Kult X

Dneškem uplynulo přesně patnáct let ode dne, kdy byla v neděli 30. listopadu 1997 odvysílána epizoda The Post-Modern Prometheus, která jako jedna z mála v seriálu Akta X má právo pyšnit se označením kultovní. Duchovní otec seriálu Chris Carter ji napsal a natočil jako černobílou pohádku o tom, že nic není černobílé. Vzdal tak hold slavnému příběhu o doktoru Frankensteinovi, který ve stejnojmenném gotickém románu, jednom z vrcholů romantické literatury z roku 1818 s podtitulem The Modern Prometheus, poprvé zachytila Mary Shelleyová, a jeho historicky prvnímu filmovému zpracování režiséra Jamese Whalea z roku 1931. Jakákoliv podoba tím ale končí – Carter vyslal Muldera se Scullyovou do typického amerického vidlákova, aby tam prožili frankensteinský příběh po svém, tedy tak černohumorně jako to umí jen Akta X (vzpomeňme na příběhy typu Humbug, Bad Blood či Jose Chung's ‚From Outer Space‘, které se této černobílé podívané svým humorem a celkovou náladou podobají asi nejvíce). Samotnou kapitolou je pak hudební závěr s písní Walking in Memphis, který si zamilovali nejen shippers, ale i David Duchovny. Ten o něm hovoří jako o své nejoblíbenější závěrečné scéně z celého seriálu. Nedivím se ničemu a dodávám, že i taková Existence z konce osmé řady může nad uvolněností a nenuceností této scény tak akorát rudnout závistí. Chcete si připomenout výročí některých dalších významných epizod? Tady jsou: Pilot, The Blessing Way, Clyde Bruckman's Final Repose, Wetwired, Leonard Betts, Requiem, Within, Via Negativa či DeadAlive.

Dnes odpoledne mi ztěžklo srdce, když jsem se dozvěděl, že odešel jeden ze tří seriálových hrdinů, které jsem v životě skutečně miloval. Pan Larry Hagman, představitel vpravdě nesmrtelného J. R. Ewinga z velekultovní soap opery Dallas byl bojovník každým coulem. Nejen ve své životní roli ďábelského ropného magnáta a věčného sukničkáře, ale i v životě čistě civilním, kde jakožto celoživotní pijan po desítky let bojoval s transplantacemi a zákeřnými chorobami jícnu a jater. Rakovina ho nakonec dostihla, symbolicky právě v dallaské nemocnici, ale nevzala si s sebou ďábla, jak by mohlo být patrné z jeho seriálových vystoupení a bulvárních článků, nýbrž slušného a na rozdíl od svého alter ega mimořádně liberálního muže, který víc jak padesát let zůstal věrný jediné ženě – Maj, jíž si vzal v roce 1954. Odchod texaského rodáka bolí ještě z jednoho důvodu – letos se Dallas po dvaceti letech od svého ukončení vrátil na obrazovky v nových epizodách a vrátil se ve vskutku vynikající formě. Když toto léto Larry Hagman natáčel nové epizody a dozvěděl se, že u něj znovu propukla rakovina, ani na okamžik neuvažoval, že by kvůli takové drobnosti měl s prací na svém vytouženém seriálovém dítku přestat. Teď, když nejvášnivější srdce celé show přestalo bít, to bude mít právě vznikající druhá řada zatraceně těžké.

Nestane se tak ale ve filmových Aktech X či Millenniu, ve kterých tito muži ztvárnili hlavní role, ale v thrilleru Phantom. Podobně jako Robert Patrick ve svém novém angažmá, i David Duchovny a Lance Henriksen se setkají na palubě jaderné ponorky v některých dosti vypjatých scénách. Sekundovat jim u toho bude vždy vynikající Ed Harris. Do kin se film dostane až příští rok, proto máte dostatek času vyléčit si ponorkovou nemoc, pokud na ni máte to štěstí. Níže se podívejte na trailer, jež si fanynky agenta Muldera obzvlášť vychutnají.

Někdy si říkám, jaké štěstí máme, že žijeme na místech, která jsou z velké části postavena na křesťanské tradici. Vedle vánočních svátků neznám krásnější svátky, než dušičky, což je lidový název pro Památku všech věrných zemřelých. Ta se slaví vždy 2. listopadu a následuje po Slavnosti Všech svatých, kterou si připomínáme první den v tomto měsíci. Dušičky mají silné kouzlo proto, že jsou svátkem všech, kteří zemřeli, nebo-li, jak já vždy raději říkám, přešli na druhou stranu. Smrt zůstává nedílnou součástí našich životů, i když se ji mnozí, k vlastní škodě, snaží ze života vytěsnit. Smrt i otázky víry koneckonců vždy byly součástí příběhu Akt X, kdy agentka Scullyová, ač vědec a skeptik, nikdy neodložila malý křížek ze svého krku. Myslím, že tento paradox skrze ni o nás všech něco vypovídá. A tak i když nechodíte do kostela a hřbitovy znáte jen z filmů, vzpomeňte si dnes nebo zítra na něco z toho, o čem tyto svátky jsou. Návštěva kostela ani hřbitova není podmínkou.

Nepatřím žádné církvi, neboť jsem přesvědčen, že už jen z podstaty lidství bude jakákoliv instituce řízená člověkem náchylná ke korupci a tedy k morálnímu zkažení, ale zajímá mě, jak různé kultury a náboženství přistupují k otázkám života a smrti. V tomto směru mě nejsilněji zaujala myšlenka, která byla vyslovena právě v Aktech X. V mytologické epizodě Piper Maru kapitán Johansen říká agentce Scullyové, že k nám naši mrtví promlouvají, varují nás a snaží se nás zachránit před zatracením sama sebe. A právě to je svědomí.