Kult X

autorka Samantha | překlad luca | rating G | kategorie UST

„Au!“

Mulder polekaně pustil její ruku. „Co? Co se stalo?“

„Něco mě píchlo…“

Mulder se úzkostlivě zamračil. „Kde? Co? Jsi v pořádku?“

Scullyová se rozesmála. „Jsi paranoidní, Muldere. Nebudu unesena vždycky, když dostanu žihadlo. A byl to nějaký ovád. Na noze.“

Mulder se plaše pousmál. „Dobře, prostě jsem měl pocit, že je to nějaké déja vu nebo co, chci říct… já se k tobě přiblížím, ty dostaneš žihadlo…“

Stáli tiše na chodníku. Každý z nich toužil chytit toho druhého za ruku, políbit ho na tvář, na rty, jen pro ten naplňující hřejivý pocit oné chvíle, která byla o pár dnů dřív tak násilně přerušena na chodbě Mulderova domu. Ale přece jen byli oba nejistí. Cítí i ten druhý tu samou jiskru, tu blízkost? Nahodilému kolemjdoucímu by se mohlo zdát, že nevyslovená láska a podivné napětí nad nimi visí jako oblak kouře.

Mulder jako první prolomil ticho.

„Ten den…na chodbě…opravdu jsi chtěla…“zmlknul a nebyl si jistý co vlastně říct nebo udělat.

„Co?“ pobídla ho Scullyová. Věděla, že ho dostala do obtížné situace a znala odpověď, kterou chtěl slyšet.

„To máš jedno.“ Mulder se otočil a loudal se pomalu dál.

Tohle se nemělo stát. Scullyová se za ním rozběhla. Dotkla se jeho lokte a řekla: „Políbit tě? Ano. Nechat tě samotného? Možná. Být unesena mimozemšťany? Ne.“

Usmál se, slyšel odpověď na otázku, kterou si připravoval tak dlouho. Z nějakého neznámého důvodu si ještě nemohl vydechnout a přestat ji chránit. Nebylo by to správné.

„Jo, jednu z těch odpovědí jsem chtěl.“

Scullyová byla záhadná, i pro muže, který v ní jindy dokázal číst jako v knize. „Musí to být ta poslední, že? Mimozemský únos. Bylo by to jako – Muldere, já vím.“

Mulder se na ni dlouze zadíval a očima hledal náznak sarkasmu v její tváři. Nic však nenašel. Zmatený tiše kráčel dál.

„Hm. Takže je to o tom, že jsem tě chtěla nechat ve štychu, že jo? Opustit FBI. Opustit Akta X. Opustit tebe. Mám pravdu?“

Otočil se a sjel ji pohledem od hlavy až k patě. Pátravě se na něj dívala. Zastavil se, omráčený její zjevnou zabedněností. „Ježišmarjá, Scullyová, to ti to fakt nedojde?“ vybuchl.

Scullyová se pořád beze slova dívala do jeho očí, které se jí horečně snažily naznačit, co opravdu chtěl slyšet. Nakonec se z plna hrdla rozesmála. „Dostala jsem tě.“

Po krátké chvilce ticha Mulder rezolutně zavrtěl hlavou. „Ne, nedostala.“

„Jo, dostala. Pořádně.“ Cítila se jako malá holčička, když na okamžik odhodila tu seriózní masku Scullyové, agentky FBI, a vyplázla na svého partnera jazyk. A pak vítězoslavně kráčela dál, na rozdíl od Muldera, který pořád stál s poněkud bezduchým výrazem ve tváři.

Pozoroval ji, jak se vzdaluje, a náhle jakoby se nakazil její rozvernou dětinskou náladou. Rozběhl se za ní. Scullyová se podívala přes rameno a když viděla, že ji chce chytit, se zavýsknutím začala utíkat. Na vysocích podpatcích však byla ve značné nevýhodě. Znovu se otočila a viděla, že je těsně za ní. Smála se, přeběhla přes trávník a schovala se za nejbližším stromem.

„Scullyová, já tě stejně chytím, tak to vzdej“culil se Mulder.

Opět vyplázla jazyk, uskočila stranou, ale Mulder ji povalil na zem přesně mířeným fotbalovým zásahem. Ležela na trávě, napůl se smála, napůl se snažila chytit dech. Mulder se vzepřel na kolenou a přilezl blíž k ní.

„Mám tě. Vyhrál jsem.“

„To není fér. Chci odvetu, až budeme mít oba stejné boty. A tvé nohy budou kratší. A žádné sportovní zákroky.“

„Přiznej si to, jsem prostě lepší než ty.“

„To teda nejsi! Myslíš si to, protože jsi chlap a ti mívají přehnané sebevědomí.“

„To je trochu sexistické ne, slečno Scullyová?“

„Možná, pane Muldere. A pro vás jsem doktorka Scullyová.“

Mulder zalapal po dechu s předstíranou vážností. „Moc se omlouvám. Můžete mi to odpustit?“

„Jenom v případě, že na týden budete mým otrokem.“ Scullyové se tahle hra líbila.

„Co chcete, abych udělal, nejúžasnější a nejváženější doktorko Scullyová?“ poklonil se nejvíc, jak to šlo ze sedící pozice, ve které teď byl.

Nakonec se Scullyová přestala smát a nastavila svou tvář slunci. „Polib mě, Muldere."

Zarazil se, byl trošku překvapený. Nakonec se k ní sklonil a políbil ji, jejich rty zcela splynuly. Pochopil, že si tenhle moment, o kterém snil asi tisíckrát během posledních let, vlastně vůbec nedokázal představit.

Chutnala víc sladce, rty měla jemnější, tráva a vzduch byly nějak svěžejší, vášeň mnohem silnější.

Mulder se odtáhl první, když si uvědomil, že ji tlačí k zemi. Podíval se dolů na její lehce zrůžovělou tvář. Její rudé vlasy zářily na zelené trávě. Mohl by se na ni takhle dívat celý den. Ona se začala smát.

„Co je tak k smíchu?“ ptal se rozpačitě.

„Právě jsi měl zase takový ten lehce přihlouplý výraz v tváři. Vždycky mě zajímalo, co přesně znamená. Teď už to vím.“ Sladce se na něj usmála.

Ohrnul rty. „Myslíš si, že je legrační, že tě miluju, Scullyová?“Tiše řekla: „Opravdu mě miluješ?“

Mulder se zašklebil. „To opravdu tak dobře skrývám své city?“

Tázavě se na něj podívala.

„Dobře, dobře. Nejdřív jsem si myslel, že jsi úžasná. A pak po té noci v Oregonu, kdy jsi přede mnou stála jen ve spodním prádle a chtěla, abych tě prohlédl…jsem pochopil, že jsi nádherná. A neuběhl ani měsíc a byl jsem ztracený. Toužil jsem po tobě. A následujících pět let jsem se zmítal mezi hlubokou láskou a respektem, který vůči tobě mám. Tak jako teď.“ Znovu se zašklebil.

„Odpověděl jsi na moji otázku?“ zeptala se zmateně.

Povzdechl si: „Krátká odpověď je… Ano, Scullyová, miluji tě.“

Scullyová se prudce posadila a zadívala se někam do dálky. „Teda…“ řekla a dál hleděla přímo před sebe.

Mulder ji položil ruku kolem pasu. „Co? Nelíbí se ti to?“

Scullyová se na něj podívala koutkem oka. „Ne, to není tím. Já jen…nikdy jsem si nedokázala představit, že bys tohle řekl. Jsem trochu v šoku, to je všechno.“

„A ty mě miluješ?“

Slabě se zasmála. „Nepůjdu na to takovou oklikou jako ty, Muldere… Ano, miluji tě. A myslím, že to dobře víš.“

Pokrčil rameny. „Potřeboval jsem to slyšet. Z tvých úst. Jinak bych se tomu neodvažoval vůbec věřit.“

Povalila ho na zem. „Tak tomu věř.“

A znovu ho vášnivě políbila.

Muž stojící opodál ve stínu stromů se tiše díval. Pak típl svou cigaretu a kráčel zamyšleně pryč.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 3.7.2008 v 0:50 v kategorii Povídky.