Kult X

autorka Laurie Sarnacki | překlad luca | rating PG | kategorie MSR, A | povídka ke stažení

1. část

Zvonek u dveří zazvonil, právě když Dana Scullyová dokončila večerní koupel. <Kdo by to mohl být?> Její matka odjela mimo město a Muldera viděla před chvílí v práci.

„Kdo je to?“ zavolala z koupelny.

„Scullyová, to jsem já, Mulder. Pustíš mě dál?“

<Co zase?> „Jasně, Muldere. Vydrž chvilku.“ Popadla teplákovou soupravu a natáhla si ji na vlhké tělo. Vyšla z koupelny a vykročila ke vstupním dveřím. Mulder už stál vevnitř.

„Použil jsem svůj klíč“ řekl nesměle.

„To vidím! Takže, Muldere, čemu vděčím za tuhle návštěvu? Viděli jsme se ani ne před tři čtvrtě hodinou. Za tak krátkou dobu ses přece nemohl dostat do maléru“ zasmála se.

„No, Scullyová… znáš mě.“ Padl na gauč. „Vlastně jsem tady, protože hned, jak jsi odešla, narazil jsem na něco zajímavého.“

<Jistě, zase práce domů.> „Muldere, o čem to mluvíš?“ Klesla vedle něj.

„Pamatuješ se na ten případ, který jsme dostali před týdnem? Dvě dívky, které zmizely beze stopy po maturitním večírku…“ Podával jí složku, kterou do té doby svíral v ruce.

„Jo, a…?“ Prohlížela spis. Byl plný poznámek, datovaný zpětně až do roku 1988. < Proč ho nechám, aby mi to dělal?>

„No, shodou okolností se o ten případ zajímají i naši paranoidní přátelé, Osamělí střelci. Zjistili několik zajímavých věcí. Vypadá to, že tyhle holky… zkrátka dalo by se říct, že nebyly z našeho světa.“

„Muldere, na tohle teď fakt nemám náladu. Četla jsem všechna policejní hlášení a věřím, že ty dívky někdo unesl.“

„Stoprocentně s tebou souhlasím, Scullyová. Akorát jsem přesvědčený, že to nebyl nikdo z lidí. Myslím si, že je vzali domů.“

„Cože? Muldere!“ zvolala Scullyová podrážděně. „Proč nemůžeš aspoň jednou přijmout jednoduchý a prostý závěr?“

„Scullyová, podívej… kolikrát se Střelci spletli? Ani jednou, co si pamatuju. Tohle je skutečné, Scullyová, cítím to. Zítra odjíždíme do Maine, v devět ráno.“

„Do Maine?“

„Jo, vyzvednu tě v sedm.“

„Počkej, Muldere. Skinner o tom ví?“

„Neví.“

„Co?“ ptala se nevěřícně. < Co si o sobě myslí?>

„Scullyová, nikdy by to neschválil, moc dobře to víš.“

„Muldere…“

„Scullyová, potřebuju, abys mi pomohla. Myslím, že se v tom městě něco děje a chci zjistit co. Nestalo se to tam poprvé, že se ztratily dvě holky. Jiné dvě zmizely přesně o deset let dřív a nikdy je nenašli. Až do dnešního dne neměli jedinou stopu.“

„Muldere, já nikam nejedu.“

„Cože?“

„Slyšel jsi mě!“ křičela na něj rozzlobeně.

„Nemůžu uvěřit, že jsi něco takového řekla.“ Mulder vypadal zmateně.

„Jo, řekla.“

„Fajn, Scullyová, tak nejezdi. Zvládnu to sám.“

„Muldere… já jen…“ Zavrtěla hlavou. „Tyhle tvé předtuchy mě děsí. Nepřestaneš, dokud se nezmrzačíš nebo neumřeš. Sleduju to už dlouhou dobu. Nikdy jsem nic neřekla…“ Snažila se zadržet slzy.

„Tohle si opravdu myslíš?“ ptal se nevěřícně, jak vyskočil z gauče.

„Co si mám jiného myslet? Můžeš mi to říct? Kolikrát ještě budeš riskovat svůj život kvůli pochybným teoriím? Kolikrát, než tě to zabije?“

„Víš co, Scullyová? Mezi námi je rozdíl. Já jsem ochoten uvěřit, má mysl je otevřená. Ty jsi jen vědec s ledovým srdcem, který nikdy nepřipustí nové možnosti“ odsekl jí nevraživě.

„Vypadni, Muldere! Vypadni z mého bytu a mého života!“ vykřikla a z očí jí tekly slzy.

„To mě nemusíš dvakrát pobízet.“ Mulder vyběhl ven a práskl za sebou dveřmi. < Byl to požadavek, rozkaz… ne přání…>

Scullyová stála chvíli bez hnutí, byla v šoku. Nechala své slzy volně stékat po tvářích. Věděla, že tahle konfrontace byla už dlouho na spadnutí. Její city k Mulderovi během uplynulých let rostly, směřovaly od partnerství k přátelství a od přátelství k lásce. Slova, která mu řekla, nemyslela ani z poloviny vážně, ale nedokázala si pomoci. A on teď odešel na další divoký hon za nepolapitelným a ona mohla jen doufat, že to bude konečně naposled.

Fox Mulder nasedl do auta a šlápl na plyn. Jak mu mohla říct něco takového? Neublížilo mu ani tak to, co řekla, ale že ta slova pocházela právě od ní. Jeho nejbližšího spojence a přítele, jediné osoby, které věřil. Teď mu vmetla do tváře, že má vypadnout. < Tak jo, kdo ji potřebuje? >

„Splnil jsem tvé přání“ přikývl tiše.

Neměl kam jinam jít, tak jezdil pořád kolem dokola. Hned, jak opustil její byt, začalo hustě pršet. Mulder se stále nemohl přenést přes fakt, že jeho nejlepší přítelkyně mu řekla, aby se ztratil z jejího života. A jak řídil, byl tak moc ponořený do svých myšlenek, že ani nezpozoroval, že se vozovka stala kluzkou a nebezpečnou. Tak moc ho to trápilo, že včas nezaregistroval, že sjel do špatného pruhu a že se přímo na něj řítí nákladní vůz.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. část

Mulder se na poslední chvíli vyhnul nákladnímu autu, ale ztratil kontrolu nad řízením. Jeho automobil se několikrát otočil kolem své osy. Dupnul na brzdy, ale už bylo příliš pozdě. V příštím okamžiku se čelně střetl s protijedoucím vozem. Ani pořádně nevěděl, co se stalo, jen že je vážně zraněný a že necítí nic jiného než nesmírnou bolest a podivný chlad. Snažil se zůstat při vědomí, ale ten boj byl marný. Spánek ho přepadal víc a víc, už mu nedokázal vzdorovat. Než ho pohltila tma, přál si, aby tu nehodu někdo viděl a přivolal pomoc.

Dana Scullyová se ani nepohnula ze židle, na kterou dosedla chvíli poté, co Mulder odešel. Stále nemohla uvěřit všem těm věcem, které mu řekla. Proč láska tak bolí? ptala se sama sebe. Možná by nebolela, kdyby ty pocity byly vzájemné, ale když ji ten druhý neopětuje… A přesto, že přestala plakat už před hodinou, její tváře byly stále mokré od slz.

Neočekávala, že by ho ještě teď v noci slyšela. Snad mu bude moci zavolat zítra a omluvit se. Nyní byla ta bolest příliš živá a ona nebyla schopná opět čelit démonům. Vstala ze židle a odešla do kuchyně, aby si připravila čaj.

Přehrávala si celý ten rozhovor pořád dokola ve své hlavě. Nebyla si jistá, jak to vlastně všechno začalo. Nevěděla, kde se v ní vzala ta zuřivost. Byla prostě vystrašená, bála se, že ho to jeho hledání pravdy, jak to Mulder vznešeně nazýval, jednoho dne zabije. Ale co přesně byla ta pravda? Jak mohl vědět, že to, co najde, nebude zase jedna z dalších lží, připravených vládou, aby ho svedli na scestí? Jenže on takhle nepřemýšlel. Člověk, který nevěřil nikomu kromě sebe a ní, se nechal snadno přesvědčit, pokud šlo o krajní možnosti.

A co se jí týkalo, věděla, že má sklony věřit jen zřejmým odpovědím. Zdráhala se přijmout závěry, které se vymykaly okruhům vědy. Proto ona a Mulder tvořili tak dobrý tým, ona ho držela při zemi a on ji učil věřit. A teď to málem ztratili kvůli pitomé hádce. Zítra mu zavolá a urovná to, nebo se o to alespoň pokusí. Svíral se jí žaludek, když si ho představila někde venku, samotného a nejspíš raněného jejími slovy…

Zapískání konvice ji vyvedlo z přemítání. Sáhla po ní a nalila horkou vodu do šálku.

Muž, který jel za Mulderem, zastavil v šoku u krajnice. Právě skončil službu. Za celou dobu, co byl zaměstnaný u policie, neviděl dopravní nehodu, která by vypadala takhle děsivě. Popadl svůj mobilní telefon a vytočil 911.

„911. Jak vám můžeme pomoci?“

„Tady seržant Muloney. Volám z dálnice 99, stala se tu nehoda. Potřebujeme okamžitě sanitku. Jsem mezi sjezdem 293 a 294. Prosím vás rychle, vypadá to strašně!“

„Dobře, pane, jsou tam nějací zranění? Kolik aut se srazilo?“

„Jen dvě, ale co se týká zraněných… no, byl by to zázrak, kdyby nebyli žádní“ řekl a snažil se zůstat klidný.

„Rozumím, pane Muloney, sanitka už jede. Zůstaňte ve spojení, dokud nedorazí, ano?“

„O.K.“

Fox Mulder se nacházel na temném místě, na kterém ještě nikdy předtím nebyl. Vlastně si myslel, že tam ještě nebyl, i když mu připadalo nějak známé. V dálce viděl jasné světlo, tak zářivé a vábivé, že cítil, jak ho přitahuje blíž a blíž.

Záchranka přijela na místo nehody o pět minut později. Pan Muloney jim popsal, jak nejlépe uměl, jak se vlastně celá nehoda stala. Nebylo to nic jednoduchého v té rychlosti, s jakou k celé události došlo. Řidič automobilu, který se srazil s Mulderem, byl na místě mrtvý. Nic pro něj nemohli udělat. Měl zlomený vaz. Mulder se držel tak tak, jeho srdeční tep byl nepravidelný, dýchání pomalé a povrchní.

„Tenhle vypadá, že by to mohl zvládnout.“

„Možná… jestli ho včas dostaneme z toho auta.“

Oběma záchranářům bylo jasné, že Muldera hned tak z vozu nevytáhnou, aniž by mu trvale neublížili. Potřebovali nějaké páčidlo, aby k němu získali lepší přístup. Vysílačkou volali hasičům, ti dorazili za pár minut a horečně pracovali na vypáčení dveří. Po několika mocných úderech dveře povolily. Záchranáři vytáhli Mulderovo bezvládné tělo z pochroumaného plechu, který kdysi býval automobilem.

„Podle průkazu v kapse se jmenuje Fox Mulder. Je to zvláštní agent FBI.“

Položili ho na nosítka a vsunuli dozadu do sanitního vozu. S houkáním rychle odjížděli k nejbližší nemocnici. Jeho krevní tlak stále klesal, srdce bilo slabě. Lékaři ho okamžitě připravili na operaci a snažili se zkontaktovat osobu pro případ nouze – agentku Scullyovou.

Čaj už měla téměř vypitý, když zazvonil telefon. Mulder, pomyslela si okamžitě. Běžela do obývacího pokoje s hrnečkem v ruce.

„Haló?“

„To je zvláštní agentka Dana Scullyová?“

„Ano. Kdo jste vy?“

„Čtu tady, že jste kontaktní osoba pro případ nouze agenta Foxe Muldera. Je to pravda?“

„Ano, to jsem. Co se stalo?“ Cítila, jak jí srdce buší až v krku, když pokládala hrneček na konferenční stůl.

„Slečno Scullyová, je mi to líto, ale váš partner měl vážnou autonehodu. Právě teď ho operují v oblastní nemocnici. Je v kritickém stavu a myslím, že bude nejlepší, když sem co nejrychleji přijedete.“

„Hned jsem tam.“ Položila telefon, popadla peněženku i klíčky od auta a vyběhla ze dveří.

Jízda do nemocnice byla jako ve snách. Scullyová si vůbec nebyla jistá, jak sem vlastně dojela. Všechno, co se ten večer stalo, jí probíhalo před očima. Hlavně aby byl v pořádku, říkala sama sobě pořád dokola. Vběhla do předsálí pohotovosti a zamířila k pultu.

„Můžete mi říct, kde najdu zvláštního agenta Foxe Muldera? Právě mi volali, že je tady.“

„Počkejte chvilku, slečno…“

„Scullyová, Dana Scullyová. Je to můj partner.“

„Dobrá, slečno Scullyová, zavolám vám ošetřujícího lékaře.“

Mysl jí bouřila, cítila tolik strachu a viny kvůli tomu, co se stalo. Celá ta nehoda je jen má chyba, opakovala si. Jestli se z toho Mulder dostane, slibovala sama sobě, řeknu mu, co všechno cítím a jak je mi to všechno líto.

Začala vzlykat, jak ji celá tahle noční můra zcela pohltila.

„Slečna Scullyová?“ ozval se za ní tichý hlas.

„Ano. Vy jste lékař?“

Přikývl. „Můžeme se posadit?“ Vedl ji ke křeslům na konci chodby.

„Doktore, jak moc je to zlé?“

„No, slečno Scullyová, váš partner měl těžkou autonehodu. Je zázrak, že ji vůbec přežil. Má zlomené zápěstí, hluboké tržné rány na nohou, ale nejvážnější je rozsah poranění na hlavě. Hodně krvácel, ale to se nám povedlo zastavit. Nyní je v kómatu a nedokážeme přesně říct, kdy se z něj probere. Jestli vůbec…“

Vzdychla a chvilku vstřebávala lékařova slova. „Můžu ho vidět?“

„Jistě. Pojďte se mnou.“

Vstala a následovala lékaře dlouhou chodbou. Sterilní pach jí připomněl pitevnu. Lékař se zastavil před pokojem 304. „Tady leží a zůstane tu, dokud se neprobere.“

„Děkuji, doktore. Kontaktovali jste ještě někoho dalšího?“

„Nevím o tom. Když mi dáte nějaká čísla, zařídím to“ řekl a podal jí pero a kousek papíru.

Scullyová napsala číslo Mulderovy matky, Skinnera a své matky. „Děkuji. To poslední číslo patří mé matce, měla by také vědět, co se stalo.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3. část

Dana Scullyová zírala na číslo na dveřích, za kterými ležel její partner, její nejbližší člověk v posledních šesti letech, připojený na všechny ty přístroje, které ho udržovaly při životě. Stiskla kliku a vešla do sterilního, bílého pokoje. Jako v mrákotách přejela pohledem po všech pípajících přístrojích, respirátoru, který s rytmickým hučením pumpoval kyslík do dýchací masky, i po obrysu těla ležícího bezmocně na posteli. Pomalu se k němu přiblížila. Vypadal tak klidně, tak bezbranně, jak tady ležel. Tohle všechno jí stačilo k tomu, aby se opět rozplakala. Z rohu místnosti si přisunula k jeho lůžku židli.

„Slečno Scullyová?“ uslyšela tichý hlas za svými zády.

„Ano?“ otočila se a uviděla sestru s polštářem a přikrývkou v ruce.

„Jsem sestra Jenkinsová. Říkala jsem si, že by se vám tohle mohlo hodit, mám takové tušení, že tady zůstanete celou noc.“

„Děkuji.“

„Jste tady velmi vítána. Mimochodem, to nejlepší, co pro něj můžete udělat, je mluvit na něj. Prostě mu něco vyprávějte.“ S tímhle doporučením sestra odešla stejně tiše, jako přišla.

< Můj hlas. Není to ironie, že jediná věc, která by ho mohla probudit, je ta, která ho sem prakticky dostala? K čertu, Dano! Kdybys nebyla tak sobecká, nemusel tady teď být. > Topila se v pocitu viny. Rozum jí napovídal, že to není její chyba, ale její srdce to pořád nechápalo.

Seděla na studené kožené židli, nohy si obtočila dekou, jeho ruku sevřela ve své a něžně ji hladila.

„Muldere, to jsem já, Scullyová. Slyšíš mě?“ Cítila se trošku hloupě, že s ním takhle mluví, ale věděla, že sestra měla pravdu. Známé hlasy mohou někdy pacienty v kómatu probudit.

„Muldere, chci, abys mě vyslechl. Je mi líto, jak jsem se předtím chovala. Oba jsme řekli plno hloupostí, které jsme tak nemysleli. Ty nemůžeš umřít, protože já bych bez tebe byla úplně ztracená.“ Sklonila se k němu a šeptala mu do ucha: „Myslím, že to víš, Muldere. My oba bychom byli ztraceni jeden bez druhého.“

Položila si hlavu na jeho hruď a poslouchala, jak mu bije srdce. Silně a pravidelně. < Sláva, to je dobré znamení. > „Muldere“ svírala mu ruku „prosím tě, vzbuď se. Moc se ti omlouvám.“

Slzy ji zase začaly pálit v očích, jak si znovu a znovu připomínala jejich hádku. S hlavou stále na jeho prsou opět propukla v usedavý pláč. Ani nezaregistrovala ruku na svém rameni.

„Dano, zlatíčko, přestaň plakat. Bude v pořádku. Fox je silný muž, dostane se z toho.“

„Mami? Myslela jsem, že jsi odjela z města.“

„Vrátila jsem se domů pozdě v noci. Přijela jsem sem hned, jak mi volali. Dano, co se stalo?“

„Je to moje vina, mami! Pohádali jsme se…“ řekla, jak vstala a padla matce kolem krku.

„Ššš… Dano, zlato, to je v pořádku. Uklidni se a řekni mi, jak to bylo.“

„Mami, bylo to strašné… hádali jsme se… on odešel“ snažila se všechno vypovědět, ale znovu se nekontrolovaně rozvzlykala.

„No tak, Dano, pojď, sedni si.“ Paní Scullyová nasměrovala dceru zpátky k židli. „Musíš se uklidnit a říct mi, co se stalo. Nemůže to být tak zlé.“ Přikrčila se a objala svou třesoucí se dceru oběma rukama.

„Ale ano, mami, je to zlé. Mulder ke mně přišel, že má nějaké nové poznatky k případu, nový úkol, ačkoli Skinner o tom nevěděl. Byla jsem na něj tak rozzlobená, pokaždé je to takové“ vyrážela ze sebe mezi vzlyky.

Maggie jí podala papírové kapesníčky. „Dobře, zlatíčko, pokračuj.“

„A pak, no, řekla jsem mu, že s ním nikam nepojedu. On mi řekl nějaké ošklivé věci, já jemu taky. A… křičela jsem na něj, aby vypadnul z mého života, mami!“ Položila si hlavu na matčino rameno a plakala tak dlouho, dokud necítila, že už nemá snad žádné slzy, které by mohla ronit.

„Ach Dano, to je mi líto. Ale jsem si jistá, že oba jste nic z toho nemysleli vážně. Musíš pochopit, že tohle není tvá vina! Venku jsem mluvila s jedním policistou… Ten druhý řidič byl úplně opilý, vjel do protisměru a nejspíš Foxe vůbec neviděl.“

„Ale mami…“

„Ššš, zlato. Proč se nepokusíš na chvilku usnout?“

„Mami, já nemůžu spát. Musím být tady… pro Muldera… je to celé moje vina.“

„Dano! Přestaň se už konečně obviňovat. Ty přece nejsi ten řidič, který do něj naboural, ani jsi Foxe nenutila, aby jel jako blázen.“

„Ale já…“

„Tak dost, Dano. Fox je už velký kluk. Nikdy nedělá to, co by sám nechtěl. Má vůli žít a určitě z toho dostane.“

„Snad máš pravdu, mami.“

„Dano, nebyl to právě Fox, kdo mě ujišťoval, že budeš v pořádku, když tě unesli?“

Scullyová sebou škubla, když si připomněla své zmizení. Stále to pro ni byla bolestná záležitost. Stále se s tím nevyrovnala. Matka jí vyprávěla, jak se Mulder choval ty tři měsíce, co byla nezvěstná, a pro ni to nebylo zrovna příjemné poslouchání. Když ještě žila Melissa, řekla jí, že to málem vzdal jedné noci ve svém bytě. A ona ho teď může ztratit a nebyla si vůbec jistá, jestli dokáže životu čelit bez něho po svém boku.

„Já vím, mami, ale…“

„A nebyla jsi to ty, kdo tvrdil paní Mulderové, že její syn stále žije, když jí řekli, že uhořel v tom vagóně?“

„Ano, ale…“

„Žádné další ale, Dano. Vy dva máte mezi sebou zvláštní spojení. Takové, které vás oba posiluje. Drží vás pospolu, svazuje vás… a stále bude.“

„Mami, já vím, že to tak je. V mém srdci je Mulder víc než jen partner nebo nejlepší přítel. Cítím to spojení s ním, ale bude to stačit, aby přežil?“

„To já nevím, zlato. Ale ty se nemůžeš vzdát naděje, že právě to spojení ti ho přivede zpátky. Teď si musíš odpočinout. Zkus na chvilku usnout.“

„Dobře, ale ty tady zůstaneš a pohlídáš mi ho, ano? Jinak neusnu.“

„Samozřejmě, zlatíčko.“

O malou chvilku později Scullyová usnula vyčerpáním. Maggie si svou dceru prohlížela s ustaraným výrazem ve tváři. Tahle zkušenost na ní zanechá nemalé následky. Paní Scullyová poznala, že city její dcery ke svému partnerovi se již dávno změnily. Přála si a doufala, že se Fox uzdraví a projde tímhle vším bez následků.

Přinesla si druhou židli a přistavila ji k opačné straně postele. Přikryla svou spící dceru dekou a pak se posadila k Mulderovu bezvládnému tělu.

„Tak, Foxi, musíme si promluvit. Vypadá to, že ty a má dcera jste se spolu trošku chytli. Dobrá, dovol, abych ti teď něco řekla – Foxi, jsi celý její svět. Vidím to pokaždé, když se na tebe dívá. Jestli ji teď necháš samotnou, nikdy ti to neodpustí, ani sama sobě. Ona tě potřebuje“ konejšila ho hlazením po čele. „A řeknu ti ještě něco – jestli ji opustíš a odejdeš, její otec si tě tam najde a pěkně ti to vytmaví!“ Usmála se, jak si vzpomněla na Williama. „Takže, Foxi, ta hádka, co jste spolu měli, prý byla moc zlá. Proč láska tolik bolí?“ pokračovala Maggie, jakoby jí Mulder mohl odpovědět.

Doktoři a sestry přicházeli pravidelně celou noc, aby Muldera kontrolovali. Jeho stav se neměnil. Maggie usnula asi za třičtvrtě hodiny po své dceři a lidí přicházejících a odcházejících z pokoje si ani nevšimla.

Bylo asi šest hodin ráno, když se Dana Scullyová pohnula a vzbudila se. Nejdřív si nemohla uvědomit, kde to vlastně je. Celá předchozí noc jí připadala jako sen, dokud se nepodívala na muže ležícího na lůžku vedle ní. „Muldere“ řekla mu jemně „proč jsi musel odejít tak rozčilený?“ Pevně mu stiskla ruku. A když se pak zadívala na spící matku, pochopila, jaké je štěstí, že ji má.

„Slečno Scullyová, můžu s vámi na chvilku mluvit?“ ozval se za jejími zády lékař, se kterým hovořila už v noci.

„Jistě. Co se děje?“ Rychle si setřela slzy z tváří.

„V devět hodin ráno se na případ pana Muldera přijde podívat jeden z nejlepších neurochirurgů, jak o to požádal zástupce ředitele Skinner. Čeká na vás venku. Ta lékařka je jedna z největších odborníků na úrazy hlavy, právě takové jako u pana Muldera. Doufám, že vám bude moci zodpovědět všechny otázky týkající se jeho stavu.“

„Děkuji vám moc“ odvětila Scullyová. „Ale jeho stav se nezměnil, že ne?“ Podívala se dolů na jejich spojené ruce.

„Ne, slečno Scullyová, nezměnil. Je mi líto. Ale nezhoršil se, to je také dobré“ usmál se na ni povzbudivě mladý lékař.

„Já vím, děkuji. Volali jste jeho matce?“

„Zkoušeli jsme to celou noc, ale zatím se neohlásila.“

„Dobře, děkuji vám.“ Nepatrně se na doktora usmála a vyšla ven za Skinnerem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4. část

Skinner seděl na lavičce vedle Mulderova pokoje, ruce zkřížené na prsou. Vypadal nevyspale. Jakmile uviděl Scullyovou vyjít z místnosti, vstal, aby jí šel vstříc.

„Pane, já…“

„Agentko Scullyová, jak si vede?“

„No, pane, on…“ nadechla se, říct ta slova pro ni bylo nesmírně těžké. „Ještě není z nejhoršího venku. Jediná dobrá zpráva je, že se jeho stav nezhoršil. Ale pořád je v bezvědomí. Utrpěl vážné poranění hlavy, krvácení sice zastavili, ale dokud se neprobere, nedá se zjistit, zda nebude mít trvale poškozený mozek.“

„Chápu. To je mi líto.“

„Mně taky, pane. Doktor zavolal specialistku, mám se s ní setkat dnes ráno v devět hodin. Teď se k němu aspoň snažíme mluvit, říká se, že známý hlas může pomoci.“ V očích se jí zaleskly slzy. „Omlouvám se, pane.“

„To je v pořádku.“ Objal ji oběma rukama. Scullyová nevěděla, co si o tom má myslet; cítila se tak unavená a vlastně to bylo hezké, že ji někdo drží, i když to byl její šéf.

Odtáhla se od něj a otřela si oči. „Děkuji, pane. Chce se na něj podívat?“

„Právě teď ne.“ Nejistě se na ni podíval. „Myslím, že byste měla jít domů, umýt se a převléct. Dám vám volno z osobních důvodů, Dano. Předpokládám, že budete chtít zůstat u něj v nemocnici, dokud se neprobere.“

„Děkuji, pane, vážím si toho. Určitě se z toho dostane… musím tomu věřit.“

„Určitě, agentko Scullyová.“ S těmito slovy Skinner odcházel pryč chodbou. Scullyová se otočila a chtěla se vrátit do pokoje.

„Agentko Scullyová?“ ozval se znovu hlas jejího nadřízeného.

„Ano?“

„Zavolejte mi, kdyby se jeho stav jakkoli změnil.“

„Zavolám.“

Zhluboka se nadechla a vešla do pokoje. Přišla k posteli a posadila se na židli.

„Dano, kolik je hodin?“ Paní Scullyová se probudila.

„Něco po šesté, mami. Jsem ráda, že jsi vzhůru. Chystám se zajet k sobě domů pro nějaké věci a převléct se. Neurochirurg přijde v devět hodin, aby si se mnou promluvil. Pohlídáš mi tady zatím Muldera?“

Maggie se na svou dceru pozorně zadívala. Vypadala tak ztraceně. I když se navenek snažila vypadat silná, paní Scullyová podvědomě tušila, že uvnitř se rozpadá na tisíc kousků. Chápala, jak to musí být pro Danu těžké vidět muže, kterého miluje, bezmocně upoutaného k nemocničnímu lůž­ku.

„Jistě, zlatíčko.“

„Děkuju, mami.“ Vlepila své matce pusu a utíkala k autu.

Doma sbalila nějaké věci na převlečení a dala si rychlou sprchu. Ani neměla hlad, v rychlosti zhltla jen kousek koláče. Vrátila se do nemocnice právě včas, aby stihla schůzku s neurochirurgem.

Fox Mulder netušil, kde se právě nachází. Vnímal jen tmu a chlad. Připadal si strašně osamělý. Ještě víc, než když zmizela jeho sestra. Zoufale toužil slyšet hlas své partnerky, aby mu řekla, že je všechno v pořádku, ale cítil, že nikde poblíž není. Tak, Foxi, starý brachu, dostal ses do parádní situace, co? myslel si sám pro sebe.

Scullyová vešla do čekárny, kde na ni čekal neurochirurg.

„Vy musíte být agentka Scullyová.“

„Ano.“

„Já jsem Kristina Nodingová. Jsem neurochirurg a zavolali mě, abych se podívala na případ pana Muldera.“

„Ráda vás poznávám.“

„Já vás taky, slečno Scullyová. Sedneme si?“

Dosedla na tvrdou žlutou židli. „Prosím, říkejte mi Dano.“

„Dobře, Dano, vypadá to, že váš partner utrpěl poúrazové krvácení do mozku následkem autonehody. Ale krvácení se zastavilo, takže si myslím, že by nemělo zůstat trvalé poškození. Samozřejmě to nemůžu s určitostí říct, dokud se neprobere z bezvědomí.“

„Máte nějakou představu, kdy by se tak mohl probrat?“

„To nám řekne jen čas. Mluvte na něj, vzpomínejte na věci, které jste spolu prožili. Také mu můžete pustit oblíbenou hudbu. Všechno důvěrně známé mu může pomoci.“

„Děkuji vám mnohokrát.“ Scullyová se dívala na své třesoucí se ruce a snažila se zadržet pláč.

„Dano, vím, že se o něj bojíte, ale nemůžete myslet na nejhorší. Musíte mít víru, že všechno dobře dopadne.“

„Já se snažím, já jen…“

„On pro vás hodně znamená, že ano?“ Mladá žena si Scullyovou starostlivě prohlížela. Viděla už mnoho zoufalých zamilovaných a tohle se v ničem nelišilo.

„Je to můj partner a nejlepší přítel už šest let. Hodně se o něj starám. Jen si nejsem jistá, že to ví.“

„Já myslím, že ví.“

„Doufám.“

„Četla jsem jeho složku a zjistila jsem, že vy dva se zabýváte nevysvětlitelnými jevy, je to pravda?“

„Ano, je. Proč?“

„No, měla jsem pár pacientů, kteří mi vyprávěli, jaké je to na druhém břehu, jestli mi rozumíte. Říkali, že byli na tmavém místě, dokud neslyšeli hlas, který je volal zpátky. Ovšem na té druhé straně bylo v dálce jasné světlo a pro ně tak bylo velice těžké se rozhodnout, kam půjdou, než ten hlas vyhrál. Proto je velice důležité, abyste na něj mluvila. Ať vás slyší, Dano. Jestli je pro vás opravdu tak důležitý, pomůže mu to zpátky.“

„Páni, Mulder si s vámi určitě bude chtít promluvit, až se vzbudí. Mluvíte totiž skoro jako on“ řekla Scullyová s mírným pousmáním.

„Tak mu řekněte, že já si s ním také ráda popovídám, ano?“

„O.K. Ještě jednou vám děkuji.“

„Uvidíme se za pár dní. Možná dřív, když se jeho stav změní.“

Scullyová vstala a pomalu kráčela do Mulderova pokoje. Bylo to zvláštní, co povídala doktorka Nodingová, znělo to úplně, jakoby slyšela Muldera. Někde hluboko v srdci cítila, že všechno, co jí lékařka řekla, je pravda. A jediné, co si teď předsevzala, bylo k němu mluvit, mluvit a mluvit. Teď už Foxe neztratí.

Vešla do jeho pokoje s vědomím, že ji čeká perná práce. Mulder uměl být pěkně tvrdohlavý.

„Ahoj, mami.“

„Dano, co říkala ta doktorka?“

„Krvácení se zastavilo, a tak si nemyslí, že by mělo zůstat trvalé poškození. Ale dokud se neprobere… Říkala, že mu máme povídat o tom, co důvěrně zná.“

„No, ty a Fox se znáte už dlouhou dobu, zlato. Musíš znát milion historek, které mu můžeš připomenout.“

„Já vím, mami“ usmála se na ni povzbudivě. „Poslyš, proč nejdeš domů? Zavolám ti, kdyby se něco změnilo. Také bys mohla zkusit sehnat jeho matku. Nikdo se jí ještě nedovolal.“

„Jasně, Dano.“ Margaret svou dceru pevně objala. „Prostě k němu pořád mluv, myslím, že vám to prospěje oběma.“

„Jak to myslíš, mami?“

„Dano, je úplně jasné, co k Foxovi cítíš. Přeju si jen, abyste si to oba konečně přiznali.“

„Mami, jsme partneři, to je celé.“

„Dano Katherine Scullyová, jsem tvá matka a znám tě. Vím, co pro tebe znamená. Vidím to pokaždé, když se na něj díváš. Zvláště teď, když jsi ho málem ztratila. Ale věřím, že se uzdraví, a až se tak stane, musíš mu říct, co cítíš.“

„Mami, já vím, ale prostě to chvíli trvá.“

„Samozřejmě, zlato, láska potřebuje čas.“ Znovu dceru objala a pak se sklonila k posteli a políbila Muldera lehce na tvář.

„Uzdrav se brzo, Foxi“ zašeptala.

„Ahoj, mami.“

Scullyová si sedla na židli. Jak její matka odešla, cítila se najednou podivně osamělá. Obtočila kolem sebe deku, která do té doby ležela na stolku.

„Tak Muldere, zase jsme zůstali sami. Víš, vést tady tuhle jednostrannou konverzaci není zrovna velká zábava. Fakt bych ocenila, kdyby ses konečně vzbudil a řekl mi, ať sklapnu a vypadnu z tvého života, prostě cokoli, Muldere. Prostě mi něco řekni!“

Pevně mu sevřela ruku. < Dobrá, Foxi, jsi paličatý. > Byl už v bezvědomí několikrát za těch šest let, ale vždycky se brzy probral. Vzpomněla si na případ, který je zavedl do Ft. Worthu v Texasu. Počasí bylo horké a dusné celou dobu a Mulder si koupil příšerné tričko. Musela se usmát, když si ho vybavila.

„Muldere, pamatuješ si na to hrozné tričko, co sis koupil v Texasu? Pořád sis stěžoval, jaké je ti horko, tak jsem tě poslala, aby sis koupil něco chladivého. Ale to jsem nečekala, že přineseš tu hrůzu s nápisem Mimozemšťané to dělají celý rok. Ježíši, Muldere, ty mě nikdy nepřestaneš překvapovat.“

< Více mě překvapí, když se právě teď probudíš.>

Někde v dálce z pravé strany slyšel Mulder Danin hlas. Volal ho a zněl tak sladce. Po jeho levici zářilo jasné světlo, tak teplé a milující. Nemohl se rozhodnout, kam jít: k partnerce, kterou miloval, nebo k tomu vábivému světlu. Cítil, že ho přitahuje její hlas, ale ta záře byla tak hřejivá…

Scullyová na něj nepřestávala mluvit téměř celý den. Žaludek se jí svíral hlady. Váhala, jestli ho má opustit a jít si do nemocniční kantýny koupit něco k zakousnutí.

„Muldere, budu hned zpátky. Kdybys chtěl, můžeš mě překvapit a probudit se, než se vrátím.“ Usmála se a vyšla z pokoje.

Fox Mulder následoval její hlas, chtěl ji ještě jednou spatřit. Šel rychleji a rychleji. Sotva si povšiml bílého stínu před sebou.

„Foxi? Jsem ráda, že ses rozhodl správně.“

„Melisso?“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

5. část

„Ano, Foxi, jsem to já. Jen se chci ujistit, že se vracíš tam, kam patříš.“

„Kam patřím?“ ptal se zmateně.

„K mé sestře, Foxi. Věřím, že v hloubi duše to moc dobře víš. Nahlédni do sebe a najdi pravdu.“

„Pravdu, Melisso?“

„Ano, Foxi, najdeš ji, když zboříš ten ochranný val. Strávil jsi tady už spoustu času tím, že jsi byl naštvaný, proč ses sem dostal. Přestaň utíkat a rozhlédni se kolem sebe, co je pro tebe opravdu důležité.“

„Melisso, o čem to mluvíš? Kde to jsem?“

„Právě teď stojíš na hranici mezi životem a smrtí. Ocitl ses tady, protože ještě nenastal tvůj čas a můžeš se rozhodnout. Musíš si vybrat, na jakou stranu se vydáš. Vrať se k ní, Foxi. Potřebuje tě.“ Její hlas i matný obrys jejího ducha zmizel kdesi v temnotě.

Mulder nevěděl, čemu má věřit. Stál uprostřed nicoty, rozervaný. Věděl, že Melissa by mu nelhala i to, že má o Scullyovou starost a že je pro něj důležitá. Přesto chvíli uvažoval, zda by pro všechny nebylo jednodušší, kdyby se prostě vypařil. Zavrtěl však hlavou nad tou myšlenkou a vydal se opět za jejím hlasem.

Scullyová si koupila tuňákový sendvič a velkou láhev ledového čaje a s plnýma rukama zamířila zpět do Mulderova pokoje.

„Muldere? Jsem zpátky. Chyběla jsem ti?“ Opět ho chytila za ruku a druhou neobratně rozbalovala svačinu.

„Víš, Muldere, přemýšlela jsem o tom, jak nás jednou Melissa vzala do té věštírny. Bůh ví, že jsi tam ani za nic nechtěl, ale ona tě nakonec umluvila.“ Scullyová se jemně pousmála, když si na sestru vzpomněla.

Leden 1995, Mulderův byt

„Hoď sebou, Muldere! Melissa čeká dole v autě.“

„Ježíši, Scullyová, zatraceně, jak se vám mě podařilo přemluvit?“

„Moc si nestěžuj, Muldere. Dlužíš mi ještě laskavost za ty poslední zprávy, které jsem za tebe napsala.“

„No jo, já vím. Příště mi připomeň, ať si je radši napíšu sám“ bručel, jak vycházel z ložnice.

„To se spolehni“ odvětila. „Tak už jsi hotový?“

„Můžu se ještě obout?“

„Jistě, Muldere, nepůjdeš přece bos. Poslyš, nebudeš takhle protivný celý den, že ne? Je to náš první volný den po dlouhé době. Užijeme si ho, platí?“ Natáhla k němu ruku.

„Platí, Scullyová, ale upozorňuju tě, že jestli Melissa zase začne s tím svým ´ty a Dana tolik znamenáte jeden pro druhého´ , tak ji uškrtím.“

„Muldere, ona tě prostě pokouší. Když ji budeš ignorovat, přestane ji to bavit.“

„Dobrá, Scullyová. Tak jdem.“

„Až po tobě.“

Mulder popadl černou koženou bundu a následoval ji ke vchodovým dveřím. Do čeho se to řítí? Rád trávil čas se Scullyovou, ale věštírna? Ne že by nevěřil v psychické schopnosti, ale tohle mu připadalo jako pěkný cirkus. Věřil, že někteří lidé mají schopnost vidět do budoucnosti, ale určitě ne všichni, co se nazývají věštci.

„Foxi, ráda tě vidím, jako vždycky.“

„Já tebe taky, Melisso.“

„Mohli byste toho nechat, vy dva? Prostě vlez do auta, Muldere.“ Scullyová už měla dost jejich věčného pošťuchování.

„Ano, madam.“ Zasalutoval jí a vsoukal se na zadní sedadlo. „Mám tu dost málo místa.“ Jeho dlouhé, hubené nohy se zapřely o přední sedadlo.

„Počkej chvilku, ano?“ řekla Scullyová a přitáhla sedadlo dopředu, jak to nejvíc šlo.

„To je mnohem lepší.“

„Tak, Missy, jak je to daleko?“

„Asi čtyřicet pět minut odsud, ale bude záležet na provozu.“

„Hej, Melisso, pustíš nějakou pěknou hudbu?“

„To záleží na tom, co se ti líbí, Foxi“ zasmála se. „Koupila jsem si nějaké desky nového věku, co ty na to?“

„Ne, nic takového, prosím. To je lepší poslouchat Scullyovou, jak zpívá, než tohle.“

„Tak to ti moc děkuju, Muldere. Za tohle budeš při příštím případu poslouchat všechny moje desky Cher.“

„Scullyová, to bys mi neudělala. Prosím. Hele, omlouvám se. Zpíváš úžasně.“ Zvedl ruce na znamení, že se vzdává.

„Dík, Muldere.“

„Tohle bude jeden z těch dnů Všichni jedou po Mulderovi?“

„Jasně že ne, Foxi. To bychom my, sestry Scullyovy, nikdy nepřipustily“ řekla Melissa se smíchem.

„Takže, Muldere, co chceš poslouchat?“

„Prostě zapni rádio, Scullyová. Stanice KIXN 98.5 je O.K.“

„Jak chceš, Muldere.“ Scullyová otočila knoflíkem rádia. Zrovna hráli její oblíbenou píseň a nebýt Mulderova odporu k jejímu zpěvu, notovala by si nahlas.

„Tak Foxi, jsi připravený zjistit, že ty a má sestra jste si souzeni?“

„Missy, přestaň s tím, ano? Slíbila jsem Mulderovi, že mu dáš pokoj.“

„Dobře, dobře. Ale on stejně ví, že si ho takhle dobírám jenom proto, že ho mám ráda jako budoucího švagra…“

„Missy, to už stačí!“

Mulder se na zadním sedadle zavrtěl. Většinou si Scullyovou dobíral on sám, ale jak víc a víc chápal vztahy v jejich rodině, věděl, že to Melissa myslí dobře. A také si musel přiznat, že to, co říká, je svým způsobem pravda.

„Vzbuďte mě, až tam budeme“ zašklebil se.

„Tak už se nezlob, Foxi. Odpustíš mi?“

„Jasně, Melisso. Prostě už jeď.“

Když Scullyová vyprávěla tenhle příběh, cítila, jak ji bolestně píchá u srdce. Missy nedávno ztratila a Muldera může ztratit každým okamžikem.

„Muldere, musíš mě teď poslouchat, jasné? Vím, že právě teď jsi někde strašně daleko a možná jsi tam šťastný… Ale věř mi, já bez tebe nemůžu žít. Potřebuju, aby ses mi vrátil. Prosím tě, Muldere. Prosím!“ Položila si hlavu na jeho hruď a tiše plakala. Pravidelné údery jeho srdce ji ukolébávaly ke spánku. „Muldere, prosím“ naříkala.

„Tiše, dítě. Musíš pochopit, že tenhle muž je velká osobnost. Stejně jako ty.“

„Co? Kdo jste?“ Scullyová zvedla hlavu a přímo před sebou uviděla starou ženu v bílém županu. Její oči zářily v tmavé místnosti.

„Jsem zhmotnění tvé lásky k tomuto muži. Právě teď se ho tvá sestra pokouší dostat z místa, kde je připoutaný. Musíš sebrat všechnu svou sílu, abys ho přiměla k návratu.“

„Zhmotnění?“ < Vzpamatuj se, Dano.>

„Dano, já se ti nezdám. Jsem stejně skutečná jako ty. Dohlížím na tvůj a jeho život od chvíle, co jste se setkali. Před dávnou dobou na jiném místě jste ty a Fox byli milenci, spřízněné duše. Oba teď žijete nové životy, ale vaše duše jsou spojeny stále. Je čas, abyste se opět milovali. Tvá láska k němu se nedá zatajit. Nemůžeš ji skrývat věčně. Musíš to konečně pochopit, dítě.“

Scullyová se chystala něco říct, ale ta stará žena zmizela stejně rychle, jako se objevila. Scullyová si byla jistá, že se jí to jenom zdálo. Ale bylo to tak skutečné. Nevěděla, čemu věřit, připadala si jako někde v kině, ve vysněném světě, ne v reálném životě.

Ach Muldere, pomyslela si, ať jsi kdekoliv, vrať se!

Byla strašně unavená. Nemohla ho však opustit, chtěla mu být co nejblíž. Lehla si k němu na postel a přitiskla se k jeho boku. Nestarala se o to, co si pomyslí lidé, kteří sem možná přijdou. Objala jeho teplé tělo oběma rukama a položila si hlavu opět na jeho hruď. Během okamžiku tvrdě usnula.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

6. část

Fox Mulder se rychle vzdaloval od jasného světla a blížil se k hlasu, který ho volal. Slyšel za sebou Melissu: „Běž, Foxi, běž zpátky k mé sestře.“ Doufal, že pro ně není příliš pozdě. Už dávno si připustil, že Scullyovou miluje, ale nic neřekl, chtěl uchránit to výjimečné přátelství, které je spojovalo. Kolikrát ve svém životě potkal někoho, kdo by mu tak rozuměl jako ona? Nikdy, pomyslel si.

Scullyová spala stočená k jeho tělu. Nebyla si jistá, jak dlouho takhle ležela, ale najednou pocítila podivné horko. Uvědomila si, co dělá, a rychle sjela z postele a sedla si zpátky na studenou židli. Oči měla oteklé a červené od dvoudenního, téměř nepřetržitého pláče. Vzpomněla si na píseň, kterou slyšela hodně dávno:

 

Ušetři malou svíčku a schovej nějaké světlo pro mne

Větve se hýbají na stromech

Bílá kůže na plátně, parfém na zápěstí

Plný měsíc nad tím vším

Sny v mlze

Temnota nad propastí

Stíny tam, kde stojím

Hledám ten čas svýma rukama

Chci tě vidět v oparu

Pamatuji si však jen mlžné sny

Tyhle sny se vracejí, když zavírám své oči

Každou noční vteřinou mého nového života

Tyhle sny, co spí, když je kolem chlad

Každý okamžik probuzení

Posílá je dál

 

Tahle píseň jí připomínala Muldera, také pořád hledá své sny v mlžném oparu. Stále bojuje sám se sebou. Byl malý chlapec, který musel příliš rychle vyrůst. Dávala to za vinu jeho otci. Z toho mála, co jí vyprávěl, pochopila, jak to pro něho muselo být těžké poté, co jeho sestra zmizela. Stále žil tím, co se mu přihodilo, každý den si znovu a znovu přehrával tu osudnou noc. A ona jeho bolesti nemohla zabránit. Mohla být jen s ním, žít pro něj, když ji nejvíce potřeboval.

„Už tam skoro jsi, Foxi. Ještě kousek.“

Mulder se rozběhl. Slyšel její hlas hlasitěji a hlasitěji, toužil spatřit její tvář. Pak bude vědět, že je všechno v pořádku. Scullyová mu řekne, že se nic nestalo, že jsou spolu. Když se na ni podívá, bude v bezpečí, bude vědět, že je tady stále pro něj.

„Víš, Muldere, jestli se teď vzbudíš, tak tě políbím, právě tady a právě teď. A bude mi jedno, co si kdo myslí“ řekla Scullyová a zase se rozplakala.

„Hmm… Myslíš to vážně, Scullyová?“

„Muldere…? Muldere, já jsem tak ráda, že slyším tvůj hlas!“ Nemohla popadnout dech, jak polykala slzy.

„Hej, a co ta pusa?“

Scullyová se k němu naklonila, objala ho kolem krku oběma rukama a chvíli ho držela. Pak mu vtiskla na rty něžné políbení.

„Nenecháš mě už odejít, že ne, Scullyová…“

„Mul… Foxi“ řekla nejistě, ale pak pohodila hlavou. „Nikdy tě nenechám odejít!“

„Ani nevíš, jak dlouho jsem tohle chtěl slyšet.“

„Muldere, zůstaň tady, já dojdu pro doktora.“

„Kam bych asi měl jít?“ odvětil jí s unaveným úsměvem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka ještě pokračuje, dodatek si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 1.10.2008 v 11:37 v kategorii Povídky.