán přibližně u čtyřiceti rodin na celém světě. Toto dědičné onemocnění mozku se projevuje nejčastěji po padesátce a pacient do jednoho roku umírá naprostým fyzickým i psychickým vyčerpáním. || Válka ve Vietnamu, ve které bojovali příslušníci námořní pěchoty vyšetřovaní v této epizodě, byla jedním z nekrvavějších válečných konfliktů druhé poloviny 20. století. Krizi zažehlo povstání proti francouzské koloniální moci po druhé světové válce, nejznámější část války ale vypukla až v letech šedesátých, kdy se do boje zapojily mezinárodní síly (americké jednotky podporující demokratický Jižní Vietnam a sovětsko-čínské jednotky podporující komunistický Severní Vietnam). Během válečných operací i vzájemných čistek zemřelo na obou stranách přes pět milionů lidí, z čehož téměř čtyři pětiny tvořili civilisté. V roce 1973 byly všemi zúčastněnými stranami podepsány mírové dohody v Paříži, které měly do oblasti přinést mír. Poté, co se americké jednotky stáhly, komunisté dohodu porušili, zaútočili a brzy poté křehké demokratické základy Jižního Vietnamu rozprášili.

režie Cliff Bole | scénář Vince Gilligan | premiéra v USA 20.04.1997 | na TV Prima 06.02.2005 | český název Malé ryby | hodnocení 100% další názory zde

V malém americkém městečku se rodí děti s ocáskem nad zadečkem. Na místo činu tedy vyrážejí agenti Mulder a Scullyová, jejichž vyšetřování je zavede k muži, který je schopen měnit svou podobu. Mulder se o tom přesvědčí na vlastní kůži, zatímco Scullyová na vlastní oči, když ji v pátek večer zaklepe na dveře „Mulder“ s flaškou vína v ruce. 

Čtvrtá série je až nezvykle ponurým obdobím Akt X, což je způsobeno nejen samotnou povahou tohoto seriálu, ale také smrtelnou nemocí agentky Scullyové, která právě v druhé polovině čtvrté série dosáhla svého vrcholu. Všiml si toho scénárista Vince Gilligan, který se jednoho dne vypravil za Chrisem Carterem, aby mu řekl o svém úmyslu napsat do Akt X komedii. Když od duchovního otce seriálu dostal požehnání, nestálo už nic v cestě. Začala vznikat Small Potatoes, epizoda, která má bez nadsázky parametry bláznivé komedie. Samotný Gilligan cítil povinnost přispět do seriálu podobným kouskem, protože doposud se věnoval striktně vážnějším žánrům. Scénárista, který dosud měl na svém kontě vyloženě temné epizody Pusher, Unruhe a Paper Hearts, snil napsat něco ve stylu Darina Morgana. S odstupem dlouhých let vidíme stále čistěji, jak zásadní epizoda Small Potatoes nakonec byla. Její mimořádně kladné přijetí totiž Gilligana povzbudilo, a tak do roka byla na světě parodická Bad Blood, mnohými fanoušky i kritikou opěvována jako nejlepší epizoda seriálu.

My se ale pojďme věnovat epizodě, která toto šílenství odstartovala. Alfou a omegou v příběhu Small Potatoes je záměna osobnosti, což je zápletka, která vyvolává úsměv na tváři mnohdy sama o sobě (jen si vzpomeňte na dvojdíl Dreamland ze šesté série, pod kterým je mimochodem taktéž podepsán Gilligan). Někomu to tak nemusí připadat, ale Eddie Van Blundht je hlavním hrdinou této epizody opravdu po všech stránkách (byť prakticky už v polovině příběhu na sebe jeho roli bere David Duchovny, s jehož Mulderem si Blundht vymění tělo). Z odvážného nápadu obsadit do role Blundhta skutečného scénáristu Darina Morgana se nakonec vyklubal nápad geniální, protože Morgan dokázal svůj part zahrát bez nejmenší chybičky. Jeho Blundht je obtloustlý loser, který toho moc neumí (neumí vlastně nic) a je docela škaredý (je vlastně škaredý opravdu hodně). Jak jsem napsal ve shrnujícím článku o čtvrté sérii, Darin je svým způsobem sympaťák, ale jistou vizáž úchyla mu upřít nelze, takže se do této role hodil skoro tak dokonale, jako do epizody The Host ze druhé série, kde si zahrál pro změnu mutanta. Když pak tohoto človíčka „navléknete“ do těla poměrně upjatého agenta Muldera, nemůže být výsledkem nic jiného, než trefa do černého.

David Duchovny je skvělý herec, o tom není pochyb. Až v epizodě Small Potatoes však mohl poprvé naplno předvést svoje komediální umění – a že k tomu měl hned několik příležitostí v každé své scéně. Někdy tuto epizodu nazývám nevyčerpatelnou studnicí Duchovnyho ksichtíků a hlášek, což myslím podepíše hodně z vás. Když se řekne Small Potatoes, většině fanoušků se asi automaticky vybaví scéna z Mulderova bytu, v níž Eddie v agentově těle hláskuje zkratku F-B-I. Ano, to je bezpochyby scéna, která změnila mnoho životů k lepšímu, přesto jsem si já osobně během sledování všiml ještě něčeho jiného. Duchovny totiž naprosto dokonale vystihl Morganovy výrazy (především usmívání) a výsledné imitaci nelze nic vytknout. Dobře si toho můžete všimnout ve scéně, kdy „Mulder“ přichází za poslední zneužitou ženou a s fotkou v ruce se jí vyptává na Eddieho. Tohle je prostě na Oscara. A i přesto, že oscarová soška z toho nakonec nebyla, Duchovny byl za svou roli v této epizodě nominován alespoň na cenu Emmy v hlavní mužské herecké kategorii.

Scénárista Gilligan by jistě souhlasil s tím, že si ji herec zaslouží, protože Duchovnyho výkon v této epizodě označil za jeden z nejlepších, co kdy herec v seriálu předvedl. Rob Bowman si v této souvislosti povšiml zajímavé věci: že se Duchovnymu podařilo zesměšnění postavy Muldera, aniž by to celé vyznělo poníživě a urážlivě. S tím lze jedině souhlasit. Je zajímavé, že některé z nejslavnějších scén (především ty, ve kterých si „Mulder“ prohlíží svůj byt a kancelář) obohatil Duchovny o vtípky, které se ve scénáři vůbec nevyskytovaly („driblování“, krmení rybiček, ksichty u zrcadla či kouzelné padání od stolu v kanceláři). A to jsme skoro zapomněli na „Mulderovy“ hrátky s ocasem či jeho kukuč v kukátku.

Pokud jde o Eddieho „objevování Muldera“, jedná se o velmi vzácný zdroj informací o tomto agentovi, po čemž fanoušci v období čtvrté série doslova dychtili. Vtipné je, když se Eddie při pohledu na Mulderův byt ptá sám sebe, kde vlastně spí. Stejná otázka nedala spát tisícům x-philes, kteří se po internetu léta neúnavně pídili po odpovědi (Mulder byl totiž dosud viděn při odpočinku pouze na gauči). To zdaleka není všechno, v epizodě se nám totiž poprvé naskytne pohled na Mulderův řidičák, respektive na jeho domácí adresu, kterou je byt č. 42 na Hegal Place, Alexandria, Virginia 23242. To všechno byly detaily, které fanoušci dozajista ocenili. A to jsme se ještě nedostali k tomu nejzásadnějšímu.

Poprvé v Aktech X se totiž mezi oběma našimi agenty odehrála intimní scéna s romantickým podtextem. Mulder s flaškou v ruce a nalomená Scullyová vyprávějící své příhody ze střední školy, to bylo přesně to, po čem valná část fanouškovské základny po těch čtyřech letech toužila tak, jako Syndikát tou dobou prahl po vakcíně proti černému oleji. Nic dalšího netřeba dodávat, obrázky, rozeseté všude kolem, hovoří za sebe. A tak mi na závěr dovolte krásné zjištění, které na konci našeho příběhu vmetl Eddie Mulderovi přímo do tváře: „I was born a loser, but you're one by choice.“

Zajímavosti: Děti z této epizody se původně měly rodit s andělskými křidýlky, namísto ocásků. Jednalo se by se však o technicky příliš náročnou variantu, a tak se od původního záměru nakonec upustilo. Gilligan navíc uznal, že by křídla nebyla tak roztomilá, jako jsou ocásky. || Čtvrtá série je sama o sobě divácky velmi úspěšným obdobím, přesto epizoda Small Potatoes byla i v tomto kontextu mimořádně nadprůměrná. V den premiéry ji sledovalo úctyhodných 20 800 000 amerických domácností. Gilliganovi se tedy sázka na humornou notu vydařila ve všech směrech. || Epizoda byla vysílána 20. dubna 1997. Shodou náhod je její produkční číslo 4×20, které v americké dataci označuje právě datum premiéry. || Celý štáb se prý hodně nasmál, když vybíral fotku Darina Morgana, která by byla ideální pro použití v epizodě. Těžko se jim divit.

Po úžasných prohlášeních typu „není důvod nedělat třetí film“, „byl bych překvapen, kdyby do roku 2012 nebyl třetí film“ či „chci věřit ve třetí film“ z úst nejrůznějších tvůrců seriálu Akta X se nám pro tentokrát ozval Frank Spotnitz. Dlouholetý producent, který s duchovním otcem seriálu Chrisem Carterem napsal scénáře k oběma předcházejícím filmům, na svém blogu nejprve uvedl několik mailů od neúnavných fanoušků, aby následně poděkoval za „zájem, podporu a nápady“ a dodal, že se třetím filmem nadále počítá – i navzdory tomu, že kolonizační datum roku 2012 je už za námi. Spotnitz se dle svých slov nehodlá vzdát myšlenky na „velký film o mimozemské kolonizaci, který si seriál i diváci zaslouží“.

Vážení čtenáři, žádné obavy, náš web nadále zůstává v prvé řadě fanwebem Akt X, ale považuji za vhodné napsat alespoň několik řádků kritiky, abych trochu vyvážil ono bezmezné nadšení, které na adresu neexistujícího třetího filmu (z mě nepříliš známých důvodů) směřují fanoušci napříč celým světem. Prázdné řeči o „fantastické podpoře“ a o tom, že „fanoušci si zaslouží“, už působí opravdu spíš jako výsměch skutečným fanouškům, kteří jako poslušné stádo (patřím mezi ně) čekají deset let, a vše, co dostanou, je jeden (mírně řečeno) upocený film, který by sotva obstál před deseti lety na VHS, natož v dnešní konkurenci. Skutečně jsem ten poslední, kdo by chtěl tvůrce hanit – koneckonců, právě s panem Spotnitzem, který je nesmírně slušným a vstřícným člověkem, jsem si v minulosti napsal několik milých e-mailů a byly to rovněž nadstandardní vztahy s nejmenovanými kontakty, díky kterým jsem vám mohl přinést propagační materiály k druhému filmu jako vůbec první médium na světě. Za toto všechno jsem tvůrcům neskonale vděčný. Avšak i věrní fanoušci se musí umět někdy ozvat. Přál bych si, aby Carter a Spotnitz konečně vyložili své karty. Budu mnohem vděčnější za oznámení, že třetí film nevznikne, nebo že naděje na jeho vznik jsou minimální. Stále to bude mnohem snesitelnější, než pravidelně dostávat optimistické zprávy o tom, jak všichni s filmem počítají a jak se na něj těší (což se děje zhruba každého půl roku po dobu posledních pěti let a bůhví kolik X let se to bude ještě dít). Myslím, že k žádné tragédii by tak či onak nedošlo, protože skvělý seriál nám už nikdo nevezme a druhý film ukázal, že znovu vstoupit do stejné řeky se asi skutečně nedá.

Ten bezvýhradný, až krajní optimismus panu Spotnitzovi upřímně přeji (tuto vlastnost jsem Američanům popravdě vždy záviděl), ale čas od času by to chtělo i trochu té střízlivosti, možná i pokory. A to směřuji na všechny zainteresované osoby, nikoliv jen na pana Spotnitze, kterému patří velký dík alespoň za to, že jako jediný ze seriálu s fanoušky stále diskutuje formou svého blogu. Co o tom soudíte vy; souhlasíte, nesouhlasíte, myslíte, že nemám všech pět pohromadě? Ozvěte se do komentářů pod článkem.

Malá poznámka: Jelikož jsem Akty X a jejich poselstvím o naději a víře trvale indoktrinován, tak mě okamžitě po napsání tohoto článku napadla jedna věc – když nám na podzim 2007, v době největšího zoufalství a informačního sucha, zcela neočekávaně ohlásili druhý film, bylo to přesně pět let od ukončení seriálu. Letos v červenci uplyne přesně pět let od uvedení posledního filmu. Náhoda? Asi ano, ale naděje je opravdu pěkná.