Kult X

autor DM | překlad nabaa | rating G | kategorie V, MSR | spoiler Alone

Tvé ruce jsou tak drobné. Je legrační, že jsem si toho dřív nevšiml. Kdybys jen věděla, jak jemná a křehká mi teď připadáš, nepochybuju, že bys na mě bez zaváhání namířila tu zbraň, kterou vím, že stále nosíš, a vystřelila. Ale jsem ochotný to risknout. Vím, že někde hluboko si užíváš to, že si uvědomuju tvou ženskost. Jen ještě nejsi připravená to přiznat.

Tvé dnešní pozvání mě ohromilo, zachytila jsi mě naprosto nepřipraveného. Kdybys mě nepožádala, nabídnul bych se. Stále jsem na tebe ale pyšný. Zvlášť když vím, že jsi se necítila nejpříjemněji, když jsi mumlala ta slova.

„Muldere?“ zeptala jsi se, tiše…skoro jsi doufala, že tě neuslyším.

„Jo?“ Pořád tě poslouchám, Scullyová.

„Jsem zapsaná na ta cvičení…no, kvůli dítěti…a no, měla se mnou jít máma, ale řekla jsem jí, že když jsi teď zpátky…“ Odmlčela ses a snažíš se zadívat na své nohy. Tvůj stav z toho dělá fyzicky skoro nemožný úkon. „Ne, zapomeň na to…“

No no, ne tak rychle, Scullyová. „Jaká cvičení?“

„Ne, Muldere, nic to není. Zapomeň, že jsem to zmínila.“

„Scullyová.“ Vím, že je pro tebe těžké mi odolat, když zvážním, když se ti zadívám hluboko do očí a jen vyslovím tvé jméno. Klidně si mysli, že jsem sebevědomý, ale je to tak. Jak jinak si myslíš, že jsem tě u sebe celé ty roky udržel? Když má člověk talent, měl by ho využít. Aspoň tak mi to říkávala matka.

„Je to jen předporodní kurz, Muldere…Můžu dýchat sama, vážně.“

Aha! Nemůžu potlačit úsměv, který se mi rozlévá po tváři a rozjasňuje mé oči. „Jasně, že s tebou půjdu, Scullyová.“

Tvůj výraz prozrazuje, jak moc jsi doufala, že řeknu ano. Ale nemyslím, žes to vážně čekala. Tvůj úsměv je odrazem toho mého. „Díky.“

Kdykoliv, Scullyová…kdykoliv. „Není zač.“

Poté, co jsme spolu strávili tak intimní hodinu přípravou na náš zázrak, se mi zdá přirozené vzít tě za ruku. Nikdy jsem nebyl na sentimentální romantická gesta, ale mohl bych přísahat, že tvá ruka byla stvořena pro tu mou. Nic do ní nikdy nepadlo lépe.

Máš hlad a jestli je ten maličký jen trochu po svém otci, myslím, že Čína bude přesně to, po čem touží. Takže abych ti ukázal, jak jsem pozorný a ohleduplný, vezmu vás oba na večeři. A když budeš hodná, bude možná i zmrzlina jako dezert.

„Bavil jsem se, Scullyová. Díky, žes mě vzala s sebou.“ Zakřením se a kousnu do vaječné rolky.

„Vím, že ses tam asi necítil nejlíp. Vážně si cením toho, že to děláš.“

„Chtěl jsem to udělat. Už jsem toho prošvihl dost.“ Co bych dal za to, abych mohl vidět tvou tvář, když ti doktor oznámil tu dobrou zprávu. Ale nezmiňuju se o tom. Jediné, co by to přineslo, by byly bolestné vzpomínky, které se oba snažíme vymazat.

Usměješ se, nejsi si moc jistá, jak na to odpovědět. „No, děkuju.“

„Potěšení je na mé straně.“

„Óóó!“ Ruka ti vystřelí k břichu a já vyskočím ze židle, připravený tě okamžitě dostat do nemocnice. Vzhlédneš ke mně se zářícím úsměvem na své nádherné tváři, takže se posadím a snažím se vrátit svůj tep k normálu. „Někdo je šťastný.“ Musela jsi vycítit tu otázku, kterou jsem nepoložil. „Dítě, Muldere. Pojď sem.“ Přisunu se blíž, ty vezmeš mou ruku a položíš si ji na břicho. „Tady.“ Zahihňáš se. Ano, Scullyová, zahihňáš se. „Cítíš to?“

Jo, cítím ho a překonává mě úžas. Tohle je moje děťátko. Naše děťátko. „Ahoj, ty tam.“ Podívám se ti do očí s úsměvem, který nemůže být širší. „Má sílu, co?“

„On, Muldere?“

„Jo, řekněme, že mám tušení.“

„Vážně? To samé tušení, které tě vedlo k tomu, abys koupil tu malou baseballovou rukavici, kterou jsem našla ve skříni?“

„Scullyová! Nemělas ji vidět!“ Nevím, co jsem čekal. Vždyť jsi vyšetřovatelka. „Krom toho, holky taky můžou hrát baseball.“

„Aha, takže ten dětský dres se jménem Mickey Mantle je taky pro naši dceru?“

„To se vsaď. Nevěděl jsem, že takhle rozlišuješ pohlaví, Scullyová.“ Ano, řekl jsem to, abych tě poškádlil. Čmuchání není pěkné, víš? Tvé zdvižené obočí mě ujistí, že jsem se trefil.

Po večeři navrhnu zmrzlinu. Vidím, jak se ti sbíhají sliny, takže tě vezmu za ruku a projdeme několika dveřmi směrem k McConnell´s.

„Ahoj, Dano,“ Pozdraví nás Jerry, majitel. „Tohle je Mulder, že?“ Kývne mým směrem.

„Jo,“ usměju se. Nemám pro to žádný důkaz, ale mám podezření, že ´Dana´ navštěvuje tuhle cukrárnu poněkud častěji, než je ochotná přiznat.

„Co to bude? Jako obvykle, Dano?“

Ha, a mám tě, Scullyová. Zvedneš hlavu, na tváři máš nesmělý úsměv, a přikývneš.

Registruju, že „jako obvykle“ pořád znamená pistáciovou, z čehož mi doslova naskakuje husí kůže. Jsem trochu nudnější a rozhodnu se pro francouzskou vanilkovou.

Zaplatím tomu muži, položím ti ruku kolem ramen a vyjdeme ven.

„Dobrou noc, lidi! Uvidíme se zítra, Dano.“

Chvíli kráčíme beze slov a já už jednoduše nedokážu odolat. „Takže, ´Dano´,“ odkašlu si, „je něco, co bych měl vědět?“

Ostrý loket se setká s mým hrudním košem. Jen se usměju, přitáhnu si tě blíž a zamíříme k domovu.

Myslím, že se stalo rituálem, že tě sleduju, jak mi po večerních zprávách usínáš na rameni. Tvá ruka odpočívá na mém hrudníku, přesně v místě srdce. Políbím tě na čelo a dovolím svým prstům, aby něžně projely tvými vlasy. Jsou mnohem delší, než obvykle. Líbí se mi to. Víc vlasů, se kterými si můžu hrát.

Necháš ze svého hrdla uniknout spokojený vzdech a otřeš se mi nosem o krk. „Jsi unavený, Muldere…můžeme jít do postele,“ řekneš a uvelebíš se mi v náručí.

Usměju se a znovu tě políbím na čelo. „Možná za chvíli…“

Vysunu své prsty ze tvých vlasů a položím si dlaň na tvé břicho. Ten maličký musí vědět, že je jeho táta blízko, protože mě pozdraví mohutným kopnutím. Zavřu oči a vychutnávám si ten okamžik. Nepřekvapuje mě, že tvá ruka našla cestu k mé a překryla ji. Ano, tohle je život, o kterém jsem nikdy nevěděl, že ho chci.

„Dobrou, Muldere,“ zvládneš říct, než odpluješ do zapomnění.

„Dobrou, Scullyová.“

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 7.11.2008 v 11:10 v kategorii Povídky.