Kult X

První série Akt X byla premiérově vysílána od 10. září 1993 do 13. května 1994. Divákům nabídla čtyřiadvacet epizod, ve kterých dva agenti FBI řešili mysteriózní případy. Duchovní otec seriálu Chris Carter do jejich rolí obsadil Davida Duchovnyho a Gillian Andersonovou.

Dnes, kdy se ze seriálu dávno stal mezinárodní superhit, si jen s obtížemi uvědomujeme, jak Carter, sám nedisponující velkými zkušenostmi, s obsazením takřka neznámých herců riskoval. Sázka na velkou nejistotu nakonec znamenala bouřlivé vítězství, Akta X se už po druhé sezóně stala televizní událostí a její představitelé miláčky publika. Cesta k triumfu ale nebyla snadná a my si ji na následujících řádcích připomeneme.

Kompletní shrnutí: 1. série | 2. série | 3. série | 4. série | 5. série | 6. série | 7. série 

Rok 1993 neměl být ničím zvláštní. Když v lednu zemřela Audrey Hepburnová a v říjnu František Filipovský a Federico Fellini, bylo jasné, že se ve světě televizní a filmové zábavy schyluje k nové době. Bezprecedentní úspěch Jurského parku, který se v létě toho roku stal nejúspěšnějším filmem všech dob, jasně naznačil, že lidem začíná znovu chutnat science fiction a že všedních starostí si dosyta užijí ve vlastním životě. Tehdy se objevil Chris Carter, podivín z Long Beach, který vystudoval žurnalistiku, jen aby poté mohl psát do brakového časopisu o surfování. Prkno sice nezahodil, zato se podíval na Dobyvatele ztracené archy, první díl z populární filmové série o Indianu Jonesovi, což v něm vybudilo takové nadšení, že se dal na amatérské psaní scénářů. Když si ho v polovině osmdesátých let všimlo vedení studia Walta Disneyho, byl to – pro některé překvapivě – už jen poslední krůček ke splnění Carterova velkého snu. Vlastnímu příběhu o dvou agentech FBI.

Akta X byla v roce 1993 vším možným, jen ne očekávaným přírůstkem do podzimní skladby severoamerické televizního vysílání. Ne že by zdejší televizní publikum už tehdy neznalo žánr science fiction hororu: Alfred Hitchcock Presents (1955–1962), The Twilight Zone (1959–1964) a Kolchak: The Night Stalker (1974–1975) jsou zářnými příklady pestré mysteriózní minulosti. Zároveň se však jedná o tituly z let padesátých až sedmdesátých, tedy z období televizního středověku, které mladé generaci na sklonku století už nic neříkaly. V osobě Chrise Cartera, který v sedmdesátých letech dospíval, se tak obě údobí spojila a Serlingovo opus magnum i kultovní americká série Kolchak se pro jeho nový seriál staly nejvýznamnější inspirací.

Koncepce, se kterou přišla Akta X, se od všeho ostatního v tehdejší televizi natolik odlišovala, že Carterovým chlebodárcům ze společnosti Twentieth Century Fox nějakou dobu trvalo, než se rozhoupali k explicitní, tedy finanční podpoře. To i navzdory tomu, že začátkem devadesátých let se světová veřejnost zamilovala do dvou pozoruhodných thrillerů, kultovních Twin Peaks (1990–1991) a pětioscarového Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs, 1991). Obě mistrovská díla představují mladé agenty FBI, pátrající po sériových vrazích, což je idea, kterou Akta X do jisté míry kopírovala. Ve všem ostatním si ale šla svou vlastní, neotřelou cestou.

Je ironií osudu, že nejsilnějším impulsem ke svolení nakonec nebyly sebelepší argumenty o úspěchu Twin Peaks a o tom, jak se lidé rádi bojí, nýbrž studie, jejíž výsledky potvrdily, že relativně velký počet Američanů věří, že byl unesen mimozemšťany. Společnosti Fox šlo v první řadě o výdělek, což jí samozřejmě nemůžeme zazlívat, a proto pro ni tato zdánlivě nerelevantní zjištění hrála klíčovou roli. (Zazlívat jí můžeme naopak to, že do hlavní ženské role Carterovi nutili herečku s „bohatší“ výbavou, která se měla co nejvíc podobat v té době populární Pamele Andersonové. Na to mladý vizionář naštěstí nepřistoupil a svoji představu si uhájil.)

Hlavní hrdinové jsou zřejmě tou největší anomálií, která Akta X tolik odlišovala od zbylé televizní produkce své doby. V našem případě jimi nejsou svalovec v dobře padnoucím obleku a blondýna, bujnost jejíhož poprsí jí znemožňuje výhled. Akta X nám představují samotářského psychologa, zaměřujícího se na profilování sériových vrahů, a špičkovou forenzní patoložku, která nosí brýle. Aby tvůrci postavy alespoň trochu přiblížili obrazu průměrného Američana, vybavili Muldera lehkým stihomamem, bezbřehou láskou k pornu a nezlomnou vírou v konspirační teorie o spolupráci americké vlády s mimozemšťany. Scullyová tu je, aby zdivočelá tvrzení svého partnera usměrňovala, zpochybňovala a popírala. Vztah obou agentů, který byl původně zamýšlen jen jako doprovodný jev jejich vyšetřování, se brzy stal motorem příběhu a pro mnohé jediným důvodem, proč Akta X týden co týden sledovat.

Tématem první série, potažmo celého seriálu se vedle mimozemských bytostí (Fallen Angel, E.B.E., The Erlenmeyer Flask) stávají masoví vrazi (Beyond the Sea), mutanti (Squeeze), vlkodlaci (Shapes), hříčky přírody (The Jersey Devil, Darkness Falls), lidé s nadpřirozenými schopnostmi (Eve, Fire, Miracle Man) či paranormální jevy obecně (Shadows, Genderbender, Young at Heart). Všechno případy odehrávající se v různorodých lokalitách napříč Spojenými státy od lesů státu Washington na západě po ulice hlavního města Washington na východě. Jediný aspekt, kde první série ve srovnání s ostatními znatelně ztrácí, je mytologie, která se omezuje pouze na mimozemské únosy, navíc jen povrchně. Témata mimozemských implantátů, armádních experimentů, černého oleje a vládní konspirace, vedené Syndikátem, na svoje objevení teprve čekají.

První série, stejně jako všechny následující, obsahuje epizody lepší i horší. Epizody, všeobecně považovány za ty horší (Ghost in the Machine, Space, Roland), trpí především kvůli svému zaměření na moderní informační technologie, na které začátkem devadesátých let ještě neuzrál čas. Z toho důvodu jim diváci a mnohdy ani tvůrci sami dobře nerozuměli, což se podepsalo na jejich ztvárnění, které působilo naivně tehdy a ještě naivněji dnes.

Odstup více jak deseti let od ukončení seriálu ukazuje, že první série se svým mladším bratříčkům co do divácké sledovanosti už nikdy nevyrovná. Jinak tomu je po stránce fandovské popularity, kterou právě čas prověřil jako nic jiného. První sezóna nabízí několik epizod, které dodnes tvoří základní kostru celého seriálu a z toho či onoho důvodu je označujeme za kultovní. Deep Throat: na scénu přichází Mulderův první informátor. Squeeze: poprvé se protahujeme kanalizací ve zmutované kůži Eugena Toomse. Ice: naše agenty napadá parazit, vyvolávající paranoiu a mírné šílenství, a pohřbívá je pod aljašským ledem. Eve: agenti se stávají nedobrovolnými opatrovníky dvou osmiletých, geneticky upravených, chladně kalkulujících a své opatrovníky vraždících dívenek. Fire: Mulder, trpící fóbií z ohně, se střetává s mužem, který své oběti zapaluje silou vůle. Miracle Man: agenti se setkávají s náboženským kazatelem, který je schopen jedním dotykem uzdravovat nemocné a stejným způsobem vraždit zdravé.

Čas nejlépe prověřil skutečné skvosty první série. Epizody jako Squeeze či Ice jsou nepopiratelné klasiky, které jejich fanoušci nikdy neopustí. Přesto se v jádru jedná o poměrně jednoduché zápletky, které fascinují především svým audiovizuálním zpracováním, jež je na svou dobu vysoko nad průměrem. V první sérii jsou ale i epizody, jejichž hluboké poselství nesmí zůstat nepovšimnuto, proto si je krátce připomeneme.

Beyond the Sea je výborné drama, ve kterém se agenti setkávají s Lutherem Lee Boggsem, vrahem odsouzeným na smrt, jenž tvrdí, že je schopen komunikovat s dušemi zemřelých. Pro agentku Scullyovou, která právě přišla o svého otce, případ brzy získává osobní rozměr. Beyond the Sea je tak svého druhu prologem k mnoha dalším, neméně slavným případům, v rámci nichž Scullyová nachází své vlastní touhy, přání, obavy apod. Typickými příklady takových epizod jsou One Breath, Christmas Carol, All Souls, Milagro či all things.

Epizoda samotná je příběhem o těch nejběžnějších věcech, týkajících se života a smrti, a bolestivé potřebě nějak se vypořádat se ztrátou, ať už se děje v rámci rodiny, přátel nebo třeba „jen“ lásek. Epizoda ukazuje fenomenální herectví Gillian Andersonové, která právě v těchto dílech potvrzuje, že je Davidu Duchovnymu více než důstojným hereckým partnerem (stejně jako Scullyová, která rozměrově roste do zdatné konkurence postavě Muldera). V případě této epizody je to o to markantnější, o co mizivější měla tehdy pětadvacetiletá Andersonová zkušenosti. Nutno dodat, že konkrétně v této epizodě je zdatným partnerem konkrétně spíše na Oscara nominovanému Bradu Dourifovi, excelujícímu v roli odsouzence Boggse, jehož několikaminutové proslovy jsou pro Scullyovou vpravdě zatěžkávající zkouškou. Shippers pak u této epizody prožili do té doby jeden z nejsilnějších orgasmů, to když Mulder vůbec poprvé Scullyovou oslovil jejím křestním jménem.

Young at Heart je v podstatě totožný případ, jen zaměřený na Muldera. Agenti se dostávají na místo činu, kde nacházejí otisky Johna Barnetta, nebezpečného zločince, kterého Mulder už před lety dostal za mříže. Agenti zjišťují, že oficiální verze, podle které měl Barnett ve vězení zemřít, není tak úplně pravdivá. Místo toho se zločinec stal součástí utajeného experimentu, v rámci kterého se vědci snažili zpomalit proces stárnutí. Barnett, odhodlaný se nebohému agentovi krutě pomstít, se nyní vrací na scénu a Mulder může jen hádat, jak jeho nesmiřitelný protivník vlastně vypadá.

Young at Heart jsou typická Akta X – bizarní, děsivá, tajuplná, zvrácená, temná – možná i proto, že epizodu jako jeden z mála nemytologických kousků napsal Chris Carter. Epizody jako je tato jsou jen dokladem toho, jaká škoda je, že David Duchovny po skončení Akt X věnuje svůj mimořádný talent šaškování v obskurních zvrhlostech typu Californication.

Největší klenot první série si každý musí najít sám. V mých očích je to Darkness Falls, která svého staršího bratříčka Ice poráží prakticky na všech frontách – od výběru pestrých lokalit až po volbu hlavního zloducha, zeleně světélkujících mušek, kterým se prostě nedá odolat. Jak už jsme psali v recenzi, obě epizody dokumentují četné výlety Muldera a Scullyové do nehostinné přírody, ve které našim agentům zpravidla dochází buď kyslík, světlo, náboje nebo prostě jen rozum. Aljašskou výzkumnou stanici střídají hluboké lesy státu Washington, aby to další týden mohla být aktivní sopka v Kalifornii, norské moře, kde čas utíká rychleji, než byste si přáli, jezero v Georgii s americkou verzí lochnesské příšery, koncentrační tábor v ruské Tungusce, floridské lesy s molími lidmi anebo starý dobrý bermudský trojúhelník.

Doporučovat někomu první sérii Akt X je jako doporučovat křesťanovi četbu evangelia. Verdikt zní tedy zhruba takto: Akta X jsou základ televizního strachu. První série je základ Akt X.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 30.4.2021 v 0:00 v kategorii Shrnující články.