Kult X

Co se vám vybaví, když se řekne Filadelfský experiment, který byl jinak znám také pod jménem Projekt Duha? Pokud se vám na mysl dostane pokusné mizení a znovu objevování lodí USA, jste na správné cestě. Jedná se o mimořádnou událost, která do následujících let silně poznamenala veškeré pokusy amerického námořnictva. Abychom si mohli odpovědět, co byl tento experiment vlastně zač, musíme se vrátit do minulosti do roku 1927. V tomto roce vědec Albert Einstein dokončil neobvyklou Unitární teorii pole. Podle jeho názoru však teorie byla nedokonalá, a tak ji slavný vědec sám stáhl zpět a dál se k ní nevracel. Další léta ukázala, jak hluboce se mýlil. Právě na základě této teorie byl proveden experiment, který se své zmínky dočkal i v seriálu Akta X. Konkrétně se tak stalo v epizodě Dod Kalm z druhé série, v níž se Mulder a Scullyová dostali na palubu amerického vojenského plavidla.

V roce 1943 pracoval Einstein jako vojenský poradce pro vyzbrojovací úřad amerického válečného námořnictva, kde za účasti Nikola Tesly a Johna Von Neumana pracoval na projektu, který by umožnil udělat námořní loď neviditelnou pro radary. Pro tento experiment byl vybrán nově postavený torpédoborec USS ELDRIDGE (v.č. DE –173), a právě 25. července 1943 začaly probíhat na její palubě pokusy s obrovskými generátory. Princip neviditelnosti počítal s tím, že pokusné těleso je nutné urychlit na rychlost vyšší, než je rychlost světla. Zde si však musíme uvědomit, že tato myšlenka je nereálná. Nemůžeme urychlit hmotné těleso na rychlost světla, protože neexistuje materiál, který by to vydržel.

Ale právě Einstein, Tesla a Von Neuman přišli s tím, že pokud kolem tělesa rotuje pole elektromagnetických částic rychlostí vyšší, než je rychlost světla, dosáhneme stejného výsledku. Proto byly na palubu USS ELDRIDGE instalovány obrovské generátory, které měly kýženého výsledku dosáhnout. Zajímavou věcí je, že samotná myšlenka projektu neviditelnosti vznikla v jiném z tajných programů americké armády – v Projektu Phoenix, který se zabýval přenosem lidských myšlenek.

Zpět ale k probíranému experimentu. Torpédoborec USS ELDRIDGE byl doprovodnou lodí pro konvoje, jejíž hlavním úkolem bylo najít a zničit nepřátelské ponorky. Tato loď vážila 1240 tun, s délkou 93 metrů a šířkou 11 metrů. Posádku tvořilo 186 důstojníků a námořníků. První test, který byl v této souvislosti proveden, byl považován za neúspěšný, když se podle svědků loď v jeden okamžik rozplynula v záři nazelenalého světla. Celá posádka lodi si ovšem okamžitě po pokusu stěžovala na prudké bolesti žaludku a hlavy. Celý proces byl po tomto pokusu upraven, námořnictvo změnilo parametry testů, už nechtělo, aby byla loď celá neviditelná, ale stačila jim pouze neviditelnost na radaru. Následný test byl úspěšný, dne 28. října 1943 pokusná loď zmizela z monitorů tehdejších radarů. Podle některých svědků se loď objevila asi na 10 vteřin u námořní základny Norfolk ve Virginii, která je vzdálena od Filadelfie 215 námořních mil (přibližně 346 km). Celý test trval několik hodin, co se tou dobou dělo na palubě USS ELDRIDGE, to se asi nikdy nedozvíme. Podle některých hypotéz loď zmizela z radarů pouze na moment, pak se přenesla do jiného rozměru. Jakmile se k lodi dostaly záchranné týmy, zjistily, že asi polovina posádky je mrtvá a různě vlisovaná do konstrukce lodě. Někteří námořníci údajně zaživa vzplanuli. Ostatní členové posádky, kteří pokus přežili, ovšem nakonec také zemřeli. Nikdo dodnes neví, proč se tak stalo. Spekuluje se, že přeživší členové posádky opakovaně mizeli v náhodných intervalech do jiného rozměru. Nakonec zmizeli a nic po nich nezbylo. Po tomto pokusu byli všechny testy pozastaveny a nakonec byl projekt uzavřen. Americké námořnictvo dodnes tvrdí, že se tento test nikdy nestal. Ale pokud se opravdu nestal, jak si vysvětlíme pozorování USS ELDRIDGE v Norfolku? Víme sice, že se tam objevil pouze na chvilku, ale i to stačilo na to, aby torpédoborec zpozorovala loď pobřežní stráže.

Doposud jsem psal pouze o experimentu, ale podívejme se také na služební záznamy oné lodě. Ty se totiž liší od uváděné verze, které byla použita v souvislosti s experimentem. Samotná loď byla spuštěna na hladinu dne 22. června 1943 a už 25. června téhož roku měla být podle rozkazů na cestě do Středozemního moře. Ale pokud vycházíme z toho, že se experiment opravdu stal, jak je možné, že loď byla 27. června ve filadelfském přístavu? Podle údajů v záznamech loď sloužila od 4. ledna 1944 ve Středozemním moři a svoji službu tam v roce 1945 ukončila a přesunula se do Pacifiku, kde ještě probíhaly boje s Japonci. Jak sami nejspíš vidíte, chybí nám pomalu 6 měsíců služby, a nedovedu si představit, že za válečného stavu by doprovodná loď stála někde v přístavu. Takže je možné, že se opravdu tento pokus stal. Po skončení války loď sloužila ještě rok u US NAVY a poté byla prodána řeckému námořnictvu, kde sloužila pod jménem HNS LEON (D-54). V roce 1991 po několika přestavbách konečně ukončila svoji dlouhotrvající službu a v roce 1999 byla sešrotována. Smutný to osud pro každou loď, která ještě pamatovala 2. světovou válku, a která mohla vstoupit do dějin jako první neviditelný stroj postavený lidmi.

Máte-li zájem o další informace, navštivte Wikipedii, české stránky ova.inecnet.cz, nebo web navsource.org, kde jsou k nalezení krásné fotografie (pokud se zajímáte o námořní techniku, tak tu najdete veškeré používané lodě US NAVY snad od začátku 20. století).

napsal G.Logan

Kult X tentokrát s fotkami předběhl všechny ostatní weby. Níže si můžete prohlédnout exkluzivní paparazzi fotky z pátku 26. června 2009, na kterých je zachycen David Duchovny a jeho manželka Téa Leoniová. Spokojený sexy pár si už od předešlého víkendu užívá na kalifornských plážích. A opět nejen David, ale i Téa dokazuje, že zatím ještě stále umí… :) Na závěr se chci omluvit fanouškům Davidovy dcery Madelaine West, kterou jsem si dovolil z fotek odstranit. Za všechny obrázky děkuji člověku s přezdívkou Terminator.

Všichni ho známe, všichni ho milujeme. Eugene Victor Tooms, kterého by se i Norman Bates bál, v podání Douga Hutchisona ukradl epizodu Squeeze pro sebe. Níže si můžete prohlédnout pětadvacet obrázků z první samostatně stojící epizody seriálu Akta X.

Ani jeden, přátelé. Už delší dobu bulvár celého světa polemizoval nad touto otázkou a čím déle debaty probíhaly, tím více se hovořilo o malém Kydovi, do jehož ručiček je podle všeho koncentrována veškerá moc. Potvrzuje to i fotka ze včerejšího dne, kterou dnes uveřejnil americký fanweb duchovny-leoni.blogspot­.com.

Můžu si zasurfovat??

režie Harry Longstreet | scénář Glen Morgan, James Wong | premiéra v USA 24.09.1993 | v ČR 09.06.1995 | český název Škvíra | hodnocení 100% další názory zde

Mulder a Scullyová vyšetřují bizarní případ série brutálních vražd, které se odehrávají každých třicet let už od roku 1903. Nejzají­mavější aspekt celého případu se týká vraha – všechno totiž nasvědčuje tomu, že všechny vraždy spáchal jeden a ten samý člověk. 

První samostatně stojící epizodu seriálu Akta X snad netřeba blíže představovat. 1×02 Squeeze je vynikající thriller, který oplývá originální zápletkou a především pak jedním z nejlépe napsaných a zahraných vrahů v celé historii seriálu. Není to však jen sympaťák Tooms, který této epizodě přidává na významu; Squeeze je v kontextu celého seriálu zásadní také proto, že po pilotním filmu a mytologické epizodě Deep Throat bez okolků potvrzuje, že Akta X nejsou jen seriál o UFO a mimozemských civilizacích. V Aktech X mají své zastoupení také bizarní úkazy, paranormální jevy, paraziti, viry a zrůdy všeho druhu. A právě do posledně jmenované, nepříliš lichotivé skupiny patří i hlavní záporná postava této epizody, genetický mutant, kterého si miliony z nás zamilovaly natolik, že nám ho tvůrci na konci první série znovu vrátili do akce.

Tato skutečnost je nám všem už dávno známá, málokdo se na to ovšem dívá z té perspektivy, že Eugene Victor Tooms založil MOTW subžánr v našem seriálu. Zkratkou MOTW, která znamená monster of the week (tedy „zrůda týdne“), označujeme všechny samostatně stojící epizody v Aktech X. Epizoda Squeeze tak byla důležitým poselstvím divákům, které sdělovalo, jak bude vypadat další směřování seriálu.

Tooms, který působí jako takový méně společenský Norman Bates, symbolizuje největší přednost této epizody. Je to velmi výrazná postava, která dává vědět, že samostatné epizody budou v nadcházejícím období stát především na silných zaporácích (to nám ostatně později potvrdili Donnie Pfaster v Irresistible, Robert Modell v Pusher či Luther Lee Boggs v Beyond the Sea).

Americký herec Doug Hutchison, který se shodou okolností narodil tři týdny před premiérou již zmíněného Hitchockova Psycha, předvedl v této epizodě výkon, pro který jsme si ho zamilovali na hodně dlouhou dobu. Každý jeho pohled, jemuž se mimochodem režisér Harry Longstreet opravdu nevyhýbá, je doslova hypnotizující. Vynikajících výkonů jsme se v Aktech X dočkali hned několikrát – vzpomeňme třeba na již zmíněného Brada Dourifa v kůži Luthera Boggse – z Douga Hutchisona však sálá ještě silnější charisma, divokost a podivínství. Své kvality pak tento nenápadný herec potvrdil na konci první série, kdy se do své role opět vžil.

Ačkoliv to tak na první pohled (a první zhlédnutí epizody) vypadá, Squeeze není jen o Toomsovi. Ostatní herci nezůstávají příliš pozadu, např. Donal Logue, který ztvárnil Toma Coltona, kamaráda agentky Scullyové, zahrál perfektního slizouna. Při sledování jeho výstupů člověk jen přemýšlí, která přezdívka se na něho hodí víc – jestli „osina v zadnici“ nebo „přizdisráč“.

Poslední z hereckých představitelů, u kterého se musím pozastavit, je Henry Beckman, který si zahrál starého detektiva Franka Briggse, v jehož kůži se na konci první série znovu vrátil. Beckman, jehož herecká kariéra trvala od roku 1951 až do 2002, měl mnoho hereckých zkušeností, což prokázal i v Aktech X. Chris Carter ho požádal o spolupráci ještě v páté série, konkrétně v epizodě Chinga, v níž si Beckman zahrál vedlejší roli starého muže. Beckman zemřel před rokem ve věku 86 let.

Napsat scénář k první samostatně stojící epizodě bylo umožněno Glenu Morganovi a Jamesi Wongovi, kteří ve své spolupráci pokračovali až do čtvrté série. Originální je způsob, jakým oba scénáristé přišli na hlavní zápletku teprve vznikajícího příběhu. Ve stěně kanceláře, kde epizodu připravovali, se nacházela stará ventilace. Pak už jen stačilo, aby pohled Glena Morgana spočinul na otvoru šachty, a bylo vymalováno. Scénáristům se ale především podařilo povýšit klasický příběh o sériovém vrahovi na novou úroveň, když Toomsovi dali do vínku schopnost hibernace. Mutant tak byl schopen přežívat celé století, během něhož se probouzel každých 30 let jen proto, aby mohl zavraždit svou další oběť, parazitovat na jejích orgánech a tím si vytvořit dostatek prostředků pro přežití dalších desetiletí. To efektivně znemožňovalo jeho identifikaci a veřejnost tak musela čekat až na chvíli, kdy se mu do cesty postaví agent Mulder.

Jednoduchý motiv mutanta, který se dokáže protáhnout lidem nepřístupnými cestami, a schopné ručičky techniků, stačily k tomu, aby vznikla jedna z nejlepších epizod Akt X. Všechny ty bizarní prvky jako je hibernace a pojídání jater dávají celému příběhu tu pravou šťávu. A pak je tu samozřejmě ten Hutchisonův Tooms. Všechny jeho projevy – od toho uhrančivého pohledu až po ten nepopsatelný psychopatický klid – jsou naprosto nezapomenutelné a nás všechny budou v tom nejlepším smyslu slova pronásledovat ještě dlouhé roky.