Kult X

Fox Mulder | Dana Scullyová | Kouřící muž | Walter Skinner | Alex Krycek | John Doggett | Monica Reyesová | Alvin Kersh | Diana Fowleyová | Osamělí střelci | Muž z Pentagonu | Pan X | Marita Covarrubiasová | Bill Mulder | Teena Mulderová | Samantha Mulderová | Jeffrey Spender | Cassandra Spenderová | Gibson Praise | Muž s pěstěnýma rukama | První Starší | Conrad Strughold | Knowle Rohrer | Jeremiah Smith | Albert Hosteen 

Diana Fowleyová se roku 1991 stala agentkou FBI. V novém zaměstnání se pracovně i osobně sblížila s Foxem Mulderem a krátce poté oba společně objevili Akta X. Fowleyová byla vždy velmi otevřena Mulderovým názorům a neobvyklým metodám, což byl jeden z hlavních důvodů, proč pro ni měl Mulder slabost. Rozvíjející se spolupráci museli přerušit, když byla Fowleyová povolána do protiteroristické skupiny operující v Evropě. Opět se setkali až v roce 1998, když Fowleyová s Jeffrey Spenderem vyšetřovala případ Gibsona Praise. Mulderova nezlomná důvěra k její osobě byla Scullyové vždy trnem v oku, což vyústilo možná k té nejsilnější krizi, kterou Mulder a Scullyová kdy prožili (The End až One Son). Fowleyová byla se Spenderem nakonec převelena na vyšetřování Akt X, která byla Mulderovi a Scullyové odebrána (The Beginning). Nakonec Muldera přeci jen zradila, když za jeho zády začala spolupracovat s Kouřícím mužem, jež chtěl znovu obnovit Projekt, který dostal tvrdou ránu, když bylo zaživa upáleno vedení Syndikátu (One Son). Svého počínání nakonec začala litovat a když byl nemocný Mulder (Biogenesis) proti své vůli operován lékaři Kouřícího muže, Fowleyová anonymně informovala Scullyovou. Předala jí důležité informace a vstupní kartu, díky níž Scullyová nalezla Muldera v jednom z vládních zařízení. Když se Kouřící muž dozvěděl o její zradě, nechal Fowleyovou zlikvidovat (The Sixth Extinction II: Amor Fati). Její tělo se nikdy nenašlo, a tak její osud zůstává obestřen tajemstvím.

Komentáře: 4

Fox Mulder | Dana Scullyová | Kouřící muž | Walter Skinner | Alex Krycek | John Doggett | Monica Reyesová | Alvin Kersh | Diana Fowleyová | Osamělí střelci | Muž z Pentagonu | Pan X | Marita Covarrubiasová | Bill Mulder | Teena Mulderová | Samantha Mulderová | Jeffrey Spender | Cassandra Spenderová | Gibson Praise | Muž s pěstěnýma rukama | První Starší | Conrad Strughold | Knowle Rohrer | Jeremiah Smith | Albert Hosteen 

Monica Reyesová se narodila roku 1960 (Hellbound) v Mexiku, kde prožila své mládí a naučila se plynně španělsky (John Doe). Svoje skutečné rodiče nikdy nepoznala, protože byla hned po narození dána k adopci. V dospělosti se Reyesová vypravila do USA, aby nastoupila na Brown University, kde vystudovala religionistiku. V roce 1990 nastoupila do řad FBI, kde začala studovat zločiny s rituální a náboženskou tématikou. Na newyorské pobočce FBI se Reyesová stala vrchním vyšetřovatelem zmizení a vraždy sedmiletého Luka Doggetta. Právě při vyšetřování tohoto případu se seznámila s místním policistou Johnem Doggettem, který byl zároveň otcem zavražděného chlapce (Empedocles). V roce 1999 byla Reyesová převelena do New Orleans, kde opět vyšetřovala zločiny spojené se satanistickou tématikou. Do Washingtonu se vrátila, když ji sem k vyšetřování Mulderova zmizení pozval Doggett někdy na konci roku 2000 (This Is Not Happening). Asi půl roku po Mulderově úspěšném nalezení se Reyesová stala Doggettovou partnerkou na Aktech X, přičemž se při vyšetřování setkala se Skinnerem i s Osamělými střelci (Existence, Nothing Important Happened Today). V tomto období se poznala i s agentkou Scullyovou, jejíž komplikované těhotenství nakonec vedlo k přátelskému vztahu mezi ní a Reyesovou (William). Během společné práce na Aktech X se Reyesová s Doggettem velmi sblížila (Release).

Komentáře: 1

Fox Mulder | Dana Scullyová | Kouřící muž | Walter Skinner | Alex Krycek | John Doggett | Monica Reyesová | Alvin Kersh | Diana Fowleyová | Osamělí střelci | Muž z Pentagonu | Pan X | Marita Covarrubiasová | Bill Mulder | Teena Mulderová | Samantha Mulderová | Jeffrey Spender | Cassandra Spenderová | Gibson Praise | Muž s pěstěnýma rukama | První Starší | Conrad Strughold | Knowle Rohrer | Jeremiah Smith | Albert Hosteen 

John Jay Doggett se narodil 4. dubna 1960 v Atlantě ve státě Georgia (Improbable, This Is Not Happening). V letech 1977 až 1983 sloužil v americkém námořnictvu, konkrétně ve speciální jednotce společně s Knowle Rohrerem. Získal hodnost seržanta a po střelném zranění, které přerušilo jeho službu, byl odvolán do civilní služby ve Spojených státech. V lednu 1986 se Doggettovi a jeho manželce Barbaře narodil syn Luke. V letech 1987 až 1995 pracoval Doggett v newyorském policejním sboru, kde se stal detektivem v oddělení vražd. Zde musel v srpnu 1993 řešit nejtěžší případ svého života: únos svého vlastního syna. Tělo sedmiletého chlapce bylo nalezeno o pár dní později a zhroucený Doggett spojil své síly s Monicou Reyesovou, která v té době pracovala na tamější pobočce FBI, aby dopadl vraha svého syna (Empedocles). Dlouhodobě neúspěšné vyšetřování krom jiného zapříčinilo rozvod manželů Doggettových. Doggett nakonec odešel i od newyorské policie a po úspěšně složených zkouškách na Akademii FBI v Quanticu se z něj roku 1995 stal agent FBI (Within). Po únosu agenta Muldera v roce 2000 tehdejší zástupce ředitele FBI Alvin Kersh zvolil Doggetta vedoucím pátrací skupiny po zmizelém agentovi. Pátrání po Mulderovi bylo dlouhodobě neúspěšné, a proto byl Doggett na podzim 2000 převelen k osiřelé agentce Scullyové na Akta X (Without). Ačkoliv Scullyová svého nového partnera podezírala, že bude pátrání po Mulderovi záměrně sabotovat, byl Doggett odhodlaný Muldera najít a bral to jako svůj prvořadý úkol. Případ Mulderova únosu zůstal otevřený, dvojice však měla na práci řadu dalších případů z Akt X (osmá série). Když byl Mulder na jaře 2001 nalezen, Doggett už na Aktech X zůstal. Domníval se sice, že jej Kersh převelí do nějakého vhodnějšího oddělení, toho se ovšem nedočkal. Postupem času se při své práci setkal i s Osamělými střelci a Walterem Skinnerem, kteří Mulderovi při vyšetřování nevysvětlitelných záhad nejednou pomohli. Když těhotenství začalo agentce Scullyové znemožňovat jakoukoliv další práci, musela po čase odejít na mateřskou a Doggett nakrátko získal novou partnerku, kterou byla mladičká Leyla Harrisonová (Alone). Ta byla brzy nahrazena Monicou Reyesovou, s níž se Doggett znal již z New Yorku a kterou na vyšetřování Akt X v podstatě pozval (Existence). Společně vyšetřovali Akta X přibližně rok, až byl celý tento projekt uzavřen (The Truth). Na jaře 2002 Doggett zjistil jméno skutečného vraha svého syna, k jehož identitě jej paradoxně dovedl jeden z případů Akt X (Release).

Komentáře: 5

Letošek byl víc než cokoliv jiného ve znamení konce světa. Právě z dneška na zítřek, z pátku 21. prosince na sobotu 22. prosince 2012, po několika tisíci letech končí mayský kalendář, který dle některých výkladů na den zimního slunovratu tohoto roku předpovídá zásadní změny celého našeho světa. Historici, vědci i naprostí laici se ovšem rozcházejí v názoru na to, jak rozsáhlé tyto změny mají být, a zda-li mají vůbec nastat. Chybí totiž jakékoliv vědecké podklady pro předvídané události, včetně nemožnosti přesně převést zmíněný kalendář na náš gregoriánský, který používá většina dnešního světa. To přesto mnohým nebrání děsit sebe i okolí celosvětovou apokalypsou, jiným očekávat duchovní obrození lidstva a tvůrcům Akt X hrozit mimozemskou kolonizací, která povede k zotročení a následné genocidě celého lidstva. Všechno jsou to moc pěkné náměty na nějaké budoucí vysokorozpočtové science-fiction, ale (zvláště po mediální masáži posledních několika dní) mě pronásleduje otázka, zda těmto blbostem nevěnujeme až příliš mnoho času.

Máme za sebou události, které by zasloužily více prostoru, už jen proto, že se – na rozdíl od nějakého indiánského kalendáře – reálně podepsaly na naší společenské a kulturní identitě. Tak například letos uběhlo rovných 1700 let ode dne, kdy se odehrála zřejmě nejdůležitější bitva pro kulturní identitu západního světa. Tehdy v bitvě u Milvijského mostu dne 28. října 312 zvítězil římský císař Constantinus „ve znamení kříže“ nad svým pohanským vyzyvatelem. Po této události Konstantin Veliký zrovnoprávnil křesťanství na území celé říše a tím pro následující dvě tisíciletí změnil tvář i ducha Evropy. O 420 let později, v říjnu 732, pak francký vojevůdce Karel Martel zastavil vpád arabského Umajjovského chalífátu v bitvě u Tours, čímž definitivně zabránil tomu, aby středověká Francie byla muslimskou zemí. Přesně před 800 lety, roku 1212, král sicilský a pozdější císař římský Fridrich II. Štaufský daroval Zlatou bulu sicilskou českému králi Přemyslu Otakarovi I. – možná nejdůležitější dokument týkající se naší státnosti českým panovníkům přiznával dědičný královský titul. Letos je to už 600 let, co od svého narození v roce 1412 svět inspiruje Panna orléanská, známá též jako svatá Jana z Arku, která jako sedmnáctiletá v čele francouzské armády zatopila anglickým vojskům v průběhu stoleté války.

Před 300 lety, roku 1712, se v Ženevě narodil Jean-Jacques Rousseau, jedna z největších filosofických autorit novověku, o sto let později, roku 1812, se v Anglii narodil Charles Dickens a před Napoleonem se po bitvě u Borodina otevřela cesta do Moskvy. Roku 1912 v Číně po dvou tisíciletích zaniklo císařství a vznikla republika, v Brně se toho roku narodila proslulá herečka Nataša Gollová, v Londýně zakladatel logiky a informatiky Alan Turing a v Brooklynu jeden z dvou nejvýznamnějších ekonomů naší doby, Milton Friedman. A nakonec jsme k vlastnímu zahubení skoro ani nepotřebovali apokalyptický rok 2012. Letos v říjnu tomu bylo přesně padesát let, kdy roku 1962 sovětští komunisté přestěhovali na Kubu jaderné rakety a začali Západu vyhrožovat vyhlazovací jadernou válkou. Jen chladná hlava prezidenta Kennedyho tehdy zachránila svět od nepopsatelné katastrofy. Hlava, kterou si o rok později vzal na mušku Muž s cigaretou. A tím už se opět dostáváme k Aktům X.

Můj tip je takový, že svět dnes neskončí – mám na to jednoduchý výpočet: pokud neskončil po událostech na základní škole Sandy Hook v americkém Connecticutu před sedmi dny, tak si nějaký mayský kalendář ani neškrtne. A říkám to i přesto, že na té apokalypse, kterou jsme viděli v Mulderově vizi v epizodě The Sixth Extinction II: Amor Fati, bylo cosi poetického. A možná i děsivého, protože děsivé je tak trochu všechno, co je nevyhnutelné. Nakonec stačí citovat Muže s cigaretou: „Můj příběh děsí prezidenty od sedmačtyřicátého. A vlastně už staří Mayové se děsili toho, že jejich kalendář skončí tam, kde můj příběh začíná.“ A protože naděje, s níž Mulder a Scullyová usínali v posledním záběru seriálu, zní líp, než hřmící nebe, zakončeme dnešní text slovy Franka Blacka, který se sice více zabýval apokalypsou roku 2000, přesto jeho poznatek platí všeobecně: „Viděl jsem budoucnost, kde byl boj mezi dobrem a zlem, který zuřil po milénia, konečně dobojován. A zápas o naše srdce a duše byl navěky rozhodnut. Přežijeme – jen tehdy, pokud pustíme z hlavy otázku, co vlastně chceme, a začneme se ptát světa, co chce a potřebuje celý vesmír.“

Komentáře: 4

Jako loni i předloni, tak i letos jsem si pro vás připravil pečlivě vybrané knižní tipy, které by neměly chybět v knihovničce nejen každého fanouška seriálu Akta X, ale též každého fanouška kvalitní literatury beletrické, detektivní, sci-fi, fantasy, historické, filosofické či literatury faktu. Předesílám, že ve výběru jsou zcela opomenuty horory Stephena Kinga či prozaické skvosty jako Chatrč, Zlodějka knih či Vnější tma, které jsme si doporučovali v aktualitách z let předešlých. Stačí poklikat předcházející dva linky a najdete, co hledáte.

Než se dostaneme k výčtu jednotlivých titulů, myslím, že pro žánrovou přehlednost bude nejvhodnější představit vám několik skvělých edicí z nakladatelství Argo a Academia, které mnohdy už několikátým rokem přivádějí na svět opravdu dobré kousky. Edice Aliter nabízí populárně-naučnou formou témata moderní vědy, o nichž se teprve začíná hovořit, Každodenní život pak představuje zásadní práce světové historiografie, které do detailu vykreslují pestrobarevný obraz každodenního života v období středověku a novověku, edice Memoria medii aevi se zaměřuje na vydávání nejstarších děl evropské literatury v latině či v jazyce národním z pera největších evropských kronikářů, díky kterým lze nejlépe pochopit společné politické, historické i kulturní kořeny společností obývajících evropské regiony, edice Mýty, pohádky a legendy, slovy nakladatele, nabízí procházku lidovou slovesností napříč celým světem, a tak zajímají-li vás pohádky nejen české, ale i balkánské, čínské, flanderské, japonské, indické, polské, skandinávské, skotské, řecké, severoamerické, tibetské, západoafrické či židovské, máte vyhráno (a taky do konce života co číst).

Na možný průběh 21. století se blíže dívají autoři stejnojmenné edice, kterými jsou význační současní politologové, sociologové a specialisté na boj proti terorismu, edice Galileo sleduje témata z pohledů vědecko-filosofických jako jsou biologie, klimatologie, matematika, fyzika, ekologie či medicína, autoři z řad Historie a Novověk jsou předními historiky a vědci věnujícími se nejpalčivějším otázkám z kulturních, sociálních, intelektuálních a náboženských dějin lidstva, a konečně edice Europa, Judaica a Orient kompletují nejvýznamnější filosofická díla z dějin západní, židovské a arabské civilizace.

Sokrates: Proslulý americký historik Paul Johnson přichází po loňském Ježíši s knihou o Sokratovi, jednom z největších myslitelů všech dob, který však nic nenapsal. Po celý svůj život až do posledního dechu Sokrates plně ztělesňoval svou filozofii ve svých myšlenkách a činech. Příběh jeho života nám pomůže lépe pochopit hloubku jeho konání a myšlení. Paul Johnson svým nezaměnitelným způsobem, v němž se snoubí celoživotní odbornost s mistrovským vypravěčstvím, vtahuje čtenáře do poutavého líčení osudů tohoto charismatického muže ze střední třídy, žijícího v Athénách v 5. století před Kristem, a ukazuje, jak jeho myšlenky stále mají vliv na naše jednání i na naše pojetí těla a duše. Předkládá přesvědčivý obraz města a lidí, což obé bylo pro Sokrata neutuchajícím zdrojem zájmu a radosti, jakož i pronikavou analýzu konkrétních rysů jeho osobnosti. Výsledkem je příběh bohatého a pozoruhodného života člověka, který neudělal nic menšího, než že nám dal základní nástroje lidského myšlení.

Dějiny britských králů: Autor sám sebe ve svém díle uvádí pod latinizovaným jménem Gaufridus Monemutensis, zároveň se však charakterizuje jako „pudibundus Brito“, a dává tak jasně najevo své sympatie k části obyvatel britského impéria, kteří žili ve 12. století pospolu ve velké říši legendárního krále Artuše. Autor tohoto slavného díla, magister na univerzitě v Oxfordu a biskup ve Flintshirea ve Westminsteru sleduje panování všech britských králů od Bruta, přeživšího pád Tróje, až po velšské krále vládnoucí v 11. století. Plná jedna třetina jeho Historie je však věnována králi Artušovi a kouzelníku Merlinovi, postavám, které v následujících staletích ožijí v celé řadě historických i románových děl a stanou se hrdiny nesčetných filmových a divadelních adaptací.

Putování Walesem: Tyto středověké latinské texty jsou prvními ucelenými pracemi, které se zabývají výhradně keltským Walesem. Gerald z Walesu zaznamenává zejména dávné velšské zvyky, jež srovnává se situací v Anglii i na kontinentě. Autorův svěží styl zaručuje čtivost, podpořenou poetickou středověkou bulvárností i osobitým zájmem autora o bizarních témata. Dílo je navíc pozoruhodnou zprávou mapující propagandistickou pouť za účelem podnícení zájmu o křížovou výpravu, v níž je zaznamenáno jak úsilí propagátorů, tak různorodé reakce oslovovaného obyvatelstva. Vydání doplňuje odborný doslov o Walesu i o autorovi knihy, středověkém intelektuálovi, neúspěšném kariéristovi a vynikajícím pozorovateli. Kniha díky své vrstevnatosti zaujme zájemce o středověk, milovníky keltských tradic nebo i čtenáře se zájmem o rané dějiny církve a křížové výpravy.

Činy biskupů hamburského kostela: Adam Brémský je pokládán za jednoho z nejvýznamnějších německých středověkých kronikářů. Byl to vzdělaný středověký učenec a literát, který dokázal pracovat se staršími prameny i čerpat z vlastních poznatků a vytvořil dílo cenné pro svoji mimořádnou literární hodnotu a neopominutelné pro studium nejranějších dějin literatury střední a severní Evropy. Zvláštní význam mají zprávy o dějinách a geografii i severního Německa, Dánska a dalších skandinávských zemí, či o misiích k severským i slovanským národům a podmaňování jejich území ve jménu šíření křesťanství.

Kronika Čechů: Nejstarší český letopisec, pražský kanovník Kosmas, se narodil kolem poloviny 11. století a zemřel 21. října 1125. Ve svém latinsky psaném díle Kronika Čechů shromáždil dostupné údaje z ústní a literární tradice, historických pramenů i vlastní zkušenosti a vytvořil poutavý, i když ne vždy pravdě odpovídající obraz prvopočátků a rané historie etnika, jež vybudovalo český stát.

Lidová kultura v raně novověké Evropě: V jedné ze svých nejslavnějších prací se anglický historik Peter Burke pokouší představit lidovou kulturu raně novověké Evropy jako celek. Z hlediska zeměpisného zahrnuje celou Evropu, od Irska po Ural, od Norska po Sicílii, z hlediska časového tři století, od prvních tištěných letáků a kramářských tisků po Francouzskou revoluci. Detailním způsobem se v ní věnuje jak světu profesionálních zpěváků, bláznů, žonglérů, šarlatánů, potulných herců a vypravěčů, tak postavám jejich děl, jež se stávaly lidovými hrdiny, vysmívanými hlupáky i viníky, na než byla svalována všechna příkoří a těžkosti lidského života. Autor přitom důsledně ukazuje, že podoby lidové kultury v raném novověku byly výrazně formovány sociálními podmínkami, v nichž vznikaly, a kolektivními představami, jež mentálním způsobem ovlivňovaly jak podobu neelitní kultury mezi léty 1500–1800, tak její střetávání se s kulturou vzdělanců z vyšších sociálních vrstev, kteří se pokoušeli lidovou kulturu reformovat a potlačovat její nevázanost a pověrečnost.

Kriminalita a každodennost v raném novověku: Historická kriminalita má ambici ukázat, jakým způsobem překračovali lidé v minulosti psané i nepsané normy. Zvláštní přitažlivost poskytuje raný novověk, 17. a 18. století, neboť je spojen s řadou základních změn společnosti. Jak je obvyklé i dnes, kriminalita nikdy neprobíhala ve vzduchoprázdnu, ale projevovala se v těsné vazbě ke každodennosti. Tu doslova prostupovala. Těžiště knihy je zakotveno v jižních Čechách, regionu s neobyčejně bohatými prameny. Kniha se pokouší o komplexní analýzu fenoménu kriminality, s důrazem na sexuální delikty a na delikty dotýkající se lidské cti. Hlavními aktéry je zde městské a venkovské obyvatelstvo, i když ke slovu se dostanou i menšiny, jako byli cikáni nebo židé. Mikroregionální pohled optikou historické kriminality prozrazuje mnoho nečekaných momentů obyčejného života v době, jež bývá vnímána poněkud jinak, než je rýsují velké dějiny oné doby.

Slitování a šibenice: Základní práce polského medievalisty, disidenta a dnešního ministra zahraničí věnovaná dějinám chudoby, nouze a žebráků v evropských dějinách v období mezi 13.-20. stoletím. Hlavními postavami Geremkových dějin jsou prostitutky, mrzáci, žebráci, tuláci, zloději i vrazi, kteří se během staletí dostávali stále více na okraj společnosti, která je deklasovala, marginalizovala a stále více kriminalizovala. Geremkův svět je světem ponížených, zatracených, ve skutečnosti však i vlastním způsobem žijících a myslících lidí.

Svátky bláznů a karnevaly: Kniha francouzského medievalisty Jacquese Heerse je věnována středověké karnevalové kultuře a středověkému vztahu k zábavám a slavnostem. Rozsáhlou pozornost autor věnuje církevním slavnostem a jejich významu pro každodenní prožívání křesťanské víry. Vedle svátků a slavností, které stály na pomezí mezi laickou a církevní kulturou, ale ve středověku existovaly i ryze světské slavnosti, svátky bláznů, karnevaly, jimž věnuje Heers největší pozornost. Na základě především francouzských pramenů se mu podařilo zachytit jejich pestrou podobu, v níž někdy dominovaly děti, jindy naopak tělesně postižení či blázni. Samostatnou pozornost pak věnuje kategorii blázna, i dvorského blázna, ve středověké společnosti, jež této postavě často přisuzovala divotvorné a magické vlastnosti.

Magie ve středověku: Ve své nejvýznačnější práci autor sleduje vývoj magie od jejích předkřesťanských kořenů, přes její křesťansko-pohanskou podobu v období vrcholného a pozdního středověku až po její okultistické vyústění v 15. a 16. století. V centru jeho zájmu nestojí pouze magické praktiky křesťanské Evropy, ale stejně tak i učenecké představy o magii arabských středověkých intelektuálů a jejich vlivu na renesanční okultismus. Tuto knihu je rovněž možné číst jako středověký dialog mezi pověrečností, počátky přírodních věd a pokusů propojit lidovou zbožnost s ortodoxními náboženskými představami, s vědomím, že laici nemohou většinu teologických subtilit pochopit a že je pro ně třeba věrouku zjednodušit a částečně i zpohanštět.

Dějiny ďábla: Francouzský historik moderních dějin Robert Muchembled se ve své vědecké práci zabývá společenskými dějinami, antropologií moci, kriminality a materiálního života v období let 1400–1789, zejména v pařížské oblasti. Na úspěšné studie dějin čarodějnictví Muchembled navázal analýzou obrazu ďábla a podobami Zla v západní civilizaci 2. tisíciletí. Kniha Dějiny ďábla je originální rovněž ve zkoumání vztahů mezi kulturou, pojímáním těla, společenskými vazbami a zobrazováním Zla. Prizmatem obrazu ďábla autor pozoruje a probírá všechny kulturní a intelektuální projevy západní společnosti (literaturu, film, komiksy, výtvarné umění apod.).

Krátká historie mýtu: Krátká historie mýtu se zamýšlí nad mýty a sleduje jejich vývoj od dávnověku do dnešní doby. Co jsou to mýty? Jak vznikaly? A proč vůbec? Mají pro nás ještě nějaký význam? Ztratili jsme k nim vztah? Dějiny mýtu jsou vlastně historií lidstva – záznamem jeho nadějí a usilování, jeho pátrání po řádu věcí. Mýty nám pomáhají porozumět vesmíru a našemu místu v něm. Mýty a jejich trvalé proměny nám pomáhají pochopit ty, kdo si tyto příběhy vyprávěli a vytvářeli je. Mýtus nelze číst potichu, pokud mu chceme porozumět. Takový mýtus nemá smysl. Mýtus je třeba žít a prožít. A znovu a znovu ho vyprávět.

Edda: Revidovaný překlad slavného středověkého rukopisu, obsahujícího nejstarší a nejvelkolepější germánské mytické a hrdinské písně. Mytická část vypráví příběhy severských božstev od vzniku světa až po jeho soumrak, např. o moudrém Ódinovi, o zamilovaném Frejovi, o rozlíceném Thórovi, o šlechetném Baldrovi a o proradném Lokim. Hrdinská část pojednává o životech a skutcích lidí, jako byli Sigurd nebo Brynhilda, héroů známých i z německé mytologie a proslavených Wagnerovými operami.

Kočičí zaklínání: Příběhy o dávných bozích, elfech, skřítcích i lidech se dodnes vyprávějí především na irském venkově, kde tato tradice vyprávění lidových příběhů zůstává stále živá. Lidé věří, že existují magická místa, kudy lze vstoupit do země kouzelných bytostí a kudy občas tyto bytosti přicházejí do našeho světa. O setkáních s bytostmi Sidhe se vypráví nepřeberné množství příběhů a v této knize vám nabízíme alespoň malý zlomek z obrovské pokladnice pohádek a mýtů smaragdového ostrova.

Dílo – William Shakespeare: V českém prostředí unikátní vydavatelský počin předkládá čtenáři v jednom svazku kompletní dílo Williama Shakespeara, tj. všechny hry tragické, komediální, historické i tzv. romance spolu se Sonety, dalšími básnickými skladbami (např. Venuše a Adonis či Znásilnění Lukrécie) a díly spornými a apokryfními, a to vše v překladu jediného člověka, předního českého anglisty a shakespearologa Martina Hilského. Kompletní dílo je doplněno úvodní studií, každá hra či báseň je uvozena stručnou charakteristikou a technickým popisem a celek uzavírá přehledný rejstříky shakespearovských postav.

Psyché a smrt: Kniha je orientačně rozdělena do dvou částí. V první části je zpracováván etnologický a mytologický materiál, založený na zprávách a tradicích z celého světa. Tato část je co se týče smrti zaměřena zejména na psychologické reakce skupin, kmenů a národů, promítající se v obřadech, mytologických příbězích a lidových zvycích, jež v západní kultuře ještě stále přežívají. Autor názorně dokládá, že Smrt se původně odhalila ve zvířecí podobě: jako Vlk, Kůň, Pes, Had a Pták. V současnosti na sebe Smrt bere obdobné podoby, jež se dostávají do lidského vědomí především prostřednictvím snů.

Walden aneb Život v lesích: „Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života…“ Thoreauova dnes již legendární zpráva o dvouletém pobytu ve vlastnoručně postaveném srubu v lesích poblíž massachusettského Concordu, jež se již dávno zapsala do dějin americké literatury a myšlení jako jedinečný záznam úvah o ekonomické soběstačnosti, dobrovolné skromnosti a sepětí člověka a přírody jako základu životního stylu, neztrácí ani sto padesát let po svém vzniku svou aktuálnost: právem je dnes řazena mezi první moderní texty zamýšlející se nad vztahem civilizace ke světu přírody.

Čtyřprocentní vesmír: Vědci se v poslední době snaží vysvětlit jeden mimořádně matoucí rys našeho vesmíru: jen čtyři procenta kosmu jsou tvořena hmotou, ze které se skládáme i my, naše knihy, každá planeta a hvězda. O zbytku nevíme vůbec nic. Rochard Panek ve své knize líčí, jak vlastně vědci k tomuto závěru došli. Poutavě, názorně a do detailů vypráví o snaze nalézt „temnou“ hmotu i ještě podivnější substanci zvanou temná energie.

Čtyři zákony, které řídí vesmír: Autor ve své knize vysvětluje podstatu termodynamických zákonů, které řídí vše, co se děje ve vesmíru. S minimálním využitím matematického aparátu provází čtenáře po představách o vlastnostech energie a jejích přeměnách v jiné formy, o entropii, volné energii i nedosažitelnosti absolutní (termodynamické) nuly. S pomocí těchto zákonů dochází k neodvratitelnému závěru, že vesmír musí jednoho dne zemřít.

Maus: K 25. výročí prvního vydání slavného comicsu Arta Spiegelmana Maus vychází první souborné vydání obou dvou dílů knihy v jednom vázaném svazku. Maus je děsivým – a současně hodnotně umělecky ztvárněným – zobrazením holocaustu, které oslovilo miliony čtenářů po celém světě. Místo lidí vystupují v příběhu myši a jiná zvířata – odtud název knihy. Maus je jedním z vrcholných děl moderní světové literatury, která se snaží přispět k tomu, aby lidé nezapomněli na to, co znamenal nacismus.

Jako bychom dnes zemřít měli: Advent roku 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřiceti­letého faráře Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. Farář Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufar, který byl při výsleších sadisticky bit, se rekonstrukce už nedožil a jeho mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Kniha se skládá ze dvou rovnocenných částí, textové a obrazové. Vzniklý celek je také důkladně vyvedenou kronikou života jedné části Vysočiny v první polovině minulého století, krajiny, jež v sobě nese stigmata hrdinů a mučedníků. Spolu s autorem, pamětníky i fotografiemi putujeme po místech dnes zbořených, zatopených, či zjizvených necitelnými zásahy do krajinného profilu z dob komunismu.

Dům hedvábí: Sherlock Holmes, nejslavnější soukromý detektiv, se vrací v novém příběhu z pera renomovaného autora thrillerů, detektivek i předloh k detektivním seriálům. Píše se rok 1890 a u dveří bytu číslo 221B v ulici Baker Street zvoní vyděšený obchodník s obrazy – v mrazivých londýnských ulicích ho sleduje záhadný cizinec s čerstvou jizvou v obličeji. Zdánlivě triviální případ, který Sherlocka Holmese zavede z Londýna až do přistěhovaleckých čtvrtí amerického Bostonu, se však záhy mění v drtivou noční můru. Dvojice vyšetřovatelů postupně odhaluje tajemné spiknutí, jehož odhalení hrozí otřást samotnými základy Britského impéria. Anthony Horowitz jako první po mnoha letech získal oficiální svolení od dědiců práv na dílo A. C. Doyla, aby v Domu hedvábí nezapomenutelnou postavu legendárního detektiva opět oživil. Román tak doplňuje slavný kánon případů Sherlocka Holmese a je neocenitelným přírůstkem do knihovničky všech milovníků detektivní literatury.

Skvostná země: Skvostná země je miniaturní svět, takový, jaký si vysnila desetiletá Judith McPhersonová. Holčička si z kelímků od jogurtu, provázků a věcí nalezených na ulici vytváří svůj vlastní soukromý svět, kam nemůže zlo a smůla. Toho si užije dost venku, v tom skutečném světě – maminka jí zemřela, otec je oddaným stoupencem náboženské sekty a malou Judith kvůli tomu šikanují ve škole. Dětské prožívání nelítostnosti světa je zcela autentické, neboť autorka sama před lety prošla stejným martyriem na velšském venkově.

Jak zacházet s nemrtvými: Stockholm v polovině srpna 2002. Po dlouhé úmorné vlně veder trápí všechny obyvatele nesnesitelná bolest hlavy. Jako by město pokrývalo podivné elektrické pole. Nedají se zhasnout světla ani vypnout elektrické přístroje. Obyvatelé propadají panice. Něco visí ve vzduchu. Najednou vše rázem pomine. Zdánlivě se nic nestalo, nebo že by přece jen? Gustav Mahler, novinář v důchodu, ztratil po smrti milovaného vnuka chuť do života, nic ho netěší a nezajímá. Najednou mu zavolá starý známý z Danderydské nemocnice. Stalo se prý něco strašného – mrtví v nemocniční márnici náhle ožívají. Román švédského prozaika Johna Ajvide Lindqvista, který si tentokrát pohrává s klasickým hororovým motivem zombie. V jeho podání ale oživlé mrtvoly nejsou žádná strašidelná masožravá monstra, ale ztrápené bytosti, které chtějí, jako každý z nás, jen jediné: vrátit se domů. Jak zacházet s nemrtvými je mrazivým hororem se vším všudy a zároveň dojemným příběhem o lásce, která se dokáže vzepřít samotné smrti.

Jistě si mnoho z vás povšimlo, že výše uvedené knižní tipy jsou literaturou takřka výhradně zahraniční. Abych ukojil vlastenecká srdce, následuje ještě několik vynikajících knih, které mapují situaci českých zemí a jejich kulturu v pohnutých dobách minulých. Zatímco naše školství skomírá, lidé hloupnou a zapomínají, na pultech knihkupectví se objevují výtečné a tolik potřebné tituly jako Literární život ve stínu Mnichova, Dlouhé stíny Mnichova, Fašismus v českých zemích, Ještě jsme ve válce, Pod ochranou hákového kříže, Zákonné bezpráví, Znárodněné Československo, a ze zahraničních Dějiny 20. století, Jaká je cena člověka, Studenti, láska, Čeka a smrt a Za obzor totalitarismu.

Komentáře: 10