Kult X

autorka Leyla Harrison | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR

Vyšla jsem z kanceláře, zavřela za sebou dveře a přitiskla se ke zdi se zavřenýma očima. Cítila jsem se vyčerpaná. Bože, cítila jsem se vyčerpaná přesně tak, jak vyčerpaně Mulder vypadal, když jsem ho před pár okamžiky opouštěla. Tenhle případ si bral mnohem víc, než jsem si byla schopna připustit. Nikdy jsem netušila, že budu muset reagovat tak prudce, jak jsem to právě udělala. Mulder neměl ani tušení, co se mi honí hlavou. Jako obvykle. Ale tentokrát měl omluvu. Byl do toho tak ponořený, že na nějaké další pocity už prostě neměl sílu. Dalo se to čekat.

Co to bylo, co mě donutilo dostat se až k jádru toho všeho?

Mohl to být fakt, že Mulderova sestra možná nebyla unesena mimozemšťany, jak vždycky věřil? Mohlo to být to, že Mulder, přemožený všemi fakty, byl ochoten opustit svou nejpevnější víru? Chci říct… už při našem prvním společném případu se mi přiznal, jak jeho přesvědčení o tom, co se stalo Samantě, změnilo jeho život na nekonečné hledání pravdy.

A pak se objevil tenhle bastard a hrál s Mulderem psychologické hry. Ten vyšinutý, všivý parchant.

Byla jsem se Skinnerem v tom autobuse, držela svou zbraň, abych mohla toho hajzla střelit, když Mulderovi vzal jeho vlastní pistoli. Ta malá holčička seděla před ním na sedadle a já jsem nemohla dost dobře vidět do Mulderovy tváře. I přesto jsem si dokázala představit tu úzkost. Chtěla jsem mu prohnat kulku hlavou a nechat Muldera tváří v tvář strachu, že to neví. Možná strachu, že  to nikdy nebude vědět. Bůh ví, že jsem toho zmetka opravdu chtěla zabít. I když by to znamenalo, že se pravdu nikdy nedozvíme. Chtěla jsem to udělat už jen za to, co Mulderovi provedl.

Teď Mulder sedí ve své kanceláři, možná pláče, možná tiskne to látkové srdíčko ke své hrudi a modlí se, aby nebylo Samantino. Přeje si, aby mu odpustila ona, aby mu odpustila jeho matka i jeho otec.

A já jsem ho tam nechala samotného. Samotného na slzy a utrpení.

Musela jsem odejít, cítila jsem, že chce být sám. A taky jsem věděla, že jestli tam zůstanu jen o minutu déle, rozpláču se taky. Nikdy jsem před Mulderem neplakala. Ne když ta bolest byla jeho. Plakala jsem jen kvůli své bolesti, a to ještě velmi zřídka.

Mulderovy povzdechy, slzy v jeho očích, na tvářích, to bylo víc, než jsem dokázala unést. Trhalo mi to srdce, když jsem se ho snažila utěšit. Položil svou hlavu k mému pasu, objal mě rukama a já jsem se dívala dolů, dotýkala se jeho vlasů a opravdu jsem ho chtěla k sobě přitisknout víc, hladit jeho čelo a slíbat ty slzy z jeho tváří. Říct mu, že bude všechno v pořádku. Že ho miluju. Chtěla jsem ho konejšit tak jako nikdy.

Bože. Kde se to ve mně vzalo?

Bříšky prstů jsem se snažila zadržet slzy, které se draly z koutků mých zavřených očí. Najednou jsem uslyšela ránu, tupý úder, jako když někdo praští pěstí do stolu. A pak hlasitý výkřik. Divoké, skoro zvířecí zavytí.

Mulder.

Bez váhání jsem rozrazila dveře kanceláře. Mulder stál přesně tam, kde jsem ho předtím zanechala. Vypadalo to, že si mé opětovné přítomnosti ani nevšiml. Máchnutím ruky shodil všechno ze stolu dolů. Všechno létalo kolem – papíry, telefon, složky. Popošla jsem k němu. „Muldere“ oslovila jsem ho a on se otočil, uviděl mě tady a jeho tvář zkameněla. Dotkla jsem se jeho paže a cítila jsem tu bolest, která ho ovládala. Surově mou ruku odstrčil. Znovu jsem se ho dotkla, tentokrát jsem se ho snažila přitisknout k sobě, ale on mě opět odstrčil, tak tvrdě, že jsem odskočila až ke dveřím, překvapená jeho násilným chováním.

„Co to sakra děláš?“ zeptala jsem se udiveně. Nemohla jsem pochopit, že ke mně mohl být tak hrubý.

„Ty. Nikdy. Nezůstaneš.“ vyrážel ze sebe zuřivě.

„Cože?“ ptala jsem se v šoku.

„Nikdy nezůstaneš, když tě potřebuju, Scullyová.“

„To je nesmysl!“   < Copak sis nevšiml, kolikrát jsem s tebou byla? Bok po boku? Ty to nevíš? >

„Já tě potřebuju!“ křičel tak vyděšeným hlasem, až mě to bolelo. Nikdy předtím nic takového neřekl. Nikdy. Mulder nebyl z těch, kteří dávají najevo, že někoho potřebují. Už vůbec ne mě. Váhala jsem, zda se k němu ještě přiblížit, měla jsem strach, že mě zase odstrčí. „Muldere…“

„Jestli chceš odejít, tak sakra vypadni, Scullyová, hned. Prostě vypadni a už se nevracej.“

„Opravdu to chceš?“ zeptala jsem se. Věděla jsem, že ne. Věděla jsem, že stojí o to, abych zůstala, stejně jako já. Ale dobrovolně jsem nechápala. „Chceš, abych odešla? Dobře. Klidně teď můžu projít těmito dveřmi. Můžu se vykašlat na Akta X. Můžu jít zpátky do Quantica a ty se mnou už nemusíš mít nikdy nic společného. Tohle je to, co chceš?“ křičela jsem na něj, možná až moc, ale nebyla jsem schopná se ovládnout. Něco divokého a nebezpečného se vznášelo v téhle místnosti. Vzduch tím byl naplněn.

„Můžu se ztratit z tvého života. Stačí říct. Řekni slovo, Muldere, a já odejdu.“

Najednou ke mně přiskočil a přimáčkl mě na svůj hrudník. Prudce jsem vydechla, když zaťal své prsty do mé paže. Jednou rukou mi přejel po zádech až nahoru za krk, držel mou hlavu a sklonil se ke mně, své rty přitiskl na mé. Bojovala jsem s ním jen na chvíli. Snažila jsem se ho odstrčit, odtáhnout své rty od jeho, ale bylo to nemožné. Jeho rty pokryly moje, jeho jazyk vklouzl mezi ně, rozevřel je a vnikl do mých úst. Pustil můj krk a rukama tápal po mém těle, tiskl mě k sobě víc a víc. Tiskl mě k sobě tak, že jsem cítila každou část jeho těla. Mnohem blíž než kdy předtím.

Přestala jsem odporovat. Jakmile se jeho rty dotkly mých, projela mým tělem elektrická vlna. Jakmile pustil můj krk, cítila jsem, že ho mé paže objímají, mé ruce se dotýkají jeho tváře, tisknou ji blíž a mé prsty probírají jemné prameny jeho vlasů.

Rukama mě chytil kolem pasu, hladil mě přes látku saka, pomalu rozepínal knoflíky a nechal ho sklouznout z mých ramen. S tichým zašustěním přistálo na podlaze. Mulderovy ruce byly za okamžik zpátky na mých bocích, tahaly bavlněnou halenku z tenké sukně. Nakonec vnikly pod látku a cítila jsem, jak jeho prsty hladí mou nahou kůži.

Opustil má ústa právě na tak dlouho, abych mohla tiše zasténat. Doteky jeho rukou mě rozpalovaly. „Muldere“ lapala jsem po dechu „Muldere, Muldere.“

Podíval se na mě. „Nemáš ani ponětí, jak strašně tě chci“ šeptal a jeho pohled byl temný a vášnivý. „Jak moc jsem tě vždycky chtěl, Scullyová. Nevíš. Vůbec to netušíš.“

Lehce jsem sklonila hlavu. „Ale ano, vím“ protestovala jsem.

Zavrtěl hlavou. „Jak bys mohla?“

„Protože jsem chtěla – tohle,“ ukázala jsem rukou na něj a na mě „nekonečně.“

Široce rozevřel oči, překvapeně, možná trošku v šoku. Pak se podíval na mě, opět s vážnou tváří. „Nevím, co dělám.“

Pustil mě a já jsem o krok ustoupila. Byla jsem rozrušená. Neuvěřitelně rozrušená. Prameny vlasů mi padaly do tváře a já jsem se je snažila dostat za ucho, kam patří. Má ústa byla nateklá, jak mě líbal. Můj obličej byl odřený, jak se strniště jeho vousů otíralo o jemnou kůži. Moje tváře byly horké a zardělé, věděla jsem, že to je prokletí snad všech rusovlásek, i celé mé tělo bylo jakoby rozžhavené. Nemusela jsem se ani podívat dolů, abych si uvědomila, že mé bradavky jsou tvrdé a vystupují skrze tenkou látku halenky. Cítila jsem vlhko mezi nohama.

Mulder vypadal stejně vzrušený jako já. Viděla jsem bouli v jeho kalhotech. Viděla jsem pohled jeho očí – temný, žádoucí, jakým se na nikoho jiného nedíval.

„Ježíši, Scullyová, omlouvám se“ zamumlal s provinilým výrazem ve tváři. Ustoupil ještě pár kroků dozadu až za hranu svého stolu. Rozhlédl se tak nějak vystrašeně kolem sebe a pak sklopil zrak někam na špičky svých nohou.

Sehnula jsem se dolů a zvedla sako z podlahy. Třesoucíma rukama jsem si ho znovu oblékla. Těžce jsem polkla. Moje hrdlo bylo úplně vysušené. „Myslím, že se nemáš za co omlouvat, Muldere.“

Zvedl oči. „Nechci ti ublížit.“

Ticho.

Slzy se mi draly do očí a já se je snažila zadržovat, jak jen to šlo. „Já to vím“ odpověděla jsem plačtivě. „Neubližuješ mi.“

Více ticha.

„Já prostě nemůžu… nemůžu se s tebou jen tak vyspat, Scullyová. Jen sex… Ne takhle. Ne tady.“ Odmlčel se. Věděla jsem, že přemýšlí. Věděla jsem, že některá slova by mi nikdy neřekl. < Nechci tě jen ošoustat, Scullyová. >  „Takhle to nechci.“ Bože, byla jsem mu za to vděčná. Nesnažil se mě prostě jen dostat do postele jako většina jiných mužů. Mulder byl vlastně úplně jiný než všichni muži, které jsem kdy poznala.

„Co tedy chceš?“ zeptala jsem se.

Mulder váhal. „Chci, aby to bylo… jen ty a já…  a…“ hlas se mu zlomil. „Já nevím.“ Znovu sklopil zrak.

< A co, Muldere? > Přiblížila jsem se k němu tak, že se mé nohy dotýkaly jeho. Cítila jsem, jak se snaží držet zpátky, jak bojuje s tím, aby se svými boky nedotknul mých. Položila jsem mu jednu ruku na  tvář a donutila ho se na mě podívat. „Nechceš jen sex…“ mumlala jsem. „Chceš se se mnou… milovat?“

Nepatrně přikývl. < Moc dobře chápal ten rozdíl. >

„Chci se s tebou milovat, Scullyová“ řekl tiše a já jsem se zatřásla už jen při pomyšlení na to.

Mulder učinil snad milion narážek během naší společné práce.

< Mě spíš přijde vzdáleně možné, že bys někomu připadala sexy. >

< Scullyová? Co máš na sobě? >

< Ne, jen do toho. Vím, jak si libuješ v latexu. >

< Jo, je hezké mít taky někoho, kdo necupuje každou mou teorii na kousky.  >

< Jestli máš v té tašce ledový čaj, mohla by to být láska. >

Ale tohle neřekl nikdy.

< Chci se s tebou milovat, Scullyová. >

Kolikrát jsem ležela v noci v levném motelovém pokoji, nemohla spát a přála si tohle slyšet? Kolikrát jsem byla doma, sama, opuštěná, a přála si, aby tam byl se mnou? Kolikrát jsem tiskla svůj obličej do polštáře a stírala slzy po vyvrcholení, kterého jsem dosáhla jen tím, že jsem na něj myslela? Kolikrát jsem si přála, aby mě sevřel v náručí a držel mě? Kolikrát? Jak dlouho budu ještě popírat to, co k němu cítím?

Náš vztah už dávno překročil hranice běžného přátelství. A teď už bylo zřejmé, že on to cítí stejně. Vzrušovalo mě to. Uklidňovalo. A děsilo.

Důsledky našeho milování mohly být obrovské. Mohli jsme riskovat životy. Nemluvě o pravdě. Milování s Mulderem bylo něco, o čem jsem snila. Teď jsem to měla na dosah. A děsila se následků. Mohli jsme hodně ztratit. Ale já jsem věděla, že musí existovat cesta, kterou se dá jít. Že to může fungovat.

Měla jsem jednu představu, která se vůbec nepodobala mým ostatním, více sexuálním snům o Mulderovi. Šli jsme v ní, já a Mulder, venku, někam, povídali jsme si. Všechno kolem bylo úplně normální. Nic se nelišilo od naší běžné pracovní činnosti. Až na to, že zatímco já jsem mu něco vykládala, on se najednou zastavil. Vzal můj obličej do dlaní a políbil mě. Líbal mě bez ohledu na všechno a na všechny kolem. Tuhle představu jsem si pořád dokola přehrávala v mé hlavě, tisíckrát. Znovu a znovu jsem se poddávala té vášni jeho polibku, tomu, jak držel mou hlavu v dlaních, jak mě líbal, prostě jen tak, jako by se mě nemohl nabažit.

A teď tady stál, mně tváří v tvář, spodní části našich těl se dotýkaly, a prožívali jsme ten polibek. Nebo polibek velice podobný tomu z mého snu.

„Muldere,“ šeptala jsem a on se na mě podíval teplýma oříškovýma očima. Vzal mou tvář jemně do dlaní, jakoby mi četl myšlenky. Přítáhl můj obličej ke svému a políbil mě, něžněji a vášnivěji. Jeho rty byly horké a měkké. Cítila jsem, jak stiskl můj spodní ret mezi své. Cítila jsem jeho ruce na svých bocích, putující jemně po stranách mého těla, cítila jsem tu vlnu touhy, která ještě úplně nevychladla, jak ve mně zase vzrůstá.

„Muldere“ šeptala jsem mezi polibky „měl bys to zastavit, opravdu měl.“

„Proč?“ zeptal se po chvíli ticha. Jeho oči byly zavřené a on pokrýval drobnými polibky můj nos, mou bradu, mé obočí.

„Protože, když to nezastavíš, tak uděláme něco, čeho bychom pak mohli litovat.“ Nenáviděla jsem se za to, co jsem právě řekla. Ale musela jsem vědět, co doopravdy cítí. Co doopravdy chce.

„Nikdy toho litovat nebudu, Scullyová. Nikdy.“ Jeho slova byla jako slib, slib, který bral opravdu vážně. Věděla jsem to. „A myslím, že ty taky ne.“

Zavrtěla jsem lehce hlavou a cítila jsem jeho horké rty všude na své tváři.

Znovu pronikl do mých úst, tiskl mě k sobě blíž. Spodní části našich těl jakoby splynuly, jeho ruce byly opět pod mým sakem. „Proč sis to zase oblékla?“ ptal se se smíchem.

„Muldere…“ nevěděla jsem, co říct. Myslela jsem, že o něm vím téměř všechno, ale zdaleka jsem ho neznala tak dokonale. „Nemůžeme to dělat tady.“

Otevřel oči a vážně se na mě podíval. „Máš pravdu.“

Přikývla jsem, vděčná, že se mnou souhlasí. „Kam teda…“

„Vím, že to zní hrozně, Scullyová, ale musím se zeptat.“ Zvedla jsem k němu řasy a čekala na otázku. „K tobě nebo ke mně?“ zeptal se zase s tím mulderovským smíchem, který jsem tak milovala a kterého se mi tak málo dostávalo.

Chvíli jsem zaváhala. „Ty máš ve svém bytě postel?“ zeptala jsem se a on se rozesmál na celé kolo.

„Ano, mám.“ odpověděl. „Ale moc ji nepoužívám.“

Opravdu stojíme tady v kanceláři a dohadujeme se, do jakého bytu se půjdeme milovat? Vypadá to tak jednoduše, tak prostě, jako bychom měli sednout do auta a jet někam něco vyšetřovat, chytit dalšího vraha nebo někde honit podivná monstra. Ale tohle bylo tak vzdálené od normálu.

„Je to na tobě, Muldere“ rozhodla jsem a hodila míček zpátky na jeho hřiště.

Chvíli přemýšlel. Nakonec vydechl. „Pojedeme k tobě. Chci se s tebou milovat ve tvém bytě,          v tvojí posteli.“

Znovu jsem se zatřásla. Bože, vůbec neměl ponětí, co tahle jednoduchá slova se mnou dělají. Pak jsem se podívala do jeho zářících očí. Možná, že to přece jen ví, pomyslela jsem si.

Opustili jsme Úřad, rychle, tiše. Žádná slova. Žádné kradmé pohledy. Žádné doteky rukou. Nic. Nasedli jsme do Mulderova auta, a jak nastartoval, podíval se na mě opět tím temným, žádostivým pohledem. Mým tělem zase projela ta zvláštní vlna.

„Musím se někde krátce zastavit“ řekl trochu nejistě. Na chvíli jsem nevěděla, co tím myslí. Pak mi to došlo. „Aha,“ řekla jsem jemně „ne, nemusíš.“

Neodpověděl mi, dokud jsme nezastavili na světlech. „Nechci, abys otěhotněla, Scullyová“ řekl rozpačitě a podíval se na mě koutkem oka.

„Beru prášky“ odvětila jsem.

„Cože?“ zeptal se překvapeně.

< Žárlil? >

„Nepravidelný cyklus“ informovala jsem ho. „Už od osmnácti.“

„Ach tak“ vydechl se zřetelnou úlevou v tváři i v hlase. Očima opět pozorně sledoval silnici.

Už jsme víc nemluvili. Po pár minutách naprostého ticha Mulder přesunul svou ruku z řadící páky něžně na moje stehno. Zatajil se mi dech.

„Promiň“ řekl a chystal se ruku vrátit zpátky. Rychle jsem ji zadržela.

„Neomlouvej se.“

Záměrně jsem se na něj dívala, abych se ujistila, že sleduje cestu. Položila jsem jeho ruku na své koleno. Těsně pod lem mé sukně. A pak jsem s ní putovala výš, pod okraj. Pozorovala jsem jeho hruď, jeho zrychlující se dech. Posunula jsem jeho ruku ještě víc nahoru a mírně roztáhla nohy, aspoň o kousíček.

„Scullyová“ špitnul. „Nemůžu řídit, když tohle děláš.“

„Ale líbí se ti to“ konstatovala jsem. Neptala jsem se.

Kývnul a nedokázal se na mě podívat.

< Kdy jsem se stala svůdníkem? >

Nechala jsem jeho ruku, tam kde byla. Jeho prsty se dotýkaly vnitřní strany mého stehna. Sevřela jsem je v mých.

Nakonec jsme dojeli k mému bytu a Mulder zastavil na parkovišti přímo před budovou. Vypnul motor, ale svou rukou nepohnul. Ještě ne. „Na hru jsou třeba dva, Scullyová“  připomněl mi a odepnul si bezpečnostní pás. Sáhla jsem po svém, ale on zavrtěl hlavou. „Nech to být.“

Svou volnou rukou roztáhl mé nohy ještě více od sebe. A tu, co byla mezi nima, posunul výš. Ještě výš. Ucítila jsem na sobě jeho prsty, tak jemně, že bych je snad ani nevnímala, kdybych nebyla tolik naladěná na jeho vlnu. „Bože“ vzdychla jsem vzrušením a strachem z toho, že nás někdo uvidí.

„Ježíši“ zamumlal Mulder. „Ty jsi tak rozpálená. Cítím to.“

„Musíme… jít dovnitř, prosím, Muldere“ žadonila jsem. „Nemůžeme tohle dělat v autě.“

Přitlačil znovu své prsty ke mně. Zatnula jsem svaly. „Muldere“ prosila jsem. Vytáhl svou ruku zpod mé sukně se šibalským úsměvem na tváři. „Tak pojď dovnitř, když jinak nedáš.“ Nějak se mi podařilo vystoupit na chodník. Nohy se mi třásly a nebyla jsem si jistá, jestli vůbec dojdu k bytu, najdu klíče a odemknu. Ale dokázala jsem to. Konečně jsme byli sami, v bezpečí.      V bytě byla tma, tak jsem sáhla po vypínači. Mulder však mou ruku zadržel. „Nechej zhasnuto“ pošeptal mi do ucha. Roztřásla jsem se.

Přitáhl mě k sobě a znovu mě políbil. Jeho ústa byla horká a vlhká. Tiskla jsem se k němu blíž, tak zoufale jsem stála o jeho doteky. I když jsme se líbali už před dvaceti minutami, zase jsem ho potřebovala. Víc. Potřebovala jsem to cítit.

Svlékl mi sako. Jeho ruce mě nepatrně odstrčily, jen tak, aby se vešly mezi nás. Cítila jsem jejich hřbety klouzat po mých ňadrech. Slyšela jsem ho jen říct: „Chci se tě dotýkat, Scullyová“ a pak se klouby jeho rukou otřely o mé už ztvrdlé bradavky. A já jsem vykřikla.

„Bože, Muldere“ sténala jsem a on ten pohyb zopakoval trošku pomaleji. Pak otočil své ruce a dotýkal se mých bradavek prsty, váhavě se zastavil a přitlačil na ně své palce. Prohnula jsem se k němu, beze studu. „Moc oblečení, Scullyová“ mumlal, svezl své prsty dolů k pasu, uchopil mou halenku, která byla do té doby bezpečně schovaná v pásku sukně, a vyhrnul ji nahoru. Zvedla jsem ruce nad hlavu a nechala jsem ho, aby ji svlékl. Bylo jsem vzrušená tak, že bych okamžitě odhodila každičký kousek oblečení, kdyby o to stál. Ale vypadalo to, že si užívá tu pomalost. A abych řekla pravdu, mě se to také líbilo.

Sáhl rukama za mě a nahmatal zip mé sukně. Slyšela jsem ten šustivý zvuk, jak ho rozepnul a stáhnul sukni z mých boků. Sjela mi ke kotníkům. Vystoupila jsem z ní, oblečená už jen ve spodním prádle a punčochách.

„Pojďme do ložnice, Muldere“ řekla jsem jemně, hnaná nepopsatelnou touhou. Pohled jeho očí byl vzrušený, nekonečně vzrušený. Vzala jsem ho za ruku a odvedla do ložnice. Mé podpatky klapaly po podlaze, zula jsem se a boty nechala před dveřmi. Nerozsvítila jsem. Zůstal stát přede mnou, pořád zcela oblečený. „Řekni mi, co chceš, Scullyová. Cokoliv. Udělám to.“

„Svlékni se“ poručila jsem mu zastřeným hlasem. Ráda bych to udělala sama, ale mé prsty se tak třásly, že bych to asi nedokázala. Rychle si sundal oblek. Kravatu. Košili. Dívala jsem se, jak kousky oblečení padají na podlahu. Nakonec zůstal jen v tmavých boxerkách. Nedokázaly skrýt jeho vzrušení. Podíval se dolů na sebe a pak zpátky na mě, trošku ostýchavě. „Nemáš se za co stydět, Muldere. Vypadá to, že jsi dobře vybavený.“ Přikývl. „Ačkoliv bych se možná měla přesvědčit, pro jistotu.“ Můj hlas byl hluboký a cizí. Nikdy jsem takhle s mužem nemluvila. Nikdy jsem nezažila takovýhle sex. Vždycky to bylo o rychlém skórování bez velkých cavyků. Ale s Mulderem jsme si uživali předehru a žádný z nás ji nechtěl uspěchat. To bylo to poslední, co jsme chtěli.

Šla jsem k němu, jednou rukou chytila jeho paži a prsty druhé ruky přejela po celé jeho délce skrze tenkou hladkou látku. Cítila jsem, jak se svaly na jeho paži zatínají a jak současně sílí jeho vzrušení. Byl dobře vybavený, promítla jsem si tu velikost v hlavě. Pak jsem oběma rukama uchopila pásek  boxerek a stáhla mu je přes boky dolů. Se zadostiučiněním jsem se dívala, jak se jeho oči na moment zavřely, když pružná látka sjela po jeho přirození. Dopadly na podlahu a on teď přede mnou stál nestydatě nahý. Můj Bože, byl tak nádherný.

„Scullyová“ šeptal, „pořád mám pocit, že máš moc oblečení.“ Jeho ruce se dotkly mých prsou a lehce ohrnuly košíčky podprsenky, takže mé bradavky vykoukly nad krajkovou látku. Zalapala jsem po dechu, jak je přejel svými palci. Pak uchopil háčky, pomalu je rozepnul a nechal ten kus prádla dopadnout na zem. Chytil dech. „Jsi krásná, Scullyová. Neuvěřitelně krásná“ šeptal a svýma rukama laskal má ňadra. Nebyla jsem mu schopná odpovědět, jen jsem povzdechla. Jeho ruce sjely k mému pasu a cítila jsem, jak mě tlačí směrem k posteli. Posadil mě na její okraj. Chtěla jsem se položit, ale zastavil mě. Chytil lem mých punčoch a počkal, až se nadzvednu z postele, aby je mohl jednoduše stáhnout i s mými kalhotkami. Posadila jsem se zpátky a poslední kousky mého oblečení odlétly někam na podlahu. Celou tu dobu mě upřeně pozoroval.

Zvolna jsem se pokládala na záda, ale on mi to zase nedovolil. Raději roztáhl mé nohy, aby mě otevřel. Cítila jsem vlhkost na vnitřní straně svých stehen. Nikdy bych si nepomyslela, že můžu být takhle vzrušená. Nikdy.

„Já… cítím…“ mumlala jsem a bezmocně zakroutila hlavou. Vsunul ruku mezi mé nohy a dotknul se mě dvěma prsty. Zalapala jsem po dechu.

„Já vím, Scullyová“ odpověděl. „Bože, jsi tak vlhká. Ježíši.“ Jeho hlas byl naplněný touhou.

Rozevřel mé nohy ještě víc. „Muldere“ škubla jsem sebou, když si kleknul na zem mezi ně. Cítila jsem, jak svým nosem lechtá vnitřní stranu mých stehen, letmé polibky, jeho horký dech na mé kůži. Znovu se mě dotknul svými prsty. Otevíral mě. Cítila jsem, jak oddechuje. Pevně jsem zavřela oči.

„Ne, Scullyová“ řekl jemně. „Nechej oči otevřené. Chci, aby ses dívala, co s tebou dělám.“

Chtěla jsem. Opravdu. Ale byl to téměř nadlidský úkol. Vzrušení bylo tak silné, že jsem měla co dělat, abych vydržela v sedící pozici. Opřela jsem se o natažené ruce a propnula záda.

Lehce se mě dotknul svým jazykem, pak silněji, dlouhým pomalým pohybem. Viděla jsem jeho hlavu mezi mýma nohama a cítila jsem, jak jeho jazyk něžně opisuje drobné kroužky. Zastavil se na vrcholku, nechal ho roztančit kolem toho nejvíce citlivého svazečku drobných nervů a já jsem ze sebe vyrazila jen hluboký, drsný povzdech.

Mulderovy rty se kolem toho bodu sevřely a nasály ho do úst a já jsem nevědomky rozevřela své nohy ještě víc. „Muldere“ sténala jsem a zapletla své prsty do jeho vlasů, ne že bych chtěla nějak změnit to, co dělal, spíš jsem se bála, aby nepřestal.

Oddálil na moment svá ústa a já jsem nesouhlasně povzdechla. Ale pak do mě vsunul prst. Vyjekla jsem. Další prst. Nebylo to vůbec nepříjemné. Podívala jsem se na něj a on na mě. Pak opět sklopil svou hlavu a dál mě laskal. Probírala jsem se jeho vlasy, těžce oddychovala, křičela jeho jméno. Když mě líbal. Když mě hladil. Když se jeho prsty ve mně pohybovaly, pomalu, neustále. Jeho jazyk jemně kroužil kolem mého klitorisu. Občas se ho dotknul palcem. Házela jsem hlavou ze strany na stranu, nutila se mít oči otevřené.

Zasunul své prsty hlouběji a já jsem se jen bezmocně vydechla. Jeho jazyk mě pokryl celou dlouhými tahy a jeho palec jemně masíroval můj citlivý bod. To už bylo příliš. Byla jsem blízko.  „Muldere, ach Bože, Muldere“ svíjela jsem se.

On neoddálil své ruce a ústa, dokud se mé tělo alespoň částečně neuklidnilo. Pak se zvednul ze země a položil mě na postel. Nedokázala jsem se sama pohnout. Pořád jsem se celá třásla z té síly právě prožitého orgasmu, má nervová zakončení se chvěla, stále jsem byla vzrušená. Mulder na mě nalehl a já jsem cítila, jak hladký vrchol jeho penisu klouže mezi mýma nohama.

Podívala jsem se mu do očí, objala ho a nechala ho do sebe proniknout. „Ježíši“ zalapal po dechu. Cítila jsem, jak mě naplňuje jeho délka a síla, mé vnitřní svaly se kolem něj sevřely. Hlasitě oddechoval.

„Scullyová“ zašeptal a já jsem sténala rozkoší z toho, jak do mě pronikal. Snažila jsem se zvednout své nohy nahoru, abych mu umožnila ještě hlubší vniknutí. Ale nemohla jsem. Pak jsem ucítila Mulderovu silnou paži, která zprudka uchopila mou nohu pod kolenem a přitlačila ji k hrudníku. Ponořil se do mě víc a víc, přesně jak jsem toužila. Hlasitě jsem povzdechla. Viděla jsem úžas v jeho tváři. Vnikal do mě pomalými, pevnými pohyby. Nevěděla jsem, jestli znovu dosáhnu vyvrcholení. Chtěla jsem. Stála jsem o to strašně moc, ale mé tělo bylo vyčerpané a nebyla jsem si jistá, jestli jsem připravená. Ale nelámala jsem si s tím hlavu. Chtěla jsem, aby Mulder do mě pronikal tak dlouho, jak bude potřebovat, aby i on dosáhl vrcholu. Věděla jsem, že po tom touží. Avšak jeho pohyby byly pomalé a něžné, vzpíral se na napjaté paži, druhou stále držel mou nohu pod kolenem, v jeho tváři se zračilo napětí. „Nemusíš tak pomalu“ řekla jsem mu a jednou rukou ho pohladila po tváři. „Tohle je pro tebe, Muldere. Udělej to tak, jak potřebuješ ty.“

„Chci tě vidět znovu, Scullyová“ vysvětloval mi. „Chci, abychom dosáhli vyvrcholení společně.“

Jeho slova se mi vryla někam hluboko do srdce a cítila jsem opětovné vnitřní chvění. „Ach, Muldere“ vzdychala jsem a jeho pohyby se trošku zrychlily. Soustředila jsem se a stáhla své svaly.

„Scullyová, cítím to“ zasténal a já jsem to udělala znovu. A znovu. Jeho oči se pevně zavřely. Jeho pohyby se stále zrychlovaly a já jsem věděla, že se tomu poddal. Že se vzdal své naděje udělat to co nejlepší pro mě. Tohle jsem neměla v úmyslu. Chtěla jsem vidět jeho tvář, když dosáhne vrcholu.

Pohyboval se dovnitř a ven rychleji a rychleji, jeho tělo naráželo na mé, a já, ačkoliv jsem si myslela, že je to nemožné, jsem v sobě cítila opět narůstající vzrušení. Sevřela jsem jeho paže ve snaze ho přimět, aby otevřel oči a podíval se na mě. I když jsme spolu ještě nikdy předtím takhle nebyli, poznala jsem, že je blízko. Cítila jsem napínající se svaly na jeho pažích a viděla jeho nepřítomný pohled. „Dívej se na mě, Muldere“ prosila jsem ho a on se snažil. Mohla jsem si jen představit, co má před očima – moje orosené vláčné tělo pod ním, mé vlasy padající do čela, můj divoký pohled. Něco ho upoutalo, protože se jeho oči široce rozevřely a vnikal do mě takovou silou, jakou jsem si ani nedokázala představit. Ano, ráno mě bude všechno bolet.

Ta ztráta Mulderovy kontroly nad sebou samým mě přinutila se ještě více oddat a otevřít, tiskla jsem jeho paže, lapala po dechu. Nezvané slzy mi stékaly dolů po tvářích a zadržela jsem vzlyknutí, když se Mulder celý napnul a vykřikl. Mé svaly se nekontrolovatelně svíraly, jak jsem dosáhla dalšího vrcholu.

Mulder se zhroutil na mé tělo a pustil mou nohu jemně dolů. Jeho hruď se zdvihala a já jsem obtočila své ruce kolem jeho zad a přitiskla ho k sobě tak pevně, jak jen to bylo možné. Právě v té chvíli jsem si všimla, že pláče. Jemně jsem hladila jeho záda, líbala jeho ucho, zaplétala prsty do jeho vlasů a mumlala nesrozumitelná konejšící slova. Nakonec se uklidnil a pomalu ze mě vyklouzl. Tiše jsem si povzdechla nad tou fyzickou i psychickou ztrátou jeho těla. Objal mě, něžně mě políbil na čelo, na rty. „Miluji tě“ šeptal mi mezi polibky.

Přikývla jsem, neschopná promluvit.

„Vím, že se nikdy nedozvím, čí bylo to poslední srdíčko. Nikdy nebudu vědět, kdo byla ta malá holčička. Jestli měla bratra, který po ní pátral.“ Jeho ruce mě sevřely víc, oči měl zavřené. „Ale nikdy nepřestanu Samantu hledat. Hledat pravdu.“

Znovu jsem přikývla, i když mě nemohl vidět. „Ano, já vím.“

„Tak dlouho, dokud budeš se mnou, Scullyová. Tak dlouho budu schopný hledat. Vždy jsi mi dávala sílu.“

„A vždycky budu, Muldere“ slíbila jsem.

„Nechápu, proč jsi pořád se mnou. Možná to nikdy nepochopím.“

Dotkla jsem se jeho tváře a on se na mě podíval. „To je jednoduché“ řekla jsem mu naléhavým hlasem. „Stále jsem tady pro tebe, protože tě miluju.“

Znovu mě políbil, pomalu, něžně, jeho rty proti mým. A někde uprostřed toho jsme oba usnuli. Tichým, poklidným spánkem. Spánkem bez nočních můr.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 12.7.2008 v 22:07 v kategorii Povídky.