Kult X

autorka Mystic | překlad luca | rating PG-13 | kategorie A, UST | povídka ke stažení

1. část

Dana Scullyová vešla v pátek ráno do sklepní kanceláře a hned pocítila vyčerpání z bezesné noci. Noční můry. Mulder by o tom chtěl mluvit, ona by také měla, ale nechce. Jak by mu to mohla říct? Stal by se ještě více ochranitelským než doposud, a nebylo by to zase tak špatné, až na skutečnost, že by ji obklopil jako otravný mrak, připravený řešit každou situaci, kdy bude zranitelná. Jediní lidé, kteří to kdy dělali, byli její rodiče a její starší sourozenci, Bill junior… a Melissa, a ona to z duše nenáviděla. Připadala si pak jako malé dítě.

Pohodlně zapadla do Mulderovy židle a pohlédla na stůl. Divné, ležely tam dvě obálky, jedna s jejím jménem, druhá s Mulderovým. Zvedla tu svou a rozlepila ji. Od Karen Kosseffové, psycholožky: Dano, uplynula už dlouhá doba od poslední smluvené schůzky, kterou jste nevzala na vědomí. Zástupce ředitele Skinner žádá, abyste ke mně přišla v pátek v devět hodin ráno. Scullyová se podívala na hodinky – 9.50. Zašklebi­la se.

Najednou uslyšela hlas, který ji přinutil vyskočit ze židle. „Vím, že se ti nelíbí ten nepořádek na mém stole, ale takovýhle obličej…“

Fox Mulder. Vzhlédla a usmála se na něj. Námořnicky modrý oblek od Armaniho. A k jejímu překvapení jí úsměv opětoval. Sklonila se zpátky k papíru a začervenala se. Pak zívla.

„Další špatná noc, Scullyová?“

< Další? To je to na mě tak vidět? > „Ano“ odvětila a hned rychle dodala: „Nechci o tom mluvit.“

Pokrčil rameny. „Co je to za lejstro?“ ukázal na list papíru, který držela v ruce.

Strčila ho zpátky do obálky. „Nic. Musím běžet.“

„Scullyová, právě jsem přišel. Kam zase jdeš?“

„Zeptáš se mě jindy, O.K.?“

Vyšla ven z místnosti a zamířila k psycholožce. < Karen mi pomohla s Pfasterem. S Charliem Holveyem. Pokusila se se mnou probrat i Duana Barryho. Možná jsem jí tenkrát měla říct, že o tom nechci mluvit, namísto toho, abych utekla z místnosti. Bože, jestli Mulder zjistí, že jsem to udělala…>

Ťuk, ťuk, ťuk.

„Je otevřeno.“

Vstoupila dovnitř. Karen seděla za stolem a doplňovala záznamy do papírů. Nikdo další v místnosti nebyl. Žádná překážka. V tom momentě ji Karen uviděla, sáhla do zásuvky a vytáhla tlustou složku. Z ní pak vyndala hlavičkový papír. Hlavičkový papír. Scullyovou to vyděsilo. Jednou viděla film, kdy jistá osoba mluvila s psychiatrem, který jí měl pomoci, a on si jen čmáral klikyháky na právě takový zatracený hlavičkový papír.

„Posaďte se, Dano. Už jsme se dlouho neviděly“ konstatovala Karen.

< Asi tři týdny, ty káčo.>

„Jak je to mezi vámi a agentem Mulderem?“

< Bezva, akorát hned další den málem vyletěl do vzduchu v nákladním vagónu a pak ta záležitost s kanibaly, kteří mě chtěli sníst… > „Jsme v pohodě, já a Mulder.“

„A práce?“

< Úžasná. Žádné přesvědčivé informace, žádné pořádné důkazy… a ten chlap, co pořád kouří, se kterým můžeš být taky spolčená, co já vím, nám chce vrazit kudlu do zad… > „Jde nám od ruky.“

„Dano, vypadáte ospale. Máte potíže se spaním?“

< Ne, ty noční můry mě dokonale uspávají po celou noc. > „Vlastně mám.“

„Duane Barry, Donnie Pfaster?“

< Barney? > Scullyová neodpovídala. Karen měla pravdu.

„Dano, když nechcete mluvit o těch nočních můrách se mnou, proč o nich neřeknete agentu Mulderovi?“

„Ne“ odpověděla úsečně.

„Proč s ním nechcete mluvit? Protože je to váš partner, a jak jste řekla už dřív, nechcete, aby si myslel, že se o vás musí starat? Protože nechcete, aby vás viděl zranitelnou, slabou? Protože ho berete jako staršího bratra a máte strach, že o tom řekne někomu dalšímu? Protože vstoupil úzce do vašeho soukromého života a vám se to nelíbí…?“ vyzvídala Karen.

< Protože v něm vidím otce mých dětí? Protože s ním chci strávit zbytek života? Protože…>

„… k němu něco cítíte?“

Scullyová trhla hlavou. „Je to můj partner! Měla bych se o sebe umět postarat sama, jsem agentka FBI! Nemůžu mu to říct. Když povím Fo… Mulderovi, jaký mám v noci strach z maličkostí, jak bych si přála, aby tam byl a držel mě za ruku a řekl mi, že všechno je v pořádku, jak se budím každou noc s novou noční můrou, on by, on…“ Zhluboka se nadechla a uvědomila si, že pláče.

Měla strach, Karen ví tak moc. Bože! Proč jí to řekla? Nikdo to nevěděl, až do teď…

< Musím odsud pryč… Nemůžu tady dýchat… Ona se na mě dívá… Chce mě utěšit…Říct mi, že všechno bude v pořádku… Ale já to nechci slyšet od ní! Chci to slyšet od…>

„Ne!“ křičela Scullyová, jak utíkala ze dveří.

< Podruhé, Dano. Bude si myslet, že jsi blázen. > Jasně slyšela svou matku, jak ji hubovala, když byla dítě a utíkala od sestry s injekční stříkačkou. Na chodbě do někoho vrazila a slyšela ho volat své jméno. < Tak známý hlas… Podívej se, kdo to byl… Ne! Ale co když… Nesmím myslet! >

Běžela k autu a odjela domů.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. část

Mulder byl trošku zmatený, když odešla. Zvedl ruku k ústům a dýchl na ni. < Dechem to nebude. > Pak si na stole všiml obálky se svým jménem. Sedl si na židli a otevřel ji. < Proč mě chce vidět psycholožka? > Vyšel z kanceláře a kráčel ke dveřím Karen Kosseffové. V dopise stálo: schůzka v 10.10.

V půlce chodby se střetl se Scullyovou. Vlasy jí vlály kolem hlavy, tvář měla červenou. Plakala. Natáhl se k ní, aby ji zastavil, ale ona ho odstrčila a utíkala pryč. „Scullyová“ volal za ní. Nezastavila se. Vždycky mu říkala, aby ji pořád neochraňoval, tak si vryl do paměti, že jí pak musí zavolat.

Vešel do místnosti. Karen něco živě zapisovala na hlavičkový papír.

„Klikyháky?“ ptal se Mulder.

Žena k němu vzhlédla. Vypadala ustaraně. „Agent Fox Mulder! Děkuji, že jste přišel, ačkoli cítím, že původní záměr, proč jsem vás zavolala, byl právě změněn.“

„Co tím myslíte?“

„Chtěla jsem, abyste si promluvil s agentkou Scullyovou.“

Mulder sebou plácl na židli. „Proč?“

„Je silně rozrušená. Myslím, že ji velmi stresují potlačované vzpomínky. Vzpomínky, které ruší její spánek.“ Odmlčela se. „Vyprávěla vám Dana někdy o svých snech?“

„Ne, ptal jsem se jí, ale vždycky změní téma hovoru nebo mi řekne, abych se neptal… Ona odsud právě odešla?“

„Ano, ale…“

„Co jste jí k čertu napovídala?“ Postavil se.

„Prosím, sedněte si.“ Zírala na něj, dokud to neudělal, a pak pokračovala: „Myslím, že k vám chová velice silné city, takové, které jí znemožňují vám říct, co ji tak trápí.“

Mulder se začervenal a sklopil zrak na podlahu. „Neříká mi to, protože si myslí, že bych se pak o ni příliš staral.“

„A staral?“

„Ona neví, že už to dávno dělám.“ Zmlknul a hledal správná slova. „Je to má partnerka, můj jediný opravdový přítel. Když mám potíže, vždycky mi pomůže tak jako nikdo jiný, bez ohledu na to, co se jí může stát. Je jediná, komu věřím.“

„Jestliže tohle cítíte, myslíte si, že byste ji nechal na holičkách? Byla unesena už několikrát, téměř umřela… před vašima očima, z různých důvodů.“

„Já… já vím. Bolí mě to víc než cokoli jiného.“ Mulder zmlknul a pak dodal: „A podstoupil bych mučení. Přijal bych kulku, kdyby to zajistilo její bezpečí.“

< Bezpečí matky mých dětí, jediné ženy, jejíž život je mi dražší než ten můj. > Mulder se nepatrně pousmál, když si ji představil běžící trávou a hrající si se dvěma malými chlapci, hnědovlasými, modrookými. Všichni tři se smáli a pózovali do fotoaparátu, který on sám držel v rukou.

Karen přerušila jeho myšlenky. „Foxi, ona to cítí přesně tak…“

„Muldere. Nikdo mi neříká Foxi.“

„Možná ona by měla. Téměř vás tak nazvala, ale hned se zarazila.“

Vzpomněl si, jak jí řekl, že nemá rád, když ho někdo oslovuje Foxi. V autě, ten případ s Toomsem. „Nechápu, proč se mnou nechce mluvit.“

„Možná byste vy měl mluvit s ní.“

Mulder vyskočil ze židle a vyběhl z místnosti.

Později zaklepal na její dveře. Otevřela a strnula. Mulder ji sjel pohledem a všiml si láhve vína v jejích rukou. Scullyová k němu vzhlédla a on okamžitě udělal kukuč zraněného štěněte.

„Takhle problémy neřešíme.“ Vytrhl jí flašku z rukou.

„Možná mi to pomáhá spát“ řekla s náznakem hněvu v hlase. „Mimoto jsem ji ještě neotevřela.“ Odmlčela se. „Co tady děláš?“

„Ochraňuju.“ Vmáčkl se dovnitř. Zavřela za ním dveře. Otočil se a pozoroval ji, jak zamyká, oblečená v dlouhém šedočerném tričku s nápisem FBI a černých teplácích.

Všimla si, že si ji prohlíží. „Skinner mě viděl, jak vybíhám z budovy, a za pár minut mi volal, abych si vzala den volna.“

„Myslím, že pochopil, že bys stejně zůstala doma.“

„To máš jedno. Hele, co mi chceš, vážně si chci jít lehnout.“

Scullyová zůstala stát v polovině pokoje, jen pár kroků od něj. Pohnul se a přitiskl ji na svou hruď, objímal ji. Ona se nejprve zavrtěla, ale pak se mu poddala. Najednou, bez rozmýšlení, se rozplakala. Nejprve tiše, snažila se to skrýt, pak ale začala vzlykat hlasitěji, nekontrolovaně.

Mulder cítil, jak se její tělo v jeho rukou zmítá, když plakala. Plakala tak, jako tenkrát ve Pfasterově domě. Zvedl ji do náručí a nesl ke gauči. Posadil se a držel ji na klíně, ona zabořila svou hlavu do jeho ramene a zcela se podvolila svým emocím. Nestarala se o to, jak moc ochranitelský bude Mulder v budoucnu.

On ji k sobě tiskl pevněji a šeptal jí do ucha stále dokola: „Všechno bude O.K. Všechno se spraví. Plač, nech to vyjít ven.“ Plakala dalších deset minut. Nezazněla žádná slova, jen Mulderovy povzbuzující fráze.

„Muldere?“ Přestala vzlykat, hlavu stále na jeho rameni.

„Ano, Dano?“

„Jsem unavená.“ Mulder ji odnesl do ložnice a položil jemně na lůžko. „Ty nejsi unavený?“

Mulder se zahleděl na její vlasy, když si za ni lehal na postel. Objal ji, nejistý její reakcí. Scullyová sevřela jeho ruku a držela ji.

„Muldere, chci ti říct o svých snech“ usmála se.

On jí úsměv vrátil. „Říkej mi Foxi.“

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 2.10.2008 v 18:19 v kategorii Povídky.