Kult X

režie Harry Longstreet | scénář Glen Morgan, James Wong | premiéra v USA 24.09.1993 | v ČR 09.06.1995 | český název Škvíra | hodnocení 100% další názory zde

Mulder a Scullyová vyšetřují bizarní případ série brutálních vražd, které se odehrávají každých třicet let už od roku 1903. Nejzají­mavější aspekt celého případu se týká vraha – všechno totiž nasvědčuje tomu, že všechny vraždy spáchal jeden a ten samý člověk. 

První samostatně stojící epizodu seriálu Akta X snad netřeba blíže představovat. 1×02 Squeeze je vynikající thriller, který oplývá originální zápletkou a především pak jedním z nejlépe napsaných a zahraných vrahů v celé historii seriálu. Není to však jen sympaťák Tooms, který této epizodě přidává na významu; Squeeze je v kontextu celého seriálu zásadní také proto, že po pilotním filmu a mytologické epizodě Deep Throat bez okolků potvrzuje, že Akta X nejsou jen seriál o UFO a mimozemských civilizacích. V Aktech X mají své zastoupení také bizarní úkazy, paranormální jevy, paraziti, viry a zrůdy všeho druhu. A právě do posledně jmenované, nepříliš lichotivé skupiny patří i hlavní záporná postava této epizody, genetický mutant, kterého si miliony z nás zamilovaly natolik, že nám ho tvůrci na konci první série znovu vrátili do akce.

Tato skutečnost je nám všem už dávno známá, málokdo se na to ovšem dívá z té perspektivy, že Eugene Victor Tooms založil MOTW subžánr v našem seriálu. Zkratkou MOTW, která znamená monster of the week (tedy „zrůda týdne“), označujeme všechny samostatně stojící epizody v Aktech X. Epizoda Squeeze tak byla důležitým poselstvím divákům, které sdělovalo, jak bude vypadat další směřování seriálu.

Tooms, který působí jako takový méně společenský Norman Bates, symbolizuje největší přednost této epizody. Je to velmi výrazná postava, která dává vědět, že samostatné epizody budou v nadcházejícím období stát především na silných zaporácích (to nám ostatně později potvrdili Donnie Pfaster v Irresistible, Robert Modell v Pusher či Luther Lee Boggs v Beyond the Sea).

Americký herec Doug Hutchison, který se shodou okolností narodil tři týdny před premiérou již zmíněného Hitchockova Psycha, předvedl v této epizodě výkon, pro který jsme si ho zamilovali na hodně dlouhou dobu. Každý jeho pohled, jemuž se mimochodem režisér Harry Longstreet opravdu nevyhýbá, je doslova hypnotizující. Vynikajících výkonů jsme se v Aktech X dočkali hned několikrát – vzpomeňme třeba na již zmíněného Brada Dourifa v kůži Luthera Boggse – z Douga Hutchisona však sálá ještě silnější charisma, divokost a podivínství. Své kvality pak tento nenápadný herec potvrdil na konci první série, kdy se do své role opět vžil.

Ačkoliv to tak na první pohled (a první zhlédnutí epizody) vypadá, Squeeze není jen o Toomsovi. Ostatní herci nezůstávají příliš pozadu, např. Donal Logue, který ztvárnil Toma Coltona, kamaráda agentky Scullyové, zahrál perfektního slizouna. Při sledování jeho výstupů člověk jen přemýšlí, která přezdívka se na něho hodí víc – jestli „osina v zadnici“ nebo „přizdisráč“.

Poslední z hereckých představitelů, u kterého se musím pozastavit, je Henry Beckman, který si zahrál starého detektiva Franka Briggse, v jehož kůži se na konci první série znovu vrátil. Beckman, jehož herecká kariéra trvala od roku 1951 až do 2002, měl mnoho hereckých zkušeností, což prokázal i v Aktech X. Chris Carter ho požádal o spolupráci ještě v páté série, konkrétně v epizodě Chinga, v níž si Beckman zahrál vedlejší roli starého muže. Beckman zemřel před rokem ve věku 86 let.

Napsat scénář k první samostatně stojící epizodě bylo umožněno Glenu Morganovi a Jamesi Wongovi, kteří ve své spolupráci pokračovali až do čtvrté série. Originální je způsob, jakým oba scénáristé přišli na hlavní zápletku teprve vznikajícího příběhu. Ve stěně kanceláře, kde epizodu připravovali, se nacházela stará ventilace. Pak už jen stačilo, aby pohled Glena Morgana spočinul na otvoru šachty, a bylo vymalováno. Scénáristům se ale především podařilo povýšit klasický příběh o sériovém vrahovi na novou úroveň, když Toomsovi dali do vínku schopnost hibernace. Mutant tak byl schopen přežívat celé století, během něhož se probouzel každých 30 let jen proto, aby mohl zavraždit svou další oběť, parazitovat na jejích orgánech a tím si vytvořit dostatek prostředků pro přežití dalších desetiletí. To efektivně znemožňovalo jeho identifikaci a veřejnost tak musela čekat až na chvíli, kdy se mu do cesty postaví agent Mulder.

Jednoduchý motiv mutanta, který se dokáže protáhnout lidem nepřístupnými cestami, a schopné ručičky techniků, stačily k tomu, aby vznikla jedna z nejlepších epizod Akt X. Všechny ty bizarní prvky jako je hibernace a pojídání jater dávají celému příběhu tu pravou šťávu. A pak je tu samozřejmě ten Hutchisonův Tooms. Všechny jeho projevy – od toho uhrančivého pohledu až po ten nepopsatelný psychopatický klid – jsou naprosto nezapomenutelné a nás všechny budou v tom nejlepším smyslu slova pronásledovat ještě dlouhé roky.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 28.6.2009 v 0:00 v kategorii Recenze epizod.