Kult X

Fight Club osobně považuji za nejhorší epizodu seriálu Akta X. Svoje názory jsem už obhájil v jedné z nejobsáhlejších recenzí, které se na našem webu kdy objevily, a tak dodám jen větu, kterou jsem napsal do shrnujícího článku o sedmé sezóně: na tomto příšerném příběhu o dvojčatech, v jejichž okolí dojde k armageddonu kdykoliv se setkají, je nejděsivější jedna věc – že to všechno vymyslel a napsal Chris Carter. O pár řádků níže si můžete prohlédnout fotografii Gillian Andersonové, jejíž agentka Scullyová trávila vyšetřování ve věznici, zatímco Mulder byl uvězněn v kanálu. Kdo viděl, pochopí.

Akta X posledních dvou let, to zdaleka není jen Doggett a Scullyová. Mnohem častěji se v tomto období po bok Doggetta postavil Walter Skinner, kterého jsme v letech předešlých znali jako nadřízeného agentů Muldera a Scullyové. A spolupráce to nebyla vůbec špatná, jen si vzpomeňte na Via Negativa, (pro mnohé) nejlepší epizodu osmé řady. Níže pak vidíte představitele obou agentů, Mitche Pileggiho a Roberta Patricka, na UHQ fotografii z průběhu natáčení epizody Without. Na neobvyklou pouštní procházku se vydali rovněž Mulder a Gibson Praise. Hezká, skoro až rodinná fotka je zde. Další fotografie z této epizody si můžete prohlédnout v aktualitě Před deseti lety začala Akta X bez agenta Muldera.

Pro všechny z vás, které chytl za srdce Doggettův vánoční úsměv, je určena tato aktualita. Robert Patrick a Gillian Andersonová alias agenti John Doggett a Dana Scullyová se spolu na začátku osmé sezóny sžili až nevídaně rychle a dokonce získali nezanedbatelnou základnu fanoušků. Pokud se do této skupiny též počítáte, jistě si vychutnáte pětici obrázků, které jsem pro vás připravil na řádcích níže. Jedná se o fotografie z natáčení Without, Roadrunners, Invocation a Redrum, tedy epizod, které významným způsobem utvářejí první polovinu osmé sezóny seriálu Akta X. Všechny obrázky jsou ve vysoké kvalitě.

autorka Donna | překlad luca | rating R | kategorie M, S, R | povídka ke stažení

1. část

Slyšel ji daleko v lese. Ten zvuk byl sotva rozpoznatelný, ale všechny jeho smysly byly soustředěny jen na její nalezení. Téměř ji cítil – tu scullyovskou vůni. A taky zápach strachu a smrti. Scullyová byla vyděšená, přesto se ještě, sama sotva naživu, dokázala o to zvíře „postarat“. Jestli ten bastard už nebyl mrtvý, pak to jistě nebude trvat dlouho. On se však musí dostat k ní, pomoci jí.

Tam! „Scullyová! Scullyová, to jsem já. Mulder.“ Nepoznávala ho. Neslyší? Rozběhl se k ní a ona se schoulila do klubíčka, téměř nahá, prochladlá a zubožená. Copak ho nepoznávala? „Scullyová.“ Klekl si k ní a snažil se jí dotknout. Srdce se mu zlomilo, když se před ním snažila uniknout. „Scullyová, nech mě, abych ti pomohl.“

Snažil se ji postavit na nohy, ale okamžitě přestal, když se zoufale rozkřičela. „Ne! Nesahej na mě! Zabiju tě znova!“

Oči se mu rozšířily úzkostí. Neznala ho. Byla chycena v nějaké noční můře. Co viděla, když se na něj dívala? „Pomůžu ti, Scullyová. Prosím tě, neboj se.“ Pomalu a opatrně ji uchopil za paži. Ona opět vykřikla a prohnula se v zádech, jakoby byla v agónii, pak se bezvládně zhroutila na zem. „Potřebuju sanitku!“ Co jí ten hajzl udělal? Zvedl ji do náruče a otočil se k ostatním.

„Muldere!“ běžel k němu Skinner, zatímco na nosítka mu ji záchranáři doslova rvali z rukou.

„Ublížil jí.“ Mulderův hlas byl sevřený a Skinner ho musel odtáhnout stranou, aby jí vůbec mohla být poskytnuta lékařská péče.

„Je mrtvý, Muldere. Vykrvácel, než mu kdokoli mohl pomoct. Dostala ho, Muldere, a vy jste ji našel.“

„Jenže ne včas. V prvé řadě na ni neměl nikdy sáhnout. Přišel jsem pozdě. Neviděl jsem…“

„Muldere, přestaňte! Vy jste tenhle případ vyřešil, Scullyová žije. Dopřejte si alespoň trochu uznání. No tak, pojďte odsud.“ Nosítka v tomhle terénu na kolečka postavit nemohli, tak je Skinner i Mulder pomáhali záchranářům nést až k sanitce. Do ní už Muldera nastoupit nenechali, ale šéf mu sám nabídl, že pojedou jeho autem hned za ambulancí.

autorka Oracle | překlad luca | rating R | kategorie V, R, A | post-ep DeadAlive

Bez tebe zbude jen tichá bárka – Jejíž kormidelník v ztraceném, širém oceánu – Tiše bledý sedí vedle rozpadajícího se kormidla (Samuel T. Coleridge, Neměnnost teoretických věcí) 

Každé roční období tím prochází. Každičkou noc, nejméně týden. Neví proč. Možná to přichází se změnou teploty, které se její smysly musí přizpůsobit, ačkoliv ne vždy to platí. Možná to způsobuje úplněk, útočící na tekutiny v jejím těle, když jí hormony bouří krev. Nebo to možná není víc než prosté uvolnění, něco z jejích podvědomých potřeb.

On vidí jen náznaky. Od tiché hrůzy první noci, kdy si je jistá, že to zase přichází, k nadále rostoucí panice. Samozřejmě mu nikdy nic neřekne, taková prostě je. Ale on to pozná z vadnoucích úsměvů a přivřených očí. Pozná to z tónu jejího hlasu, z toho, jak se jej dotýká. I to, jak pojídá zmrzlinu, je jasné znamení. Pozoruje ji přitom každý den. V dobrých dnech otáčí lžičku dnem vzhůru a labužnicky si tu dobrotu vychutnává. V těch zlých si skoro neuvědomuje, že něco jí. A právě ten náhlý nedostatek zájmu o něco, co jí jindy působí takové potěšení, je ta nejprůkaznější jistota ze všech.

Milují se už méně často, než když začínali. Tak třikrát za týden, někdy malinko víc. Ovšem během těch špatných dní se vracejí ke kořenům. Spávají spolu každou noc, někdy i dvakrát. Milování je v těch časech její jediná radost, jediná úleva. Je to vyčerpávající a ona se občas snaží odmítnout. Říká, že chce, aby sex byl jedinečný, jako by se mohli vrátit o pár měsíců zpět, kdy takovým bez pochyby byl. Stále je takový, samozřejmě, jenže když řekne jedinečný, myslí tím perfektní, bez chybičky. Chce souložit jen pro účel toho slova.

Jenže mu nedokáže nic odepřít, zvláště ne tohle. A on nedokáže nic odříci jí. Občas o tom rozmlouvají, o nehynoucí lásce. Ve bezútěšných dnech se spolu nebaví téměř vůbec. Jsi v pořádku? je zbytečná otázka. On to ví už celé roky. Může jí nabídnout jen útěchu beze slov.