Kult X

Dnes, ve čtvrtek 8. července 2010 ve 22:55, uvede TV Nova americký thriller Kalifornia z roku 1993. V hlavní roli tohoto kriminálního thrilleru se vedle Brada Pitta objevil tou dobou nepříliš známý televizní herec David Duchovny. Herec ve filmu ztvárnil spisovatele, který píše knihu o sériových vrazích. Společně se svou dívkou se vydává na cestu po místech, na nichž známí vrazi v minulosti „působili“. Při tom jim dělá společnost další pár, který jejich společnou cestu nakonec promění v hotovou noční můru. Film měl premiéru 3. září 1993, přesně týden před tím, než se z Davida Duchovnyho stal nejslavnější agent FBI na světě.

režie Chris Carter | scénář Chris Carter | premiéra v USA 20.10.1995 | na TV Prima 02.05.2004 | český název Seznam | hodnocení 60%

Těsně před svou popravou černý vězeň tvrdí, že se po smrti vrátí, aby zabil pět lidí, kteří mu během jeho života nejvíce ubližovali. Když se pak krátce po vykonání trestu stane první vražda, šokovaný vězeňský personál na místo přivolává agenty Muldera a Scullyovou.

Třetí série, která divákům Akt X nakonec nabídla až nezvyklé množství humorných příběhů, začala řádně zostra. Hned pátý přírůstek do této řady, The List, je jednou z nejdrastičtějších epizod, které v Aktech X najdete. Vše je umocněno ještě dvěma následujícími příběhy, 2Shy a The Walk, které spolu s právě recenzovaným dílem tvoří vskutku nervy drásající trojlístek. A abych byl úplně důsledný, dodám, že proud horké krve nezastavila ani osmá epizoda třetí řady Oubliette, ve které se Mulder se Scullyovou zapotili možná nejvíce.

Odpověď na otázku, proč vlastně v této recenzi hovořím hned o několika epizodách, je prostá. Všechny čtyři kousky si jsou svojí potemnělou atmosférou a drsně vyprávěnými příběhy velmi podobné (jakkoliv někde převažuje napětí, jinde čirá brutalita). Všechny tyto epizody taktéž představují vrahy obdobného typu, mezi něž tentokrát nepatří vlkodlaci, upíři, výběr ze zoologické zahrady či výsledky zrůdných experimentů, ale vrazi, kteří jsou (nebo před svou smrtí byli) obyčejnými lidmi. Vybroušený klenot typu Irresistible sice čekat nemůžete, ale akčně laděné masakry ano. To se týká především The List a The Walk, zatímco 2Shy a především pak Oubliette míří více do hloubky. Všechny tyto epizody pak mají parametry béčkových hororů, a tak hraje poměrně důležitou roli, zda jste či nejste fanoušky Muldera a Scullyové. Pokud máte agenty FBI rádi, dozajista epizodám leccos odpustíte a vychutnáte si alespoň těch pár hlášek, které v jejich příběhu padnou.

Důvodů, proč jsem si do tohoto článku vybral právě The List, je více. Tím hlavním ovšem je, že jste se na adresu této epizody dosud nevyjádřili v našem diskusním fóru (což jste v případě 2Shy, The Walk či Oubliette již učinili). Z epizody The List mám radost především proto, že nás jejím prostřednictvím tvůrci alespoň jednou v historii Akt X pozvali přímo do basy, ve které jsou odpravovány ty nejhorší existence. Je jen velká škoda, že výprava nebyla v tomto ohledu poněkud bohatší a že jsme se nemohli podívat hlouběji do útrob „nápravného“ zařízení. Mimochodem, tou hlavní postavou, která nás na tento dobrodružný příběh pozvala, je tvůrce seriálu Chris Carter, pro kterého to byla teprve druhá epizoda, jíž režíroval (tou první byl mytologický Duane Barry rok před tím).

Další věc, která může případné diváky odradit, je jakási plochost příběhu (byť obohaceného o částečně novátorské prvky, jako je třeba fakt, že Mulder se Scullyovou tentokrát nevyřeší absolutně nic). The List vypráví o Napoleonovi Manleym, odsouzenci na smrt, který těsně před popravou přísahá, že se po smrti vrátí a zlikviduje pět lidí, kteří mu z posledních let života dělali peklo. Když pak začnou postupně umírat jednotlivé postavy, je to sice ztvárněno poměrně atraktivně, ale když si k jednotlivým figurkám (a třeba i k odsouzenému Manleymu) nevytvoříte nějaký vztah, těžko vás bude vraždění nějak zvlášť vzrušovat. Spíš vám to bude dost jedno.

A tak nám tu opět zbývají jen usekané hlavy, rozežraná těla a všudypřítomní červíci, které si tvůrci v tomto díle očividně oblíbili. Ani sebevětší várka červů však není děsivější, než pohled do prázdných očí hereckého představitele popraveného Manleyho, který se jmenoval Badja Djola. Tento chlapík uměl zahrát opravdu nepříčetný, skoro až pološílený pohled, který vás zaručeně zneklidní. Djola, který se později objevil i v epizodách seriálů Millennium a The Lone Gunmen, zemřel v roce 2005 na infarkt, bylo mu pouhých 56 let.

Na závěr jedna vzpomínka na herce, kterého si z této epizody zapamatujete bezkonkurenčně nejlépe. J. T. Walsh, který v tomto díle ztvárnil podlého správce věznice Brodeura, se v osmdesátých a devadesátých letech vyskytl v některých vynikajících dramatech jako Dobré ráno, Vietname, Misery nechce zemřít, Smrtící epidemie či Smrtící bumerang. Jednu z hlavních rolí hrál i ve sci-fi seriálu Dark Skies, jež v letech 1996 až 1997 pojednával o konspiracích z oblasti UFO. I Walsh zemřel na srdeční infarkt, konkrétně v únoru 1998, necelé tři roky poté, co pozvedl epizodu The List z bahna průměru.

David Duchovny, který v současnosti připravuje čtvrtou řadu svého hitového seriálu Californication, si v neděli 27. června 2010 zašel na pláž v Malibu, kde se on jeho manželka Téa Leoniová očividně dobře bavili. Za sebe musím říct, že i když David již za měsíc oslaví padesátiny, dělovku bych od něho tedy rozhodně nechtěl. Na fanwebu xfilesmedia.com si můžete prohlédnout celou řadu fotek, které pocházejí i z následujícího týdne, v němž herec se svou seriálovou dcerou již natáčel další scény napjatě očekávané čtvrté sezóny.

autorka Parrotfish | překlad luca | rating NC-17 | kategorie S, A, MSR | povídka ke stažení

Nebylo tam pro ně nic – jen běžný případ nucené prostituce. Surový, ošklivý, krutý – ale ne Akta X. Mladé dívky mizely z ulic Chicaga, nic nového v lidském světě. Jen další důsledek nemocného člověčího ducha. Chamtivý muž používající děti jako návnadu na vyždímání co největšího množství peněz z chlípných kolemjdoucích.

Scullyová a Mulder si byli povahou tohoto případu zatraceně jisti už od začátku. Jenže velící agent, Joe Farragut, byl jedním z mála těch, kteří se na jejich práci nedívali skrze prsty, a požádal je o spolupráci. Získal totiž podivnou výpověď očitého svědka o neznámých světlech a létajících objektech. Nakonec vyšlo najevo, že dotyčný se už dlouho dívá na dno lahve.

Farragutův partner, Don D´Amico, už jejich přítomností tolik nadšený nebyl. Hned na začátku dal jasně na srozuměnou, že pan a paní Strašákovi jsou jedni z těch podezřelých individuí, které by měly sedět raději někde v chládku, než se volně procházet po ulicích. No, alespoň pan Strašák určitě. Také bylo dost zřejmé, že podle jeho mínění by se s Mulderovou pěknou partnerkou daly podnikat úplně jiné věci. No, dobrá, bručela si Scullyová pod vousy, když se unaveně plahočila do hotelu s Mulderem za zády. Už se s námi nebude muset více obtěžovat.

Strávili na tom případu dva dny, udělali krátkou revizi, nějaké rozhovory a vyšetřování v terénu. Právě poskládali dohromady střípky důkazů pro místní agenty a poradili jim celou záležitost předat chicagské pobočce policie ke staré dobré rutině. Věděli, že naštvali nejméně půl tuctu agentů, když zametli jejich teorie pod stůl a dokázali, že se nejedná o nic víc než další případ sériového vraha.

Ani jeden z nich si s tím nelámal hlavu.

Titulek této aktuality zní jako název nějakého céčkového hororu z videa a je to nakonec vlastně příhodné, protože v následujícím textu bude o jednom takovém filmu řeč. Při sledování hororového snímku Cujo z roku 1983 jsem si všiml jedné známé tváře. Jak už můžete poznat z obrázků kolem, jedná se o Jerryho Hardina, kterého fanoušci Akt X milovali jako Muže z Pentagonu (připomínám, že čerstvého osmdesátníka jsme naposledy viděli v seriálu Cold Case). Příběh filmu Cujo vypráví o tom, co všechno dokáže s jedním huňatým, nevinným bernardýnem udělat běžná vzteklina. Za všechno hovoří tato kukuč, které dozajista neodolá nejedna lidská kost. Film samotný však bohužel není zrovna dokonalý, a tak bych doporučil spíše jeho knižní předlohu, které již k dokonalosti chybí opravdu málo. Kdo si myslel, že nelze textem zachytit a precizně popsat jednotlivé psychické pochody obyčejného psa, ten bude tímto knižním dílkem velmi rychle vyveden z omylu.