Kult X

autorka Lori | překlad luca | rating PG | kategorie A, UST/MSR | spoiler Gethsemane

Dana Scullyová otevřela dveře od šatníku v ložnici Foxe Muldera a oči se jí okamžitě zalily slzami. Cítila něco tak důvěrně známého, když viděla všechny ty čisté věci visící tady, pracovní oblečení na jedné straně, neformální na straně druhé. Většinu osobně znala. Sundala z ramínka černý kožený kabát a držela ho v náručí, skoro jakoby chovala dítě. V krku se jí bolestivě sevřelo. Zabořila nos do klopy kabátu a zhluboka dýchala. Voněl kůží, kolínskou a Mulderem. Najednou se jí podlomily nohy a cítila se provinile. Rychle ho vrátila zpět na místo. Nikdy, přestože Muldera znala čtyři roky, nezahlédla ani kousíček jeho ložnice, natož aby se mu dívala do skříní. Bylo zvláštní, že tolik sdíleli své životy, ale vlastně o sobě téměř nic nevěděli. Natáhla třesoucí se ruku a dotkla se látky jeho šatů. Na zaměstnance federální vlády měl dobrý vkus v oblékání a očividně utratil dost peněz za formální i příležitostné šatstvo. Tušila, že to, jak se oblékal, hodně vypovídalo o tom, jaký byl.

Fox Mulder byl úžasný.

Vysoká, atletická postava, pěkný odstín kůže, vyrýsované svaly. Chlapecky milá tvář se silným, výrazným nosem a výmluvnýma oříškovýma očima s dlouhými černými řasami, smyslné rty a husté tmavé vlasy. Oblékal se jako dobře vypadající muž, tak to bylo prosté.

Scullyová ze sebe vydala drsný povzdech a rukou si otřela tvář, ale slzy jí tekly dál a ona bojovala s nutkáním posadit se na čistě ustlanou postel a vzlykat. Nakonec ze skříně vytáhla tmavý oblek, který mu vždycky tak slušel, a rozprostřela ho na přikrývku. V jeho bytě bylo tak strašné ticho a ona si nemohla pomoci, ale cítila se jako vetřelec. Tohle ale musela udělat. Mulder potřeboval věci na převlečení. Ze dna šatníku vytáhla tmavé lesklé boty a položila je k obleku, pak dveře zavřela a natáhla se k prádelníku pro košili. Ten kus nábytku byl tak typicky mužský, žádné osobní fotografie nebo upomínkové předměty. Jen kartáč, malá skleněná miska s drobnými, které se mu každý den hromadily v peněžence, a brýle.

Okamžitě jí naskočil v hlavě Mulderův obraz ten den, kdy se poprvé potkali. Vešla do sklepní kanceláře, ve které se měla seznámit s novým partnerem, mužem, o kterém měla podávat zprávy, a on vzhlédl od rozdělané práce a zíral na ni těma svýma neuvěřitelnýma očima přes obroučky brýlí. Její první myšlenka o něm, zcela bezděčná, jí po letech vytanula na mysl  – Jaký je to krásný muž!

Přemýšlela, jestli má vzít brýle s sebou, ale nakonec si uvědomila, že je nebude potřebovat. Otevřela druhou zásuvku, kde byly složené jeho košile. Sáhla po nové bílé značkové košili a šuplík zasunula zpátky. Poté, co připravila spodní prádlo a ponožky, hledala kravatu. Musela se usmát, když viděla jejich uspořádání. Jednobarevné konzervativní ležely na jedné straně zásuvky, barevné křiklavé na druhé. Sáhla po jednobarevné nenápadné kravatě a přiložila ji k obleku, pak se s ní vrátila a vyměnila ji za burgundsky červenou s lesklým vzorem, kterou s tímto oblekem nosil nedávno. Tuhle kravatu by určitě chtěl.

Ustoupila o krok dozadu a prohlížela si oblečení, které pro něj připravila. Cítila, jak se jí horké slzy zase derou do očí. Jak to další dny zvládne? Jak to mohl udělat, jí i sám sobě? Představila si ve své mysli, čím vším prošel za posledních 24 hodin, a zlomilo jí to srdce. Viděla ho, jak sedí sám v potemnělém bytě, slzy mu tečou po tvářích, s uštvaným výrazem člověka, kterému se svět převrátil vzhůru nohama a jehož poslední přítel na světě, kterému věřil, se obrátil proti němu. Přála si, aby jeho obraz mohla vymazat z hlavy, jak smutně pláče, osamocený, zlomený, jen chvilku předtím, než učinil rozhodnutí, které rozbilo její svět jednou provždy. Přála si, aby šel vrátit čas zpátky, aby mohla napravit ty věci, které řekla a udělala, aby mu mohla říct, že pro ni znamená všechno na světě. Že budou společně pracovat, klidně věčně, když to bude zapotřebí, aby odhalili pravdu o jeho sestře a jeho minulosti. Místo toho ho rozhořčeně obvinila, že její rakovina jí byla způsobena pro to, aby ho přesvědčili důvěřovat všem těm lžím. Jasně si pamatovala ten bolestný pohled jeho očí a jeho zlomený hlas, když se jí ptal: Co ti ten chlap napovídal, že mu tolik věříš?, a pak jeho strnulé mlčení, když mu vmetla do tváře svoji nemoc, předtím, než se otočil a rychle odešel. Jejich poslední vzájemná slova byla plná hněvu, a to ji teď bodalo u srdce. Zítra vysloví všechno to, co měla říct, co si přála říct předtím, než se Fox Mulder rozhodl, že život už za to nestojí, a prohnal si kulku hlavou.

Den, kdy se konal pohřeb Foxe Muldera, byl krásný jarní den na konci dubna. Třešňové stromy již rozkvetly, obloha zářila jasně modrou barvou proti nadýchaným bílým obláčkům a jemný, svěží vánek foukal skrze větve stromů. Protože Mulder byl agentem FBI, federální vláda zařídila pohřeb se všemi náležitostmi a poctami. Scullyová, jako jeho partnerka, a zástupce ředitele Skinner, jako jeho nadřízený, dnes přednesou slavnostní řeč.

Navzdory trápení byla Scullyová nespokojena s tím, jak se celá záležitost vyšetřovala. Místní policie ji zavolala, aby identifikovala jeho tělo, ráno stále ležící na podlaze. Krátce na něj pohlédla a hned se odvrátila v hrůze a šoku. Pak jí už nedovolili se na něj znovu podívat. Pitvu provést nemohla – prý konflikt zájmů, řekli jí – a jeho tělo bylo okamžitě odesláno ke kremaci. Výsledky pitvy jí ukázali až po té, co hlasitě protestovala, a byly prosté – žádné drogy ani alkohol v jeho krvi a příčinou smrti střelná rána do hlavy z legálně držené služební zbraně. Místo činu bylo okamžitě uklizeno, dříve než ji poslali do jeho bytu, aby vybrala věci, ve kterých ho pohřbí. Přemýšlela o tom – oblékli mu vůbec ten oblek, než ho strčili do kremační pece? Hlava ji bolela z nedostatku spánku a jídla a neustálého potlačování pláče. Ale ta bolest hlavy byla jako nic v porovnání s bolestí, kterou cítila ve svém srdci. Stačilo, aby si připomněla Já už ho nikdy neuvidím! a její srdce pukalo žalem a slzy jí tekly po tvářích. Nikdy necítila taková muka, ani když zemřela její sestra a otec, a ta trýzeň ji trošku překvapila. Dlouhou dobu v sobě potlačovala své city vůči němu, držela je na uzdě, a teď, když se naplno projevily, byla polekaná jejich intenzitou. Mohla jen doufat, že zůstane klidná aspoň během pohřbu. Dala by přednost soukromí, ale věděla, že to, co mu bude chtít říct, obnaží její zármutek přede všemi.

Scullyová stála na slunci zalitém hřbitově vedle Skinnera a čekala na příjezd dalších truchlících. Viděla před sebou jeho matku, ale nedokázala se na ni podívat. Mluvila s ní krátce už v kostele, aby jí vyjádřila upřímnou soustrast, a ta žena se na ni podívala tak studenýma očima jako někdo, koho nezajímá ani slovo z toho, co jí chtěla říct.

Obřad v kostele byl krátký. Oficiální část pohřbu nastala až teď, tady na hřbitově a s těmi, kteří s Foxem Mulderem konali službu vlasti. Scullyová téměř neslyšela, co ostatní říkají, svoji pozornost zaměřila až tehdy, když se Skinnerův hlas zlomil. Někdo z řady sedících před náhrobkem hlasitě popotáhl, ale Dana si všimla, že Mulderova matka to nebyla. Možná to byl Frohike, jeden z Mulderových konspiračních kamarádů. Mulderova vlastní matka vypadá, že je jí úplně jedno, jestli je její syn živý nebo mrtvý, pomyslela si a srdce se jí opět zlomilo pro tohohle ubohého, týraného muže a prázdný život, který musel vést. Jsem snad jediná, kdo se o něj doopravdy staral? zajímalo ji. Věděl vůbec, že jsem to dělala?

Skinner sestoupil ze stupínku a Dana Scullyová pomalu vstala, aby zaujala jeho místo. Stála zpříma před zástupem lidí, její rusé vlasy vlály kolem hezké tváře. Modré oči vypadaly prázdné a unavené, a jak lehce pohodila hlavou, zaleskly se v nich slzy. Mluvila tiše hlasem plným emocí.

„Fox Mulder byl můj partner a můj přítel. Strávila jsem s ním téměř každý den během posledních čtyř let a myslela jsem si, že jsem poznala jeho mysl a srdce lépe než kdokoli jiný…Ale bolestně jsem si uvědomila, že tomu tak není. A… myslím, že on také neznal mé srdce a mysl, protože kdyby ano…“ Hlas se jí zlomil. Zhluboka se nadechla a pokračovala: „Měl vědět, že jsem ho milovala, a možná, že by ho to udrželo mezi námi.“ Ramena jí klesla a roztřásla se, jak se jí podlomily nohy. Skinner se postavil a objal ji rukou, aby jí pomohl z pódia dolů, neschopný skrýt zoufalý výraz ve své tváři. Scullyová zašeptala: „Nezlob se, Muldere.“ Tahle poslední smutná slova mikrofon ještě zachytil, takže je všichni slyšeli. Vyznání lásky mrtvému partnerovi z úst agentky Scullyové vehnalo slzy do očí snad všem přítomným, ale pro jednoho účastníka, který seděl v autě opodál, bylo přímo ničivé.

Dveře auta se otevřely a nastoupil Frohike. Jeho tvář zkameněla, když pohlédl do očí spolujezdce. „Opravdu jsi ji musel tímhle nechat projít. A vím, že se ti to nezdá správné.“

Mulder se na něj jen podíval smutnýma, vlhkýma očima. Kdyby teď promluvil, vyjevil by stejný zármutek jako Scullyová předtím na stupínku. Bál se, že kdyby se rozplakal, sklouzl by do hysterického vzlykání, které by už nikdy nedokázal zastavit. Tak zůstal tichý a díval se někam do dálky. Byers a Langly ve chvilce nasedli a pak všichni čtyři rychle odjížděli. Mulderův poslední pohled patřil Scullyové, stojící osamocené na hřbitově a odvracející se od každého, aby skryla svůj zoufalý pláč, když si vánek pohrával s jejími krásnými rusými vlasy.

Uběhly už dva týdny od jeho „pohřbu“ a Mulder stále nemohl vymazat ze své mysli obrázek Scullyové na hřbitově a slova, která pronesla před jeho náhrobkem. Rád by si byl jistý, že se krutě nezmýlil, když ji nezasvětil do svého plánu předstírat svou smrt a pracovat v utajení. Seděl sám tu noc, co se spolu pohádali, a bojoval se svým rozhodnutím celé hodiny, než to vypuklo. Dokonce ještě v okamžiku, kdy přijela „policie“ a volali Scullyovou k identifikaci, byl stále na pochybách, jestli to vůbec měl udělat. Jediná věc, která ho držela nad vodou, bylo logické zdůvodnění, že jí bez něj bude lépe na dlouhé cestě životem, že když bude mrtvý, ti lidé, kteří způsobili její nemoc, aby uvěřil všem těm lžím, jí dají lék a ona bude moci žít. Ronil hořké slzy tu noc, než Langly přivezl speciální maskovací make-up, potřebný k tomu, aby Mulder vypadal jako někdo, kdo střelil do hlavy sám sebe. Mulder věděl, že Scullyová je jeho nejlepší přítelkyně a že jí to strašně ublíží. Také věděl, že den po jeho „smrti“ podá lidem, kteří z ní udělali jeho partnerku a nedílnou součást jeho života, zprávu o tom, že všechno byly jenom lži. Hluboko ve svém srdci doufal, že to bude znamenat jediné: že jim řekne, co chtěli celou tu dobu slyšet, a bude moci budovat svou kariéru u FBI s větším respektem běžným, osvědčeným způsobem.

Ve všech svých starostech o to, jaký dopad bude mít jeho „smrt“ na její mysl, podcenil fakt, jak to vlastně celé zasáhne jeho. Po celou tu dobu od chvíle, kdy jeho partnerka přednášela pohřební řeč, ho srdce nepřestávalo krutě bolet. Pro ni. Musel se ujistit, že bude v pořádku, že její lék je na cestě. A hlavně zoufale potřeboval vidět ještě jednou její tvář, aby si ji zapamatoval šťastnější, než byla na tom proklatém hřbitově.

Tak teď seděl v autě vedle jejího domu, límeček bundy zdvižený kolem tváře a baseballovou čepici vraženou hluboko do očí, a čekal, až se konečně objeví a půjde si zaběhat jako každý večer. Když na ni aspoň letmo pohlédne, bude moci pokračovat v práci s vědomím, že všechno bude v pořádku. Dveře se najednou otevřely a ona v nich stála v kombinéze FBI, vlasy staženými gumičkou a nenalíčeným obličejem. Seběhla po schodech a poklusem se vydala k parku po své obvyklé trase. Pozoroval ji, jak běží, a cítil, jak se mu svírá hrdlo. Přehrával si v mysli její slova stále dokola Měl vědět, že jsem ho milovala… a přemítal, zda byla motivována pouze zármutkem. Pomalu jel za ní, aby se mohl nepozorovaně schovat mezi keře blízko lavičky, na které vždycky odpočívala, než se rozběhla zpátky k domovu.

Sedl si na studenou zem mezi křoví, neviditelný pro kohokoli jiného. Lavička, na které sedávala, byla od jeho nohou sotva třicet centimetrů a dovolovala mu spatřit její tvář ještě jednou, naposledy. Za okamžik přiběhla, těžce oddechovala a zastavila se před lavičkou. Park byl téměř prázdný, pomalu se stmívalo. Chvíli jen tak klusala na místě, aby se uklidnila, a pak se napila z blízké fontánky a klesla na sedátko. Viděl, jak jí stékají po tvářích pramínky potu, které vzápětí otřela rukávem. I skrze lístky keře slyšel její dech a pozorně sledoval její obličej, hledal znamení, že je jí lépe, že je už v pořádku, že ten smutek z jejích očí vyprchal a temnota, která jí obklopovala, zmizela jednou provždy. Co však uviděl, byl pohled tupě zírající do prázdna a slzy, které jí smáčely tvář.

Hlasitě zaklela, než se rozplakala: „Zatraceně! Ne znovu… už ne. Proč jsi mi to udělal, Muldere? Proč jsi to udělal sobě?“

V tu chvíli se cítil jako špeh, jako udavač, jako zrádce. Jen tam tak tiše seděl kousek od ní, toužil se jí dotknout a koukal na ni, jak pro něj znovu roní slzy. Proklínal sám sebe, protože dobře věděl, že takhle kvůli němu pláče nejspíš po tisíckráte od jeho „smrti“. Srdce mu pukalo, a když vzhlédla k potemnělé obloze a opět nahlas povzdechla, nemohl to déle snést.

„Miluju tě, Muldere. Chybíš mi“ řekla sotva slyšitelně, šeptavě jako dítě. „Umírám a bez tebe nemám sílu bojovat. Potřebuju tě…“ Hlas ji zradil a ona se na lavičce schoulila do klubíčka a naříkala.

Jak Scullyová seděla na lavičce v parku a vzlykala, náhle ucítila, že se na ni někdo dívá. V rozpacích, že bude v parku přistižena plačící a mluvící k nebesům, spěšně setřela slzy z tváří, vyloudila nesmělý, předstíraný úsměv a pozvedla oči. To, co uviděla, ji vyděsilo mnohem víc, než cokoli jiného, co kdy zažila, a zalapala po dechu.

„Scullyová…“ zašeptal nesměle Mulder.

Snažila se promluvit, ale nic inteligentního nemohlo z jejích úst vyjít. Byl to on nebo co to bylo? Stál proti ní, zapadající slunce žhnulo za jeho hlavou. Měl na sobě vybledlé džíny, tenisky a zelené tričko, v ruce svíral baseballovou čepici. Vlasy měl rozcuchané, spadané do očí. V pronikavě zelených očích se mu leskly slzy. Znovu zopakoval její jméno a šeptal: „Je mi to tak líto.“

„Jsi to opravdu ty?“ vyrazila ze sebe a opět jí tekly slzy po tvářích Zakryla si ústa dlaní, protože je nedokázala udržet zavřená, jak byla překvapená. Její oči ho neustále pozorovaly, a když viděla, že pláče, byla si jistá, že je skutečný.

„Jsem to já… a prosím tě… nesmíš mě za tohle nenávidět.“ Jeho hlas byl stále sotva slyšitelný.

Pořád na něj koukala užasle a zmateně. Její svět se zatočil. Zlobila se na něj, ranilo ji, že mohl něco takového udělat, dojalo ji, když ho viděla před ní plakat, a především měla hrozný strach, že se jí to jenom zdá. Ale, jak se na něj dívala, nedokázala se soustředit na nic jiného než na jeho oči, vpíjející se do jejích, a neuvědomila si, že stojí na nohou až do chvíle, kdy ucítila jeho silné paže, jak ji mačkají v drtivém objetí. Pevně se ho chytila a síly ji opouštěly. Vnímala teplo jeho kůže a slabou vůni pracího prášku. Slyšela, jak mu bije srdce, a mohla s určitostí říct, že pláče, jak se jeho tělo třáslo. Všechno, co v té chvíli dokázala udělat, bylo, že ho tiskla pevněji a pevněji, jak jen jí to její paže dovolily. Slyšela svůj vlastní hlas opakovat jeho jméno znovu a znovu. Odtáhl se a podíval se na ni s tváří zmáčenou od slz a vlhkými řasami a jí projela ohromná vlna touhy. Usmál se a ona mu úsměv opětovala. O pár vteřin později se jeho rty přitiskly na její a ona pocítila zase tu zvláštní slabost. Jemný, sladký dotek jeho rtů proti jejím.

Pak se na ni opět podíval, rukou hladil její tvář a zašeptal: „Je mi to tak líto, Scullyová. Nepřemýšlel jsem jasně, když jsem tohle udělal. Myslel jsem, že všechno zvládnu sám. Jsem vážně idiot…“

Znovu nedokázala promluvit, jen hleděla do jeho očí a dotýkala se ho, aby se ujistila, že je skutečný. Sklonil se, aby ji políbil, a ona náhle ucítila, jak ji veškerá síla definitivně opustila a svět kolem ní zčernal.

Scullyová se probudila ve svém bytě, ležící na gauči. Všude kolem byla tma, světla zhasnutá. „Ale ne… ne… ne“ sténala bolestně. Chtělo se jí křičet. Všechno to byl jenom sen. Viděla Muldera v parku, držela ho, líbala, plakala s ním… a nebylo to skutečné. Zvedla polštář z gauče a hodila s ním tak prudce, jak jí to zlost dovolila. Srazil na podlahu vázu a ta se roztříštila na malé kousky.

„Scullyová!“ vběhl Mulder do obývacího pokoje s polekaným výrazem ve tváři, strachem a poté úlevou.

„Muldere“ vydechla. „Myslela jsem, že se mi to jen zdálo!“

„Ne“ usmál se na ni opatrně.

„Jak jsem se sem dostala? Co se stalo?“

„Omdlela jsi. Myslím, že mé zmrtvýchvstání už bylo na tebe příliš po tom všem, čím sis musela projít…“ vysvětloval jí nesměle a čekal, že ho Scullyová každou chvíli vzteky nakopne. Byla šťastná, že ho právě teď vidí, ale brzy jí dojde, co jí způsobil, a on mohl jedině doufat, že to bude až časem. Aspoň v téhle chvíli se zdála spokojená.

„Ty bastarde!“

Zatnul zuby. Čas pro odpuštění vypršel.

„Ty zatracený mizero! Jak jsi mi mohl udělat něco takového? Proč jsi mi to udělal? Prošla jsem si kvůli tobě peklem…“

„Scullyová, omlouvám se. Můžu se jen omluvit a doufat, že mi odpustíš. Věř mi, myslel jsem, že dělám správnou věc. Myslel jsem, že pro tebe bude lepší, když ti neřeknu, co chystám.“

„Jak sis mohl myslet něco takového?“ plála proti němu a natáhla se k lampě, aby si na ten boj více posvítila. „Proč sis myslel, že pro mě bude lepší, když budeš mrtvý?“

Pohled jeho očí jí lámal srdce. „Nikdy jsem ti nepřinesl nic dobrého, Scullyová. Jen bolest. Unesli tě, způsobili ti tuhle nemoc… a já jsem nedělal nic jiného, než tě dál zaplétal do své posedlosti. Jsi příliš slušná, abys mi řekla, že jsem magor… prostě jsi mě dál následovala a ztrácela víc a víc.“ Myslela si, že se Mulder znovu rozpláče, a tiše doufala, že zůstane klidný, protože cítila, že sama své emoce dlouho neudrží. Jediná jeho slza jí svrhne do propasti. „Ten poslední den, který jsme strávili spolu, jsem pochopil, že všechno, co jsem kdy udělal, bylo kvůli lžím, a že to ničilo jedinou osobu, o kterou jsem se ve svém životě staral.“

„Takže nejlepší cesta, jak jí ukázat, že se staráš, bylo předstírat svou smrt a neříct jí o tom?“ kypěl v ní vztek.

„Měl jsem to udělat doopravdy…“

Zapomněla na svou přísnost a zlostný postoj. Unaveně sykla: „Cože?“

Sotva se na ni podíval a odvrátil se.

„Říkáš mi, že si myslíš, že jsi to měl opravdu udělat, že sis měl prohnat kulku hlavou? Že bys měl být doopravdy mrtvý?“

„Nedělám nic jiného, než ti působím trápení…“

Její zlost se okamžitě vrátila s nebývalou silou. Zvedla ruku a tvrdě ho udeřila do tváře. Plakala v hněvu a zoufalství, že jen pomyslel na něco takového, že to vyslovil nahlas tam, kde se to nedalo vzít zpátky. Bezvýrazně se na ni podíval a ona mu vrazila další facku.

„Tohle mi neříkej! Neříkej mi, že bys měl být mrtvý namísto toho, abys byl se mnou. Nenechám tě, abys mě do toho zatáhl. Miluju tě příliš na to, abych se dívala, jak si ubližuješ.“ Uvědomila si, co právě řekla ve stejné chvíli jako on, a zadržela dech ve strachu, co bude následovat. „Ne…“ zasténala. „Ne, nedělej to, Muldere. Já…“

„Co nemám dělat? Nemám ti říct, že tě taky miluju? Nemám ti dovolit, abys byla šťastná? Nemám chtít, abys na mě přestala být naštvaná?“ Klekl si před ni, jak se posadila zpátky na gauč. „Jestli jsi to myslela vážně… jestli mě opravdu miluješ…“ díval se jí do očí a hledal v nich pravdu. Její tvář se zkřivila a ona se opět rozplakala.

„K čertu s tebou, Muldere…“

„Scullyová, já tě taky miluju.“ Přitáhl ji do svého náručí a znovu ji držel, stejně pevně jako předtím. „Prosím tě, prosím, odpusť mi.“

„Odpouštím ti“ zašeptala. „Ale neodháněj mě znovu ze svého života, prosím.“

Odstrčil ji od sebe se smutným výrazem ve tváři. „Nemůžu tady zůstat. Jsem mrtvý. Neměla bys vědět, že jsem naživu, jen tě to ohrožuje, tebe i mé šance dělat to, co jsem si v prvé řadě předsevzal.“

„Muldere, můžeme společně hledat pravdu o tvé sestře a tvé minulosti. Já…“

„Proto jsem to neudělal, Scullyová“ řekl jí jemně.

„Cože? Co v tom může být jiného?“

Její oddanost vůči němu mu způsobila opětovnou bolest u srdce. Cítil se zase nebezpečně rozervaný a pomyslel si, že tolik emocí necítil od té doby, co zmizela Samantha. „Udělal jsem to, aby tě vyléčili, Scullyová. Když jsem ze hry, nemají už důvod tě nechávat nemocnou. Je to…“

Scullyová zastavila jeho proslov vášnivým polibkem. „Budeme pracovat společně. Oni nemusejí vědět, že jsi naživu nebo že já o tom vím. Chci být s tebou a pomáhat ti hledat tu tvou pravdu, Muldere.“ Sklopila oči, náhle pocítila vinu a stud. „Řekla jsem ti některé zlé věci tu noc a sama nevím proč. Přeji si, abych je mohla vzít zpátky.“ Podívala se mu znovu do očí. „Vinila jsem se za tvoji sebevraždu, Muldere.“

Bolest v Mulderově tváři byla očividná. „Sama vidíš… nejsem pro tebe žádným přínosem.“

„Jsi můj partner a projdeme tím společně. Není žádné jiné cesty. Nedovolím ti odejít. A nebudu už více věřit lži. Jsi jediný, komu důvěřuji, a společně budeme úspěšní.“ Usmála se na něj a on ji opět sevřel v náručí.

Jak Fox Mulder držel Danu Scullyovou ve svých rukou, cítil se mnohem více naživu než kdykoli předtím. A to jednoduché přiznání, že ji miluje, ho osvobodilo. Na moment se odtáhl, aby vtiskl vášnivý polibek na její čelo, a pak ji pevně přitiskl a hlavou mu proběhlo tiché přání: Nechejte mi tuhle jedinou radost v životě… tuhle jedinou věc… a já opustím vše ostatní. Nechejte mi její lásku… prosím… jenom tu jednu…

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 3.10.2008 v 0:41 v kategorii Povídky.