Kult X

autor Siobhan Gormley | překlad G.Logan

Fox Mulder seděl na svém gauči, upřeně se díval na láhev, která  stála naproti němu na stolku. Byl to právě týden od případu s Rochem. Od té doby o sobě pochyboval. O svých vzpomínkách a vlastně o všem. Vždy si byl jist svými vzpomínkami, když se k němu vrátily. Ale nyní ............ už si nebyl jistý. Ovšem Roche sebou škubnul, když toho bastarda přivedl do domu svého otce, ale stále měl vzadu v hlavě takový malý hlásek, který mu říkal: „Opravdu to chceš vědět?“. Vlastně ani nevěděl jestli se ho má zeptat.

Byl vystrašený. Jeho strach z toho, že pravda je úplně jiná, než si myslel. Co když opravdu Roche jeho sestru unesl a zabil? A nechal si pouze papírové srdíčko jako suvenýr?

A nyní sedí zde. Uprostřed ztemnělého pokoje, sám se svým strachem a obavami a také s lahví whisky a prázdnou skleničkou. Přesně jako jeho otec, který takto sedával a popíjel.

Nenuceně se usmál. Vzpomenul si na všechny chvíle, jak před únosem své sestry, tak i po něm. Kdy jeho otec seděl sám v kuchyni a pil, vypadal pateticky. Mluvil sám se sebou. Tenkrát nerozuměl proč, ale teď už to chápal. Ted už pochopil, pod jakým tlakem jeho otec byl, přesně pod takým jakým je teď on.

Jeho otci nepomáhalo ani to, že s ním o tom chtěla mluvit jeho matka. Pokaždé ji Od sebe odstrčil a vysvětlil jí, že to musí vyřídit sám. Když si na to Mulder vzpomenul, uviděl sám sebe jak to říká Scullyové.

„Sakra, kdy jsem se proměnil ve svého otce?“ Zeptal se sám sebe. Bylo to vlastně celkem ironické, uvážíme-li, že jako ostatní děti si slíbil, že nebude jako vlastní otec. Ale naproti tomu dělá stejné věci jako jeho otec.

Ne, to není pravda. Nedělá stejné věci jako jeho otec. Nevzdá se tak jednoduše démonům jako on. A hlavně nezneužívá osoby, které ho mají rády.

Když jeho otec pil, vydržel řvát z celých plic celé hodiny. Mulder si jako dítě vytrpěl dost. Kolikrát byl bit jen za to, že poslouchal hádku svých rodičů. Jeho matka se pokoušela otce přemluvit, aby už nepil, ale jak stále pil, tak místo tichého rozhovoru se z toho stávaly divoké hádky plné hněvu a neochoty. Poté, už ji dokonce obvinoval z věcí, se kterými neměla co dělat, a hlavně ji obvinoval, že má vztah s jeho nejlepším přítelem. Říkal ji jmény na které by nejradši zapomněl, ale s jeho pamětí to bylo nemožné. Poté co jeho matka odešla z místnosti s pláčem, jeho otec pokračoval ve řvaní až do pozdních hodin než opilostí usnul.

Mulder se svým otcem nikdy nemluvil o zmizení své sestry. Jenom pozoroval jak stále více pije. Většinou ho pozoroval ze schodů, právě odtud viděl do kuchyně. Otec ho neviděl, ale už se mu párkrát stalo, že ho zahlédl.

Věděl, že je otec naštvaný na něho a obviňuje ho ze zmizení své dcery. Sakra, obviňoval sám sebe každý den. Nevěděl, že otec pohrdá jeho přítomností od té noci. Pamatoval si pouze, ale za to přesně, na dech páchnoucí whiskou z úst jeho otce, jak na něj zblízka křičel.

Mulder pohodil hlavou, aby zahnal ty vzpomínky. Ale nyní už Mulder věděl, že jeho otec nebyl naštvaný na něj, ale na sebe. Možná se viděl jako jeho syn, a toho donutilo se tak chovat.

Navzdory tomu, že už věděl proč se tak choval, stále nemohl zapomenout na ta slova, co používal. Mulder si pamatoval jak se fyzické rány zahojí, ale psychické se opravdu nikdy nezahojí, pouze je potlačujeme, ale jsou stále přítomné. Věděl, že se právě jeho rány vrátily.

Přemýšlel jestli jeho matka cítí to samé.

Podíval se opět na poloprázdnou láhev. Věděl, co vše mu připomíná. Nešťastné dětství a mnohem víc. Spíše připomíná temnotu, prázdno které se s každým lokem přibližuje.

Přemýšlení nad temnotou mu připomnělo Melissu, Scullyové starší sestru. Ona mu připomněla, že existuje, tenkrát když ho navštívila u něj doma. Byla jako její mladší sestra, která mu to připomínala každý den. Scullyová tady byla pořád pro něj, trpělivá a plná pochopení. Čekala, než začne mluvit, nikdy na něj netlačila.

Věděl, že se na ní může vždy spolehnout. Párkrát už mu zachránila život a on věděl, že tohle  jí nemůže nikdy splatit. Mohl jí říct všechno a hlavně ona je jediná, které může věřit. Záleží mu na ní, snad to ví.

Začal přemýšlet co asi právě dělá. Podíval se na hodiny. 3.23 ráno. Pravděpodobně spí.

Podíval se znovu na láhev, a poté na telefon. Přemýšlel, jestli si má znovu nalít, nebo jí zavolat. Vzal telefon a rychle namačkal známé číslo.

Po dvou zazvoněních telefon zvedla. Její ospalý hlas potvrdil jeho domněnku, že spala.

" Scullyová."

" Ahoj, to jsem já." Odpověděl. I když nemohl vidět její tvář, poznal, že zpozorněla. Pomalu si zvykala na jeho noční telefonáty.

" Co se děje, Muldere?"

" No, vlastně nic," Odmlčel se, cítil se špatně, proč jí probouzel? " Víš co, zapomeň na to promiň, že jsem tě vzbudil." Už  pokládal sluchátko, když uslyšel její hlas.

" Muldere, počkej." Řekla. Opět si přiložil telefon k uchu.

" Ano, Scullyová?"

" Řekni mi co se děje. Přece by jsi mi nevolal, kdyby jsi si nemyslel, že je to nutné."

" Dobrá, jen jsem chtěl.......... myslím, že jsem chtěl jenom slyšet tvůj hlas." odpověděl, teď se cítil opravdu trapně." Vidíš? Je to hloupé. Jdi radši zase spát."

" To není hloupé, Muldere." Mohl slyšet úsměv v jejím hlase, to ho donutilo cítit se ještě hůř.

" Je tu ještě něco, co jsi chtěl říct?" zeptala se. Tato otázka ho trochu zaskočila. Vlastně ani nepřemýšlel, proč jí volal. Asi si chtěl promluvit o své sestře, o minulém případu, který ho tak zasáhl. A možná také o svém otci, ale nechtěl o tom mluvit po telefonu. Už se jí chtěl zeptat, jestli může přijít, ale pak si to rozmyslel. Není ten správný čas.

" Právě teď ne, možná později. Ale díky." Jako by slyšel přes telefon její přikývnutí, ačkoliv věděl, že část její mysli chce vědět, o čem chtěl mluvit, ale počká až o tom bude chtít mluvit sám.

" Dobře, Muldere. Uvídíme se ..... za pár hodin. Zkus se trochu vyspat, dobrá?" Odpověděla. Zněla přesně jako jeho matka. Usmál se.

" Dobrá, mami." řekl vtipně, a uslyšel tichý smích na druhém konci telefonu.

" Dobrou noc, Muldere."

" Dobrou. A ještě jednou díky." Položil telefon dříve než mohla něco říct. Podíval se opět na láhev, ale tentokrát ji vzal a odešel do kuchyně. Otevřel ji, otočil dnem vzhůru a celý její obsah vytekl do dřezu. Zadržel démony na další noc, prozatím.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 3.8.2008 v 21:03 v kategorii Povídky.