Kult X

Dean Haglund, představitel Richarda Langlyho z Osamělých střelců, který řádil v seriálech Akta X a The Lone Gunmen, o sobě dal vědět vskutku vtipným způsobem. Kompletně vytvořil komiks Why The Lone Gunmen Were Cancelled, ve kterém popisuje vznik i zánik zmíněného seriálu. Dean je autorem všech obrázků i textů, jeho vzkaz i s mailovou adresou si můžete přečíst na prostřední fotografii o pár řádků níže. Všechny informace i samotné obrázky mi poskytl Rasto, kterému tímto srdečně děkuji. Za svou vytrvalost a oddanost dostal zasloužený dárek v podobě podpisu a přání přímo od neohroženého střelce.

Komentáře: 4

Nemůžete očekávat, že když sedmá sezóna skončila, tak jak skončila, nevrhnu se hned na osmou. Což jsem taky udělala, hned jsem se na to vrhla. Buďme k sobě upřímní, pro mě Akta X tvořila především chemie a dynamika mezi Mulderem a Scully, takže tahle část je nenávratně v čoudu. A i když se Mulder znovu objevil… No, ale na všem se najde něco dobrého.

1) Doggett. On ten Doggett není zase tak špatnej. Buďme k sobě krutě upřímní, Mulder po sobě nechal pěkně velký boty k zaplnění, a prošlapal je tak dokonale, že nezávidím komukoli, kdo by si je měl obout po něm. Ale Doggett se nesnaží být ničím jiným, než je, a to dost pomáhá. Se Scully tvoří dobrý tým.

2) Reyes. Je fajn, že se do popředí dostává konečně nějaká ženská, co není Scully, nebo mrcha.

3) Mulderovo zmrtvýchvstání. Bylo to drsné, přitažené za vlasy a celkově šílení, nicméně… EPICKÉ.

Within – Cargo!Scully znovu zasahuje. Oni toho kluka prostě nemůžou nechat být, co?

Without – Chudák Scully za tu nakládačku, zrovna v tomto stavu. Tvrdá epizoda.

Patience – Jsem ohromená, že byli ještě schopní najít zvíře, ve které se někdo v seriálu zatím neproměnil.

Roadrunners – Chutné. Opravdu zase hodně chutné.

Invocation – Až se mě jednou zeptají, proč jsem si nikdy nepořídila děti, vím, co jim řeknu.

Redrum – Výborná epizoda, skvělý nápad.

Via Negativa – Ugh.

Surekill – Nádherně tesknivý příběh, při kterém mě ani moc nezajímali Doggett & Scully.

Salvage – Taky někoho z vás napadlo, kde je Pepper, když ji potřebujete? Ne? Tak zas jen já.

Badlaa – Dobře, beru to zpátky… TOHLE bylo to nejnechutnější, co jsem v seriálu viděla. Jak… Proč… Ugh!

The Gift – Výborný způsob, jak dostat do děje Muldera, i když tam není. A silný příběh.

Medusa – Doggett v akci, super.

Per Manum – Tak tohle bylo slušné psycho, brr!

This Is Not Happening – Tak tohle je pěkně studená sprcha po tak dlouhém hledání.

Deadalive – EPICKÉ.

Three Words – „Spooky“ Mulder je zpátky v plné síle.

Empedocles – Pro mě nic moc epizoda, krom silných scén s Doggettem.

Vienen – Ano, agente Doggette, Mulder je někdy skutečně k zulíbání, jak jste se ráčil přesvědčit.

Alone – A pak já že jsem mulderofilka… Už tam bude Reyes?

Essence – Skutečně výživné finále.

Existence – Neee, Krycek ne! Když já si toho zmetka zamilovala! A Scully je maminka!

napsala SaM

Komentáře: 3

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR, A | spoiler pátá série | povídka ke stažení

Povídejte mi o promarněných víkendech, myslel si, když se vzbudil s úpornou bolestí hlavy a svírajícím suchem v krku. Nic se mu nevybavovalo. Donutil se vzepřít na rukou a kolenou, ale musel v této poloze hodnou chvíli zůstat a bojovat s nutkáním na zvracení. Co se mu to stalo?

Dobrá, takže minulou noc zašel do baru, jen aby na chvíli vypadl z bytu. A ovládl touhu jít domů ke Scullyové, jak původně chtěl. Dal si pár piv. Seděla tam ta žena. Chovala se přátelsky, ale připomínala mu Scullyovou – k čertu vlastně mu ji připomínaly všechny. Výškou, barvou rtěnky, modrýma očima, zrzavými vlasy… na každé se něco našlo. Nechtěl ji obtěžovat. Musel udržet profesionální odstup. Stejně nevypil tolik. Jedině, že by ho někdo nadrogoval.

Ztěžka se narovnával, ruce přitisknuté na kolena. Po několika hlubokých nádeších se konečně napřímil. Cítil se strašně. A kde to zatraceně je? Teď, když konečně stál na nohou, se pomalu otočil. Velká místnost, betonová podlaha, omlácené zdi, okna natřená na černo – zcela jistě nějaké skladiště. Snažil se trochu svlažit rty, jak se točil kolem dokola a hledal východ. Tamhle… Bylo by moc doufat, že jeho auto stojí venku?

Sáhl do kapsy. Kruci! Prohmatával se. Všechny měl prázdné. Žádné klíče, peněženka nebo odznak FBI. Bezva, okradli ho. Aspoň že s sebou neměl zbraň. Tohle by ještě potřeboval, vysvětlovat Skinnerovi, ne… Kershovi, proč ztratil zbraň. Co teď? Neměl ani pár dolarů na taxík. Kde se to vlastně ocitl? K čertu, byla noc nebo den? Dveře nebyly zamčené a on vyšel do naprostého nočního ticha. Žádné hodinky, sakra! Vydal se úzkou uličkou směrem k silnici.

Podle cedule na sloupku zjistil, že je mnohem blíže bytu Scullyové než svému vlastnímu. Ona ho ošetří, vynadá mu za jeho pitomost a postará se, aby mu bylo lépe. A měl taky tak dobrý důvod pro to, že k ní vlastně přišel. Vykročil. O chvilku později minul digitální hodiny na sloupu. Nebylo ještě tak pozdě, pár minut po desáté. Fajn, možná ten kdokoliv, kdo měl jeho klíče, nenajde příslušný byt. A Scullyová ho nezabije, že ji probudil – nejspíš ještě nespí.

:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::

Komentáře: 5

autorka Oracle | překlad luca | rating R | kategorie S, R, A | spoiler En Ami

Proplétám se tebou – Nádherná pavučina – Rozpalují se tmavá vlákna – Jako neony… – …nezlob se na sebe – Uzdravím tě – Ostřím břitvy – Rozpárám tě – A světelné paprsky – Tě nasytí, zlato, uzdraví tě – Nebuď na sebe zlý… (Bjork, Jako neon)

Scullyová už není ta, co bývala. Alespoň ne pro něj.

Celý den po té hádce, a celý následující, se to snažila ignorovat. Ale jednoduchá pravda se nedá tak snadno popřít.

Mulder jí přestal věřit.

Nezáleží na tom, co udělala nebo se snaží udělat teď, co řekl nebo už neřekne on. Ztratila jeho důvěru a obviňování někoho jiného situaci nezmění. Nic ji nezmění. Je tady příliš aspektů její bezútěšnosti. Příliš nebo a možná. Scullyová nikdy neočekávala, že jich bude tolik. Myslí si, že pití alkoholu a kouření cigaret jí pomůže zahnat tu bolest. Anebo ne.

Znepokojivější – a zmatenější – jsou otázky, které si klade. Jestliže už není ta, která si myslel, že je, kdo je tedy teď? A jaká byla předtím? Byla ženou, které věřil, samozřejmě. Jakou ženou? Jestliže se chovala, jak je to jejímu naturelu blízké, pak se vlastně nezměnila. Udělal chybu, že jí uvěřil předtím, když jí nevěří teď?

A pokud je mu teď tak lhostejná, existuje vlastně?

:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::

Komentáře: 3

autorka Denise Morgen | překlad nabaa | rating PG | kategorie songfic, SA, ChD

Stojíme spolu u brány. Zdržela jsem se jak nejdéle jsem mohla. Znovu mě opouští, zachumlaný ve svém případu jako v přikrývce. Pronásleduje ducha dítěte, které zmizelo tak dávno, že skoro pochybuji, jestli vůbec nějaký duch zůstal. A znovu je to tady..ten podivný strašný pocit, že tentokrát je to naposledy, že už si znovu nestaneme tváří v tvář v nejasné situaci. Budoucnost se před námi natáhla jako vlákno pavoučí sítě. Cítím, jak se před námi kroutí a ohýbá, stáčí svou jemnou strukturu do klubka, které uzavírá náš osud. Chci ho poprosit, aby to znovu zvážil, aby ignoroval svého přízračného informátora a zůstal se mnou. Jaké lákadlo mu mohu nabídnout? Svou lásku? Své tělo? Obojí už má, stejně jako mou duši. A žádat ho, aby zůstal, by byla zrada, snaha vytvořit z něj něco, čím není. Nikdy bych mu to nemohla udělat. Spolknu hořkou temnotu, která mě dusí, vášnivě ho políbím a řeknu, „Uletí ti to, jestli si nepospíšíš.“

Jsem překvapená tím, že můj hlas zní tak klidně. Jako by mi osudová předtucha nesvírala hrdlo s každým dechem. Kdo by to do mě řekl? Já, která lnu ke vědě a odmítám věřit dokonce i když se mi důkazy objevují přímo před očima, se rozechvívám nad něčím tak prchavým jako je tušení. Jak by reagoval, kdybych mu řekla, že jeho nejoblíbenější skeptik našel svou víru? Ale on mé rozházené myšlenky přeruší ujištěním a klukovským úsměvem.

:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::

Komentáře: 2