Kult X

autorka Leyla Harrison | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR | povídka ke stažení

Lehce jsem zaťukala na dveře Mulderova bytu. Nechtěla jsem ho probudit, kdyby dřímal na gauči. Měli jsme za sebou několik těžkých případů, a ten, který jsme pracovně nazvali Papírová srdce, ho málem zabil. Ale potom… dobře… možná právě díky němu se ze mě a Muldera stali milenci a on konečně vypadal spokojeně a uvolněně, snad nejvíc za všechna ta léta strávená bok po boku.

Mulder byl mým milencem… A tahle skutečnost způsobovala, že jsem se musela usmát pokaždé, když jsem se na něj podívala. Že jsem ve Skinnerově kanceláři horko těžko přemáhala zasněný pohled. Že jsem si chtěla zpívat, když jsme kráčeli chodbami Úřadu. A moc dobře jsem věděla, že lidé okolo vnímají, že se něco děje. Nikdy předtím neviděli Ledovou královnu a Strašáka vybuchovat každou chvíli smíchy. Cítila jsem se úžasně. Už víc než měsíc nám čas tak nádherně ubíhal.

Ačkoliv nebylo žádných pochyb o oddanosti a vzájemné lásce, už během naší první společně strávené noci jsme se dohodli, že do našeho vztahu nebudeme nikoho jiného zasvěcovat. Už jen ta myšlenka mě pobavila. Jako kdybychom to někdy dělali. Beztak ani jeden z nás neměl osobní život k probírání. Předtím…

Byli jsme s Mulderem opatrní. Velice opatrní. Věděli jsme, že nás spolu nesmí nachytat, a tak jsme společně trávili čas jako obvykle – řešením případů, probíráním poznámek, sepisováním zpráv. Ovšem, když jsme něco vyšetřovali mimo D. C., nikdy jsme nevyužili druhý hotelový pokoj. Poznámky jsme opravdu poctivě třídili a vyhodnocovali, v posteli a potom, co jsme se jeden na druhého vrhli hned po překročení prahu jednoho nebo druhého bytu. A dokončování zpráv v nejednom případě zahrnovalo i krátkou rychlovku v naší kanceláři, za zamčenými dveřmi, v naprostém tichu. Tyhle chvíle byly neuvěřitelné. Křičela jsem, jak se ve mně Mulder pohyboval, a on musel položit svou dlaň přes má ústa, když jsem byla blízko, a to mě vzrušovalo ještě víc. Pak tiskl svou tvář k mému krku a jen tichý povzdech unikl z jeho úst, když dosáhl vrcholu a celý se třásl.

Citově jsem nikdy v životě nebyla tak šťastná. Sexuálně jsem byla ve stavu permanentního vzrušení, kdykoliv byl Mulder nablízku. Fyzicky jsem překypovala energií. Životem.

Balancovala jsem s krabicí čínského jídla na jedné ruce, mou aktovku v podpaží, zatímco druhou rukou jsem se snažila najít klíče zastrčené někde v kapse. Mulder a já jsme vždycky měli náhradní klíče jeden druhého. Pro jistotu. A teď, když jsme byli milenci, se nám hodily ještě víc. Mulder často přicházel ke mně domů pozdě v noci, když nemohl usnout. Schoulil se v mém náručí a spal jako miminko, dokud nevyšlo slunce. A ráno jsme se spolu milovali, spolu sprchovali (jednou obojí najednou, což jsem zažila poprvé v životě) a on se pak vrátil do svého bytu, převlékl se a potkali jsme se o chvíli později v kanceláři, jakoby se nic nestalo.

Zastrčila jsem klíč opatrně do zámku a dávala pozor, abych nic neupustila. Dveře se otevřely s tichým vrznutím a já jsem konečně mohla uchopit papírovou krabici s překvapením k večeři do obou rukou. „Muldere“ volala jsem, vstoupila do pokoje a… strnula jsem.

Byl na gauči se ženou, ve které jsem poznala agentku z Důkazního, kolegyni agenta Pendrella. Seděla mu na klíně a tiskla se k němu. Mé oči však přitahovalo něco jiného. Její ústa byla pevně přitisknuta k jeho v dlouhém, žhavém polibku. Jeho prsty byly zapleteny v jejích vlasech, jakoby se ji snažil (ovšem neúspěšně) od sebe odtáhnout. Vypadalo to, že není schopen se ovládnout, že se nedokáže vzepřít užívání si té vášně.  Ach, Bože, před očima mi vyvstala ta scéna  z motelového pokoje, když byl s Angelou Whiteovou. Jen místo na posteli byli na gauči. A nekonalo se žádné zvláštní meziplanetární seskupení.

Hlasitě jsem vydechla. Upustila jsem naši večeři a slyšela, jak se rozplácla po podlaze. Oba vyskočili z gauče a Mulder ji okamžitě od sebe odstrčil.

„Scullyová. Není to tak, jak to vypadá. Je to…“ řekl nejistě se zardělou tváří. „Můžu to vysvětlit.“

Srdce mi bušilo jako o závod a chvěla jsem se po celém těle. I můj hlas se třásl. „Dobře, Muldere“ ovládla jsem se. Víc jsem nemohla udělat.

Čekala jsem. On neřekl ani slovo. Rozhlédla jsem se kolem. Na konferenčním stolku stála láhev se zbytkem vína a dvě použité prázdné skleničky. Takže ten polibek nebyl náhodný. Strávili spolu celý večer. Zatímco já jsem pracovala. Zatímco jsem prováděla pitvu. Zatímco jsem k smrti unavená sháněla Mulderovi večeři. A on si užíval skleničku vína s tou, ať se jmenuje jakkoliv.

Se mnou nikdy víno nepopíjel, nikdy jsme jen tak nemluvili o hloupostech jako středoškoláci. Vlastně jen jednou, ale to nebyl on, byl to Eddie Van Blundht. Nikdy mě nevzal do kina. Nikdy jsme se neprocházeli ruku v ruce v parku, nikdy jsme nebyli v luxusní restauraci na večeři. Nedělali jsme ještě spoustu jiných věcí, které patří zamilovaným. Náš vztah byl vlastně jen sexuální. Čistě sexuální.

Ach, Bože, opravdu o víc nestál? Lhal mi, když tvrdil, že já jediná mu dávám sílu? Byly to všechno jen plané řeči?

Aspoň že ta cizí agentka neříkala vůbec nic. Jen tak stála se skloněnou hlavou a nechala mě a Muldera na sebe tupě zírat. Snažila jsem si nepředstavovat, co se mohlo ještě stát, kdybych nepřišla. Chtěla jsem jen pochopit, proč tady Mulder jen tak stojí. Proč mi to nevysvětlí. Měli jsme jeden k druhému hlubokou důvěru, o které nebylo třeba mluvit. Důvěru, která se nesmí zradit, protože se velmi těžko získává zpátky. A tohle byla ta zrada. Ačkoliv jsme jeden druhému nic neslibovali, oba jsme předpokládali, že spolu budeme navždy. Oba… Až teď jsem pochopila, že jsem si to myslela zřejmě jenom já.

Nakonec jsem sebrala všechny své síly a setřela slzy, které mi stékaly nekontrolovaně po tvářích.

„Scullyová…“ řekl tiše, když mu došlo, že chci odejít. „Prosím…“

„Ne, Muldere“ řekla jsem odhodlaně. „Bylo mi jasné, že naše partnerství nemůže trvat věčně“. Kladla jsem důraz na slovo partnerství. Nevěděla jsem, jestli ta žena ví o mně a Mulderovi, a vážně jsem nestála o to, aby běžela ráno zpátky do Úřadu a všem vykládala, jak jsem se s ním hystericky rozešla.

„Scullyová, nemůžeš takhle odejít. Nemůžeš.“ V jeho hlase zaznělo současně zoufalství i vztek.

„Ale ano, můžu, Muldere. A nechoď za mnou.“ Těžce jsem polkla a snažila se sama sebe přesvědčit, že ta slova myslím vážně i s jejich důsledky.

„Scullyová, omlouvám se“ prosil. „Neodcházej.“

„Muldere, já tohle nechci poslouchat, zvláště ne teď. Když si nejsi jistý, jestli to myslíš vážně.“

„Myslím to vážně, Scullyová…“

„Ne, Muldere.“

„Zítra. Promluvíme si o tom zítra. Ty se zatím uklidníš…“ Teď už se opravdu zoufale chytal stébla.

„Uklidním?“ zeptala jsem se. „Jak se podle tebe mám po tomhle uklidnit?“ Zavřela jsem na moment oči, ten obrázek Muldera líbajícího tu ženu tady pořád byl, každičký detail. I to, že mi to ani slůvkem nevysvětlil, ani se o to nepokusil. Otevřela jsem oči. „Sbohem, Muldere.“

Vyšla jsem z bytu a zabouchla za sebou dveře. Stála jsem na chodbě, zády k Mulderovým dveřím a snažila jsem se neplakat. Marně. Sklonila jsem hlavu, cítila, jak se mé tělo začalo třást, z mých úst nevyšel ani hlásek. Slzy mi stékaly po tvářích.

Mulder otevřel dveře. „Scullyová“ slyšela jsem za svými zády. Byl překvapený, že tady pořád stojím.

Škubla jsem sebou, zvedla hlavu a kráčela od něj pryč, aniž bych se aspoň jednou otočila.

O dva týdny později

Skinner mi povolil dovolenou z osobních důvodů. Mulder mi několikrát volal během prvních pár dní, ale já jsem telefon ani jednou nezvedla. Ztlumila jsem i záznamník a okamžitě mazala všechny jeho vzkazy, abych nemusela poslouchat jeho hlas. Nechtěla jsem od něj slyšet ani slovo.

Trávila jsem hodně času v domě své matky a odmítala jsem se s ní o celé situaci bavit. Zakázala jsem jí jen vyslovit jeho jméno. Trápilo ji to. Vycítila už od začátku, že se mezi námi něco děje, a možná i doufala, že se její holčička konečně vdá. A teď tohle. Vypadalo to, že pochopila, že se nejedná jen o nějakou drobnou mileneckou šarvátku, a respektovala mé přáni nemluvit o tom, co se stalo. Nebo o něm.

Trávila jsem hodně času u Melissina hrobu. Sedávala jsem pod stromem jen kousek od místa jejího posledního odpočinku, obklopena vysokou trávou, a psala jsem. Plnila jsem strany a strany papíru tím, jak ho nenávidím. A ještě víc stránek tím, jak ho miluju, kolik bláznivých a divných věcí jsme spolu prožili. Společně. A zase jsem se vracela ke zradě a ztrátě, k tomu, jak moc je zodpovědný za to zoufalství a beznaděj, které teď prožívám.

Trávila jsem jen málo času u sebe doma. Když jsem byla tady, nepoznávala jsem se. Ráno jsem nemusela do práce, tak jsem dlouho spala, a pak hodiny a hodiny koukala na stupidní filmy v televizi. Necítila jsem hlad, skoro jsem nejedla. Vlastně jsem pozřela jen to, co uvařila má matka, nebo, co mi osobně koupila a přinesla. Vstávala jsem pozdě. Chodila jsem po bytě v županu a rozhodovala se, jestli si dám sprchu nebo ne, jestli půjdu ven nebo ne, nakonec jsem trávila veškerý čas sledováním mýdlových oper, seriálů a talkshow.

Nemohla jsem si pomoct. Neměla jsem žádnou energii, psychickou ani fyzickou, a věděla jsem, že se propadám stále hloub a hloub do deprese, která mě pohltila. Jen nerada jsem volala Skinnerovi a ptala se, zda se můžu vrátit zpátky do Quantica. Když tenkrát zrušili Akta X, nenáviděla jsem to. Chápala jsem, že jsem především vědec a že předávání poznatků jiným je mé poslání, ale chybělo mi to vzrušení, jaké jsem zažívala v terénu při vyšetřování případů s Mulderem. Teď mi to bylo jedno. Potřebovala jsem ten stereotyp, střídání hodiny za hodinou, stejný výklad třídě za třídou po celý dlouhý den. Zabavilo mě to. Drželo mě to nad vodou.

Skinner neřekl ani slovo o Aktech X, pouze mě upozornil, že mé převelení do Quantica považuje za dočasné a že stále patřím do oddělení paranormálních jevů. Což znamenalo, že Mulder je stále můj nadřízený. A ten neprotestoval. Vlastně s výjimkou těch prvních dní jsem o něm neslyšela.

Jednou, když jsem měla v ústředí FBI schůzku se Skinnerem, rozhodla jsem se vydat dolů do sklepa. Táhlo mě to tam. Pomalu jsem sešla po schodech, snažila jsem se příliš neklapat podpatky. Mulderovy dveře byly zavřené. Obrátila jsem se a utekla pryč.

Mulder mi chyběl. Neustále. Ale pořád jsem si připomínala, jak jsem ho viděla líbat tu ženu. Jeho ruce v jejích vlasech, tak, jak je míval v mých. Jak jsem tam stála a on neřekl slovo. Neřekl, že to byla chyba. Neřekl, že to byla náhoda. Neřekl, že se ho snažila svést. Jediné, co ze sebe dostal, bylo, že se omlouvá. A neznělo to příliš přesvědčivě.

Moc mi to ale nepomáhalo. Ve své hlavě jsem stále slyšela ta slova, která mi šeptal, když jsme se poprvé milovali. Něžná slůvka, která neříkal nikomu jinému. Tiskl se ke mně a jeho srdce bušilo proti mé hrudi.

**

Ty a já

Bývali jsme spolu

Každý den spolu

Vždycky

Opravdu cítím že

Ztrácím nejlepšího přítele

Nemůžu uvěřit že

Tohle je konec**

Naštvaně jsem ztlumila autorádio. Pitomá písnička. Pitomá. Tuhle zatracenou píseň hráli snad na každé stanici pořád dokola. Copak nemají žádné jiné? Jak může takhle hloupá písnička vzbuzovat tolik pozornosti? Trčela jsem v příšerné zácpě na I-95 z Quantica do D. C. a už  jsem ji slyšela potřetí.

Proč mi všechno připomíná Muldera? Proč mě slova té písně řežou jako sklo?

Chtěla jsem na něj zapomenout. Chtěla jsem, aby byl jen vzdálenou vzpomínkou. Chtěla jsem… To byl právě ten problém. Stále jsem chtěla jeho. Víc než cokoli jiného. Chtěla jsem ho ve svém životě. Jenomže to pořád bylo hodně bolestivé. Vzpomínky na to, jak jsem ho viděla naposledy, živě vystupovaly v mé mysli a cupovaly ji na kousky. Nešlo ani tak o to, že v náručí svíral jinou ženu. Nejhorší bylo, že když se naše pohledy střetly, oba jsme jasně viděli, jak se to pouto mezi námi, formující se celé roky, trhá a padá na zem.

Nebylo už cesty zpět. Žádné, která by dala věci do pořádku.

Ale i přesto jsem ho pořád chtěla. Pořád jsem ho milovala. Sakra.

S houževnatostí zděděnou po otci jsem rozčileně sáhla po vypínači rádia a tu píseň umlčela úplně. Nebudu na to myslet. Nebudu myslet na něj.

Zaparkovala jsem, vypnula motor a představila si další osamělý, nešťastný večer… Ne, nepřemýšlej takhle, varovala jsem sama sebe. Nebo zase usneš vyčerpaná z pláče, přesně jako minulou noc. A tu předtím. A předtím…Vytáhla jsem své věci z kufru a vešla do domu, slzy se mi draly do očí. Ne, pomyslela jsem si. Nebudu myslet na Muldera. Dnes v noci na něj myslet nebudu.

Vstoupila jsem do bytu a rozsvítila. Zavřela jsem dveře a otočila se, abych si sundala kabát. A pak jsem vyjekla.

Mulder seděl na mém gauči.

„Scullyová“ řekl, jakmile jsem si ho všimla. Vstal. Jeho hlas byl zastřený slzami.

„Ne“ vydechla jsem a ustoupila pár kroků zpět. „Ach, Bože.“ Najednou mě zcela ovládly ty černé myšlenky, které jsem přes den schovávala pod maskou síly a sebeovládání. Teď jsem toho nebyla schopná. Nedokázala jsem skrývat své pocity sama před sebou.

„Scullyová, já vím… jsi překvapená, že mě vidíš…“ začal, ale já jsem mu nedovolila pokračovat. Popošel pár kroků ke mně s nataženou paží.

„Ne…“ chytila jsem dech. „Nepřibližuj se ke mně.“ Upřeně jsem ho pozorovala. Nastala chvíle ticha. Tíživého, dusného ticha, které se vznášelo kolem nás. Mulder udělal další krok. „Řekla jsem, aby ses nepřibližoval“ opakovala jsem důraznějším hlasem. Vytáhla jsem svou zbraň a namířila ji na něj. Ruce se mi třásly. Věděla jsem, že se chovám iracionálně, ale bylo mi to jedno. Poprvé         v mém životě.

„Scullyová“ prosil a očima se mě snažil uklidnit.

„Ne“ vykřikla jsem. Hlas se mi zlomil a zbraň v mé ruce poskočila.

„Prosím, Scullyová, vysvětlím ti to. Prosím, dej mi druhou šanci. Nemůžeš mě jen tak odkopnout, aniž bys mi dala šanci to vysvětlit.“

„Na vysvětlování jsi měl času dost. Nepamatuju si, že bys řekl jediné slovo tu noc v tvém bytě.“ opáčila jsem tvrdě. Svěsil hlavu a mlčel.

< Nedokážeš na to nic říct, že, Muldere? >

Minuty utíkaly. Ruce mě bolely, jak jsem svírala pistoli, cítila jsem mrazení v zádech. Zachvěla jsem se.

Nakonec zvedl svou hlavu a pohnul se ještě více ke mně. Tak blízko, dokud jsme nestáli tváří v tvář. Zbraň se mu zabořila do prsou. Jeho pohled byl temný a hřejivý. Bože, tolik mi chyběly jeho oči. Jeho tvář. Chtěla jsem se ho dotknout. Chtěla jsem na něj křičet. Oči mě pálily a cítila jsem, jak se zalévají slzami. Proklatě. Ruka se zbraní mi klesla. Vydechl úlevou.

Můj vztek mě ovládl. Surově jsem ho uhodila do tváře, než jsem si to vůbec dokázala uvědomit. Úžasem jsem rozevřela oči a chytila se za pusu. Nemohla jsem uvěřit, že jsem něco takového udělala. „Ježíši“ vydechl, stejně překvapený. Dotkl se koutku svých úst a podíval se na své prsty od krve. Špičkou jazyka ji setřel. „O.K.“ řekl a lehce zavrtěl hlavou. „Myslím, že jsem si to zasloužil.“

„Zlobím se na tebe, Muldere. Ani si nedokážeš představit jak. Chci, abys odešel.“ Snažila jsem se, aby to znělo přesvědčivě, i když to nebyla pravda.

„Já vím, Scullyová.“

Dotkl se mého ramene. „Ach, Bože“ vydechla jsem a on mě k sobě přivinul, tiskl mě na svou hruď. Bojovala jsem s ním jen na vteřinu. Pak jsem zabořila obličej do jeho krku a ucítila tu známou vůni Mulderovy kolínské a Muldera samotného. Pustila jsem zbraň na podlahu a objala ho. „Muldere“ mumlala jsem a zatínala prsty  do jeho kůže.

Pevně mě držel. „Scullyová.“ Přemáhal slzy. Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do tváře. On mě  k sobě opět přivinul. „Jen tě chci držet. Jen tě potřebuju cítit.“ Malinko mě odstrčil, jen tak, aby se na mě mohl podívat. „Bože, Scullyová, chybělas mi. Miluju tě“ prudce oddechoval a já jsem se chytila jeho paží. „Neodháněj mě od sebe. Prosím.“

„Muldere…“

„Je mi to líto, Scullyová. Bylo to něco pro Skinnera. Nesměl jsem ti to říct. Skinner mi to zakázal. Ona vynášela informace. Chtěl, abych z ní dostal přiznání, proč to dělá a pro koho. Jakkoliv. Nikdy ses to neměla dozvědět.“

„Je to pravda?“ zeptala jsem se.

Přikývl. „Skinner ti to potvrdí. Zeptej se ho. Ale teď, právě teď, se tě chci dotýkat. Musím tě políbit.“

Přitiskl mě blíž k sobě a jeho rty pokryly moje. Neprotestovala jsem. Nebojovala jsem s ním. Jen jsem ho nechala, aby mě líbal. Divoce. Hladově. Jeho jazyk vnikl mezi mé rty a do mých úst. Otíral se o zuby, dásně, vnitřek tváří. Přetlačoval se s mým. Jeho prsty se zapletly do mých vlasů. Hladil mě. Na chvilku opustil má ústa a já jsem lapala po dechu. Libal můj krk, pokrýval ho drobnými polibky od shora dolů a já jsem se celá chvěla a tiskla se k němu víc a víc. Naše boky se střetly a on zasténal.

Nesnažila jsem se vymanit z jeho objetí. Bylo by to marné. „Muldere“ oddechovala jsem prudce. Jak dlouho jsem na tohle čekala? Příliš dlouho. Jeho ruce sjely po mých bocích dolů a tiskly mé tělo na jeho. Cítila jsem, jak je vzrušený. Třásla jsem se. „Nemáš ponětí, jak strašně tě chci“ šeptal mi do ucha.

V hlavě mi hučelo. Věděla jsem to. Chtěla jsem ho taky.

„Muldere“ mumlala jsem, jak jeho ruce tahaly bavlněnou halenku z mých kalhot. Mé prsty zápasily s knoflíky u krku.

„Ne, nechej mě…“ šeptal. Rozepnul prvních pár knoflíčků, jeho horký dech rozpaloval mou kůži. Znovu mě políbil, na okamžik vzal můj obličej do dlaní. Pak se vrátil ke knoflíkům. Dlouze se na mě zadíval. „Scullyová“ povzdechl. Jeho ruce hladily mou hruď. Ohrnul košíčky podprsenky, takže mé bradavky vykoukly nad krajkovou látku. Rychle je přejížděl palci. Sténala jsem a prohnula se v zádech. Zapínání bylo vepředu, hravě si s ním poradil a má ňadra byla volná. Těžká a horká. Halenku jsem měla stále na ramenou. Setřásla jsem ji na zem a Mulder odhodil mou podprsenku.

Zabořil obličej do žlábku mezi prsy a líbal mě. Nechala jsem ho. Rukama laskal má ňadra. Jeho palce příležitostně přejely mé bradavky, bez ostychu, dostatečně na to, aby ve mně narůstalo vzrušení.

Pak jeho ruce sjely níž, chytily mě pod zadkem a hladily mé boky. Připadalo mi zvláštní stát tady před ním napůl svlečená, potřebovala jsem cítit jeho nahou kůži proti mé. Svlékla jsem mu bundu a hodila ji na zem. Zvedl ruce a nechal mě přetáhnout šedé tričko přes hlavu. Rukama jsem hladila jeho hruď a dotýkala se jeho bradavek s vědomím, jak jsou citlivé. Zasténal a zavřel oči. Pak se sklonil a vzal jednu mou bradavku do úst, jazykem něžně hladil dvorec kolem ní.

Chtěla jsem ho. Potřebovala jsem ho. Chtěla jsem, aby si mě vzal. Někde, kde si můžeme lehnout. Někde, kde je ticho. Někde, kde je tma. Někde, kde se můžeme milovat celou noc.

„Muldere“ šeptala jsem. „Ložnice.“

„Tak dlouho nemůžu čekat, Scullyová“ zamumlal a stáhl mé kalhoty i kalhotky dolů. Slyšela jsem zasvištění jeho zipu. Přiměl mě udělat několik kroků zpátky a vzdychla jsem, když jsem ucítila chladnou zeď za svými zády. Mulderovy ruce mě pevně držely, když mě líbal.

Uchopila jsem jeho penis a jemně ho hladila po celé délce. Zasténal. „Dovnitř“ šeptala jsem a přitiskla jeho boky blíž k mým, až jsem ho ucítila na tom správném místě. Vyjekla jsem, jak se pohnul a pronikl do mě.

Hluboko. Vnikal do mě hluboko a já jsem zvrátila hlavu dozadu a zavřela oči. Mít Muldera uvnitř sebe bylo neuvěřitelné. Jako nic jiného na světě. Uvědomila jsem si to, už když jsme spolu byli poprvé. Nikdy jsem si sex tak neužívala jako s ním. Teď se ve mně pohyboval, dovnitř a ven, a já jsem sténala rozkoší. Jednou rukou laskal má ňadra, prsty mě tahal něžně za bradavky, jakoby mi chtěl dokázat, že moc dobře ví, co mám ráda. Druhou rukou přidržoval mou nohu pod stehnem.

„Muldere…“ vzdychala jsem hlasitěji. Zrychloval a mé boky vyšly těm jeho vstříc. Naráželi jsme tvrdě do zdi s každým pohybem. Potom mě to bude pěkně bolet, ale teď mi to bylo jedno. Chtěla jsem si to užít. A chtěla jsem vidět Mulderovu tvář, ten pohled, jakým se díval, když dosáhl vrcholu uvnitř mého těla, ten zmučený pohled a pak uvolnění.

Byl blízko. „Dano“ vydechl sípavě a já jsem se usmála.

„Pojď, Muldere… ve mně“ šeptala jsem mu do ucha hlubokým hlasem.

A on do mě ještě několikrát rychle pronikl, hlasitě vzdychl a já jsem to cítila. A to mi stačilo. Cítila jsem to a mé svaly se nekontrolovaně svíraly, tiskla jsem ho k sobě, jak sténal do mých vlasů, a křičela jsem jeho jméno.

Na chvíli jsme stáli bez hnutí v naprostém tichu. Pak zvedl svou hlavu z mého ramene a podíval se mi zamilovaně do očí.

„Jsi unavený, Muldere?“ zeptala jsem se.

Zavrtěl hlavou a opatrně ze mě vyklouzl. Povzdechla jsem.

„S tebou  nikdy, Scullyová“ řekl, zvedl mě do náruče a odnesl do ložnice.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 16.7.2008 v 19:42 v kategorii Povídky.