Kult X

autorka Stephen Greenwood | překlad luca | rating NC-17 | kategorie V, MSR

Shakespearovy sonety se o tobě nezmiňují, Muldere, myslí si tiše v jeho laskavé a hřejivé náruči. Své rty jí tiskne k čelu uprostřed omšelé chodby vymalované na světle béžovou, která tolik volá po smutku. Jeho ruce – tak velké, že by mohly drtit a ničit, přitom se pohybují s neuvěřitelnou něhou a ladností – podpírají její tvář a on navzdory věku vypadá jako malý chlapec, kterému se maminka ztratila mezi regály samoobsluhy. Ona se usměje a ví, že je jen jediný způsob, jak zadržet slzy, i když moc dobře tuší, že by pochopil, kdyby se rozplakala.

On se k ní pomalu nakloní, dává si načas, aby se mohla rozhodnout, uvědomit si křehkou hranici mezi přátelstvím a láskou, která se co nevidět zhroutí, jestli jeho city opětuje. Ona mu napoví, že je připravená, nadzvednutím brady a pootevřením rtů. Ale on stále váhá, přibližuje se pomalu, pomaloučku a ve chvíli, kdy ji jeho horký dech polechtá nad horním rtem, se zarazí a vznáší se na místě jako jedna z těch zatracených kosmických lodí, které tak často hledá ve tmě. Notaknotaknotak! chtěla by křičet, ale v tom okamžiku se jejich rty konečně setkají, chladná špička jeho nosu ji tlačí do tváře a jeho jazyk pije z jejích úst jako by byly oázou uprostřed nekonečné pouště. Bříška jeho prstů tančí po její kůži jako roj motýlků a zanechávají vypálenou cestičku od krku až po boky, jakoby omylem se dotknou hrotů ňader a jejím tělem projede zvláštní elektrický náboj.

Zaplete mu prsty do vlasů, nehty ho poškrábe na kůži, jak ji lehce nadzvedne a odnáší zpět do svého bytu, už zcela ovládaný chtíčem, s ústy stále přisátými na její rty. Kopnutím za nimi připráskne dveře a okamžitě ji na ně přitiskne, ruce svírají její zadek a boky ji drží pevně na místě. Jeho uvězněná erekce se o ni otře přesně v místě, kde to nejvíce potřebuje, šev kalhotek jí poskytne záchvěv napětí, právě takového, pro jaké žije její klitoris. Jejich jazyky si stále hrají na přetlačovanou, přibližují se a zase vzdalují, znovu a znovu. On je Kryštof Kolumbus, mapující tajná zákoutí jejího těla, a ona mu zatíná nehty do kůže ve snaze ho dostat k sobě blíž, navždy blíž.

„Muldere“ zasténá zklamaně, když se od ní odtáhne s opuchlými rty.

„Tiše,“ zavrčí on a sáhne po zipu na jejích kalhotách, „už ani slovo.“

Jeho prsty si neomaleně razí cestu do jejích kalhotek, skrze chomáček chloupků, a pak, když zjistí, že je více než připravená, dva z nich bez varování vsune hluboko do ní a zakousne se jí do krku, zatímco svým palcem dráždí rozbolavělý svazeček nervů v jejím centru. Pro její mysl je toho příliš: Mulder, její partner, její přítel, těžce oddechuje v ohybu jejího krku a jeho prsty ji přivádějí k šílenství, k zapomenutí a zpátky se svršky zmačkanými, ale stále držícími na svém místě. Uvnitř ní stoupá tlak a vzrušení, tomu spojení jeho prstů a síle, kterou vyvíjejí, se nedá odolat, a ona nedočkavě zacloumá s knoflíkem v jeho pase, aby ten pocit mohla sdílet s ním.

On z ní vytáhne své vlhké prsty, jen aby si stáhnul džíny a boxerky kousek níž, a když ji na chvíli pustí, shodí ona své střevíce i kalhoty, ovšem než může pokračovat, on na ni opět zaútočí. Hrubě jí odsune kalhotky na stranu a vnikne do ní jediným hladkým, nesmlouvavým pohybem. Ona se k němu přitiskne s dlouhým povzdechnutím a on s každým přírazem zamručí, dřevěné dveře statečně odolávají každému nekontrolovatelnému nárazu jejích zad, jak do ní vniká tvrdě a bez zábran, ta zvířecí část jeho mozku křičí: Šoustej ji!

Ona se s očima pevně zavřenýma soustředí na vzrůstající rozkoš mezi svými stehny a na Muldera uvnitř a okolo ní, několikrát si naléhavě přejede po klitorisu a nic víc nepotřebuje, aby se vznesla ke hvězdám. Ta intenzita, s jakou se svírá kolem jeho údu, tak… tak těsná, a on to vzdává a udělá se do ní, v euforii se v ní ztrácí a chce se tam vnořit tak hluboko, aby nikdy nemohl odejít.

Zhroutí se oba na podlahu v propletenci horkosti a lepkavosti napůl oblečených těl, těžce oddechují a zírají jeden na druhého s novým porozuměním. Teď nastává čas pro něhu, růže a Shakespearův sonet číslo 116. Zítra si s sebou ponesou jizvičky a modřiny a budou vědět, že se zrodily z čisté a syrové touhy.

Jeho po ní. Její po něm.

Z lásky.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 1.1.2010 v 18:00 v kategorii Povídky.