Kult X

autorka Acidrain23 | překlad luca | rating R | kategorie UST/MSR | povídka ke stažení

:: Přečtěte si také pokračování této povídky – Klimatizace 2 :: 

Danu probudilo zazvonění telefonu jako už mnohokrát předtím. S povzdechnutím se přetočila na bok, jak na ni v plné síle doléhal dlouhotrvající nedostatek spánku. Ty tři hodiny, které právě sladce snila, byly zoufale málo. Když zvedala své rozlámané tělo z postele, koutkem oka zpozorovala, že Paul ležící vedle ní se ani nepohnul. Spal za každých okolností – nevyrušil ho ani telefon, ani noční pláč miminka – byl opravdovým přírodním úkazem, myslela si, jak kráčela k telefonnímu přístroji v kuchyni. No, možná mu křivdí, možná jsou její uši prostě citlivější. Koneckonců dítě se také neprobudilo.

„Haló?“ řekla do telefonu a bojovala s ospalostí v hlase. Její snaha byla odměněna mlčením. „Haló?“ ptala se znovu trošku vyplašeně. Žádná odpověď. Povzdechla, položila sluchátko a tiše se vracela zpátky do ložnice, aby její malý výlet zůstal utajen. Nejspíš to byl někdo pro Paula, někdo z nemocnice, myslela si pro sebe. Její matka měla jistě lepší věci na práci, než volat uprostřed noci, kdy dítě nejlépe spí. A Dana byla vděčná, že nyní měla takovou práci, kvůli které jí nevolali ve kteroukoli denní či noční hodinu, už ne. Vlastně jí nevolali vůbec, to bylo skvělé na práci doma. Věděla, že by neměla rušit Paula z mírumilovného snění – práce lékaře na pohotovosti byla nesmírně obtížná. Kromě toho vydělával slušné peníze, což jí dovolovalo zůstávat doma a být se synem celý den. Její děťátko. Zastavila se v jeho pokoji u postýlky a vdechovala jemnou vůni dětského pracího prášku, čistých plenek a bavlněného pyžamka. Usmála se, když si uvědomila, že ona musí vonět úplně stejně se vším tím časem, co s ním tráví. Cítila ten klid kolem, jako vždycky, když se probudila ve spícím domě. Nesmělý paprsek ranního rozbřesku polechtal parapet okna v dětském pokojíčku. Tiše se otočila a zamířila k posteli. Paul se opět ani nepohnul, jak ulehala vedle něj.

Dana v obývacím pokoji položila chlapečka bříškem dolů na deku rozprostřenou na malém koberečku. Rozhlížel se kolem, kopal nohama a smál se na ni. Dana mu úsměv opětovala, než zasedla k počítači ke své každodenní práci. Náhle zazvonil telefon.

„Haló?“

„Scullyová?“

„Ano…“ odpověděla automaticky a náhle si vzpomněla: „Muldere?“

„Jo“ řekl váhavě. „Omlouvám se… už je to tak dlouho.“

„Když to říkáš ty…“ odpověděla hlasem jen o málo hlasitějším než šepot.

„Jak se máš? Jak se má…“ Mulder se odmlčel a předstíral, že zapomněl jeho jméno, jméno muže, na kterého vzpomínal častěji, než by vůbec chtěl. „Jak se má Paul?“

„Máme se fajn, Muldere.“ Konečně nalezla znovu svou jistotu. „Jak jde práce?“

Má práce – už ne naše, myslel si Mulder hořce. Nejspíš jí nikdy nedokáže tak úplně odpustit, že odešla z Akt X, že zpřetrhala svá pouta k němu. „Vlastně teď zkouším takový ten obyčejný život“ odpověděl jí. „Vzal jsem si z Úřadu načas volno, abych se rozhodl, co s budoucností, jakým směrem se dál ubírat. Není to krize středního věku nebo tak něco, jen rozhodnutí, čas na rozmyšlenou“ řekl se smutným pousmáním v hlase. „Jde mi to dobře – žádné bytí na zkoušku, prostě jen osamělý život ve své pravé podobě.“ Mulder byl sám sebou překvapený. Proč jí tohle všechno říká? Opravdu si myslí, že ji to zajímá? „Ale hádám, že ty to znáš líp než já, pravděpodobně kvůli tomu jsi odešla.“

„Částečně“ zamumlala Dana. Chyběl jí. „Muldere, když máš dovolenou, proč mě nepřijedeš navštívit? Můžeme si popovídat, seznámíš se s Paulem a dalšíma důležitýma lidma mého života“ řekla, jak upřeně pozorovala dítě na zemi, „ … můžeme jen tak zavzpomínat na staré časy.“

„To by se mi líbilo“ odpověděl Mulder a připadal si jako hlupák, když se šťastně šklebil na sluchátko. „Zjisti mi nějaké hotely blízko vás a já si objednám pokoj. Přizpůsobím se, jak vám to bude vyhovovat.“

„Já můžu kdykoliv“ odvětila Dana. „Co příští víkend? A nestarej se o hotel, můžeš přespat u nás.“

Paul vešel unaveně do dveří krátce po deváté večer. Dana mu šla vstříc, aby ho přivítala. Políbil ji na tvář. „Vypadáš nějak šťastně“ poznamenal. „Měla jsi příjemný den?“

„Jistě“ přitakala. „A mimochodem, než zapomenu, příští víkend budeme mít společnost. Promiň, že jsem ti to neřekla dřív, ale dívala jsem se na tvůj rozpis a ty celý víkend stejně pracuješ, tak by ti to nemělo vadit. O všechno se postarám a on tě nebude nijak obtěžovat.“

„On?“ ptal se Paul s potemnělým výrazem ve tváři, jak sledoval ten nadějný, radostný výraz v očích své ženy.

„Ano, Mulder. Můj bývalý partner z FBI.“

„Mulder, jo? Nepamatuju si, žes bys mi o něm vyprávěla. Má nějaké křestní jméno?“

„Žádné, které bys mohl použít“ odvětila Dana. „Všichni mu říkají jen Muldere. On mi zase říká Scullyová – myslím, že si budeš muset zvyknout.“

Paul neodpověděl. Šel do obývacího pokoje a sedl si na gauč. „Co máme k večeři?“

„Mám v troubě kuře. Bude to za čtvrt hodinky hotové.“

Dana se vrátila do kuchyně a tiše si pro sebe broukala. Paul sledoval každý její pohyb, její šťastný výraz ve tváři. Nebyl si jistý, jestli se mu líbí, co vidí – zvláště když to mělo co dělat s tím Mulderem.

Hoch na zemi začal kňourat. Dana věděla, co to znamená – chtěl chovat. Za chvilku začne křičet na celé kolo, jestli ho někdo hned nezvedne. „Paule? Můžeš ho na chvilku pochovat? Večeře už je skoro hotová.“

Paul povzdechl: „Jsem vážně unavený.“

„Nestarej se, já si ho vezmu“ uklidnila ho Dana, vběhla do pokoje a sevřela děcko v náručí. Jakmile se s ním vrátila do kuchyně, zamračila se. Unavený, hm…

Večeře proběhla klidně. Paul vyprávěl o své práci, zatímco Dana rychle jedla, aby mohla dítě nakojit a uložit ke spánku. Už bylo skoro jedenáct, když ho konečně vykoupala a uspala, pak se pustila do nádobí. Nakonec tiše vklouzla do postele vedle již spícího Paula.

Pátek odpoledne

Dana pustila Muldera do domu a utíkala do koupelny, aby zkonrolovala svůj vzhled. Kritickým okem se prohlížela v zrcadle – kromě o dvě čísla větších ňader na ní nikdo nemohl poznat, že před čtyřmi měsíci rodila. Hned po narození syna vážně onemocněla, ve všem musela spoléhat na matku, ale váha letěla dolů závratnou rychlostí. Ještě se ujistila, že lem sukně je na svém místě a spokojeně opustila koupelnu.

Mulder stál u vstupních dveří s taškou přes rameno, kytkama v ruce a milionem myšlenek probíhajících myslí. Najdou spolu zase společnou řeč po dvou letech, kdy se téměř neviděli? Bude vypadat jinak? Změnil se on? Přes všechny pochybnosti stále doufal, že to vzácné spojení, které s bývalou partnerkou měl, nikdy úplně nevyhaslo. I přes to, že opustila Akta X, vdala se a začala žít život domácí paní, bylo toho tolik, co jí chtěl říct.

Dveře se pomalu otevřely. „Muldere? Myslela jsem, že zaklepeš…“ řekla Scullyová s hřejivým úsměvem na rtech.

„Právě jsem se zhluboka nadechoval…“ zašklebil se Mulder a a pozorně si prohlížel její černé tričko bez rukávů a tenkou černou sukni s rozparkem na boku. „Vypadáš fantasticky.“

„Děkuju“ začervenala se a sklopila zrak. Stále dokázal být okouzlující, když chtěl. „Pojď dál“ pobídla ho.

Mulder vstoupil do bytu a ucítil závan svěžího vzduchu ze stropní klimatizace. Scullyová se natáhla pro jeho tašku. „Vezmu ti to.“

On jí místo toho podal květiny. „Tyhle jsou pro tebe.“

„Děkuju“ řekla a odešla do kuchyně pro vázu. „Polož si tu tašku přece. Ke gauči“ volala na něj. Mulder popošel pár kroků a zaklínil tašku pod jeden z postraních stolků. „Můžu ti něco nabídnout? Kafe?“ ozvalo se opět z kuchyně.

„Ne, díky. Pojď sem ke mně. Máme si toho tolik co říct.“

„Hned tam budu“ odvětila Scullyová a odběhla dozadu do chodby, kde byly další pokoje, jak správně Mulder tušil. „Udělej si pohodlí.“

Mulder se rozhlížel po obývacím pokoji. Bylo mu jasné, že ten pokoj zařizovala Scullyová, připomínal mu její starý byt z D.C. Dokonce poznal některé části nábytku. U pokoje byl balkon s výhledem na ulici a město kolem. Jakže se jmenuje ta velká budova naproti? Nemohl si vzpomenout. Náhle za sebou uslyšel její kroky a otočil hlavu.

„Ráda bych tě s někým seznámila.“

Mulder zíral. Scullyová chovala dítě. Roztomilé, malinké… dítě. Překvapeně vydechl.

Scullyová se zašklebila. „Promiň, že jsem ti o něm nenapsala, ale od té doby, co se narodil, nevím, kde mi hlava stojí.“

„Jak se jmenuje?“ našel Mulder konečně řeč a třesoucí se rukou pohladil jemné dětské prstíčky.

„Hunter“ odpověděla.

Právě v té chvíli zachrastil v zámku klíč. „Teď poznáš Paula“ obrátila se Scullyová ke dveřím.

Paul vešel do místnosti a probodával Mudera očima. Velkou radost z něho neměl, byl to jeho víkendový sok – vysoký, pohledný muž bez jediného šedivého vlasu, ne jako on sám.

„Paule, seznam se s Mulderem“ řekla Scullyová. „Muldere, to je můj manžel Paul.“

Oba muži udělali krok k sobě, aby si mohli potřást rukou. „Těší mě“ řekl Paul. „Vidím, že s mým synem už jste se seznámil. Pojď sem, Huntere“ natáhl se po dítěti. Scullyová se na něj překvapeně podívala. Nikdy si malého nechoval, když přišel unavený z práce. Ale chápala ten jeho záchvat majetnickosti – s Mulderem za zády.

„Hunter je skvělé jméno“ podotkl Mulder.

„Hunter Fox“ upřesnil Paul. „Je to budoucí fotbalová hvězda!“

Srdce spadlo Mulderovi až do žaludku, nevěděl, co si má myslet. Podíval se na Scullyovou, jen aby ho svým varovným pohledem upozornila, aby to dál nerozmazával. „Rodinné jméno?“ zeptal se po chvíli.

„To byl Danin nápad“ odvětil Paul. „Prostě nám to pěkně znělo.“

Večeře – těstoviny se salátem – proběhla v poklidné atmosféře. Paul se snažil být přívětivý a Mulder odpovídal na všechny otázky, jak nejlépe uměl. Nemohl se dočkat, až bude se Scullyovou sám, až si s ní konečně popovídá. Po večeři se Paul s omluvou, že ráno brzo vstává a čeká ho náročný den, odebral do postele a Scullyová uložila dítě ke spánku a pak společně s Mulderem myla v kuchyni nádobí.

„Děcko večeři nedostane?“ ptal se.

„No, já jsem ho nakojila, než jsi přišel“ řekla Scullyová s lehkým uzarděním ve tváři. „Nechtěla jsem tě zahltit rodinným životem.“

Když uklidili nádobí, usadili se v obývacím pokoji se šálkem anglického čaje. Scullyová si zkřížila nohy pod sebou na jednom konci gauče, Mulder se usadil proti ní a upřeně ji pozoroval.

„Tak…“ začala Scullyová nejistě.

„Tak…“ chytil se Mulder příležitosti. „Proč Paul?“

Scullyová se smutně zasmála. „Jdeš přímo na věc. Proč? Nelíbí se ti?“

„Neváží si tě.“

„Ty ano?“

„No, nebylo to jednoduché, co ses vykašlala na Akta X.“

„Muldere…“ nadechla se Scullyová, ale pak pokračovala mírně: „Nikoho sis k sobě nenašel?“

„Nikoho jsem nehledal“ odvětil s nespornou špetkou hrdosti. „Ale já…“ změknul, „… já přehodnocuju svůj život. Jak už jsem ti říkal do telefonu. Musím se rozhodnout, kam chci patřit, jaký chci být jednou provždy.“

„Vidím, že jsi musel odejít z Akt X, abys to dokázal…“ popíchla ho Scullyová.

Mulder povzdechl. Tahle konverzace nikam nevedla. „Scullyová, já vlastně nevím, co ti chci říct. Nevím, čím chci pro tebe být. Vím jen, že mi chybělo to, co jsme spolu sdíleli, ať to bylo cokoliv. A teď mám pocit, že už ti vůbec nerozumím, že se ti nemůžu rovnat.“

Scullyová seděla tiše. Mulder si přál, aby mohl číst její myšlenky. Zajímalo ho, jestli přemýšlí o něm, o tom, co pro ni znamená, o tom, co spolu prožili. „Miluješ svého manžela?“ odvážil se nakonec. „Líbí se ti tvůj život? Protože já si vážně nedovedu představit Scullyovou, jakou jsem kdysi znal a miloval, že by se jí tenhle život zamlouval.“

Znal a miloval? Tohle řekl?

„Muldere“ řekla Scullyová jemně. „Tohle je tvá první noc tady. Máme toho hodně na povídání, hodně pocitů k projevení. Nepospíchej na mě, ano?“

Mulder přikývl s pochopením. Řekl toho příliš. „Postel?“

„Ano, prosím. Nemám tvoji energii“ usmála se na něj Scullyová.

Vstali z gauče současně. Mulder odnesl prázdné šálky do kuchyně a pak ji následoval do haly.

„Kanape pro mě?“

„Pro tebe jen to nejlepší.“

Usmáli se na sebe a Mulder ji sevřel v náručí. „Uvidíme se ráno“ zašeptal jí do vlasů.

Scullyová se otočila a zamířila do ložnice, Mulder se vrátil do obývacího pokoje, zhasnul světlo a zamyšleně ulehl na gauč. Scullyová se tiše převlékla do pyžama, aby nevzbudila Paula. Vklouzla pod pokrývku a zhluboka se nadechla. Znal a miloval… znal a miloval…

Uprostřed noci její bystré uši zachytily zakňourání. Otočila se na bok, aby viděla na budík – tři hodiny ráno, čas kojení. Vstala z lůžka a zamířila do dětského pokojíčku. Zvedla chlapečka z postýlky a přivinula ho k sobě, jeho pláč rychle utichl, jak na něj promluvila: „Máš hlad?“ V náručí ho tiše nesla přes ložnici a ven na balkón. Teplá letní noc hřála její kůži, ochlazenou klimatizací v bytě. Tuhle noční dobu milovala, navzdory tomu, jak moc byla pak unavená ve dne. Hvězdy visely nízko na obloze. Rozepnula si pyžamový kabátek a svěží letní vánek ji pohladil po holých ňadrech. Uložila si dítě na ruce a nechala ho přisát k levému prsu. Zatímco malý pil, chodila po balkóně sem a tam a tiše mu prozpěvovala. Nevšimla si, že Mulder vstoupil na balkón dveřmi z obývacího pokoje, dokud nestál těsně za ní.

„Ahoj.“

Scullyová rychle sáhla po rozepnutém kabátku, aby zakryla odhalený hrudník. „Nechej to“ řekl a pohladil ji po tváři, jak shlížel dolů na sající miminko. „Jsi krásná.“ Sklopila oči. „Doufám, že tě neruším. Otevřel jsem si dveře ven, abych se nadýchl nějakého neklimatizovaného vzduchu…“ vysvětloval a všiml si, že se usmála. „A slyšel jsem tě.“

„To je v pořádku“ zašeptala Scullyová.

Mulder opět zvedl ruku, tentokrát pohladil po tvářičce dítě. „Tak hebké“ řekl jí a ona se na něj udiveně podívala. Přesunul své prsty na kůži jejího ňadra. Scullyová cítila, jak se jí zrychluje puls. Zadržela dech. „Tak hebké…“ Sklonil k ní svou tvář.

„Muldere…“ zašeptala a odvrátila se.

„Omlouvám se“ pronesl tiše a rychle. „Nechám vás dva o samotě.“

Scullyová ho následovala do obývacího pokoje. „To nic, už spí. Dám ho zpátky do postýlky.“ Nesla dítě do pokojíčku, položila ho a chvilku ho hladila po zádech, aby se ujistila, že opravdu dřímá. Mulder stál vedle ní a fascinovaně se rozhlížel kolem. Uslyšela ho, jak se směje. „Co je?“ otočila se na něj a uviděla ho, jak kouká na kočárek stojící v rohu pokoje.

„Planety a vesmírné lodě“ šeptal překvapeně. „Měl jsem to tušit.“

„Já jsem nikdy nezapomněla, Muldere.“ Otočila se čelem k němu. „Věděl jsi to, že ano?“

„Proč jsi mě opustila?“ ptal se s bolestivým nádechem v hlase.

„Musela jsem, Muldere. Tolik jsem toho ztratila. Otce, sestru, život… a když jsem pochopila, že nedokážu…“ odmlčela se a nedokázala větu dokončit.

„Nedokážeš co, Scullyová?“

Vypadala ztraceně, přála si, aby raději mlčela. „Prožít svůj život jako věčný host… Muldere, musela jsem přestat jen čekat. Musela jsem něco mít. Někoho, kdo by mě potřeboval, miloval…“ Hlas se jí zlomil.

„Paula?“ ptal se Mulder tiše.

„Ne… Huntera. Své dítě. Copak to nechápeš?“

„Ano“ nadechl se Mulder. „Jen bych si přál, abych já byl ten, kdo ti ho dal.“

Scullyová ucítila jeho ruce na holé kůži v pase. Hladil ji, tiskl ji k sobě blíž. „Ještě není pozdě“ šeptal jí do ucha. „Není pozdě.“ Pak ji políbil, vnímal její teplo, její vůni. Připadal mu to, jako by si z ní bral sílu, tišil věčný hlad. Jeho ruce sevřely její prsa, testoval jejich váhu ve svých dlaních. Cítil, jak jí srdce divoce tluče v hrudi, hladil ji, kousal do krku a nechával po sobě malé červené jizvičky. Vzdychla, jak jí pyžamový kabátek sklouzl z ramen. V mysli jí bouřilo, ale nedokázala najít důvod, proč by ho měla zastavit. Položil ji na podlahu vedle postýlky a celou ji zakryl svým tělem, bez jediného slova. S potěšením zaznamenal, že nenosí spodní kalhotky a odhodil ten poslední kousek oblečení, který na sobě měla. „Svlíkni mě“ přikázal jí něžně a ona bez jediného mrknutí splnila jeho přání, a poprvé tak pocítila jeho holou kůži proti své, vdechovala jeho vůni. Stáhla mu boxerky a on na ni vzápětí nalehl celou svou vahou. Užívala si ten pocit. Když do ní pronikl, slabě zasténala. „Ššš“ tišil ji a zachytil její ústa ve svých. Začal se v ní pohybovat, pomalu, ale se vší silou. Zavřela oči.

V ložnici se Paul probudil a zjistil, že Dana není ve své posteli. Pomyslel si, že nejspíš kojí a poslouchal, jestli ji uslyší zpívat. Všude bylo jen ticho. Přetočil se na bok a stiskl knoflík dětské chůvičky na nočním stolku.

„Dano, miluju tě.“

„Foxi…“

Jejich hlasy se prolínaly a jejich slova se postupně ztrácela v sílících výkřicích nekonečné touhy.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 26.10.2008 v 18:22 v kategorii Povídky.