Starší zprávy - Září, 2011
11. září podle seriálu The Lone Gunmen
Teroristické útoky z 11. září 2001 sledovaly miliony lidí v živém vysílání a nepochybuji, že naprostá většina z nás si tento den stále živě pamatuje. Duchovní otec obou seriálů Chris Carter přiznal, že s novým tisíciletím přišla nová témata, která se pro americkou a potažmo světovou veřejnost stala naléhavější. Novým fenoménům především v otázkách bezpečnosti vévodí zejména témata spojená s mezinárodním a vnitrostátním terorismem, který byl médii vykreslen jako všudypřítomná a každodenní hrozba. V Aktech X jsme se s teroristy, jak je chápeme dnes, poprvé setkali v silně konspirační epizodě The Pine Bluff Variant na konci páté série, kdy byl teroristickou skupinou kontaktován přímo Mulder. Zaujala je agentova nedůvěra vůči vládním institucím, kterou v epizodě Patient X otevřeně deklaroval před televizními kamerami, což ve spojení se smrtícím virem, který uloupili z vládních laboratoří, tvořilo lákavou kombinaci. Agent se spoluprací souhlasil, ale tajně informoval Skinnera, který pod hlavičkou FBI a bez vědomí Scullyové odstartoval operaci mající za cíl Mulderovu infiltraci do teroristické skupiny.
Druhý Carterův seriál The Lone Gunmen pak svou podobou se skutečným jedenáctým zářím přímo vyráží dech. V závěru pilotní epizody, o jejíž scénář se postarala silná čtyřka ve složení Chris Carter, Vince Gilligan, John Shiban a Frank Spotnitz, totiž newyorským věžím Světového obchodního centra hrozí srážka s velkým dopravním letounem. I přesto, že se letadlo nakonec budovám vyhnulo, má celá tato efektní sekvence mrazivý nádech. Pilotní epizoda byla totiž poprvé vysílána 4. března 2001, tedy přesně půl roku před skutečným teroristickým útokem. Australští diváci na tom byli ještě o poznání hůř, u nich byl první díl uveden v premiéře až 30. srpna 2001.
Komentáře: 5
Poděkování (G.Logan)
Dlouhou dobu jsem přemýšlel, co mám napsat. Nejdříve jsem si myslel, že stihnu udělat ještě článek, ale bohužel práce a jiné starosti mi v tom zabránily. Tak jsem nakonec po dlouhém uvažování dospěl k názoru, že aspoň napíši poděkování.
Tak abych nezdržoval, přejdeme k věci. Asi bych nejdříve chtěl poděkovat Krycekovi za tento úžasný web, který mě už od první chvíle, co jsem ho objevil, úplně pohltil. Tento web se stal na jeden rok mojí součástí, píšu pouze rok, protože poté mě zcela pohltila práce a já nebyl schopen překládat a ani se na web mrknout. Ale kdykoliv jsem měl čas, vždy jsem si přečetl novinky, povídky a cokoliv jiného, co se na webu za mojí nepřítomnosti objevilo. Prostě byl jsem rád za každou zprávu ze světa Akt X. A to mi právě Krycek poskytoval. Tímto smekám a hluboce se ukláním před člověkem, který ze svého nadšení pro seriál udělal tento nádherný web, jenž bohužel dnem 11. 9. 2011 končí.
Toto poděkování také náleží všem kteří se na tvorbě webu podíleli. Jmenovitě XGirl, nabba, luca, KayTee, Phoenix24, xloverin, yscully, Arte, BiggiS, kimberly, petrazelva, haci, terentule, oskvarka, Baku05, Angelitos, MrSmith, Utero a Milius. Vám se také ukláním za vaši podporu tomuto webu. Doufám, že si zavzpomínáte na dobu, kdy se tady objevila první povídka a začalo naše překladatelské období, u kterého většina z vás vydržela. To byly nádherné časy, každý den se něco na fóru řešilo, prostě to za to stálo. Když už jsem načal povídky nesmím zapomenout poděkovat jedné osobě. Tato osoba po mě pokaždé povídky opravovala a jsem za to vděčný. Takže nabba, ještě jednou děkuji. Poděkování vlastně zaslouží každý, kdo si povídky přečetl.
Na hodně lidí jsem zapomněl, tak se prosím neurazte, toto poděkování patří také vám.
Ale hlavně náleží Krycekovi a tomuto webu. Takže za sebe ti moc děkuji za nádherné chvíle, které jsem zde strávil. Ty už se opakovat nebudou. Doufám, že se všichni sejdeme na premiéře třetího filmu a zavzpomínáme.
Prostě tomu chci uvěřit…
s hlubokou úctou G.Logan alias Jakub
Komentáře: 5
Konečná - devátá sezóna!
Je to naprosto neuvěřitelné, ale plus minus za půl roku reálného času (protože opravdu nespočítám, kolik dní z té doby jsem opravdu sledovala) jsem obsáhla devět let jednoho seriálu včetně dvou filmů. Je to až surrealistické, když tomu přidám všechny ty BtS pořady a vidím, kolik za tím bylo lidí, práce, a jak moc propracované to vlastně všechno bylo. Jsem opravdu ráda, že jsem dala na vnější vlivy a skutečně se na to podívala na celé. Stojí to za to teď, stálo to za to tehdy i tehdy, zatímco jsem odolávala, a bude to stát za to ještě za deset let.
Tímto chci poděkovat a všechny články věnovat jak čtenářům tady, kteří komentovali a sledovali se mnou, tak hlavně mé drahé milované XBeth, která mě k The X-Files přivedla. Díky.
A tady je ten poslední.
1) Zklamání. Tvůrci podle mě nedali Doggettovi & Reyes šanci postavit X-Files na sobě. Pořád do toho zasahovala Scully a pořád odkazovala na něco, co už není, a vnucovala myšlenku, že se dívám jen na nějaká éčka ze sáčku, protože tu dobrou zeleninovou polívku od babičky mi někdo snědl. Je sice fajn, že se na Muldera nezapomnělo, ale… Mrzí mě, že jsem neměla šanci pořádně zažít Doggetta po tom, co došel klidu ohledně svého syna a vůbec: Doggett & Reyes se mi prostě zalíbili a vrátili do seriálu tu dynamiku rázného skeptika a někoho, kdo je ochotný věřit v mouchy-akvabely, když na to přijde.
2) Absolutní finále. Skvělé shrnutí během Mulderova procesu mi připomnělo, co všechno jsem s nimi zažila a jak skvělý celý příběh vlastně byl. Znovu smekám.
3) I Want To Believe. Šla jsem tehdy do kina, i když jsem až na pár epizod neviděla víc. Říkala jsem si, že bych jednou možná mohla litovat, že jsem z Akt X na plátně neviděla nic. U tužek zapíchaných ve stropu jsem se smála jako jediná z celých deseti lidí v sále. A jsem ráda, že jsem šla.
Nothing Important Happened Today – Doggett nemá to „dog“ ve jméně náhodou. I když možná „Bulldoggett“ by bylo přesnější.
Nothing Important Happened Today II – Kersh vyhrává cenu za nejmíň efektivního spojence vůbec.
Dæmonicus – Démonicky výborný James Remar.
4-D – První z pár skvělých Doggett & Reyes epizod.
Lord of the Flies – Skvělá Jane Lynch a konečně případ, který mi připomněl staré dobré X-Files prvních sezón.
Trust No 1 – Skvěle vykonstruovaná epizoda.
John Doe – Doggett epizody jsou dobré epizody.
Hellbound – Zamilovala jsem se do Reyes.
Provenance – Já věděla, že k tomu létajícímu talíři se ještě vrátíme.
Providence – Hon na Williama – skoro stejný, jako hon na jeho otce.
Audrey Pauley – Zase jedna kouzelná Doggett & Reyes epizoda.
Underneath – Aneb každý máme svého Tarzana, který za nás vraždí v případě potřeby.
Improbable – Tak tohle byla zkrátka dokonalá epizoda. Hrozně se mi líbí přátelství, které se vyvinulo mezi Reyes & Scully.
Scary Monsters – Mulderofilka je zpátky a přináší sebou další důvodu, proč si prostě nebudu pořizovat děti.
Jump the Shark – NE, NE The Lone Gunmen! Bylo to fakt nutný? Tím mě naštvali.
William – Já věděla, že to přijde, ale pořád jsem nevěděla jak. Řešení mě překvapilo svou mírumilovností, něco tak (svým způsobem i) nedrastického jsem v těchto posledních dvou sezónách nečekala.
Release – Doggettovo vykoupení bylo výborné, nádherná epizoda.
Sunshine Days – Škoda, že je to jediný záblesk post-vykoupeného Doggetta a jeho dynamiky s Reyes. Tahle epizoda mě donutila, aby mi bylo líto, že jsem na konci, a že už v podstatě neuvidím, jak mohli být Doggett & Reyes skvělí.
The Truth – Hlavní, co jsem na tom všem ocenila, byly návraty starých známých – těch mrtvých, jako Krycek, X, The Lone Gunmen, i těch živých, jako Gibson, CSM (a když nad tím tak přemýšlím, měl radši zůstat pod drnem). Bylo to velké, krásné, romantické finále velké a krásné show, která nemohla skončit jinak, než začala – v jednom motelovém pokoji s jistými dvěma agenty…
napsala SaM
Komentáře: 2
Příhodný konec (povídka)
autorka Red | překlad luca | rating R | kategorie MSR | post-ep The Truth
Roswell, Nové Mexico, 23.00
Mulder k sobě Scullyovou přitiskl blíž a obtočil kolem ní své paže. Tolik ji právě teď potřeboval. Cítit ji, slyšet její hlas, vnímat tlukot jejího srdce. Za dobu skrývání málem zapomněl úplně na všechno, kromě Scullyové a Williama. A co se týká jí, nezapomněl ani na jedinou drobnost. Vůni jejích vlasů, záři modrých očí, jemnost její kůže. Všechno si to pamatoval a byl rád, že se vrátil a mohl se jí znovu dotknout. Přál si jen, aby s nimi byl i jejich syn. Dostane ho zpátky. Nějak, jakkoli… Najde cestu, jak z nich udělat kompletní rodinu.
Otevřel oči. Scullyová už hluboce spala, ve tváři zcela bez emocí, jen s úplným uvolněním. Něžně ji políbil na rty. „Miluju tě“ zašeptal jí do ucha. Pak se jeho víčka opět semkly.
6.17
Slunce pomalu vycházelo nad horizont a nesměle nakukovalo do pokoje. Paprsek polechtal Scullyovou na tváři a probudil ji. Zamžourala na budík u postele. Bylo ještě brzy, dost brzy, aby nechala Muldera ještě chvilku spát. Ovšem i tak odsud musejí odjet co nejdříve. Čím rychleji, tím lépe. Nechtěla nic riskovat, věděla, že to nebude trvat dlouho, než někdo přijde na to, aby prohledali Nové Mexiko. Musejí se dostat do letadla. Nedají jim pokoj, dokud neopustí zemi.
:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::Komentáře: 6
Studená podlaha (povídka)
autorka Benjamin Wang | překlad Baku05 | rating PG | kategorie V, H, A
Motel Joa Turfa, Ontario, Kalifornie; 10. ledna, 0:12
„Ne, zdá se, že mi nerozumíte, pane. Máme rezervované DVA pokoje---“
„Je mi to velmi líto, madam, ale nemáte. V počítači je rezervovaný pokoj pouze na Foxe Muldera. Žádnou rezervaci pro Danu Scullyovou tu nemám.“
Scullyová se nadýchla, připravena vést rozhovor s bezmocným recepčním znovu od začátku. Mulderovo zívnutí ji v tom přerušilo. „Zapomeňme na rezervaci,“ začal Mulder, „máte nějaký jiný volný pokoj?“
Postarší recepční lehce zavrtěl hlavou. „Místní střední škola tento víkend pořádá ples. Všechny pokoje máme obsazené.“ Opatrně zakašlal. „Znáte to, mládež. Obávám se, že většina hotelů bude obsazena. Nic moc se tu neděje, takže podobná akce přiláká davy. Kdyby nepršelo, tak by většina z nich přespala venku, ale takhle…“
Scullyová si povzdechla.
„Omluvte nás na chvilku,“ kývl Mulder na recepčního a tlačil Scullyovou bokem. „Poslouchej, Scullyová, můžeme zkusit najít jiný hotel. Není ještě tak pozdě…“
„Slyšels, co říkal? Všechny hotely jsou obsazený.“
Recepční je přerušil: „Ten váš pokoj má dvojité lůžko, pokud vám to v rozhodování nějak pomůže.“
Mulder tázavě kouknul na Scullyovou. Ta okamžitě nadzvedla obočí, ale hned poté rezignovaně svěsila ramena. „Jsem utahaná, Muldere. Nechce se mi v tom lijáku bloudit po okolí a hledat volné pokoje, které v tuhle dobu pravděpodobně vůbec neexistují.“
„Ten pokoj bereme.“
:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::Komentáře: 8
