Starší zprávy - Leden, 2010
116 (povídka)
autorka Stephen Greenwood | překlad luca | rating NC-17 | kategorie V, MSR
Shakespearovy sonety se o tobě nezmiňují, Muldere, myslí si tiše v jeho laskavé a hřejivé náruči. Své rty jí tiskne k čelu uprostřed omšelé chodby vymalované na světle béžovou, která tolik volá po smutku. Jeho ruce – tak velké, že by mohly drtit a ničit, přitom se pohybují s neuvěřitelnou něhou a ladností – podpírají její tvář a on navzdory věku vypadá jako malý chlapec, kterému se maminka ztratila mezi regály samoobsluhy. Ona se usměje a ví, že je jen jediný způsob, jak zadržet slzy, i když moc dobře tuší, že by pochopil, kdyby se rozplakala.
On se k ní pomalu nakloní, dává si načas, aby se mohla rozhodnout, uvědomit si křehkou hranici mezi přátelstvím a láskou, která se co nevidět zhroutí, jestli jeho city opětuje. Ona mu napoví, že je připravená, nadzvednutím brady a pootevřením rtů. Ale on stále váhá, přibližuje se pomalu, pomaloučku a ve chvíli, kdy ji jeho horký dech polechtá nad horním rtem, se zarazí a vznáší se na místě jako jedna z těch zatracených kosmických lodí, které tak často hledá ve tmě. Notaknotaknotak! chtěla by křičet, ale v tom okamžiku se jejich rty konečně setkají, chladná špička jeho nosu ji tlačí do tváře a jeho jazyk pije z jejích úst jako by byly oázou uprostřed nekonečné pouště. Bříška jeho prstů tančí po její kůži jako roj motýlků a zanechávají vypálenou cestičku od krku až po boky, jakoby omylem se dotknou hrotů ňader a jejím tělem projede zvláštní elektrický náboj.
:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::Komentáře: 4