Kult X

Luki si našel čas a přeložil článek ‚X-FILES 2‘ DAY: The Story of a Set Visit, který se před několika dny objevil na serveru ropeofsilicon­.com. Redaktoři tohoto webu totiž měli tu čest navštívit natáčení druhého Akta X filmu. Slovo překladatele: Jedná se o volný překlad, tak aby byl čtivý a pasoval ke stylu pisatele. Některé věty jsou přeloženy doslova, jiné jsou pozměněny k co nejlepší čitelnosti, obsah a pointa však zůstaly stejné, takže není třeba se obávat nějakých nepřesností. Rovněž jsem pozměnil čas ve kterém je vyprávění podáno.

Ok, takže semlelo se to takhle. Byla půlka února a FOX nás z Rope Of Sillicon a bandu dalších novinářů pozval na prohlídku placu Akt X 2. Tak jsme postávali v zatuchlém skladišti poblíž nějaké pouti, kde se smyčka horské dráhy rýsovala proti obloze jako nějaký červený klikyhák. Nedělo se vůbec nic. Nedali nám ani žádné instrukce, tedy kromě „Nic nerozbíjejte!“ a „Žádné fotografie!“. Řekli nám, že plac už brzo uvidíme a taky, že nám zařídí nějaká ta interview. Skvělé, vynikající. Stejně jsem se potřeboval trochu rozdýchat, po té šílené jízdě přes Vancouver, kterou nám náš řidič, připomínající Eltona Johna, předvedl. Ale byl to milý chlapík. V uzavřeném prostoru nás bylo asi patnáct… A živě se diskutovalo o opravdu důležitých problémech – jako třeba jestli je, dosud neviděná, Gillian Andersonová pořád stejná kočka. Koneckonců jí už přece jenom bude skoro 40. A i když jsme tam postávali jen necelých 20 minut, už na nás doléhala klaustrofobie. Věděl jsem, že strop je nejméně 10 metrů nad námi – a že se taky ty nárazy větru v tom drátění trámů proháněly – a dvě obrovské plachty sahající od podlahy až ke stropu dělily prostor budovy na poloviny. Ve stínu jedné jsme čekali. A pak tam taky byla mlha. Po kolena vysoký stroj na kouř čmoudil v rohu hned vedle černých odpadkových pytlů naplněných listím. Nemám ani ponětí, proč tam ten stroj byl, nebyl nikde poblíž placu. To někomu po cestě upadl a zapomnělo ho zvednout? Foukal si to tedy pořádně a rovnou k našim jídelním stolům. V tom okamžiku bylo zadušení velmi pravděpodobné. To by pak byl materiál na pořádný příběh! Ještě nějakou chvíli jsme postávali okolo… řešíc Gillian, komiksy a Battlestar Galacticu a supili páru. Potom se k nám připojil hubený, dobře upravený publicista, oblečený ve vlněné bundě a džínách, stejně jako my ostatní. A řekl: “Fajn, tak teď se projdeme po placu, dobře? A máme tady výjimečného průvodce, spoluautora a producenta druhého filmu, Franka Spotnitze. Spotnitz se najednou vynořil odnikud, jako nějaký ninja džin, vyskočivší z lampy. Navlečený jenom v černém se v těch stínech a mlze pěkně schoval. A navíc je trošku nižší, i když obdařený hřívou ve stylu Johnnyho Deppa… Takže to nejspíše tu jeho výšku kompenzuje. Pozdravil a pak jsme vyrazili vstříc placu, všichni zdrcnutí v hloučku jako by jsme se chystali vrazit do hradu doktora Frankensteina, než ho spálíme. Za velkými plachtami a oslepujícími světly ležel, obklopen ploužící se mlhou, plac…

Dům Foxe Muldera

Postavené bylo jenom přízemí. Všechno to obepínala slonovinová veranda, ze které se odlupovala barva. Vypadalo to jako nějaké venkovské doupě. Ten typ, u kterého si představíte farmáře Johna, odpočívajícího ve svém houpacím křesle po těžkém dni v práci, a potahujícího ze své dýmky. Utajení je co nejvyššího kalibru, ale je nám představen majitel domku… „Toto je dům Foxe Muldera,“ prohlásil Spotnitz. „A jak už jste asi slyšeli, děláme všechno pro to, aby jsme udrželi tajemství tohoto filmu. Takže vás všechny požádám, abyste to nepokazili. Ale cokoliv vám řeknu, nebo cokoliv, na co přijdeme sami, opravdu bychom ocenili, kdyby jste si nechali pro sebe, dokud film nevyjde.“ Všichni jsme přitakávali jako andílci – se skříženými prsty – a ujistili jsme se, že naše diktafony jsou namačkány tak blízko jeho zarostlým ústům, že z nich ještě následující dny ucítíme vůni jeho dechu. Doufali jsme, že osvěžujícího.

Potom pokračoval o tom, jak dům kopíruje přesně ten, který byl použitý k natáčení exteriérů a že v příběhu bude ležet někde poblíž zimního Washingtonu D.C. Řekl také, že se v něm Mulder ukrýval posledních šest let před FBI. Vstoupili jsme do obývacího pokoje. Ročníkové pokrývky, knihy, police, nábytek a všechny druhy staromódních blbůstek zdobily pokoj. Spousty černé, krémové, hnědé a barev dřeva. A Spotnitz pokračoval, že se pokusili udělat pár věcí tak, aby to připomínalo Mulderův domov. Takže strop například obepínal hnědý trám. Podobný byl v jeho seriálovém bytě. Stejně tak se typ koberců a nábytku podobá tomu, který měl Mulder v bytě.

Pomyslel jsem si: „Sakra, pokud si odmyslíme Mulderovy rybičky, novinové útržky a staré kopie Scientific American, tak tenhle kvartýr mi připomíná místnost v pohřebním ústavu.“ Však víte, ta boční místnost kam se ztratíte, když už jste utahaní z toho koukání na vytuhlíka v rakvi a chcete se nacpat křupkama a vypít si pár miniplechovek 7-Up. Spotnitz nás provedl okolo schodiště, které nikam nevedlo, a ke dveřím vzadu v obývacím pokoji. Uvíznul jsem na konci naší smečky a zepředu jsem uslyšel pochichtávání. Oh, právě jsme vlezli do doupěte nějakého šílence. Desítky tužek viselo od stropu připomínající nějakou absurdní smrtící past z Indiana Jonese. Dřevěné stěny byly pokryty stovkami novinových výstřižků a fotografií a nákresů, a přes to všechno se táhly provázky, které to vše spojovaly… „Hele tamhle je obrázek monstra z té černobílé epizody!“ V krabicích okolo pak byly nacpány staré výstřižky New York Times. „Toto je domácí kancelář Akt X,“ prohlásil Sponitz. „Jak jste si jistě všimli, Mulder není moc pořádný.“ Slunečnicová semínka se válela na pevném dřevěném stole hned vedle nakupených papírů a fotografie Mulderovy sestry. Glóbusy, mapy a staré knihy byly úplně všude. Sbírka mrtvých tarantulí byla vystavena ve vitríně. A počítačová značka Dell zabírala celý roh – PC v hollywoodském filmu, to bude určitě nějaká konspirace. A samozřejmě – přišpendlený ke zdi v téhle vizuální kakofonii visel ten plakát. Ano, byli jsme v přítomnosti slavného “Chci věřit” UFO plakátu – důkaz mužova panictví, pokud visí v jeho pokoji. Kdopak ho měl celou tu dobu? „To nevím,“ odpovídá Spotnitz „ale je to jeden z originálů ze seriálu.“

Někteří se snažili vypáčit ze Spotnitze nějaké detaily o příběhu. „No ták, pověz nám něco! Cokoliv. Takže Mulder a Scullyová jsou od sebe?“ „Je mi líto, ale nemohu potvrdit tuto otázku, pokud je takhle formulovaná.“ Naklonil jsem se k páru vysokých, černých skříní na spisy. “Nevyřešená akta.” Možná tam bude i scénář! Byl jsme v pokušení tam nakouknout, ale Spotnitz nás vyhnal ven z Mulderovy kanceláře rovnou do místnosti vedle. Tady není moc co říct. „Tohle je očividně Mulderova ložnice,“ řekl Sponitz. Nějaká blondýna přistoupila k hromadě dekorací na posteli. Modré stěny, větvičky a větve byly všude. Vázy, svíčky, květinové motivy. Zadržte, tahle místnost je mi nějak povědomá. Na chlapa je to moc elegantní. Tady určitě vládla ženská ruka! „Je Mulder v nějakém vztahu?“ „Kéž bych na to mohl odpovědět,“ pokračoval Spotnitz.

„Ta ženská ruka jsem já,“ prohlásila blondýnka středního věku s kanadským přízvukem. Všichni se zasmáli. „Shirley Ingetová, naše dekorátorka,“ představil ji Spotnitz. Dekorovala placy Akt X ve Vancouveru. Pár lidí se s ní dalo do řeči, když nám umožnili trochu se po ložnici projít. Byla jedna věc, po které jsem pátral od chvíle, co jsme sem vstoupili – Mulderova proslavená sbírka porna. Všechno, co jsem našel, byly jen kopie Synové a milenci od D.H. Lawrence. Nikdy jsem to nečetl. Ani nemám ponětí, o čem to je, ale jsem si jistý, že to není nic pro intelektuály. Potom Spotnitz ukázal ke kraji pokoje a řekl, že tam je koupelna. Nic důležitého, jen že se tam odehrává jedna scéna. No, pro mne to bylo důležité dostatečně, protože je to logické místo k uschování lechtivých časopisů. Přímo na záchod, pokud si tedy Mulder stále předplácí True Bachelorhood. Tak jsem si to přicupital rovnou k míse. Je to kadírna jako z opravdového hororu. Velmi čistá. Žádné porno. Všechno je oslnivě bílé, s hexagonálními kachličkami (jako u Scullyové) a jednou vanou, které v hororech tak strašně rádi plní červenou. Jediné, co chybělo byl zápach čistidla. A tak jsem si začal myslet, že uklidili Mulderovo porno před zvědavými novináři. Víte, možná přešel k internetu jako zbytek moderního světa – i když jeho dům neměl moc s moderním světem společného. Pokračujeme dál, přes kuchyň, plnou staromódního vybavení. Jeden novinář prohlásil, že to tam vypadá jako v domě z roku 1920. Tak nějak to dodávalo Aktům X staromódní nádech. A Spotnitz pokračuje, že by to mělo být nadčasové. „To je ve skutečnosti jedna z věcí, o kterou jsme se v seriálu a ve filmech pokusili. Dát tomu nadčasovou kvalitu. Nechceme, aby v nich všechno bylo moderní a nebo zrovna ‚in‘. Vždycky jsme chtěli, aby seriál dobře stárnul.“ Shromáždili jsme se dole u verandy poblíž nějakých keřů a chvíli jsme zpovídali Spotnitze. Tohle a tamto. Tamto a toto. Žádné specifické odpovědi. „Můžete nám prozradit jaká známé tváře, krom Muldera a Scullyové, se vrátí? Mitch Pillegi?“ A Frank stále jen, že nic nemůže prozradit. A potom se na nás z mlhy vyřítil obrovský černý netvor. Vlkodlak? Ale ne, byl to pudl. Pudl na steroidech… a růstových hormonech… a snad i výživné dietě Kanadských trpaslíků. Nikdo nevypadal, že by si toho všimnul. Byli zaneprázdnění zpovídáním Spotnitze. A nebo byli zvyklí vídat pudly, kteří by byli schopni aportovat Fordy Fiesta z roku 1991. Nevím. A než jsem se mohl zeptat jestli se jedná o monstrum z filmu a nebo jestli tam někdo chová speciální odrůdu Hulk pudlů, ta potvora opět zmizela v mlze a temnotách. Spotnitz pokračoval. Mlha řídla. A kladiva začala kouzlit ozvěny odněkud zevnitř domu. Stíny se prohloubily a kroutily se v mlze jako nějaké zvrácené kovové sochy. A něco se pálilo. Cítil jsem to. Možná to nic nebylo, ale fungovaly ty stroje na kouř pořád dobře? To už nezjistíme.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 21.4.2008 v 0:19 v kategorii Akta X film 2.