Kult X

Vánoční speciál roku 2010 je u konce. Nabídl přibližně šedesát aktualit, což je oproti sedmdesátce ze speciálu 2009 o něco méně, faktem však zůstává, že většina článků z letošních Vánoc byla nesrovnatelně obsáhlejší. Zatímco před rokem se jednalo převážně o fotoaktuality a jiné drobné zprávy, letos jste si mohli přečíst hned dva shrnující články, jednu velkou recenzi a další kratší články s několika desítkami fotoaktualit v závěsu. I přesto, že seznam všech aktualit si můžete v klidu prohlédnout níže pod obrázkem, na následujících řádcích si připomeneme ty nejvýraznější texty letošních Vánoc, kterými v první řadě jsou shrnující články Dvacet důvodů, proč sledovat Akta X (2. část) a Millennium (kompletní shrnutí seriálu). Jak už od začátku prosince naznačovala ilustrace níže, letos jsme se konečně detailněji podívali do světa seriálu Millennium, a tak jste si krom shrnujícího článku mohli přečíst obsáhlé aktuality Čtyři démoni nad šálkem kávy, Jose Chung, egosofisté a Millennium či Halloweenské prokletí Franka Blacka. Seriálu Akta X jsme však zůstali věrni, a tak brzy následovala novoroční recenze 4×20 Small Potatoes.

Zapomenout nesmíme ani na další aktuality, jako je již tradiční vánoční přání, dále knižní tipy, vzpomínka na některé úžasné epizody či známé herce, s nimiž jsme měli čest jak v Millenniu, tak v Aktech X. Věnovali jsme se taktéž otci Davida Duchovnyho a jedna fanynka seriálu Californication nám nabídla zajímavý pohled na Akta X. Jednoduše řečeno: bylo toho hodně a bylo to dobré. Díky za vaši podporu!

Jednotlivé aktuality vánočního speciálu 2010:

• Zombies, kam se podíváš (02.12.2010)
• Castle si vzpomněl na Akta X (03.12.2010)
• Propagační materiál ke Californication nás zaplavuje (04.12.2010)
• Všichni roní slzy pro Davida Duchovnyho (05.12.2010)
• Navoďte si atmosféru Mulderovy kanceláře kultovním plakátem (06.12.2010)
• David Duchovny bude opět režírovat (07.12.2010)
• Gillian Andersonová si to rozdá s Moby Dickem (07.12.2010)
• Anasazi – matka mytologických epizod (08.12.2010)
• Před zimou (povídka) (08.12.2010)
• Výlet do kosmetického salónu hrůzy (09.12.2010)
• Úředníci z Akt X (09.12.2010)
• Před třemi lety začala vznikat druhá celovečerní Akta X (10.12.2010)
• Fotky z natáčení druhého filmu, které neomrzí (10.12.2010)
• Marodi z Akt X (11.12.2010)
• Agenti Mulder a Scullyová na promo fotkách k první sérii (12.12.2010)
• Nejmladší a nejstarší promo (13.12.2010)
• Natáčení na ponorce není žádná legrace (13.12.2010)
• Jak se natáčela Akta X v městečku kanibalů (14.12.2010)
• Skinnerovo rande s Krycekem (14.12.2010)
• „Měl bych vás zastřelit, ale tady by vás ještě zachránili“ (15.12.2010)
• První sníh (povídka) (15.12.2010)
• Bezmocný (povídka) (16.12.2010)
• VIDEO: David Duchovny natáčí Californication v boxerkách (16.12.2010)
• Před deseti lety jsme se vydali cestou temnoty (17.12.2010)
• Jaké bylo natáčení nejrychlejší epizody Akt X (17.12.2010)
• Jak se natáčel výlet do hor (18.12.2010)
• Hudební motiv ze seriálu Millennium (19.12.2010)
• Millennium (kompletní shrnutí seriálu) (19.12.2010)
• Pod Kupolí s knižními tipy (20.12.2010)
• Walter Skinner zahřívající Foxe Muldera (21.12.2010)
• Muži z Pentagonu a s cigaretou při spolupráci (21.12.2010)
• Dokonalá Gillian na dokonalé obálce časopisu (21.12.2010)
• Momentky ze Sein und Zeit a Closure (22.12.2010)
• Za dva roky začne mimozemská kolonizace naší planety (22.12.2010)
• Cesta za světlem (povídka) (23.12.2010)
• Padesátníci z Akt X (24.12.2010)
• Vzhůru do nekonečna a ještě dál! (24.12.2010)
• Dvacet důvodů, proč sledovat Akta X (2. část) (25.12.2010)
• Bratři (z Akt X) jak se patří (26.12.2010)
• Taková normální rodinka z Akt X (26.12.2010)
• Jaké jsou nejlepší epizody podle čtenářů tohoto webu (27.12.2010)
• 40 obrázků z mytologické klasiky Duane Barry (28.12.2010)
• Duchové Vánoc z Akt X (28.12.2010)
• Herci z Akt X v seriálu Millennium (28.12.2010)
• Rozhovory s Davidem a Gillian z Playboye (29.12.2010)
• Na Vánoce se nesmí zapomínat na nikoho (29.12.2010)
• Halloweenské prokletí Franka Blacka (29.12.2010)
• Zdrogovaná agentka Scullyová startuje silvestrovské veselí (30.12.2010)
• David Duchovny učí svou manželku líbat zombie (30.12.2010)
• Polibek Muldera a Scullyové (30.12.2010)
• Jose Chung, egosofisté a Millennium (31.12.2010)
• Čtyři démoni nad šálkem kávy v režii Darina Morgana (31.12.2010)
• 4×20 Small Potatoes (novoroční recenze) (01.01.2011)
• Kult X vám přeje do roku 2011 vše dobré (02.01.2011)
• Dokonalá Gillian Andersonová na nových fotkách (03.01.2011)
• Kolikáté narozeniny oslaví herci z Akt X v roce 2011 (04.01.2011)
• 40 obrázků z pilotní epizody seriálu Akta X (05.01.2011)
• Akta X vs. rok 2011. Kdo je Hank Moody? (05.01.2011)

Komentáře: 15

Formou rubriky Screencaps jsme se již nakoukli do celé řady epizod seriálu Akta X, ale dosud jsme se vyhýbali té nejdůležitější. Tou je epizoda pilotní, která v roce 1993 celý fenomén odstartovala. Její natáčení trvalo dva týdny, probíhalo v březnu 1993 v kanadském Vancouveru a rozpočet se vyšplhal na dva miliony amerických dolarů. Doporučuji vám rovněž neminout zajímavou recenzi pilotní epizody psanou Akty X dosud nedotčenou autorkou.

 

Komentáře: 3

Byly mi právě dva roky, když se Akta X začala vysílat, a po celé mé dětství, kterému vévodila Hvězdná brána, mě ostudně míjela. Pamatuji si scénu, na kterou jsem se dívala potají; Mulder se šlechetně vzdává posledního zbytku pitné vody ve prospěch Scully. Pak je tu matná vzpomínka na první film, která se trochu rozjasní po slušných pár letech, kdy se k němu dostávám znovu a jako bonus konečně zhlédnu i několik vybraných dílů. Svoje odhodlání, které je zatím k ničemu, podporuji zhlédnutím druhého filmu před dvěma lety v kině, což se stává velkým dobrodružstvím, jelikož nevím, co a proč se tam vlastně děje.

Je začátek roku 2011 a já konečně zapínám pilotní díl. Stačilo k tomu čekat na čtvrtou řadu mého milovaného Californication déle, než bylo v plánu, a vyhnout se pre-airům, čehož začínám litovat. Zjišťuji, že celých čtrnáct let předtím, než se David Duchovny jako Hank Moody postavil před oltář v jednom kalifornském kostele, který je evidentně velmi bohatý na rozpustilé jeptišky, se jako poněkud podivínský Fox Mulder schovával v dolních patrech budovy FBI, kde byl osudově nalezen nejprve Danou Scully, a pak i mnou.

Tahle shoda s roztomilou Scully mi zůstala po celé tři čtvrtě hodiny pilotu. Spolu s ní jsem zachovávala skepticismus, spolu s ní jsem měla pocit, že jsem na jedince třetího druhu narazila v momentě, kdy jsem poprvé spočinula zrakem na Mulderovi, a žádné další hledání není třeba, a spolu s ní jsem se postupně poddávala tomu, co mi bylo naservírováno na stříbrném podnose. Jediný rozdíl mezi mnou a jí je v tom, že já měla možnost vidět, čemu ona jen zdráhavě začíná věřit.

Mládí strávené při Hvězdné bráně a dalších sci-fi „pokladech“ a při frekvenci seriálů, které za rok projdou před mýma očima, mě, troufám si tvrdit, přesvědčilo, že jsem téměř všechno, co jde vymyslet, už viděla ve sto obměnách. (I když je pravda, že ona mnou vzpomínaná úvodní scéna Californication, po které jsem se do onoho seriálu a Hanka Moodyho zamilovala, zatím nebyla překonána a to dokonce ani v seriálech, jejichž podstatnou, ne-li většinovou částí děje jsou právě tyto scény, jen drobátko explicitnější.) Takže co mi můžou Akta X po tomhle všem ještě dát?

1) Chemie. Samozřejmě ne onen zbytečný středoškolský předmět, jehož podstatu Scully evidentně na rozdíl ode mě ovládá, myslím lidskou chemii – konkrétně chemii mezi Mulderem a Scully. Přestože se sbližují díky společnému případu, přestože se spolu smějí, a přestože se objímají – to všechno už v pilotním díle – cítím neuvěřitelnou propast mezi nimi, na kterou poslušně dbají, a přesto chci, aby přestali.

Ačkoliv obzory Scully byly na konci dílu povážlivě rozšířeny, pořád si je tak jistá, že mu šplouchá na maják, jako v momentě, kdy zastavil uprostřed silnice a nakreslil na beton kříž, a logicky si od něho drží odstup. A ačkoliv na ni Mulder celkem rychle začne brát ohledy, nedělá si iluze, že by byla jiná, než všichni ti, co ho vyhnali do podzemí – ale na rozdíl od Scully tyto předsudky brzy překonává. Aspoň se zdá.

Už po prvním díle je vztah mezi nimi zkrátka výjimečný. (Také výjimový, výjimistý, výjimičelý.)

2) Mulder. Když jsem byla malá, naši mi říkali, že se na to nemám dívat, že se budu bát. Že je to děsivé. V tom, uznávám, měli pravdu, a možná postupem času a sezón zjistím, že je to fakt děsivé celkově. Nicméně jediná věc, co byla děsivá v pilotu, byl Mulder. Myslím to vážně – já bych s ním nejela na výlet exhumovat mrtvoly a chodit v temném lese ani za krev jednorožce. Je pravda, že ze začátku na něm není děsivé vůbec nic, a že působí opravdu schopně a racionálně. Pak ale náhle zastaví vprostřed silnice a začne sprejovat kříž na silnici (ano, tahle scéna mě evidentně dostala), exhumovat těla a mluvit o mimozemšťanech, a pak se dlouze zadívá přes polopropustné sklo na konci dílu přesně na Scully, ačkoliv by ji správně neměl vidět, a já mám pocit, že se z něj počůrám strachem. Mulder je jeden z důvodů, proč slovo „creepy“ nelze přeložit do češtiny beze ztráty významu. Mulder je „creepy“. No fakt.

3) Scully. Je roztomilá, je normální a je prostě k pomilování. Člověk má pocit, že ke creepy Mulderovi nemohli vybrat do dvojice lepší postavu, než Scully, a že ji nemohl hrát nikdo lepší, než Gillian. Její velké, až neuvěřitelně vykulené oči, nechápavý výraz a ono, „co tu sakra dělám,“ a, „dejte ho prosím pryč,“ si zkrátka nedovedu přestavit na jiné tváři.

4) Mimozemšťani. Vyrostla jsem sice na Hvězdné bráně a Hvězdných válkách, ale octnout se ve světě příšerné americké módy devadesátých let a v momentě, kdy si nikdo nemůže být jistý, že malí zelení (šedí?) mužíčci skutečně existují, a pokud už si je někdo jistý, tak i věří i tomu, že jsou bez výjimky zlí a úchylní (a upřímně, kdo jiný, než úchyl, by vám strkal sondu do nosu?), je velmi osvěžující. Možná právě proto, že už mi ukázali všechno, co šlo, mimoděk způsobili, že vrátit se k něčemu, v čem nikdo nic neví a všechno je jedno velké X, a v čem všechny jistoty musí být teprve objeveny, je vlastně velmi dobrý nápad.

Přestože doba, která uplynula mezi dneškem a datem vysílání, je už plnoletá, pilotní díl ukazuje minimum efektů a jen velmi vágní „něco“, co si z nás dělá pokusné králíky (a strká nám sondy do nosu – ne fakt, komu tohle mohlo přijít jako dobrý nápad?), pořád to funguje. Nedokážu posoudit, jestli víc, nebo míň, než tehdy, ale na mě to opravdu zabralo. (Ale taky to může být i tím, že Mulder je creepy.)

5) Humor. Scullyino protáčení očí, nevěřícné výrazy, spolu s Mulderovým nefalšovaným překvapením, když si před ním začne sundávat svršky a stojí tam jen ve spodním prádle (ačkoliv si najednou nejsem jistá, z čeho byl překvapen víc – jestli z faktu, že tam stojí skoro nahá, nebo z faktu, že chce jen zkontrolovat komáří štípance), i to stačilo, abych odhadla jistý komický podtón, u kterého věřím, že bude jen sílit.

6) Všeobecné povědomí. Je to staré a všichni to znají, a i já mám pocit, že vlastně vím, na co se dívám. A pak přijde ten krásný moment – může to být jedna scéna, může to být epizoda, nebo třeba jen záběr – kterou bych tam nečekala, ale která tam funguje, patří tam, a já se cítím, jako bych něco skvělého objevila. (Ano, mluvím o té scéně s polopropustným sklem.) A je celkem fuk, že už to tu je taaak dlouho a že spousta lidí přede mnou už ten objev dávno učinila, protože ten pocit a zážitek je jen můj.

7) David Duchovny. Přiznám se, že jsem Davida za příliš velkého herce nikdy neměla, ale po prvních desíti minutách pilotu jsem zapomněla, kdo je Hank Moody. Nevím, co je víc hodné obdivu – jestli fakt, že se po tolika letech u Akt X dokázal vzpamatovat a postavit na sobě naprosto odlišné Californication, nebo jeho herecké umění jako takové.

Tohle všechno jsem našla v pilotní epizodě, a nemám jedinou námitku, která by zabránila tomu, abych se pustila do dalších dílů. Mimoto má sledování takového seriálu hned dvě výhody – všichni ví, že je to kvalitní, a nepřibývají další díly, které vás nutí sledování uspěchat. Je to tam, nehýbe se to, a je to tu jen pro mě.

napsala SaM

Komentáře: 15

Už o Vánocích jsem v aktualitě Dokonalá Gillian na dokonalé obálce časopisu předvídal, že rok 2011 bude v jistém ohledu rokem velmi úspěšným. To se nyní potvrdilo, když bylo konečně vydáno lednové číslo magazínu Fiasco. To obsahuje nejen rozhovor s herečkou, ale rovněž několik vynikajících fotografií, které snad v brzké době získáme ve velmi vysoké kvalitě. Níže se můžete podívat na pár nově vydaných fotek, zbylé najdete zde, zde, zde, zde, zde, zde a zde. Všechny obrázky zaslali Reverence a fjfi, oběma děkuji.

Komentáře: 10

Před rokem jsem si přál, aby nám Chris Carter v roce 2010 dokázal, že Akta X mají své místo i v dnešní době. To se bohužel nestalo, o Aktech X jsme v minulém roce neslyšeli dokonce ani slůvko. Nezbývá nám tedy nic jiného, než slovy agenta Muldera i nadále věřit. Do nového roku vám tedy popřeji alespoň zdraví, zdraví a zdraví, což jsou tři životně důležité věci, které nám umožňují žít šťastný a dlouhý život. Důležitá, alespoň pro mě osobně, je i silná víra (vyložte si to každý po svém) a zodpovědnost nejen vůči sobě, ale i mým blízkým.

Přál bych si toho opravdu hodně, ale milerád se spokojím s tím, když v nově příchozím roce 2011 ubude na celém světě dětských slz. Vůbec se nedivím, že na dětské slzy neexistuje počítadlo, protože to by se ani nejlepší počítač na světě nedopočítal… 

Zároveň bych si přál, abychom nejen my, tedy občané západního světa, ale i národy v nesvobodných částech naší planety mohly v budoucnu užívat výdobytků demokracie a lidských práv. Říká se, že západní svět nemůže arabským nebo asijským státům vnucovat tyto „své“ hodnoty. To ale není pravda. Jak řekl Thorbjorn Jagland, předseda Nobelova výboru, který před měsícem předal Nobelovu cenu míru čínskému aktivistovi Liou Siao-po: „Univerzální práva, vyložená všeobecnou deklarací lidských práv, nejsou západní hodnoty, nejsou to západní normy, jsou to globální standardy použitelné v každé zemi světa, která je členem OSN.“ Nikdy nesmíme zapomínat, že většina lidstva stále žije pod nadvládou tyranie, kde absolutně neexistuje, že si na internetu můžete otevřít jakoukoliv stránku. Něco, co je pro nás naprosto nemyslitelné, se v těchto zemích stává každodenní realitou. Přitom země, jako je Rusko, Írán, Sýrie, Myanmar nebo Čína, mohou světu nabídnout mnoho dobrého, pracovitými lidmi počínaje, bohatou kulturou konče. Místo toho ale většina obyvatel musí žít pod nadvládou lotrů a zbabělců, jejichž vedením se z těchto států stávají policejní režimy, kde vládne bezpráví. Myslím na lidi, kteří tam musejí žít, a moc jim držím palce.

Komentáře: 2