Kult X

Nejrůznějších promo fotek ze zákulisí seriálu Akta X jste na našem webu mohli vidět už několik tisíců. Ta, kterou si můžete prohlédnout v této aktualitě, ale patří k těm nejlepším a nejpamátnějším. Důvodem je to, že Gillian Andersonové alias agentce Scullyové to v epizodě The Goldberg Variation ze sedmé série slušelo skoro až nehorázně. Její sexy postoj při příchodu na scénu nelze slovy popsat, a tak budete muset kliknout na náhled a přesvědčit se sami. Děkuji za spolupráci.

autorka Sagan | překlad luca | rating R | kategorie A, MSR, babyfic | spoiler osmá série

Odstrčila židli od stolu. Stál uprostřed obývacího pokoje, ruce zastrčené v kapsách džín. Povzdychl: „Scullyová…“

„Co…?“ Byla celá ztuhlá, jak ztrácela krev v hlavě i srdci. On zíral na koberec. V její mysli bouřilo. „Máme společný život a ty teď chceš odejít? Jen tak?“

„Scullyová, souhlasil jsem, že s tebou zplodím dítě. Nebyla řeč o lásce, závazcích nebo společné výchově. A není to žádné náhlé rozhodnutí.“ Odmlčel se a skousl si vnitřní tvář.

Jen na něj nevěřícně zírala se svěšenou čelistí a skelným pohledem. Ticho v místnosti je málem udusilo, než znovu nalezla řeč. Kypěl v ní vztek. „Jak teda říkáš tomu, co jsme až doposud dělali?“ Nevěděla, jestli se jí chce zvracet nebo plakat (nebo obojí), když si vzpomněla, jak blízcí si donedávna byli, jak se k sobě přimknuli, když se jí vrátil, když se narodil Will. „Co jsem udělala špatně?“ Nepodíval se jí do očí. „Všechno to byly lži? Jak jsi říkal Možná jsme se báli pravdy, kterou oba známe. O čem jsi to tenkrát mluvil?“ Sledoval Willa, jak poskakoval v hopsátku, nevědom si hroucení a zkázy své rodiny. Ona přemohla třes v kolenou a postavila se mu do zorného pole. Ani si jí nevšiml. „Odpověz mi“ prosila zlomeným hlasem.

„Už jsem to udělal. Tobě se jen nelíbilo, co jsem řekl. Je čas jít dál. Chci si uspořádat život po svém.“ Sklopil hlavu do dlaní, těžkou a bolavou, se vzpomínkami na všechno, co měli, co ztratil a co už se nikdy nevrátí.

„To je nepřijatelné. Tvé přesvědčení je tak silné, že se otočíš zády ke svému synovi? Ke mně? Miloval jsi mě někdy vůbec? Měl si rád nás oba?“

„Máš právo být naštvaná…“

„To je od tebe ušlechtilé“ založila si ruce na prsou a zaťala pěsti, až jí zbělely klouby.

„Máš právo mě nenávidět a chtít, abych zmizel z tvého života.“

autorka Leyla | překlad luca | rating NC-17 | kategorie V, A, MSR | spoiler Detour, The End

Je konec.

Nebo to aspoň tak vypadá.

Co jsem to Mulderovi řekla? „Bez ohledu na to, co si myslíš, tentokrát nejspíš vyhráli.“ A pak o přeložení. O uzavření Akt X. Mrkl jen jednou. Pak se ode mě odvrátil.

Věděla jsem, co cítí. Co si myslí.

Nikdy jsme spolu nemluvili o přeložení. Jen jsem na to myslela. Snila jsem o něm nejednou, když jsem byla na Muldera opravdu naštvaná. Když jsem měla dost jeho keců a nepředvídatelného chování. Jenže okamžitě jsem se cítila podivně zahanbená a hluboko v srdci jsem věděla, že to nemůžu udělat – nemůžu to udělat Mulderovi. A bylo to v těchto chvílích, kdy jsem pochopila, jak moc mě potřebuje, v těchto chvílích, kdy mi docházelo, i přes odpor přiznat si to, že ho potřebuji stejně.

Už nás jednou rozdělili, uzavřeli Akta X, mě poslali zpět do Quantica a Mulderovi přidělili nového partnera, toho Alexe Kryceka. Zdá se mi, že to bylo před stovkami světelných let.

Teď nás nemohou rozdělit. Nedovolím to.

Bohužel navzdory tomu, co jsem chtěla, události se zdály nevyhnutelné.

Kancelář vyhořela. Kompletně do základů. Stála jsem tam s Mulderem, štiplavý pach kouře stále visel ve vzduchu, voda z požárních hydrantů stékala ze stropu a zdí. Stála jsem tam a vzhlížela k němu, v jeho tváři se nezračila ani špetka emocí, oči měl prázdné, ruce odevzdaně svěšené podél těla.

Šla jsem k němu, nejprve váhavě, dotkla se jeho paže a čekala, zda mě od sebe odstrčí. Neudělal to. Přitiskla jsem se k němu, hlavu mu položila na prsa. Tlukot jeho srdce jsem cítila na tváři. Pomalý. Pravidelný.

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kategorie M, S, R | povídka ke stažení

Pokračování povídky Bez útěchy

Scullyová zaklepala na dveře, a když otevřela, pohlédla do přívětivé, usměvavé tváře Karen Kosseffové. „Dano, ráda vás vidím. Pojďte dál.“ Scullyová vešla, ale zastavila se hned za dveřmi a čekala, až je psycholožka zavře. Karen její očividnou nervozitu nijak nekomentovala. „Slyšela jsem, že jste odešla z Úřadu. Má s tím tato návštěva něco společného?“ Ukázala směrem k židlím postaveným naproti sobě a trpělivě čekala, až se Dana posadí, aby se uvelebila proti ní.

„No,“ dívala se Scullyová na své ruce, křečovitě stlačené v klíně, „to byl ten původní důvod, proč jsem si s vámi domluvila schůzku.“

Karen přikývla. „Ale něco se změnilo?“

Scullyová vypadala, že se zcela soustředí na Monetovu malbu na protější zdi. Karen trpělivě čekala, potřebovala, aby se ta drobná žena více uvolnila. „Já, no… Dostala jsem jinou nabídku.“

„Chápu.“

„Byla… neočekávaná.“

„Nevítaná?“ Scullyová k ní vzhlédla poněkud vyplašeně. Ta otázka ji zjevně zaskočila nepřipravenou. Neodpověděla. Karen se jemně usmála. „Zástupce ředitele Skinner mi volal jen minutu po vás, aby mě upozornil, že se asi ozvete. Mám pocit, že by vás velmi rád uvítal zpátky.“

Je Souhaite, po epizodě FPS další příběh z Akt X, který se nikdy nestal, jsme na našem webu dosud trestuhodně opomíjeli. Udělat ze seriálu Akta X trikovou bláznivou komedii, která je navíc opravdu vtipná, to se vám sice nemusí zamlouvat, ale musíte uznat, že je to náročná výzva a zatraceně těžká práce v jednom balení. Takové epizody uměli z celého tvůrčího týmu dělat jen dvě osobnosti: Chris Carter (The Post-Modern Prometheus, Triangle, Improbable) a Vince Gilligan. Je Souhaite je jeho prvním scénářem, který si rozhodl sám zfilmovat. Technicky ani příběhově nepostrádá epizoda tempo ani na jednu jedinou vteřinu a my se tak můžeme jen domnívat, jaké by byly díly Small Potatoes a Bad Blood, kdyby si už při jejich vzniku Gilligan troufl na režisérskou židli.

Byť si za obsahem své recenze stále pevně stojím, na jednu důležitou věc jsem při jejím psaní zapomněl. Je jí Paula Sorge, představitelka okouzlující džinky Jenn, která přání neplní ani tak svým „nadřízeným“ jako spíš sama sobě. Právě tato žena je jednou z nejsilnějších stránek epizody a její závěrečná scéna dává celému příběhu kouzelně dojemnou tečku.