Kult X

autorka Laura Anne Gilman | překlad luca | rating R | kategorie A, UST/MSR

Fox Mulder seděl před televizí s nepřítomným pohledem. Kolem něj se válely stohy papírů, některé zmačkané, jiné roztrhané, všechny zatracené. Pohnul se jen tak, aby dokázal zvednout skleničku k ústům, a to cinkání kostek ledu o sebe vydávalo jediný zvuk v místnosti. Na obrazovce se svíjela těla v naprostém tichu. Skotská pálila a on čekal na teplo, na zapomnění. To však nepřicházelo. Vyprázdnil sklenici, natáhl se pro láhev a dolil další zdravotní dávku přes tající led. Byla to třetí? Čtvrtá? Možná pátá, má-li být řečena pravda. Ústa se mu trpce zkřivila. Pravda. Byla pravda někdy vyřčena? Ne jemu. Nikdy jemu. Proklatě. Sklenka byla prázdná. Nechápavě na ni zíral. Zdálo se, že to zaklení ho stálo dost sil.

„Děvka.“

To slovo prolomilo ticho v místnosti jako úder hromu. Překvapilo ho. Sáhl po nejbližším papíře a pozvedl ho k očím. Nepotřeboval světlo, aby věděl, co je na něm napsáno. Byl starým mazákem ve čtení nekvalitních kopií a rozmazaných opisů. Teď se díval na přepis rozhovoru dvou utajených vyděračů a zkorumpovaných agentů – spodiny a špíny FBI.

< Je svolná. Bylo to snadnější, než jsme si mysleli. >

< Jste si jistí, že to na vás nehraje? >

< V žádném případě. Je nesmírně šťastná, že nám může vyhovět. Nebudeme s ní mít znovu problémy. >

Přeběhlí partneři vrážející si nůž do zad…

Sklenice se roztříštila o zem.

Dana Scullyová se váhavě zastavila za dveřmi. V bytě bylo naprosté ticho. Znovu zaklepala, pak vytáhla klíč z kapsy a odemkla. Pokoj byl temný až na blikající obrazovku televizoru. Zavrtěla hlavou a vešla dál mezi roztrhané papíry všude kolem, aby se podívala na postavu bezvládně nataženou na gauči. Musel zapomenout, že se dnes domluvili na večeři. Nestalo by se to poprvé. Na muže s fotografickou pamětí nemohl mít hlavu více ve větru. Sehnula se, aby ho probudila, a ucítila závan alkoholu v jeho dechu. Ztuhla, plná zájmu. Naposledy se Mulder opil po dalším marném hledání své sestry, dalším, které ho téměř stálo život. Když se uzdravil a přestal brát konečně všechny ty prášky, dovolila mu zase pít. Tenkrát šel a snažil se utopit všechnu svou beznaděj.

Ale proč dnes?

Pohled jí sklouzl na kus papíru, který držel. Jemně mu ho vzala z rukou.

„Ne. Bože, to ne.“

Papír jí vypadl na zem a ona pohlédla do jeho nehybných, klidných očí. Chladných očí. Očí cizince.

„Co se děje, Scullyová?“ Mohl se zeptat na počasí, tak nezúčastněně zněl jeho hlas. „Stalo se něco?“

Skousla ret, couvla o krok zpátky a zamotala se mezi papíry válející se na podlaze. „Muldere…“ polkla, jak se jediným rychlým pohybem zvedl z gauče a následoval ji. Snažila se zoufale něco říct, cokoliv, ale slova jí vázla v hrdle, jak to prožívala ve své nejhorší noční můře. Ne, slyšela stále dokola tichý hlásek uvnitř hlavy. Ne v nejhorší noční můře. Tu ti teprve ukážou.

„Co? Vždycky starostlivá a rozumná Dana Scullyová neví, co říct? Dana Scullyová je ztracená?“ Mulder se nepříjemně zašklebil. „Kdo by si to pomyslel? Speciální agentka Dana Scullyová pozbyla svůj ostrovtip.“

Stál před ní jako přízrak, jeho výška pro ni představovala hrozbu, jakou nikdy předtím necítila. Náhle si uvědomila, jak velký proti ní je, a jeho síla, která se vždy zdála ochraňující, působila teď jako tichá výhrůžka.

Ne, řekla sama sobě. Tohle je Mulder. Nebudu se bát Muldera.

Byla však vyděšená k smrti.

Mulder viděl, jak se její oči strachy rozšířily. Slabý hlásek v něm bolestně křičel, když ji viděl tak vystrašenou. Buď zticha! řekl tomu hlasu. Měla by být vyděšená. Měla by se strachy počůrat. Ale ona to neudělá. Ne Dana Scullyová. Ne klidná, vyrovnaná, za všech okolností zatraceně čestná a spravedlivá Scullyová. Proradná mrcha Scullyová.

„Jsi se sebou spokojená?“ ptal se a znovu postoupil směrem k ní. „Smála jsi se, jak je to jednoduché se starým hloupým Strašákem? Nebo jsi to pojímala patřičně profesionálně?“

Zavrtěla hlavou a náušnice v jejích uších odrážely televizní obraz. Granáty. Koupil jí je o loňských Vánocích po týdnech vybírání, kdy přivedl nejednoho prodavače k šílenství. Ruka se mu třásla, když jí ten balíček podával celý v rozpacích. Ona se usmála tak, že ho to málem zabilo, vzpomněl si. Lehounce jako peříčko ho pohladila po tváři. Chtěl ji obejmout, strhnout ji k zemi, ale nemohl. Potlačil své city, abych jejich partnerství udržel ve správných mezích. A ona ho celou tu dobu špehovala. Vyprávěla mu báchorky. Sledovala Strašáka Muldera pro nejmocnější z mocných.

„Co ti nabídli, Scullyová?“ slyšel svůj zlomený hlas a nenáviděl ji za to. „Nóbl kancelář? Povýšení?“ Vztáhl svou ruku a uchopil ji za bradu, takže se mu musela podívat do očí. „Doufám, že to za to sakra stálo.“

„Muldere…“

Necitlivě otočil její tvář, aby na ni neviděl. Nevěděl, co by udělal, kdyby se na ni musel dívat o minutu déle. „Vypadni. Jdi a řekni svým pánům, že tak snadno nevyhrajou. Běžte a zapište si to do zprávy, agentko Scullyová.“

„Ty ne…“

„Řekl jsem, abys vypadla!“ řval na ni a rukama rozhodil kolem sebe, až srazil na zem stolní lampu.

Na malou chvíli oba zírali na tu spoušť. Pak Mulder svěsil ramena. „Vypadni“ opakoval tišeji. „Prosím, Scullyová. Nech mi aspoň kousek důstojnosti.“

Ignorovala ho a shýbla se, aby posbírala ze země ostré keramické kousky.

„Zatraceně, co máš za problém? Jsi zbytečná, Scullyová. Agent, jehož utajení bylo prozrazeno, je pro Úřad nanic. Copak tě to na akademii neučili?“

Napřímila se a vypadala jako domácí kočka, která se střetla s tygrem. Mulder proti své vůli pocítil důvěrně známý záchvěv pýchy nad její absolutní nebojácností. Vztekle v sobě ty pocity udusil. Rozhodl se, že jí na cestu pryč předá aspoň trošku té bolesti, která ho bodala u srdce jako nůž. Popadl ji za ramena a strčil ji hrubě ke dveřím. Ona klopýtla a bokem tvrdě narazila do zdi. Tohle jsem nechtěl, pomyslel si. Nebo ano?

Podívala se na něj očima plnýma bolesti. „Soudce i porota, tohle to má být, Muldere? Našel jsi hmotný důkaz a já jsem usvědčena? Odkdy věříš…“ Hlas se jí zastřel rozhněvaným sarkastickým tónem. „… zřejmým a očividným odpovědím?“

Civěl na ni a zlost mu tepala ve spáncích. „Takže je to lež?“ Papíry mu šustily pod nohama. „Všechno je to nahrané? Řekni mi, že to není pravda, Scullyová. Přesvědč mě, abych ti uvěřil.“

Tiše na něj koukala a pak sklopila svůj pohled někam na špičky nohou. Oči se jí plnily něčím, co Mulder nemohl rozpoznat. Ale její emoce ho nezajímaly. Jen to tiché přiznání viny.

„Já jsem ti věřil“ prskal a opět ji chytil za ramena. „Říkal jsem ti všechno, úplně všechno!“ třásl s ní. „Ty mizerná děvko!“

Mulder nad sebou ztratil kontrolu a nevěděl, jestli s ní má praštit o zeď nebo… Nakonec se poddal tomu podnětu vnuknutému alkoholem kolujícím v krvi, přitlačil svou partnerku na stěnu a držel ji tam tak dlouho, dokud jeho ústa nepřepadla její rty ve snaze ji pohltit. Potrestat ji.

Dana nemohla dýchat. Jeho tělo ji mačkalo na stěnu, jeho rty kradly vzduch z jejích plic. Byla vystrašená, zraněná, ponížená. Tohle nebyl Fox Mulder, byl to nějaký cizinec, kterého nikdy předtím neviděla. Vzpomněla si na mimozemského lovce s Mulderovou tváří, jak s ní hodil proti zdi. Přikrčila se. Tehdy věděla, že to není Mulder. Ale teď se neměla za co schovat.

Rukama se dotkla jeho hrudi a snažila se ho odstrčit, bez úspěchu. Svým jazykem ji donutil otevřít ústa a v ní něco zemřelo, když její tělo zareagovalo bez jejího souhlasu. Chtěla s ním bojovat, ale nemohla. Způsobila mu už dost bolesti, nechtěla mu ublížit znovu. Vlastně mu nikdy nechtěla ublížit, nikdy.

Ten tichý hlásek se vrátil, říkal jí, že ta bolest, kterou jí teď způsobil, vůbec nic neznamená. Neudělal jí nic, co by si nezasloužila. Nic, co by neočekávala. Zradila jsi ho. Srazila jsi ho na kolena, tak jako ostatní. Jako Jacka. Jako svého otce. Jako Melissu… Jakým právem teď naříkáš?

Mulder ucítil, že její odpor slábne a odtéká z ní jako dešťová voda okapovou rourou, a to ho jenom více rozzuřilo. Nebude hrát na jeho galantní strunu, už ani o minutu déle. Měl se to naučit už tenkrát s Phoebe, ale ne, pořád zůstal podělaným věčným optimistou, nenapravitelným romantikem plným naděje. Možná se poučí právě teď, jednou provždy. Jinak zůstane na věky prokletý, jestli s tím něco neudělá. Zatracený, jestli si zase bude hrát na rytíře v lesklé zbroji. Odtáhl své rty od jejích a jednou rukou roztrhl límeček její blůzy. Sklonil hlavu, aby prozkoumal jemnou kůži na jejím krku. Lehounce pod ním zakňourala, a to ho rozpálilo ještě víc. Chtěl ji slyšet kňučet, prosit o smilování. Křičet jeho jméno. Sjel jí oběma rukama po ramenech a strhnul poničenou látku částečně dolů, aby odhalil bledou kůži svým dotekům. Spodní částí těla ji přitlačil ke zdi a když sebou začala házet, kolenem jí rozevřel nohy dost na to, aby ucítila vzrušení v jeho kalhotách skrze tenký materiál své sukně. Hlasitě zasténala, popadla rukama jeho boky a přitiskla je k sobě blíž. Trpce se usmál a pohnul se proti ní, aby ten zvuk uslyšel znovu.

„Tohle je to, co chceš, Scullyová?“ šeptal drsně. „Můžu ti to dopřát. Napíšeš to do své zprávy? Doufám, že mě oceníš vysokou známkou.“

„Muldere…“ Její hlas zněl něžně, horký dech ho pohladil po uchu.

„Tohle je to, co chceš, Scullyová?“ opakoval jí a pomalu se o ni otřel.

„Ano“ připustila zlomeným hlasem.

„Ano co?“ pobídl ji a palcem jí přejížděl skrze látku po bradavce.

„Tohle je to, co chci“ řekla neklidně a prohnula své tělo, aby vyšla jeho doteku vstříc. „Tohle je to, co chci.“

Odstrčil ji od sebe v pokušení poslat ji pryč neuspokojenou. Jenomže to by mu nestačilo. Nevěděl jistě, proč se nebrání, a její kapitulace ho vůbec netěšila. Očekával od ní prostě víc. Potřeboval, aby s ním bojovala, aby podnítila jeho vztek zpátky na míru, která by ho ochránila před nejistotou hlodající v jeho srdci, v jeho duši.

„Svlíkni se“ rozkázal jí.

Nespustila jeho obličej z očí, když zvedla ruce, aby rozepnula zbylé knoflíky na své halence. Zaváhala. Její tváře zčervenaly studem a on byl spokojený. Založil si ruce na hrudi a pozoroval ji s neústupným výrazem. „Sundej to, nebo si už nebudeš mít co obléct zpátky.“

Shodila halenku z ramen a pak si rozepnula sukni a nechala ji sklouznout na podlahu. Spodní kalhotky i krajkovou podprsenku měla v jemném odstínu růžové barvy.

„Moc hezké“ poznamenal. „Vkusné, rezervované – co jiného by se dalo očekávat od Dany Scullyové. Ale oba víme, že zdání klame, že, Scullyová? A nevina se vždycky přeceňovala podle mého názoru.“ Hlas mu zhrubnul. „Dolů s tím.“

Stála před ním nahá bez jediného pohnutí a v něm znovu rostl nepozvaný obdiv. K čertu s ní, pomyslel si rozhořčeně, teď neustoupím.

Sáhl po pásku u kalhot, když se Scullyová postavila před něj a odsunula mu ruce pryč. Rozepnula ho a kalhoty mu sklouzly ke kotníkům. Vystoupil z nich a nechal ji, aby si před něj klekla a sundala mu trenýrky. Její ruce ho pálily a on lapal po dechu. Tohle nečekal. Ani ve snu.

„Tohle má být tvá omluva, Scullyová? Trocha orálního sexu za to, že jsi mě obelhávala? Tak laciné to nebude.“

Vzala ho hluboko do úst a on rázem zapomněl, co říkal, stěží udržel svoji zlost, když ho laskala svým jazykem a rukama mu jemně hladila půlky. Snažil se jí říct něco nenávistného, něco zraňujícího, ale jediná věc, na kterou se dokázal soustředit, byly něžné pohyby jejích rukou a sání ústy, které ho přivádělo k šílenství. Zavrčel, ruce jí zapletl do vlasů a odtáhl ji od sebe, klesl na kolena a přitlačil ji zády na holou dřevěnou podlahu.

Rozevřel jí nohy, položil se mezi její stehna a držel se zpátky. „Tohle je to, co chceš?“ ptal se znovu.

Přikývla rozostřenýma a zmatenýma očima, plnýma takového smutku, že ohrožoval zlost, která se v něm nashromáždila.

„Ne, Scullyová. Řekni mi to. Pros mě.“ Prstem jí přejel přes levé ňadro a hrál si s bradavkou. „Žebrej o to. Tohle jsi chtěla, nebo ne? Od prvního dne, kdy jsi vešla do mé kanceláře, plná upřímnosti a okouzlujícího šarmu.“ Zasmál se, až ukázal zuby. „Řekni mi, očekávali, že s tebou padnu do postele už při prvním případu? Proto ses předváděla v mém pokoji? Hlas mu zeslábl a rty se stočily do trpkého úšklebku. „K tomu tě taky vycvičili?“

Náhlý úder do tváře ho překvapil. Natáhl se po ní a ona ho poškrábala, znovu připomínala prskající kočku. „K čertu, Muldere, můžu ti dát všechno, co mám, ale nedovolím ti, abys se mnou takhle jednal. Slyšíš mě? Jsem unavená z toho, jak mě každý využívá.“

Zlost, která už téměř otupěla, se vrátila s nebývalou silou. „Tak ty jsi unavená, že tě každý využívá? To je bezva vtip, Scullyová. Fakt skvělý. Nevíš ani hovno o tom, jaké to je být využívaný.“

Postavila se na nohy, jednou rukou si zakrývala ňadra, hřbet druhé měla před ústy. „Jdi do hajzlu, Muldere. Ty jsi tak zatraceně sebestředný, nikdy nemyslíš na to, že i ostatní musí platit. Dobře, mám pro tebe novinku. Nejsi tady jedinou obětí. Druzí lidé se chytili v tvých větrných mlýnech a stojí je to stejně jako tebe. Nemáš ani ponětí, co se děje venku za tvým omezeným obzorem. Nic netušíš.“

Popuzeně na ni zíral. „Vím, že jsi mě zradila!“

„Muldere, držela jsem tě naživu!“

Nastalo úplné ticho.

Dana se odvrátila a očima těkala po místnosti. Popošla pár kroků a sehnula se pro halenku ležící na podlaze. Zvedla ji a promnula potrhanou látku v ruce. Nosila ji, protože věděla, že Mulderovi se tahle barva líbí. Přemítala si ten fakt v hlavě sem a tam a pak pochopila tou zbylou částí mozku, která jí ještě fungovala, že je v šoku. On stále neřekl ani slovo. Využila toho ticha a oblékla si zpět své spodní prádlo. Nepomohlo to. Stále se cítila nahá, zranitelná.

„Sakra, řekni přece něco“ pronesla nakonec a ohlédla se přes rameno k místu, kde Mulder stál a koukal se na svět jako zbité štěně. Vytáhlé, nahé, zmlácené štěně. Ta myšlenka ji měla rozesmát. Bylo jí však do pláče.

„Co ti nabídli?“ Jeho hlas byl tichý, kontrolovaný, bez trošky hněvu.

„Tebe“ polkla. „Tvoje bezpečí a Akta X.“

„A ty jsi jim uvěřila?“

„Dali mi své slovo“ řekla jednoduše.

„A nikdy tě nenapadlo mi o tom říct? Umím se o sebe postarat, uměl jsem to i předtím, než jsem tě poznal.“ V jeho hlase znovu vnímala zlost, ale už ji neděsil. Překonala strach, překonala hněv, překonala téměř všechno kromě bolestné prázdnoty uvnitř sebe.

„Nebyl jsi tak úspěšný, předtím než jsem přišla.“

Ta pravda mezi nimi visela dlouhé minuty, její slova mu zněla v hlavě jako ozvěna.

„Nikdy ses jim nesnažila vzepřít? Zastavit je?“ Zněl vyčerpaně. Ona chvilku přemýšlela o lži, ale nedokázala to. Už ne.

„Jednou.“

Tázavě se na ni podíval.

„Jednou jsem se to snažila zastavit. Neřekla jsem jim o Portoriku.“ Nedokázala se na něj podívat. „Byla jsem… potrestali mě za to.“

Pochopení, jak svá slova vlastně myslela, přicházelo pozvolna. Neviděla to v jeho tváři, to strašlivé porozumění, a její srdce se zlomilo tak, jak to nedokázala všechna ta zraňující slova, která jí řekl, ani to, jak ponížil všechny její sny o nich na lhostejný chtíč. Jeho oříškové oči byly prázdné tak jako nikdy. Ani když zemřel jeho otec, tohle nezažila.

„Kdybych… nespolupracovala… ublížili by ti.“ Vlastně mu to nechtěla říct, hromadila své důvody v sobě tak dlouho, že očekávala, že nebesa padnou, když je konečně vyjeví.

Celý se chvěl, když popošel pár kroků ke gauči a těžce dosedl s očima stále upřenýma na ni. „Využívali tě, aby mě kontrolovali, tím, že využívali mě, aby kontrolovali tebe.“ Začal se zlomeně a škytavě smát, smíchem, který měl blíž k hysterii než k uvolnění. „To je krásné, Scullyová. Kdyby to nebylo tak zatraceně propletené, mohlo by to vejít do historie, jak je to dokonalé.“

Věřil jí. Kolena se jí podlomila a byla by upadla, kdyby Mulder nevyskočil z gauče a nepodepřel ji. Zabořila svou tvář do jeho ramen a slzy, se kterýma tak dlouho bojovala, vytryskly ven s nekontrolova­telnou silou.

„Chtěla jsem ti to říct“ šeptala k teplé kůži pod sebou. „Měla jsem takový strach…“

Mulder ji pevně objal tím nejpřirozenějším pohybem na světě. Byl vyčerpaný a byl osvěžený. Nevěřil ani jednomu z těch pocitů, ale byl příliš unavený na to, aby je zkoumal blíž.

„Proč teď?“ zajímalo ho. „Proč mi to poslali? Co chtěli získat?“

Cítil, jak ztuhla a odtáhla se, aby se na něj podívala. Oči měla stále plné slz a jeho srdce se kroutilo nad pomyšlením, co udělala, nad důvody, které pro to měla.

„Dano?“

Nebyl si jistý, na co se vlastně chce zeptat, ale její rty mu poskytly dostatečnou odpověď. Tiše zasténal, zapletl jí prsty do vlasů a něžně zvrátil její hlavu dozadu, aby rty mohl bloudit po jejím obličeji a slíbat všechny ty slzy z jejích tváří. Jemně se otřeli nosem o sebe a jeho zaplavila vlna něhy, která byla tak opačná k tomu dřívějšímu vzrušení plnému vzteku, jak jen to bylo možné, přesto jeho penis reagoval úplně stejně. Vzdouval se proti jejímu nahému břichu.

Její ruce putovaly od jeho pasu po páteři nahoru, hladily jeho kůži pomalými, smyslnými pohyby a on se pod nimi třásl. Nevěřil svému hlasu, takže pustil její vlasy, ustoupil o krok dozadu a uchopil ji za ruku. Dlouho se dívala na to spojení a Mulder cítil, jak se mu zatajil bolestivě dech, dokud nepropletla své prsty s jeho. Lehounce škubl rukou a ona ho následovala do ložnice. Přitom nespustili jeden druhého z očí.

Váhavě polkla, když se posadil na postel, ale nakonec se mu schoulila do náručí. Chvíli se ani nepohnuli, kůži na kůži. Začal ji pomalu hladit, špičkami prstů se dotýkal její pokožky. Projela jí vlna nepoznaného vzrušení a zaklonila hlavu dozadu. Soustředěním celý ztuhnul a snažil se svými doteky vymazat všechny ty zraňující věci, které jí řekl, ten hrubý způsob, jakým se jí dotýkal předtím. Měla pravdu. Využíval ji, zapomněl, o co všechno přišla jen a jen kvůli jeho osobním zájmům, jeho posedlosti. Chtěl jí to vynahradit, strašně moc.

Položil se s ní dolů a rukama přejížděl po jejích bocích, jakoby si chtěl zapamatovat každou křivku, každý záhyb kůže, každou modřinu. Ústy se jemně dotknul jizvy, kde jí na noze škrábla kulka, a ona se zachvěla nad pomyšlením, že mu dovolí cokoliv.

Sklonil se níž a políbil ji pod kolenem, pak na kotník a zase zpátky. Jeho dech lechtal citlivou kůži na jejím stehně a ona sebou trhla.

„Muldere…“

To jméno toužebně vydechla, hlasem hlubokým a omámeným, bez špetky dřívější bolesti. Spokojeně hladil její jemnou kůži, masíroval ji prsty, prozkoumával jazykem. Ona ztuhla, stáhla lopatky k sobě a nadzvedla se horní částí těla z postele.

„Muldere, prosím…“

Zvedl hlavu, jak se na ni podíval, a ona zapletla své prsty do jeho vlasů ve snaze ho přimět, aby se k ní posunul výš. Její ústa našla jeho, jazyky se střetly a donutily ho se k ní přitisknout blíž. Jejich nohy se propletly, jak se přizpůsobili jeden druhému, boky se o sebe otíraly. Jediným hladkým pohybem stáhl její spodní prádlo a odhodil někam na zem. Chytil její spodní ret mezi své zuby a jemně ho skousnul, pak se nosem otřel o jemnou kůži na jejím krku, vnímal její teplo, její vůni. Kdy zrada není zradou? rozostřeně probíhalo jeho myslí. Kdy je pravda lživá?

Scullyová se posunula pod něj, její ruce ho pobízely, ovládaly a Mulder vehnal sám sebe do pocitu neuvěřitelné touhy. Podepřel ji svýma rukama a pronikl do ní celou svou délkou. Scullyová vzdychla. Chvíli leželi bez hnutí, Mulder měl čelo opřené o její hruď. Je to zrada pravdy, když je pravda sama zradou?

„Nepřemýšlej tolik“ kárala ho něžně a rukama mu přejela po zádech. „Nemysli. Neměj strach. Prostě si užívej ten pocit. Jenom my, právě tady, právě teď. Nic jiného neexistuje.“

„Nic kromě nás“ souhlasil a lehce se nadzvedl, aby do ní opět vklouzl vší silou, až zalapala po dechu. Ovinula ho nohama, jakoby mu chtěla dodat odvahu. Posadil se na paty, rukama ji sevřel v pase a posunul spodní část jejího těla tak, aby pánví ležela na jeho stehnech. Zrychlil své pohyby a s potěšením sledoval, jak jí hlava spadla zpátky na polštář, spodní ret skousnutý mezi zuby.

„Křič, Dano. Chci tě slyšet. Chci, aby se ti to líbilo.“ Jejich těla se orosila a jak se prohnula a zvedla se mu vstříc s krátkými, nesrozumitelnými výkřiky, jeho ruce sklouzly po vlhké kůži dolů a podepřely ji pod zadkem. Cítil, jak se její vnitřní svaly svírají, její tělo sebou škublo a pak se začalo vyčerpaně třást. Hlavou se opřela o jeho rameno a slabounce sténala.

Tenhle zvuk mu stačil k tomu, aby se přehoupl přes okraj. Cítil, jak nad sebou ztrácí kontrolu a rozlévá se v ní v bolestivém uvolnění.

„Miluju tě“ šeptal jí do vlasů. Nezáleželo na tom, jestli ho slyšela. Na to bude dost času později. Všechen zbývající čas na tomto světě.

Uspokojený touto myšlenkou a s jejím uklidňujícím teplem proti sobě Mulder usínal.

Dana ležela na boku a vnímala Mulderovo horké, ochranitelské tělo stočené za svými zády. Objímal ji pažemi, prsty majetnicky svíral její zápěstí. Jeho dech hladil zadní část jejího krku a rozechvíval ji. Bouře se přehnala a oni ji přečkali pošramocení, ale nezlomení. Možná silnější. Sjednocení. Bez tajností.

Kromě…

< Proč teď? Proč mi to poslali? Co chtěli získat? >

Vysvětlila Mulderovi své důvody. Ale neřekla mu všechno. Neřekla mu o svých zprávách. Svých zradách. Svých lžích.

Musela lhát jemu… a musela lhát jim. Jenomže oni to zjistili dřív než on.

< Proč teď? Proč mi to poslali? Co chtěli získat? >

Nechtěli získat vůbec nic. Třikrát převlékla kabát a už pro ně byla neužitečná. A věděla proč. Zametali stopy.

S vlhkýma očima se otočila do Mulderova náručí.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 21.11.2008 v 1:43 v kategorii Povídky.